Hořice na Šumavě

HOŘICKÉ PAŠIJOVÉ HRY (německy)
Tvrzení, že hořické pašijové hry mají starou tradici, vycházející od vyšebrodských cisterciáků ve středověku, není prokázáno. Místní tradice zač. 1816, kdy tkadlec Paul Gröllhesel uvedl se sousedy hru Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista, truchlohru o pěti jednáních s předehrou, k níž zpracoval text podle Kochemova Velikého života… Ježíše Krista v němčině. Tak ji hráli do 40. let 19. stol. v postním a velikonočním čase ve svých civilních šatech. Krumlovský profesor J. J. Ammann připravil jejich novou úpravu a inscenaci, pro kterou byl postaven Pašijový dům s jevištěm a hledištěm.

1893 zahájili stavbu za 75 000 zlatých. Dřevěná budova s 32 vchody pro 1500 sedících a 500 stojících diváků. Jeviště s několika galeriemi, elektrické osvětlení, množství pečlivých dekorací. Původní lidovost byla postupně nahrazována velkolepostí. Až 300 účinkujících, 50 textových rolí, doprovod orchestru, třicetičlenný ženský pěvecký sbor, též varhany. Představitelé hlavních rolí se přes rok neholili a nestříhali. Role se v rodinách předávaly z generace na generaci. Představení trvalo 5 hodin, hrál se Starý i Nový zákon. Přestávka mezi nimi 2 hodiny. Až do 1938 každou sobotu a neděli, od května do září. Hosté z Rakouska, Bavorska, Pruska. Za sezonu až 40 000 hostů. Zde se pašijové hry hrály 56 let, německy.

1893 premiéra, v níž hráli domácí občané.
1894 nová úprava textu hry P. K. Landsteinera, která získala církevní aprobaci.
1896 tu američtí filmaři natočili jeden z prvních hraných filmů Passion play. Cykly představení se hrály německy v letech 1893, 1894, 1895 (zájezd do Prahy), 1898, 1903, 1908, 1912, 1915, 1919, 1923, 1928, 1930, 1933, 1936, další představení 1938 byla zakázána.

Po 1945 noví čeští občané navázali na tradici, ke spolupráci byl pozván i E. F. Burian, odmítl.
Redukovaný text nově upravil J. Melka.
Hrálo se pouze 1947 a 1948, další představení zakázána, chátrající Pašijový dům zbořen.

1990 byla založena Společnost pro obnovu pašijových her v Hořicích.
1993 premiéra nové fáze života hořických pašijí.
1996 ocenění Za rozvoj místních občanských aktivit od nadace Patria a Místo v srdci.
1999 Pašijová společnost v kontaktu s 50 pašijovými společnostmi v Evropě, v nichž je zvykem předávání rolí z generace na generaci.
-------------------------------------------------------

1946 založen Spolek divadelních ochotníků Šumavan, od 1951 jako DO JZD, zanikl.

Příležitostně působil div. recitační soubor Československého svazu mládeže nebo školní soubor.

Od 60. do 80. let Divadelní soubor Osvětové besedy, hrál v Kulturním domě, adaptovaném z domů čp. 45, 46.

1982 Kulturní dům z bezpečnostních důvodů uzavřen, 1988 otevřen nový KD.

1985–1992 Divadelní recitační soubor Šumák.

2006 příběh Ježíše Krista nastudovali již tradičně v prostoru letního amfiteátru v Hořicích na Šumavě místní nadšenci. V Pašijových hrách, jejichž děj vychází z biblických příběhů, vystupuje 80 ochotníků, z nichž někteří stáli u znovuobnovení této tradice před 14 lety.

LOUTKOVÉ DIVADLO

1974–1982 Loutkářský soubor v mateřské škole, založený Českosl. svazem žen.

CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Zprac. Jan Císař a kol. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s. 134, 393; obr. s. 133: Výjev z pašijových her v Hořicích na Šumavě, scéna Nesení kříže, scéna Krista před Pilátem;

DĚJINY českého divadla I. díl. Ved. red. František Černý. Praha Academia 1968, s. 312, 314.

HORÁKOVÁ, Eva zprac. Informace pro MČAD dle dochovaných materiálů, zejména v Okr. muzeu v Českém Krumlově. Rkp. 1999. 6 s. kART.

HRUŠKA, Jaromír: Krajská přehlídka vesnických divadel v Trhových Svinech. AS 2005, č. 3, s. 39-40.

JACHNIN, B.: Záhada hořických pašijových her. Jihočeská revue 1990, č. 1.

JAKEŠ, J.: České a německé lidové velikonoční hry na bývalém jazykovém pomezí. Rkp. Disertace FF UK. 1970.

JAKEŠ, J.: Pašijové hry na Šumavě. Literárně historické pojednání a literárně estetický rozbor textu hořických her. Rkp. v majetku autora.

JANOUŠEK, B.: Pašijové hry v Hořicích na Šumavě.
Hořice na Šumavě - České Budějovice - Praha 1948.

JAVORIN, Alfréd: Divadla a divadelní sály v českých krajích. Praha, Umění lidu 1949. Díl I. Divadla, s. 60.

JELÍNEK, Petr: Hořické pašijové hry - duchovní fenomén jihovýchodní Šumavy. In: Šumava - zima ´97. Vimperk 1997, s. 24-25.

JELÍNEK, Petr: Hořické pašijové hry, tradice, vývoj, zánik, obnova.
In: Českokrumlovsko, č. 22-32. Český Krumlov 15. 3.-9. 8. 1991, č. 12-28.

JUST, V.: Fenomén Český Krumlov. Úvahy postdivadelní. Lidové noviny 1994, č. 39.

KALISTA, Z.: Století andělů a ďáblů. Jinočany 1994, s. 256.

KOUŘIL, M.: Dvě lidové suity E. F. Buriana. Socialistický realismus a divadlo II. Český lid 1987, č. 4, s. 216.

MACHKOVÁ, Eva: Mělník 1990. Národní přehlídka recitátorů a recitačních kolektivů 4.–6. května. AS 1990, č. 8, s. 2–3.

MAREŠ, J.: Obnova pašijových her v šumavské obci. Česko-bavorské výhledy, 27-28, 1993.

MÍSTOPIS českého amatérského divadla, I. díl. Praha, IPOS-ARTAMA 2001, s. 250-251.

MYSTERIUM Hoericense. Pohled na historii a současnost tradičních pašijových her v pošumavských Hořicích. 1997. Televizní dokument. 35 minut. ČT 1998.

PAŠIJOVÉ hry v Hořicích na Šumavě. Die Passionsspiele in Höritz im Böhmerwald. Program, foto: Ing. L. Sváček, Josef Prokopec. Hořice na Šumavě, Region 1993.

PAŠIJOVÉ hry v Hořicích na Šumavě. Stará pašijová hra od Pavla Gröllhesla, přepracovaná a opatřená novými písněmi a výkladem jednotlivých obrazů Karlem Landsteinerem, bývalým proboštem v Mikulově, přeložil Miroslav Haller. Hořice na Šumavě 1923.

PORT, J.: Tvary divadla v Čechách I. Stín Velké noci 1, IV. Lidové pašije. Rkp. DNM, T 10331.

REBAN, K.: Scéna pro českou duchovní hru. Vyšehrad 1945-1946, č. 29, s. 15.

RON, Vojtěch: Pašije hořické. Heslo z připravovaného Biografického slovníku České divadelní encyklopedie (DÚ): Výklad a bibliografie. PC ART.

RON, Vojtěch: Z minulosti pašijových her v českých zemích. Pašije aneb Theatrum passionale aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista. Praha, Národní divadlo 1998, s. 53-56.

SOFRON, J.: Bibliografie Šumavy 1945-1967. Plzeň - České Budějovice 1969, položky č. 5701-5708.

SRCH, E.: Hořice na Šumavě. Český Krumlov, Okresní archiv 1958,
s. 140-143, 190.

STROTZER, Milan: Úkaz v Trhových Svinech.

STROTZER, Milan (ed.): Malované opony divadel českých zemí II. Praha, NIPOS 2017. Komentář Václav Zoubek, s. 74-75

STROTZER, Milan: Hořické pašijové hry aneb Kdeže loňské sněhy jsou… AS 27. 7. 2017

ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava: Bylo by potěšitelné … AS 1988, č. 8, s. 8.

VESELÁ, J.: Kristus pracuje v lese. In: Země Koruny české, reg. řada: Český Krumlov - Duše staletí. Praha 1995, s. 22-23.

ZÁLOHA, J.: Texty hořických pašijových her. Archiv (České Budějovice) 1969, č. 1, s. 28.

ZAVŘELOVÁ, Marta: Jihočeské loutkové amatérské divadlo. České Budějovice, Jihočeské muzeum 1982, s. 5. kART.

MF Dnes, 11.08.2006

Český Krumlov, Státní okresní archiv:
Spolek divadelních ochotníků Šumavan v Hořicích na Šumavě 1946–1951, ka 119, č. 166.

kART (knihovna ARTAMA):
Evidenční karta ÚKVČ, 1988.

Praha, Národní archiv:
Fond ZU Spolky 1941-1947, i. č. 425/7194/1946, SDO Šumavan.

Třeboň, Státní oblastní archiv – digitální archiv:
Horní Planá, kronika obce 1990–2001, snímek 197,
https://digi.ceskearchivy.cz/DA?doctree=1kfoho&menu=3&id=1486&page=7
Kájov, kronika obce 1951–1979 (se zpětnými záznamy historie), snímek 42,
https://digi.ceskearchivy.cz/DA?doctree=1kfokl&menu=3&id=1489&page=13