Hořice na Šumavě, Höritz, vývoj Pašijových her do 1948

Tradice hořických pašijových her sahá až do 13. století, což je úzce spjato s těžkými životními podmínkami poddaného lidu, které byly někdy až nesnesitelné. Náboženství se stává často východiskem z utrpení. Prostý lid spojuje své utrpení s utrpením Krista a věří, že také pro něho nastane vzkříšení, že nastanou lepší časy. Lidé hledají dobro a zlo a snaží se je zobrazit v lidových hrách, které se nesou v náboženském duchu a souvisí s dobou ve které vznikaly. Tato aktivita však během 17. století vlivem neustálých válek pohasla. Další obnovení tradice začíná počátkem 19. století a vychází z duchovního cítění prostého lidu Hořic. Prvé uvedení Pašijí v Hořicích se datuje rokem 1816. Jejich autorem byl hořický tkadlec a sběratel Paul Gröllhesl, který též sepsal text pro pašijové hry s názvem : " Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista - truchlo - hra o pěti jednáních s předehrou " a tím fakticky založil novou tradici hořických pašijí. V letech 1816 - 1840 se hrávalo o postních nedělích a velikonočních svátcích v sálech místních hospod a bez kostýmů. Tradice her a jejich stoupající úroveň přispěly k tomu, že pověst o nich pronikla daleko za hranice a stala se podnětem k organizování Pašijí po celé Evropě, Rakouskem počínaje a Španělskem konče. Pro velký ohlas a zájem se hořičtí rozhodli postavit samostatnou budovu divadla. A tak 25. června 1893 bylo divadlo otevřeno a ještě v témž roce zde Pašije zhlédlo na 40 000 diváků. Pašijové hry se staly pověstnými po širokém okolí a tak není divu, že v té době navštívili hry významní činitelé, například císařská rodina, kníže Schwarzenberg, vysocí církevní hodnostáři. Na rozdíl od jiných pašijových míst, kde se většinou hrává s několikaletou pauzou, se v Hořicích hrávalo častěji. Jen po dobu 1. a 2. světové války byly hry přerušeny. V období 2. světové války sloužilo divadlo jako skladiště vojenské výzbroje. Po skončení války se podnětem obnovy pašijových her stala výzva Jaroslava Tomáše Vetešníka. Byl zahájen nácvik hry s redukovaným obsahem a provedeny opravy budovy.
Již v roce 1947 se v divadle konají první česky hrané Pašijové hry s redukovaným obsahem. V následujícím roce se hrají podruhé, tentokrát již celé. Uvedení her v této době, vlastně poprvé česky, bylo symbolem nástupu české řeči a obyvatel do kraje. Po roce 1948 se již v Hořicích nehrálo a v šedesátých letech byla zbořena i budova divadla. Na zásah komunistických ideologů tím pokus o poválečnou obnovu her končí. Jejich tradice byla po dlouhá léta trnem v oku kulturním cenzorům.
http://www.horickepasije.cz/historie.html (141026 JV)