Soubory: Skumafka / Divadélko na předměstí

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1961
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1965
Působení: 196x

Olomouc SKUMAFKA - SKUpina MAlých Forem KAbaretu
Vznik v září 1961, zánik 1965.

1961 vznikla SKUMAFKA - SKUpina MAlých Forem KAbaretu, prvním zřizovatelem byl Okresní dům osvěty v Olomouci, na podzim 1963 dalším zřizovatelem se stal Závodní klub ROH Železáren Petra Bezruče.

Soubor vznikl jako první amatérské divadlo malých jevištních forem v Olomouci, zájemci o členství byli informováni náborovým letákem a prošli talentovými zkouškami.
Hrál v sále Okresní domu osvěty na Kollárově náměstí v centru Olomouce,
od r. 1963 v sále ZK ROH ŽPB (Železáren Petra Bezruče) za restaurací U Mačáků (na předměstí Olomouc – Hodolany), poslední inscenaci uvedl v sále Domu pionýrů v Olomouci.

Vedoucím souboru byl Radek Hlavsa – pseudonym Jan Ratkin, který byl současně metodikem Okresního domu osvěty a vedl soubor do roku 1963. (Nucený odchod.)
1963–1965 - v následující etapě - se jako vedoucí, režisér i autor prosadil Pavel Dostál, který tvořil od počátku autorskou dvojici s Radkem Hlavsou.
Tvůrčích osobností však měl soubor více – spolupracoval s profesionálními režiséry Vratislavem Spilkou a Jiřím Flíčkem, na hudební stránce se výrazně podílel Milan Škuca. Organizačním vedoucím byl Roman Tomeček (zajišťoval především propagaci).

Šlo o autorský kabaretní soubor na vysoké úrovni, který na počátku 60. let zastupoval netradiční divadelní linii ve městě a prosadil se i v celostátním kontextu divadel malých jevištních forem.
Vyznačoval se silným autorským zázemím – texty Radek Hlavsa, Pavel Dostál, Vratislav Spilka, autoři hudby Milan Škuca, Vladimír Ditrich, později Jaroslav Vraštil, měl vlastní doprovodnou kapelu (skupina OPUS) a silnou členskou základnu, která připravovala paralelně různé typy pořadů – kabaretní montáže, text-appealová pásma, matiné.

Skumafka se hlásila ke kabaretnímu typu divadla, které vyrůstalo na přelomu 50. a 60. let z text-appealů, hledalo inspiraci v literárním a hudebním dění doby a postupně přecházelo od literárně hudebních pořadů k autorskému satirickému divadlu nebo novodobému kabaretu.

V hnutí těchto malých divadel zastupuje SKUMAFKA svým charakterem poněkud netypický soubor - způsobem náboru i počtem členů, který se v počátcích pohyboval kolem čtyřiceti, jednu dobu objevíme dokonce údaj šedesát členů (v průměru se však na inscenacích podílelo zhruba dvacet až pětadvacet lidí), bychom ji mohli zařadit spíš k typu velkých ochotnických souborů.
Tendence k přísně dodržovanému vnitřnímu řádu byla prvkem profesionalizačním, stejně jako poměrně každodenní zkoušky, vysoká reprízovost pořadů a pravidelné vystupování v průměru dvakrát do týdne. Ani strukturální členění souboru nebylo běžné pro malá amatérská divadla, i když jeho analogii bychom našli u Semaforu (existence hudební sekce) stejně jako u Divadla Na zábradlí (rozdělení na činoherní a pantomimický soubor).

SKUMAFKA měla své autorské zázemí i své režiséry (k Radku Hlavsovi se přidal Pavel Dostál, s malou recitační skupinou pracoval Roman Tomeček), často soubor spolupracoval také s profesionálními divadelníky – režiséry Vratislavem Spilkou a Jiřím Flíčkem, s výtvarníkem Slavojem Kovaříkem.
Oficiální zázemí, umožňující plakátování (o propagaci se staral organizační vedoucí Roman Tomeček), pevný měsíční rozpis představení, probíhajících vedle téměř každodenních zkoušek - to všechno směřuje k úvaze, zda SKUMAFKA nemohla být a také nebyla potenciálním základem pro vznik stálého malého divadla v Olomouci.

Inscenace:
duben 1962 - Kaleidoskop 61, premiéra v sále ODO, Kollárovo nám. 7. Čtyřdílná kabaretní montáž skečů, blackoutů, písniček a veršů V. Nezvala vypovídala o lásce, kariérismu a dobové morálce.
Autor Radek Hlavsa, režie Vratislav Spilka, hudba Milan Škuca, výprava Slavoj Kovařík.
Hrál: Orchestr OPUS, vedoucí Jiří Krutký.

Dalším satirickým kabaretem byla Skumafka-revue, v niž zazněly nejúspěšnější písně, skeče a monology ze „skumafkovských“ titulů.)

5. 12. 1962 premiéra satirického kabaretu Čtyři karty ve hře (opět v ODO).
Čtyřdílná kabaretní montáž s použitím textů Jiřího Flíčka, Míly Maříka, Pavla Dostála, Josefa Bourka a dalších, režie Jiří Flíček. Hrála Skupina OPUS.

29. 5. 1963 premiéra Polibek z Olympu – Kabaret o muži na soklu a sebevraždě na jevišti.
Autor libreta Jan Ratkin (Radek Hlavsa), režie Zd. Rapamil (kolektivní), hudba Milan Škuca, texty písní Radek Hlavsa, hraje jazzové trio.
Tendence k otevřenosti a kritičnosti provázala i tento literárně hudební kabaret, který hned po premiéře narazil na cenzurní zákaz. Vedle textů kmenových autorů – Radka Hlavsy a Pavla Dostála – do něj byla zařazena tvorba Gabriela Lauba, Karla Michala a Sławomira Mrożka. Téma „kultu osobnosti“ ovšem bylo pro olomoucké funkcionáře nestravitelné a SKUMAFKA začala být nežádoucí i pro svého zřizovatele, který nechtěl riskovat politické problémy.
Radek Hlavsa, který současně pracoval v Okresním domě osvěty jako metodik pro divadlo, byl propuštěn, soubor ztratil zřizovatele i sál a pod patronací ZK ROH Železáren Petra Bezruče se přestěhoval na olomouckém předměstí Hodolany (sál za hostincem U Mačáků), kde přibral do názvu označení Divadélko na předměstí.
V novém působišti SKUMAFKA uvedla
20. 11. 1963 kabaret Zlý chlapeček, s podtitulem Kabaret na cestě ze školy do života, titul převzatý z repertoáru plzeňské Alfy - premiéra v sále ZK ROH ŽPB, Olomouc-Hodolany.
Autoři Josef Koenigsmark a Ivan Rehák, převzata z plzeňského divadla Alfa, úprava Radek Hlavsa, režie Pavel Dostál, texty písní Radek Hlavsa, Vratislav Spilka, Jiří Flíček,
hrála skupina The Teenagers.

11.12. 1963 Skumafka je jinde doma - Kapesní poétique-fiction-revue, premiéra v Olomouci-Hopdolanech.
Autorem libreta a režie Radek Hlavsa, choreografie René Gabzdyl, Kateřina Gasparová.
V libretu použity texty Rohlenovy, Gottliebovy, Růžičkovy, dále Grymovy a Laubovy aforismy a Flíčkova pohádka Proč kohout kokrhal o hodinu dříve.



11. 3. 1964 Mám právo pít blues, premiéra v sále Domu pionýrů v Olomouci.
Podtitul pořadu Mumrajový striptýz o jednom fantasmagorickém celku a 55 (náhradních) dílech. Soubor se jím vrátil k počáteční text-appealové inspiraci.
Autorem libreta a režisérem posledního pořadu Skumafky byl Pavel Dostál. Spoluautoři: Hlavsa, Flíček, Kundera, Škvorecký, Kramář, Fiala, Vondra, Slavíček, Göbl, Kincl, Hobza, Pohorský, Gabzdyl.
Hrála Skumafka combo, Big Beat s Jaromírem Hobzou nebo Big Beat René Gabzdyla.
Komponisté: Jaroslav Vraštil, René Gabzdyl, Straka, Hobza.
Dramaturg: Jan Ratkin (Radek Hlavsa).
Výtvarník: Jerbert Janka
Choreografie: Kateřina Gasparová, René Gabzdyl.
.................................

Během let 1962 a 1963 uvedly dílčí skupiny souboru další pořady, některé byly jednorázové a naplňovaly povinnost kmenového souboru Okresního domu osvěty (např. pořad pro mladé se zdravotně osvětovým námětem Otlačená pata, nebo k výročím Přátelství v nás), jiné byly koncipovány jako klubové pořady Skumafky, jam-session nebo matiné s hosty (Skumafka-revue – březen 1963, Setkání melodií – s hosty Hanou Vítovou a R. A. Dvorským – leden 1963, tematizované pořady Malá pouť pantomimy, Živé noviny, Step-show č. 1, Hrajeme jazz). Většinu pořadů uváděl Václav Čapek, účinkovali (četli texty, zpívali) členové SKUMAFKY.

Pozornost zaslouží i jednolistové letáky, jakýsi pokus o miničasopis, vydané k příležitosti posledních dvou premiér. Vedle ukázek písňových textů zde najdeme aforismy, minipovídky, ale také vtipné glosy na aktuální kulturní události, stejně jako pohotové propagační a programové výzvy či prohlášení.

Přehlídky:
SKUMAFKA na sebe upozornila hned v prvním roce své existence vítězstvím v okresním a krajském kole STM (soutěže tvořivosti mládeže)- 1962, v ústředním kole soutěže v Plzni získala ve stejném roce druhé místo (první místo nebylo uděleno), o další se dělilo Divadélko pod okapem společně s Kladivadlem a ostravským Tempem.

Přehlídka amatérského kabaretu a divadel poezie – Divadlo Na zábradlí 1964 (17. – 26. 5. 1964).

V roce 1965 se SKUMAFKA účastnila krajské přehlídky malých divadel v Přerově, kde zvítězila společně s přerovskou INTARSIÍ.


1994 - Olomoucké rozhlasové studio připravilo v roce 1994 vydání pořadu Šestý den je sobota věnované olomouckým kabaretům 60. let. Zazněl zde sestřih z Kabaretu o zlém chlapečkovi, který byl natočen v roce 1964 a zázrakem se dochoval. Informaci poslal pan Přemysl Hnilička. Viz související audio.

Bibliografie:
BLAHYNKA, Milan: Plivati na strop... Literární noviny 11, 1963, č. 19, s. 8.

BLAHYNKA, Milan: Umění montáže. Literární noviny 11, 1962, č. 19, s. 8.

bm: Mám právo pít blues. FLP revue, 1964, č. 4. (bm - Bohuslav Matyáš)

GRYM, Pavel: Satira ve státě Olomouc. Divadelní noviny 8, 1964, č. 2, s. 2.

JEDLIČKA, Jaromír: Olomoucké kabarety. Červený květ 8, 1963, č. 12, s. 368-369.

JEDLIČKA, Jaromír: Skumafka se představila. Stráž lidu, 13. 4. 1962, s. 3. JFL: O jednom polibku. Ochotnické divadlo 9, 1963, č. 9, s. 212. (JFL - Jiří Flíček)

KOKTA, Zdeněk: Skumafka a úvahy kolem ní. Červený květ 7, 962, č. 9, s. 286-287.

KOKTA, Zdeněk: Zlý chlapeček v Olomouci. Amatérská scéna 1, 1964, č. 4, s. 20.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana, ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezsku 60.-80.let dvacátého století. Praha, Pražská scéna 2003, s. 149-151. Heslo a bibliografie, foto.

LAZORČÁKOVÁ, T. a spoluautoři: Olomoucké kulturní klima v šedesátých letech. In: Oznámení o Ikarově letu. Olomouc 1998, s. 23-36.

LAZORČÁKOVÁ, T.: Čas malých divadel. Olomouc 1996. (Knižní verze disertační práce, FF UP, Olomouc 1995.)
Novotný, Ludvík: Skumafka je jinde doma. Mírová směna, 9. 1. 1965.

PÓDIA z krabičky. Praha, NIPOS 2005, s. 68-79.

soe: Mladí z Olomouce. Lidová demokracie, 22. 1. 1963, s. 3. (soe - Ivan Soeldner)

SOELDNER, Ivan: Skumafka tvrdohlavá z rodu Nezmarů. Mladý svět 5, 1963, č. 26, s.12.

SOELDNER, Ivan: Užitečné večery v Olomouci. Divadelní noviny 7, 1964, č. 13, s. 4-5.

ŠIROKÝ, Hugo: Láska nejsou jen písmena. Červený květ 8, 1963, č. 2.

-vr-: 7200 vteřin dobré nálady včetně přestávky. Osvětová práce 16, 1962, č. ll, s. 213.

Archivy:
Archiv SKUMAFKY, vytvořený v průběhu výzkumu novodobé divadelní historie (součást disertační práce T. Lazorčákové) je uložen v Dokumentačním centru Katedry teorie a dějin dramatických umění, Filozofická fakulta UP, Olomouc.

Soukromý archiv SKUMAFKY – Radek Hlavsa
Zdroj informací o souboru – Pavel Dostál, Radek Hlavsa, Milan Škuca.

Jednotlivosti, shromážděné pro příležitost výstavy "Oznámení o Ikarově letu - olomoucká šedesátá léta v zrcadle výtvarné kultury" v roce 1998, ze soukromých sbírek, jsou uloženy v Muzeu umění Olomouc.
V katalogu vystavených exponátů a dokumentačních materiálů jsou uvedeny tyto jednotlivosti:

Plakát k představení Kaleidoskop 61 v květnu 1962, ofset, papír 60x85,5 cm, soukr. sbírka;
Dopis Hany Vítové a R. A. Dvorského divadélku SKUMAFKA z 30. 1. 1963, rukopis, 29x20 cm, soukr. sbírka;
Fotografie z představení souboru SKUMAFKA, 1963, SOUKR. SBÍRKA;
Fotografie z natáčení silvestrovské zdravice „Týždeň vo filme“ na olomouckém Horním náměstí, 27. 12. 1963, 1963, soukr. sbírka;
Fotomontáž portrétů členů SKUMAFKY, 1963, 29x20 cm, soukr. sbírka;
Plakát k představení Polibek z Olympu 29. 5. 1963, ofset, papír 60,8x86,3 cm, soukr. sbírka;
Plakát k představení Setkání melodií , 1963, ofset, papír 83x68 cm, sign Grmela, soukr. sbírka;
Dopis Ladislava Utíkala souboru SKUMAFKA „Semafor ví o Skumafce“, květen 1963, 1963, papír, rukopis, 29,6x19,5 cm, soukr. sbírka;
-bm- Nejstarší kabaret – nejmladší premiéra, FLP revue/1964, soukr. sbírka;
Program představení Mám právo pít blues 11. 3. 1964, cyklostyl, papír, 20,5x14,6 cm, soukr. sbírka.

Mapa působení souboru - Skumafka / Divadélko na předměstí

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.