Hořice na Šumavě, Historie Pašijových her v Hořicích na Šumavě
Historie obce Hořice na Šumavě
Hořice na Šumavě patří k nejstarším sídlům na Českokrumlovsku. První písemné zmínky pocházejí již ze 13. století. Zdejší fara je zmiňována v roce 1248. Obec je pak připomínána v letech 1272, 1274 a 1281 v souvislosti se změnami majitelů. Hořice tehdy přešly z rukou pánů z Kosovy Hory přes Záviše z Falkenštejna do vlastnictví Vítka z Krumlova. Další velmi významná písemná zmínka o Hořicích pochází z roku 1290. Král Václav II. tehdy potvrdil cisterciáckému klášteru Vyšší Brod jejich koupi. Ke klášternímu panství poté obec patřila až do poloviny 19. století.
Duchovní tradice a lidová mystéria
Duchovní správa i nadále zůstávala v rukou cisterciáků. Právě s jejich působením je spojována zdejší nejstarší tradice lidových mystérií - her s náboženskou tematikou. Jednalo se o hry s náměty ze Starého zákona (Rajská hra - Paradiesspiel) i z Nového zákona (Hra o narození Krista - Christkindlspiel, Pastýřská hra - s podobenstvím o Dobrém pastýři - Hirtenspiel). Nejvýznamnější novozákonní téma - život, utrpení, smrt a vzkříšení Krista - pak bylo předmětem pašijových her.
Hry s náboženskou tematikou a zejména pašijové hry jsou velmi starým evropským jevem, spojeným se životem katolické církve. Kolébkou mystérií bylo Španělsko a Francie, odkud se hry rozšířily do dalších států Evropy. Původně byly hrány v kostelích, postupem času byly obohacovány o lidové prvky a přenášeny mimo chrámy.
Jejich vývoj negativně poznamenávaly válečné události. V případě Hořic na Šumavě to byly například v 15. století husitské války.
Vliv na duchovní život lidí měla třicetiletá válka v 17. století. V evropském kontextu není bez zajímavosti, že právě v roce 1634, tedy v době rozsáhlého válečného konfliktu, jsou poprvé připomínány novodobé světoznámé pašijové hry v Oberammergau (Německo).
Počátek novodobých pašijových her v Hořicích na Šumavě
Starodávná lidová mystéria nebyla na Šumavě spojena pouze s Hořicemi. Hrála se v řadě jiných míst v blízkém i vzdálenějším okolí. Do novější doby však přetrvala pouze v Hořicích. Lidové duchovní hry zde měly hluboké kořeny a obohacovaly život zdejších rolníků, řemeslníků, obchodníků a dalších obyvatel. Stalo se to po napoleonských válkách, v roce 1816, kdy hořický tkadlec Paul Gröllhesel za pomoci faráře sepsal nový text pašijového příběhu a spolu s patnácti dalšími hořickými měšťany jej nacvičil a sehrál. Hra se nazývala "Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista - truchlohra o pěti jednáních s předehrou". Herci ji předváděli před velikonočními svátky; s jistými přestávkami a také s řadou úprav až do roku 1887. Hrálo se mimo kostel, v hostinských místnostech, řadu let bez kostýmů a pouze s nezbytnými rekvizitami. V 80. letech 19. století provozoval pašijová představení místní ochotnický spolek a herci již hráli v kostýmech.
Velká pašijová představení 1893 - 1936
V té době přišel do Hořic nadšený národopisec, profesor krumlovského německého gymnásia Josef Johann Ammann. Podařilo se mu získat původní Gröllheslův text a rozhodl se, že jej doplní a upraví tak, aby bylo možno sehrát nové velkolepé pašijové divadlo. Ammann, který pocházel z Tyrol, znal tehdejší pašijová představení v Oberammergau a Brixleggu a chtěl pozdvihnout hořické pašijové hry na jejich úroveň. Pro tento úmysl se podařilo získat jak hořické občany, tak německý ochranný spolek Deutscher Böhmerwaldbund (založen v r. 1884), za jehož přispění byla postavena v letech 1892-1893 nová divadelní budova a 25. června 1893 uvedena premiéra velkého pašijového představení.
Hořické pašijové hry se od té doby staly pojmem. V prvních letech se konaly každoročně (1893, 1894, 1895, 1896). Představení navštívilo v prvních dvou letech 80 tisíc návštěvníků. Hlediště divadla bylo po prvním ročníku dostavěno na nevídanou celkovou kapacitu 2 000 míst. Mezi hosty pašijových her byli i členové císařské rodiny, členové předních šlechtických rodů, vysocí církevní hodnostáři a další významné osobnosti. V roce 1897 zde američtí filmaři natočili první celovečerní film. Do první světové války se hry ještě konaly v letech 1898, 1903, 1908 a 1912. Dalších představení se Hořice dočkaly až v roce 1923 a potom v letech 1927, 1930, 1933 a 1936. Všechna představení byla hrána německy. V roce 1923 byl text přeložen do češtiny a celkem šestkrát knižně vydán.
Zánik německých pašijových her po roce 1939
V době druhé světové války byly pašijové hry v Hořicích nacisty zrušeny a budova divadla změněna na sklad vojenského materiálu. Zdálo se, že tradice hořických pašijových her skončila. Po porážce nacistů Hořice patřily k těm místům v obnoveném Československu, odkud byli vystěhováni němečtí obyvatelé.
Česká pašijová představení po roce 1945
Do obce přicházeli noví osídlenci, kteří se pod vedením Jaroslava Tomáše Vetešníka a kájovského faráře P. Jana Václava Straky rozhodli navázat na předválečnou tradici a pašijová představení obnovit. Jako základ představení sloužil nový český překlad starého pašijového textu, který pořídil Msgre. Antonín Melka. Hořičtí obyvatelé provedli nezbytné opravy budovy pašijového divadla, vybavení jeviště i kostýmů. Nácvik her začal již v roce 1946. Česká pašijová představení se konala v letech 1947 (tehdy ještě ve zkrácené podobě) a 1948 a setkala se s velkým zájmem. Jednalo se celkem o dvacet plakátovaných termínů a hlediště divadla bylo podle pamětníků vždy plné.
Zánik hořických pašijí po roce 1948
Po roce 1948 se vládnoucí komunistická strana snažila o rychlou likvidaci zbytků hořické pašijové tradice. Divadelní budova sloužila nejdříve jako ovčín a sklad slámy. Potom byla dřevěná stavba rozebrána a v roce 1966 byly zděné části budovy spolu s blízkým poutním kostelíkem zničeny trhavinou. Starodávnou tradici připomínala pouze dokumentace uchovaná v soukromých a církevních sbírkách a v depozitářích archívů a muzeí.
Obnova pašijové tradice po roce 1989
Ke změně došlo až po listopadu 1989. Díky neúnavné iniciativě prvního svobodně zvoleného starosty obce ing. Miroslava Čuňáta a řady dalších nadšených lidí, z nichž jmenujme alespoň ing. Karla Filu a Růženu Hotovou, vznikla na sklonku roku 1990 Společnost pro obnovu pašijových her v Hořicích na Šumavě - Pašije.
Potom již následoval nepřetržitý sled událostí: PhDr. Jindřich Pecka napsal novou českou pašijovou hru, skladatel Jaroslav Krček složil hudbu a se souborem Musica Bohemica ji nahrál a nazpíval; zkušený divadelník Antonín Bašta se chopil režie a v Hořicích i v okolí se našli amatérští herci. Od června roku 1992 začaly zkoušky a nebyla to vždy práce snadná. Hořická učitelka Alena Strašrybková navrhla kostýmy a zdejší ženy je ušily z látek darovaných podnikem Jitex v Písku.
Otázkou bylo, kde hrát. Namísto uzavřeného prostoru byla zvolena malebná přírodní scéna v lesoparku, v těsném sousedství bývalého pašijového divadla. Jeden vysokoškolský student navrhl originální zastřešení hlediště a scénu situovanou do zalesněného svahu. Obětavci z řad hořických občanů se postarali o terénní úpravy, vystavěli šatny a hygienické zázemí, postavili palisády jeviště i lavice pro 500 diváků...
A nejen to. Společnosti Pašije se podařilo navázat četné kontakty s tuzemskými i zahraničními spolupracovníky a podporovateli. Mezi nejcennější patří kontakty s přáteli ze zahraničních pašijových společností, díky nimž se Hořice na Šumavě dostaly na čestné místo v mezinárodním společenství EUROPASSION. Zejména je třeba připomenout vztahy s pašijovou společností ve St. Margarethen v rakouském Burgenlandu i dalšími (např. v rakouském Mettmachu nebo v Loudeac ve Francii).
Pašijové hry v Hořicích na Šumavě po roce 1993 - cesta naděje
Nejnovější historie českých pašijových představení v Hořicích na Šumavě začala premiérou 29. června 1993. V prvních čtyřech ročnících se uskutečnilo celkem 36 představení, která navštívilo takřka 10 tisíc diváků z Čech, Slovenska, Rakouska, Německa, Francie i odjinud. Byli mezi nimi četní zástupci pašijových společností z celé Evropy, stejně jako představitelé veřejného života. Nechyběli ani představitelé církevních kruhů: papežský nuncius v České republice Giovanni Coppa, arcibiskup pražský kardinál Miroslav Vlk, českobudějovický biskup Antonín Liška, generální vikář českobudějovické diecéze Ladislav Dvořák a další.
Hořice a jejich pašijové hry se v únoru 1997 dočkaly velkého ocenění. Jejich zástupci tehdy převzali na Pražském hradě Cenu za rozvoj místních občanských aktivit nadací Patria a Místo v srdci za rok 1996. Hořice se tak staly prvním laureátem soutěže, do které bylo přihlášeno sto čtyřicet devět projektů "obyčejných" lidí, kteří konkrétními činy vyjadřují svůj vztah k místu, kde žijí.
ZDROJ: http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/region_histor_pasije.xml (1. 8. 2017)
Hořice na Šumavě patří k nejstarším sídlům na Českokrumlovsku. První písemné zmínky pocházejí již ze 13. století. Zdejší fara je zmiňována v roce 1248. Obec je pak připomínána v letech 1272, 1274 a 1281 v souvislosti se změnami majitelů. Hořice tehdy přešly z rukou pánů z Kosovy Hory přes Záviše z Falkenštejna do vlastnictví Vítka z Krumlova. Další velmi významná písemná zmínka o Hořicích pochází z roku 1290. Král Václav II. tehdy potvrdil cisterciáckému klášteru Vyšší Brod jejich koupi. Ke klášternímu panství poté obec patřila až do poloviny 19. století.
Duchovní tradice a lidová mystéria
Duchovní správa i nadále zůstávala v rukou cisterciáků. Právě s jejich působením je spojována zdejší nejstarší tradice lidových mystérií - her s náboženskou tematikou. Jednalo se o hry s náměty ze Starého zákona (Rajská hra - Paradiesspiel) i z Nového zákona (Hra o narození Krista - Christkindlspiel, Pastýřská hra - s podobenstvím o Dobrém pastýři - Hirtenspiel). Nejvýznamnější novozákonní téma - život, utrpení, smrt a vzkříšení Krista - pak bylo předmětem pašijových her.
Hry s náboženskou tematikou a zejména pašijové hry jsou velmi starým evropským jevem, spojeným se životem katolické církve. Kolébkou mystérií bylo Španělsko a Francie, odkud se hry rozšířily do dalších států Evropy. Původně byly hrány v kostelích, postupem času byly obohacovány o lidové prvky a přenášeny mimo chrámy.
Jejich vývoj negativně poznamenávaly válečné události. V případě Hořic na Šumavě to byly například v 15. století husitské války.
Vliv na duchovní život lidí měla třicetiletá válka v 17. století. V evropském kontextu není bez zajímavosti, že právě v roce 1634, tedy v době rozsáhlého válečného konfliktu, jsou poprvé připomínány novodobé světoznámé pašijové hry v Oberammergau (Německo).
Počátek novodobých pašijových her v Hořicích na Šumavě
Starodávná lidová mystéria nebyla na Šumavě spojena pouze s Hořicemi. Hrála se v řadě jiných míst v blízkém i vzdálenějším okolí. Do novější doby však přetrvala pouze v Hořicích. Lidové duchovní hry zde měly hluboké kořeny a obohacovaly život zdejších rolníků, řemeslníků, obchodníků a dalších obyvatel. Stalo se to po napoleonských válkách, v roce 1816, kdy hořický tkadlec Paul Gröllhesel za pomoci faráře sepsal nový text pašijového příběhu a spolu s patnácti dalšími hořickými měšťany jej nacvičil a sehrál. Hra se nazývala "Utrpení a smrt našeho Pána Ježíše Krista - truchlohra o pěti jednáních s předehrou". Herci ji předváděli před velikonočními svátky; s jistými přestávkami a také s řadou úprav až do roku 1887. Hrálo se mimo kostel, v hostinských místnostech, řadu let bez kostýmů a pouze s nezbytnými rekvizitami. V 80. letech 19. století provozoval pašijová představení místní ochotnický spolek a herci již hráli v kostýmech.
Velká pašijová představení 1893 - 1936
V té době přišel do Hořic nadšený národopisec, profesor krumlovského německého gymnásia Josef Johann Ammann. Podařilo se mu získat původní Gröllheslův text a rozhodl se, že jej doplní a upraví tak, aby bylo možno sehrát nové velkolepé pašijové divadlo. Ammann, který pocházel z Tyrol, znal tehdejší pašijová představení v Oberammergau a Brixleggu a chtěl pozdvihnout hořické pašijové hry na jejich úroveň. Pro tento úmysl se podařilo získat jak hořické občany, tak německý ochranný spolek Deutscher Böhmerwaldbund (založen v r. 1884), za jehož přispění byla postavena v letech 1892-1893 nová divadelní budova a 25. června 1893 uvedena premiéra velkého pašijového představení.
Hořické pašijové hry se od té doby staly pojmem. V prvních letech se konaly každoročně (1893, 1894, 1895, 1896). Představení navštívilo v prvních dvou letech 80 tisíc návštěvníků. Hlediště divadla bylo po prvním ročníku dostavěno na nevídanou celkovou kapacitu 2 000 míst. Mezi hosty pašijových her byli i členové císařské rodiny, členové předních šlechtických rodů, vysocí církevní hodnostáři a další významné osobnosti. V roce 1897 zde američtí filmaři natočili první celovečerní film. Do první světové války se hry ještě konaly v letech 1898, 1903, 1908 a 1912. Dalších představení se Hořice dočkaly až v roce 1923 a potom v letech 1927, 1930, 1933 a 1936. Všechna představení byla hrána německy. V roce 1923 byl text přeložen do češtiny a celkem šestkrát knižně vydán.
Zánik německých pašijových her po roce 1939
V době druhé světové války byly pašijové hry v Hořicích nacisty zrušeny a budova divadla změněna na sklad vojenského materiálu. Zdálo se, že tradice hořických pašijových her skončila. Po porážce nacistů Hořice patřily k těm místům v obnoveném Československu, odkud byli vystěhováni němečtí obyvatelé.
Česká pašijová představení po roce 1945
Do obce přicházeli noví osídlenci, kteří se pod vedením Jaroslava Tomáše Vetešníka a kájovského faráře P. Jana Václava Straky rozhodli navázat na předválečnou tradici a pašijová představení obnovit. Jako základ představení sloužil nový český překlad starého pašijového textu, který pořídil Msgre. Antonín Melka. Hořičtí obyvatelé provedli nezbytné opravy budovy pašijového divadla, vybavení jeviště i kostýmů. Nácvik her začal již v roce 1946. Česká pašijová představení se konala v letech 1947 (tehdy ještě ve zkrácené podobě) a 1948 a setkala se s velkým zájmem. Jednalo se celkem o dvacet plakátovaných termínů a hlediště divadla bylo podle pamětníků vždy plné.
Zánik hořických pašijí po roce 1948
Po roce 1948 se vládnoucí komunistická strana snažila o rychlou likvidaci zbytků hořické pašijové tradice. Divadelní budova sloužila nejdříve jako ovčín a sklad slámy. Potom byla dřevěná stavba rozebrána a v roce 1966 byly zděné části budovy spolu s blízkým poutním kostelíkem zničeny trhavinou. Starodávnou tradici připomínala pouze dokumentace uchovaná v soukromých a církevních sbírkách a v depozitářích archívů a muzeí.
Obnova pašijové tradice po roce 1989
Ke změně došlo až po listopadu 1989. Díky neúnavné iniciativě prvního svobodně zvoleného starosty obce ing. Miroslava Čuňáta a řady dalších nadšených lidí, z nichž jmenujme alespoň ing. Karla Filu a Růženu Hotovou, vznikla na sklonku roku 1990 Společnost pro obnovu pašijových her v Hořicích na Šumavě - Pašije.
Potom již následoval nepřetržitý sled událostí: PhDr. Jindřich Pecka napsal novou českou pašijovou hru, skladatel Jaroslav Krček složil hudbu a se souborem Musica Bohemica ji nahrál a nazpíval; zkušený divadelník Antonín Bašta se chopil režie a v Hořicích i v okolí se našli amatérští herci. Od června roku 1992 začaly zkoušky a nebyla to vždy práce snadná. Hořická učitelka Alena Strašrybková navrhla kostýmy a zdejší ženy je ušily z látek darovaných podnikem Jitex v Písku.
Otázkou bylo, kde hrát. Namísto uzavřeného prostoru byla zvolena malebná přírodní scéna v lesoparku, v těsném sousedství bývalého pašijového divadla. Jeden vysokoškolský student navrhl originální zastřešení hlediště a scénu situovanou do zalesněného svahu. Obětavci z řad hořických občanů se postarali o terénní úpravy, vystavěli šatny a hygienické zázemí, postavili palisády jeviště i lavice pro 500 diváků...
A nejen to. Společnosti Pašije se podařilo navázat četné kontakty s tuzemskými i zahraničními spolupracovníky a podporovateli. Mezi nejcennější patří kontakty s přáteli ze zahraničních pašijových společností, díky nimž se Hořice na Šumavě dostaly na čestné místo v mezinárodním společenství EUROPASSION. Zejména je třeba připomenout vztahy s pašijovou společností ve St. Margarethen v rakouském Burgenlandu i dalšími (např. v rakouském Mettmachu nebo v Loudeac ve Francii).
Pašijové hry v Hořicích na Šumavě po roce 1993 - cesta naděje
Nejnovější historie českých pašijových představení v Hořicích na Šumavě začala premiérou 29. června 1993. V prvních čtyřech ročnících se uskutečnilo celkem 36 představení, která navštívilo takřka 10 tisíc diváků z Čech, Slovenska, Rakouska, Německa, Francie i odjinud. Byli mezi nimi četní zástupci pašijových společností z celé Evropy, stejně jako představitelé veřejného života. Nechyběli ani představitelé církevních kruhů: papežský nuncius v České republice Giovanni Coppa, arcibiskup pražský kardinál Miroslav Vlk, českobudějovický biskup Antonín Liška, generální vikář českobudějovické diecéze Ladislav Dvořák a další.
Hořice a jejich pašijové hry se v únoru 1997 dočkaly velkého ocenění. Jejich zástupci tehdy převzali na Pražském hradě Cenu za rozvoj místních občanských aktivit nadací Patria a Místo v srdci za rok 1996. Hořice se tak staly prvním laureátem soutěže, do které bylo přihlášeno sto čtyřicet devět projektů "obyčejných" lidí, kteří konkrétními činy vyjadřují svůj vztah k místu, kde žijí.
ZDROJ: http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/region_histor_pasije.xml (1. 8. 2017)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.