Texty: LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 102-103.

LAZORČÁKOVÁ, Tatjana – ROUBAL, Jan: K netradičnímu divadlu. Praha, Pražská scéna 2003, s. 102-103.
DIVADÉLKO POD OKAPEM
(Ostrava)
Amatérský soubor založený v roce 1961 studenty tehdejšího Pedagogického institutu v Ostravě. U jeho zrodu stáli Luděk Nekuda, Petr Veselý, Petr Ullmann, Edvard Schiffauer. V dalších letech se v souboru objevili Zuzana Majvaldová, Petr Paprstein, Ivan Binar, Zdena Chrastinová, Radka Dulíková, Milena Šajdková, Tomáš Sláma, Erich Vybíral, Marie Beránková, Eliška Popelíková a další. První premiérou, studentským večerem nazvaným H3 PO4, se autoři a interpreti přihlásili k vlně divadel malých jevištních forem, k inspiraci text-appealu založené na improvizaci a programové „nedivadelnosti“. Také Semafor se stal pro Divadélko pod okapem počáteční inspirací, záhy si však soubor vytvořil vlastní poetiku, ovlivněnou ostravským kontextem vyznačujícím se silným ideologickým tlakem i jistou depresivností životního prostoru. Soubor je příkladem autorského divadla šedesátých let, založeného na kabaretním principu divadla – dialogu a na generační výpovědi
Jako autorská a herecká dvojice se od počátku existence souboru prosadili Luděk Nekuda a Petr Veselý. Po poetickém pásmu z tvorby Ludvíka Aškenazyho Černá bedýnka (1961) se programovými tituly stávají autorské kabarety Ta rakev (1962), Šlápoty (1963), P. F. Kabaret pro štěstí (1963).
Divadélko pod okapem působilo v ostravském klubu Atlantik (na Hornopolní ulici) a na Černé louce. Hudebně se na pořadech podílely skupiny Jazztet, skupina Josefa Skřehoty a Jazz Sextetu Okap pod vedením Josefa Kostřiby. Vedle kmenových autorů Luďka Nekudy a Petra Veselého se prosadil jako textař i autor Ivan Binar, jako režisér většiny pořadů Petr Paprstein. Po hře Čekání na Agátu (1965), která byla pokusem o absurdní hříčku, se autorská dvojice Nekuda – Veselý rozešla. Poslední éra Divadélka pod okapem je spojena s tvůrčí aktivitou Luďka Nekudy. Jeho muzikál Skok (1966) byl ironickým pohledem na mýtus z českých dějin a stal se prostorem pro společenskou satiru. Minikomedií Koníček (1967) a uvedením Hoffmeisterovy dadaistické hříčky Nevěsta (připravené pro festival studentských divadel v Nancy 1967) Divadélko pod okapem, v té době již působící jako poloprofesionální soubor, svou činnost v roce 1968 uzavírá. Vedle celovečerních inscenací byly důležitou součástí tvorby večery soudobé poezie a hudby Jazz and Poetry, pravidelné text-appealy a poetické pořady Ještě jeden pohled a Malý princ.

Bibliografie:
Autointerview Divadélka Okap. Červený květ, 1965, č. 5, obálka s. 3.
Císař, Jan a kol.: Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence. IPOS-ARTAMA, Praha 1998, s. 211.
Nekuda, Luděk: Sešlost. Impreso Plus, Žďár nad Sázavou 1994.
Revue Theatre et Universite, Nancy, 21. 4. – 30. 4. 1967, č. 10.
Tittlerová, Silvie : Divadélko pod okapem a Waterloo v Ostravě. Dipl. práce. 1996. (Archiv FF UP Olomouc).
Veselý, Petr: Nejmenší divadlo. Ostravský kulturní zpravodaj, 1969, č. 4, s. 9.