Texty: Zlatý odznak J. K. Tyla 2004 - Jana Urbanová, Divadelní soubor Krupka

Jana Urbanová
narozená 10. 11. 1937

Předsednictvo oblasti České středohoří se na svém posledním zasedání usneslo navrhnout paní Janu Urbanovou na udělení Zlatého odznaku J. K. Tyla.

Jana Urbanová je členkou Divadelního souboru Krupka, členkou SČDO od roku 1975, držitelkou Zlatého odznaku SČDO.
Herečkou je od dětských let,také ale recitátorkou, režisérkou a výtvarnicí. Při zaměstnání (Krajské kulturní středisko) vystudovala dálkově DAMU, obor loutkářství. Amatérské divadelní veřejnosti je známá také jako porotkyně na mnoha přehlídkách.

Jan Urbanová se narodila v Teplicích. Rodinné zázemí bylo příznivé. Otec byl celoživotně nadšeným ochotnickým režisérem. Po roce 1945 uváděl v Oseku u Duchcova celou řadu významných inscenací, ve kterých hrála i jeho dcera Jana.
První a asi i osudové setkání Jany Urbanové s divadlem bylo v Terezíně počátkem roku 1945, kde hrála jako sedmiletá roli Berušky ve slávné inscenaci Broučků. Zde byla ve společnosti tak známých uměleckých osobností, jako byl Robet Brock, Váva Schönová nebo Hanuš Thein, který se stal po návratu z Terezína celoživotním přítelem Klačerovy rodiny.
Jan Urbanová v dětství a mládí pak v Oseku sehrála celou řasu rolí v ochotnických představeních. Nelze nevzpomenout i účast na prvním ročníku Wolkerova Prostějova s přednesem pohádky H. Ch. Andersena "Princezna na hrášku".
Po smrti otce převzala Jana Urbanová štafetu ochotnického režiséra. Přišla do Souboru Domu kultury Krupka, kde nabídla režiséru Miroslavu Vladykovi své služby. Po krátké době začala samostatně připravovat pásma poezie. Jmenujme alespoň Zpěvy sladké Francie, Čapkovy apokryfy, dopisy B. Němcové, výbor z díla J. Wolkera, Lidice K. Šiktance. Účinkovali v nich tehdy mladíci, nyní dobře známí ochotníci Rudolf Rýsl, Jaromír Kejzlar, Václav Vašák a další.
Režijním debutem Jany Urbanové byla hra Jana Očenáška "Romeo, Julie a tma". Při hodnocení inscenace se Jana Urbanová setkávala s Josefem Doležalem, jehož přátelství a náklonnosti si považuje dodnes.
V dramaturgickém výběru dalších her převažují tituly společenskokritické, které jsou tak charakteristické pro amatérské divadlo 70. a 80. let, "Zapomeňte na Hérostrata" Grigorije Gorina, dramatizace románu Vladimíra Párala "Mladý muž a bílá velryba". Inscenace hry Jana Jílka "Hra na Otóna" byla uvedena v roce 1980 a protože velice souzněla s tehdejší situací stanného práva v Polsku, mnoha repríz se nedočkala. Bylo to ale první užití formy arénového divadla krupským souborem a divácky bylo velmi učinné. Inscenace hry Josefa Boučka "Noc pastýřů" dala příležitost k zamyšlení o postavení intelektuála ve společnosti. Konečně hrou Dale Wassermana "Kde kukačka hnízdo má" o svobodě v nesvobodě dovedla Jana Urbanová krupský soubor nejen na národní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou, ale i na prkna Jiráskova divadla v Hronově. Musíme dále připomenout mimořádně úspěšnou inscenaci hry Jiřího Šotoly "Cesta Karla IV. do Francie a zpět" s krásným výkonem Miroslava Vladyky v hlavní roli.
V roce 1996 uvedl soubor Domu kultury Krupka v režii Jany Urbanové známé aktovky A. P. Čechova Námluvy a Medvěd. Dosáhl nejen ocenění na Národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou, ale i úspěšně reprezentoval naši republiku na mezinárodní přehlídce v rakouském Holzhausenu. Aktovky pak měly každá jednotlivě úspěch na Národní přehlídce jednoaktovek v Holicích.
Druhou uměleckou láskou Jany Urbanové je poezie. Vychovala i řadu recitátorů, kteří se pod jejím vedením úspěšně účastnili národních recitačních soutěží v Prostějově, Valašském Meziříčí či v Poděbradech.
Laudatio musíme zakončit přípitkem. Takže až si budete s Janou Urbanovou připíjet na toto vysoké ocenění její celoživotní práce v ochotnickém divadle, požádejte ji, ať vám vypráví, jak hrála ve svých sedmnácti letech ve hře A. N. Ostrovského "Pozdní láska" stárnoucí starou pannu se svojí budoucí tchýní v chudeřínské hasičárně.

Inscenace v režii Jany Urbanové
Poezie:
- Poezie Jiřího Wolkera (1974)
- Čapkovy Apokryfy (1975)
- Zpěvy sladké Francie (1976)
- Poezie Horymára Zelenky "Malá veznisáž" (1977)
- Pásmo o J. Fučíkovi "Pokolení před Petrem" W. Prostějov
- Pásmo o Boženě Němcové
- Poezie K. Šiktance "Lidice"
- Poezie Jiřího Kutiny "Mozart na Bertramce"


Divadelní inscenace:
- Jan Očenáš "Romeo, Julie a tma" (1975)
- Grigorij Gorin "Zapomeňte na Herostrata" (1976)
- Páral - Horanský "Mladý muž a bílá velryba" (1977)
- Jiří Šotola "Cesta Karla IV. do Francie a zpět" (1978) Úpice
- Jan Jílek "Hra na Otóna" (1980)
- Josef Bouček "Noc pastýřů" (1985) Úpice
- Dale Wasserman "Kde kukačka hnízdo má" (1988) Vysoké n. J., Jiráskův Hronov
- A. P. Čechov "Námluvy s medvědem" (1996) Vysoké n. J., 2x Holice
- N. V. Gogol "Ženitba" (2000)


Formulace ocenění:
Za celoživotní přínos ochotnickému divadlu.

Nositel zlatého odznaku J. K. Tyla v roce 2004