Osobnosti: URBANOVÁ, Jana, Krupka, rozená Klačerová

Datum narození: 10.11.1937
Místo narození: Teplice
Datum úmrtí: 4.10.2023

1991–1994 člen odborné rady ARTAMA pro amatérské divadlo.

Jana Urbanová je členkou a režisérkou Divadelního souboru Krupka,
od roku 1975 členkou SČDO, držitelkou Zlatého odznaku SČDO.

Pochází z ochotnické rodiny. Její otec, MUDr. Klačer vedl dlouhá léta amatérské divadlo pro děti i dospělé v Oseku a teplické divadelní přehlídky nesly v 70. a 80. letech jeho jméno - Memoriál dr. Klačera. Rodinné zázemí Jany Urbanové, rozené Klačerové, ovlivnilo její celoživotní vztah k amatérskému divadlu a uměleckému přednesu. Otec byl celý život nadšeným ochotnickým režisérem. Po roce 1945 uváděl v Oseku u Duchcova celou řadu významných inscenací, ve kterých hrála i jeho dcera Jana.

První a asi i osudové setkání Jany Urbanové s divadlem bylo v ghetu v Terezíně počátkem roku 1945, kde hrála jako sedmiletá roli Berušky ve slávné inscenaci Broučků. Zde byla ve společnosti známých uměleckých osobností, jako byl Robert Brock, Váva Schönová nebo Hanuš Thein, který se stal po návratu z Terezína celoživotním přítelem Klačerovy rodiny.
V roce 1945 v pohraničním Oseku hrála v prvním představení ve prospěch české školy.
Nejen v dětství, ale i v mládí pak sehrála celou řadu rolí v ochotnických představeních.

Nelze nevzpomenout účast na prvním ročníku Wolkrova Prostějova s přednesem pohádky Princezna na hrášku (H. Ch. Andersen).

Po smrti otce, když byla učitelkou v Krupce, převzala Jana Urbanová štafetu ochotnického režiséra.
Přišla do souboru Domu kultury Krupka, kde nabídla režiséru Miroslavu Vladykovi své služby. Po krátké době začala samostatně připravovat pásma poezie. Jmenujme alespoň Zpěvy sladké Francie, Čapkovy apokryfy, dopisy B. Němcové, výbor z díla J. Wolkera, Lidice K. Šiktance. Účinkovali v nich tehdy mladíci, později známí ochotníci Rudolf Rýsl, Jaromír Kejzlar, Václav Vašák a další.

Pomohla pak znovuobnovit činoherní soubor, vedl ho dr. Kejzlar, Jana byla dramaturgyní a režisérkou.Vedoucím byl
Činoherním režijním debutem Jany Urbanové byla hra Jana Očenáška Romeo, Julie a tma. (Při hodnocení inscenace se Jana Urbanová setkávala s Josefem Doležalem, jehož přátelství a náklonnosti si považuje dodnes.)
V dramaturgickém výběru dalších her převažují tituly společenskokritické, které jsou tak charakteristické pro amatérské divadlo 70. a 80. let: Zapomeňte na Hérostrata (Grigorij Gorin), dramatizace románu Vladimíra Párala Mladý muž a bílá velryba.

Při zaměstnání vystudovala dvouletou loutkářsko-pedagogickou nástavbu dálkově DAMU, a absolvovala dvouletý kurz režie ÚKVČ.
1980 se stala metodičkou pro divadlo a umělecký přednes Krajského kulturního střediska v Ústí nad Labem. Amatérské divadelní veřejnosti je známá také jako porotkyně na mnoha přehlídkách.

1980 uvedla inscenaci hry Jana Jílka Hra na Otóna, a protože velice souzněla s tehdejší situací stanného práva v Polsku, mnoha repríz se nedočkala. Bylo to ale první užití formy arénového divadla krupským souborem a divácky bylo velmi učinné.
Inscenace hry Josefa Boučka Noc pastýřů dala příležitost k zamyšlení o postavení intelektuála ve společnosti. Konečně hrou Dale Wassermana Kde kukačka hnízdo má o svobodě v nesvobodě dovedla Jana Urbanová krupský soubor nejen na národní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou, ale i na prkna Jiráskova divadla v Hronově. Mimořádně úspěšnou inscenaci byla i Cesta Karla IV. do Francie a zpět (Jiří Šotolya) s krásným výkonem Miroslava Vladyky v hlavní roli.
V roce 1996 uvedl soubor Domu kultury Krupka v režii Jany Urbanové známé aktovky A. P. Čechova Námluvy a Medvěd. Dosáhl nejen ocenění na Národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou, ale i úspěšně reprezentoval naši republiku na mezinárodní přehlídce v rakouském Holzhausenu. Aktovky pak měly každá jednotlivě úspěch na Národní přehlídce jednoaktovek v Holicích.

Druhou uměleckou láskou Jany Urbanové je poezie. Vychovala i řadu recitátorů, kteří se pod jejím vedením úspěšně účastnili národních recitačních soutěží v Prostějově, Valašském Meziříčí či v Poděbradech.

Inscenace v režii Jany Urbanové
Poezie:
- Poezie Jiřího Wolkera (1974)
- Čapkovy Apokryfy (1975)
- Zpěvy sladké Francie (1976)
- Poezie Horymára Zelenky "Malá veznisáž" (1977)
- Pásmo o J. Fučíkovi "Pokolení před Petrem" W. Prostějov
- Pásmo o Boženě Němcové
- Poezie K. Šiktance "Lidice"
- Poezie Jiřího Kutiny "Mozart na Bertramce"


Divadelní inscenace:
1975 - Jan Očenášek: Romeo, Julie a tma
1976 - Grigorij Gorin: Zapomeňte na Herostrata
1977 - Páral - Horanský: Mladý muž a bílá velryba (1977)
1978 - Jiří Šotola Cesta Karla IV. do Francie a zpět, účast přehlídka Úpice
1980 - Jan Jílek: Hra na Otóna
1984 - Ostrovskij: Bouře
1985 - Josef Bouček: Noc pastýřů () - účast Úpice
1988 - Dale Wasserman: Kde kukačka hnízdo má, Vysoké n. J., Jiráskův Hronov
1996 - A. P. Čechov: Námluvy s medvědem, Vysoké n. J., 2x Holice
2000 - N. V. Gogol: Ženitba
2005 - P. Kohout: August, August, August
2007 - V. Hradská, D. Leary, A.Nicolaj: Ať žijí nebožtíci
2011 - Václav Havel: Odcházení

2004 nositelem zlatého odznaku J. K. Tyla Za celoživotní přínos ochotnickému divadlu.

Bibliografie:
AS 1984, č. 3, obálka-medailon.

FELZMANN, Rudolf: Dopis Janě Urbanové k jejímu neuvěřitelnému jubileu. Amatérská scéna 2006, č. 6, s. 50.

Praha, Činoherní klub uvádí, Redakce: Odcházení a Mamedov v Činoherním klubu. Scena.cz – 1. kulturní portál, 27. 2. 2012, rubrika - Amatéři, http://www.scena.cz/index.php?o=1&d=1&r=7&c=16148 (viz Texty)