Soubory: Pod okapem

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1961
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 196x
Působení: 196x

1961 studenti Pedagogické fakulty Luděk Nekuda, Pavel Veselý a Eduard Schiffauer založili Divadélko pod okapem, v němž brzy vynikla autorská a herecká dvojice Nekuda – Veselý.

Zpočátku uvádělo text-appealy a kabarety, založené na principu divadla-dialogu a na generační výpovědi, např.
1961 H3PO4 (leptám, leptáš, leptá), uvedeno na výstavišti Černá louka ještě jako Kabaretní studio při hutnické fakultě Vysoké školy báňské.
Autoři: M. Hrdina, E. Schiffauer, P. Veselý, L. Nekuda, hudba: P. Veselý, E. Schiffauer, L. Nekuda. Režie: G. Doležálek. Scéna, výprava, kostýmy byly dílem kolektivu.

Poté po nečekaně příznivém ohlasu vymysleli název Divadélko pod okapem, novým zřizovatelem se stala Osvětová beseda v Ostravě 1, sídlem agitační středisko Atlantik v Hornopolní ulici na Fifejdách se sálem pro 150 lidí, který si svépomocí upravili a začali každý druhý čtvrtek hrát.
V listopadu obnovili úspěšný pořad H3PO4, doprovázela rytmická skupina Vlastnost kyseliny fosforečné. Již v tomto prvním pořadu vynikla zpěvačka Zuzana Majvaldová a uplatnila se hudební invence Edvarda Schiffauera. Poté
Černá bedýnka - verše, songy, balady (Aškenazy), scénické pásmo poezie.

1962 kabaret Ta rakev, první komponovaný pořad se spojujícím příběhem. Písně doprovázel Jazztet Divadélka Pod okapem, řídil R. Kanclíř. V červenci 1962 se zúčastnili Ústředního kola STM v Plzni a získali první cenu pro začínající soubory.

Součástí programů divadélka se staly text-appealy, uváděly se pouze 1x, minimálně dvakrát ročně, první se jmenoval Za pralinku a vstupným byla skutečně jedna čokoládová pralinka.

1963 inscenace poezie V. Nezvala, nazvaná Ještě se ohlédnout. Dále týž rok vznikl nejúspěšnější kabaret Šlápoty (1963), humor, ironie, sarkasmus. Autor a textař též I. Binar, režie P. Paprstein. Úspěšná účast 20.-23.6. na Ústřední přehlídce malých forem v Ústí nad Labem.
1963 - Pavel Veselý – Luděk Nekuda: Šlápoty, r. Petr Paprstein. Účast na Divadelní máj, Krnov a na JH.
1963 na podzim PF Kabaret pro štěstí, 1964 účast na ŠP a poté na IV. Mezinárodním festivalu studentských divadel v Záhřebu, posléze na V.kabaretním festivalu Ka-Fe v Karviné.
Před těmito festivaly se 17. až 26. května 1964 konala v pražském Divadle Na zábradlí Přehlídka amatérského kabaretu a divadla poezie. Okapáci tu uvedli Šlápoty a PF Kabaret pro štěstí.

1965 soubor změnil zřizovatele, stal se scénou PKO, hrál v hale P na Černé louce, získal poloprofesionální charakter a název pozměnil na Divadélko Okap.

1965 absurdní hra Čekání na Agátu (Veselý, Nekuda), hudba P. Veselý, režie P. Paprstein, doprovázel Jazz sextet Okap. Druhá účast na festivalu v Zagrebu.
Poté Hlavy plné písku, písňový pořad z hejlepších hudebních titulů.

1966 politický muzikál Skok (L. Nekuda)
Poté se Okap rozešel.
1967 se jako Divadelní studio PF na základě pozvání účastnili poslední společné akce - připravili si inscenaci hry Nevěsta (A. Hoffmeister) a aktovky Koníček (L. Nekuda), pro dubnový V. mezinárodní festival studentských divadel v belgickém Lutycgu a francouzském Nancy.
-------------
O Okapu Ivan Binar v úvodu, nazvaném Hledání chyby, ke knize Petr Podhrázký a spol. Syn pluku a historie:
OKAP byl spiknutí proti vnějšímu světu; v houfu našinců jsme si žili výlučným způsobem, ctěni ctiteli, a vnější svět nám to kupodivu trpěl… Pracovali jsme na společném díle, trávili spolu prázdniny, jezdili po republice na všelijaká kola soutěže tvořivosti mládeže a sklízeli na nich vavříny; mnozí obětovali divadlu studium a třeba i lásky. Byli jsme parta, spojená smysluplnou prací, přátelé – zdálo se – na život a na smrt. Bez OKAPU bychom byli jiní…
Divadlo (třeba jen amatérské – a může to být i ta nejhorší šmíra) je droga – radost i prokletí těm, kdo jí propadnou. Je to mánie; a dá pěknou fušku, než se jí člověk setřese. A tak jsme se čtyři sirotci Okapu – Podhrázký, Schiffauer, Ullmann a já – scházeli a neukojeni uvažovali o tom, jak uskutečnit divadlo nové, díru do světa; aby v něm byly zastoupeny všechny čtyři složky rovnocenně: slovo, pohyb, hudba a výtvarno. A mělo by se to jmenovat WATERLOO. Proč? Ani jsme nevěděli, to slovo se nám líbilo.
---------------------------------------

Část z pohrobků Okapu založila v následujícím roce Divadlo Waterloo.

Bibliografie:
AUTOINTERVIEW Divadélka Okap. Červený květ, 1965, č. 5, obálka s. 3.

CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. IPOS-ARTAMA, Praha 1998, s. 211.

DIVADLO Pod okapem, Písničky z šedesátých let ostravského divadla. Praha, Radioservis - vydavatelství Českého rozhlasu 2003.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana: Divadélko pod okapem. Ostrava 1961-1968. Též bibliografie. Heslo in: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů. Praha, DÚ 2000, s. 48-49.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana, ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezsku 60.-80.let dvacátého století. Praha, Pražská scéna 2003, s. 102-103. Heslo a bibliografie.

NEKUDA, Luděk: Sešlost. Impreso Plus, Žďár nad Sázavou 1994.

PODHRÁZKÝ, Petr a spol.: Syn pluku a historie. Mnichov, Nakladatelství Obrys/Kontur - PmD 1987.

TITTLEROVÁ, Silvie: Divadélko Pod okapem a Waterloo v Ostravě. Diplomová práce FF UP. Olomouc 1996.

VAŠINKOVÁ, Marie: Zahřebský maratón. Amatérská scéna, roč.2 (Ochotnické divadlo 11), č.11, listopad 1965, s.9-11, 11 fot.
Referát o Festivalu studentských divadel v Záhřebu (4.-11.9.) a české účasti na něm: Divadélko Pod okapem, DISK, Takzvané divadlo
poezie.

Archivy:
SA P. Veselý: Soukromá kronika Pavla Veselého.

Mapa působení souboru - Pod okapem

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.