Texty: Netolice, souhrnná informace o Ds Tyl, Ladislav Pinter 1988

Informace o vzniku a činnosti souboru „TYL“
Městského kulturního střediska Netolice.

1. Lidové divadlo zapustilo v Netolicích kořeny již na sklonku 18. století. Zpočátku hráli ponejvíce studenti, ale již v prvních letech 19. století se utvářely v Netolicích divadelní kroužky, jimž byla zvlášť příznivá doba obrozenecká. V archivních dokladech města se nachází jmenný seznam 40 divadelních ochotníků z roku 1943. po několikrát opakované žádosti došlo konečně povolení k založení Spolku divadelních ochotníků „TYL“ v Netolicích rozhodnutím c.k. místodržitelství v Praze ze dne 30. VII. 1883. K rozhodnutí byly připojeny schválené stanovy spolku. Ustavující valná hromada se konala 3. XI. 1883 při účasti 50 zakládajících členů. Největšího počtu členů dosáhl spolek roku 1886, a sice 82. spolek trval až do roku 1951, kdy přešel jako divadelní odbor „TYL“ k osvětové besedě a od roku 1977 je souborem Městského kulturního střediska v Netolicích.
2. Zakladatelem divadla v Netolicích už v první polovině19. století byl netolický rodák lékař MUDr. Josef Kudrna. Shromažďoval kolem sebe mladé divadelní nadšence, byl organizátorem a režisérem a později protektorem a mecenášem divadelního spolku až do své smrti 11. II. 1892. svým rozhledem a vlivem umožňoval v Netolicích hraní divadla ve velkém rozsahu i kočujícím divadelním společnostem. Byl jejich dobrodincem a zvláště byl přítelem a mecenášem J. K. Tyla. Svědčí o tom Tylův dopis z roku 1845 poslaný MUdr. Jos. Kudrnovi. V dopise Tyl děkuje za veškerou podporu, zvláště finanční, poskytnutou MUDr. Kudrnou pro vydávání Tylových spisů a žádá ho i nadále o přízeň a podporu. Své přátelství osvědčuje MUDr. Kudrna Tylovi, když za ním, těžce nemocným zajíždí r 1856 do Vodňan, ošetří ho a posílá do Plzně, kde Tyl téhož roku umírá. Tylův dopis věnoval MUDr. Kudrna před svou smrtí Spolku divadelních ochotníků „TYL“ v Netolicích. Nyní je dopis archivován v Městském muzeu v Netolicích.
Pilířem Netolického ochotnického divadla v našem století se stal František Honsa. Od dětství jej divadlo k sobě přitahovalo. Ačkoliv sám nikdy divadlo nehrál, celým srdcem se věnoval režii, organizační a dokumentační činnosti. Poprvé režíroval 22. srpna 1909 hru F. Rutka „Seržantka“. S režijní prací se rozloučil 9. září 1957 Tylovými Kutnohorskými havíři, které hrál divadelní soubor k oslavě Dne horníků v Netolicích. Od roku 1927 byl František Honsa nepřetržitě i předsedou divadelního spolku až do roku 1951, a dále pokračoval jako vedoucí divadelního odboru „TYL“ osvětové besedy do roku 1957. pak se věnoval kronikářské a dokumentační činnosti až do svého skonu v roce 1971. Po Fr. Honsovi vedli divadelní soubor a režírovali Josef Mikeš, Josef Němeček, Ladislav Pinter a od roku 1974 stále Anna Pešková.
3. Do roku 1869 se hrálo divadlo v Netolicích v hostinských sálech. V uvedeném roce byla na náměstí postavena nová radnice na čtvercovém půdorysu, jejíž 4 trakty svírají prostorné nádvoří. V zadním traktu radnice byla současně zbudována stálá scéna, jež se stala trvalým působištěm souboru až do 9. listopadu 1987, kdy spadla poslední opona za veselohrou Mil. Švandrlíka „Honorace z pastoušky“ v podání místního souboru.
Mimo domácí soubor hrály v Netolicích často i kočovné společnosti až do roku 1944. Je zaznamenáno celkem 124 jejich pobytů, z nichž mnohé trvaly i tři měsíce nepřetržitě a hrálo se denně. Celkem měly kočovné společnosti v Netolicích 1175 představení. Roku 1886 hrála v Netolicích společnost Elišky Zölnerové, která uspořádala zde benefici Karlu Želenskému, pozdějšímu členu činohry ND v Praze. V roce 1896 hrál v Netolicích se společnost ředitele Žákovského Jindřich Mošna, který ve svých vzpomínkách napsal: „Netolice, dobrá štace.“

Od roku 1945 zajíždí do Netolic i profesionální divadla pražská, JD Č. Budějovice, Horácké divadlo z Jihlavy a Krajské divadlo Příbram, která zde uskutečnila celkem 59 představení. Od roku 1946 zde hostují okolní ochotnické soubory, které uvedly celkem 37 her.
Od roku 1924 sídlí v divadle také kino, které v posledních 15 letech promítá 5 filmů týdně.
Velké stavební úpravy se konaly v divadle r. 1907 a 1920, kdy bylo zavedeno elektrické osvětlení. Roku 1922 byla rozsáhlá přestavba, přemístění jeviště na protilehlou stranu a spádové hlediště. Současně byla pořízena nová opona „Pohled na město“ od divadelního malíře Ferta z Brna (?). Roku 1928 byly pořízeny reostaty, roku 1936 zaveden střídavý proud a roku 1937 bylo rozšířeno orchestřiště pro 25 hudebníků. Roku 1959 bylo v přilehlém traktu adaptací vybudovány 3 nové šatny pro herce s přímým vstupem na jeviště a vznikla velká zkušebna.
Rovněž v dalších letech věnoval MěNV Netolice a jeho osvětová beseda a hlavně kulturní středisko divadlu značnou péči. Byla pořízena nová sedadla, nová opona, horizonty, sufity a celý světelný park a pořízeno přenosné osvětlení pro zájezdy.
Před rokem 1938 hrával spolek „TYL“ v létě při různých příležitostech svá představení ve výletní lesní restauraci „Jánu“, jež se nacházela v těsném dotyku na východní straně s městem. Během okupace však budova zpustla, a protože neměla přípoj vody ani elektrického proudu, nebyla už rekonstruována.
Divadelní soubor „TYL“ se v šedesátých letech pokoušel vybudovat stálou letní scénu případně s kinem na západní straně města. Studii vypracoval a maketu zhotovil výtvarník JD Joan Brems. K realizaci však nedošlo pro nedostatek prostředků a dnes je místo zastavěno rodinnými domky.
Soubor „TYL“ si přesto pod širým nebem zahrál, a sice v letech 1964 /Jan Bor: Zuzana Vojířová/, r. 1965 /Carlo Goldoni: Lhář/, a 1966 /Vladimír Miller: Rybníkář Kuba“, ve večerních hodinách při umělém osvětlení na třech scénách v nádvoří radnice s kapacitou 400 míst. První hru hrál 3x, další dvě hry 2x a vždy byla všechna místa obsazena.
Opětovně si soubor zahrál pod širým nebem v letech 1972-76, kdy uváděl v zahradě zámku Kratochvíle historické hry ze života Rožmberků /Kateřina, Kajícník, Záviš/, sepsané z historických pramenů a režírované domácím divadelníkem Frant. Kovářem.
Vedle divadelních a filmových představení se konaly v budově divadla kulturní, společenské a politické večery a shromáždění, oslavy, koncerty, estrády, hudební a artistické produkce, akademie a tělocvičná vystoupení, besedy, školení, hovory s občany atd. Budova nestačila kapacitně ani časově. Proto bylo během posledních tří let nákladem přes 6 mil. Kčs vybudováno nové víceúčelové společenské zařízení, kulturní dům, který město i okolí dlouho postrádalo. Slavnostní otevření se uskutečnilo na počest 70. výročí VŘSR dne 27. XI. 1987. do něj se ze starého divadla přenesl veškerý společenský, kulturní a politický život a v něm našli svůj moderní, technicky vybavený stánek i netoličtí ochotníci. Staré zařízení v radnici bylo ponecháno pro účely kina.
4. kmenoví členové souboru:
a) zesnulí: MUDr. Josef Kudrna František Honsa, Václav Troch, Karla Malá, Karel Michálek, Petr Kašpar, Jindřich Vobořil, Jan Nekola, Antonín Ledvina, Václav Filištejn, František Kovář, Josef Dvořák, Růžena Kopfová, Václav Piloušek, Miloslava Simandlová, Jaroslav Vít.



b) V současnosti už nehrající: Josef Vlček, Ludmila Trochová, Jan Vít, Josef Mikeš, Miroslav Bubeník, Fr. Batík, R. Kozlová, R. Fialová, M. Bubeníková, Z. Bubeník, V. Mach, R. Borovanská, V Cibuzar, M Borůvková, J. Vodrážková, M. Pešková, M. Matásková, M. Houdková, V Wölfel, Ing. J. Trajerová, L Pivoňka, P. Ryba, M. Veselý, J. Vokatý, P Šesták.
c) Odstěhovali se: Fr. Jíra, Fr. Jiran, Fr. Šmajcl, V. Kakušková, A.Kakušková, I. Matouškov, A. Malá, E. Hůrková, A. Mikšíčková, Jan Mach, K. Mach, E. Stříbrský, J. Němeček, M. Němečková, J. Němečková, V. Posilová, M. Michálková, J. Wohlman, P. Rybová, S. Šproch, B. Davidová.
d) Aktivní: Anna Pešková, Marta Pinterová, Bohumila Hloušková, Věra Brabcová, Alena Králová, Milena Brabcová, Bohumila Zemanová, Marie Kalíšková, Vlasta Mikešová, Ladislava Podlahová, Alena Bromová, Milada Králová, Miloslav Trajer, Ladislav Pinter, Pavel Kosmata, Petr Kosmata, Jan Šmíd, Evžen Gauner, Jan Řepa, Bohumil Řepa, Vladimír Borovka, Karel Pišan, František Janeček, Miroslav Mikeš, František Undok.
Výrazné umělecké osobnosti, které v Netolicích hrály:
František Krumlovský, Karel Želenský, Jindřich Mošna, Jindřich Plachta, Marie Svobodová, Vlasta Burian, Theodor Pištěk, Jára Pospíšil, Ljuba Hermannová, Otto Hradecký, Dagmar Neumannová, Karel Roden, Nataša Gollová.

5. Dlouholetou režijní éru od roku 1909 až 1957 měl František Honsa. Po roce 1945 do roku 1955 režíroval některé hry také Václav Troch. Od roku 1957 režírovali všichni vpředu uvedení vedoucí souboru a jako režiséři působili též Zdeněk Bubeník, Evžen Stříbrský, Václav Piloušek, Jana Filištejnová, v posledních letech i Věra Brabcová a Vlasta Mikešová. Hostující režisér v souboru dosud nebyl.
6. od dvacátých let měl soubor vlastního vynikajícího scénografa a kostyméra v osobě Fr. Kováře až do jeho skonu, v roce 1986. Pak se ujali scénografie Miroslav Mikeš a František Undok. Mir. Mikeš je současně zvukařem. Osvětlovačem byl od třicátých let Zdeněk Honsa, v padesátých letech Zdeněk Bubeník, v šedesátých letech Jiří Hájek a od sedmdesátých let Miroslav Trojáček. Hry na nádvoří radnice 1964-66 svítil jako host skutečný mistr světla Fr. Chán z Bosňan. Po skonu Fr. Kováře zatím nemá soubor kostyméra, ačkoliv z pozůstalosti zesnulého dostal soubor velké množství kostýmů.
7. Metodickou pomoc poskytují souboru od roku 1977 herci činohry JD z Č. Budějovic. První byl Milan Jedlička, po jeho skonu asi jeden rok až do svého odchodu do Plzně René Přibyl a poslední léta Petr Šporcl, jenž zůstává souboru věrný a jehož účinné pomoci si velmi ceníme.
8. Dříve navštěvovaly divadlo všechny věkové kategorie, za okupace převažovala mládež, od šedesátých let má povahu střední a starší generace až do vysokého věku. Vrstvení a kastování diváků se ve městě neprojevovalo, soubor vždy hrál a hraje pro všechny.
9. , 10. , 11. Dle neúplného soupisu nastudovaly od roku 1801 divadelní kroužky v Netolicích a od roku 1883 spolek „TYL“ do roku 1951 celkem 599 her, roční průměr – 4 hry. Od roku 1951 do současnosti nastudoval divadelní soubor osvětové besedy v návaznosti kulturního střediska celkem 73 her, roční průměr – 2 hry. Nejpilnější byl soubor v roce 1959, kdy nastudoval 4 hry a v roce 1976 dokonce 5 her. Z repertoáru 73 nastudovaných her zaujímá 21 česká klasika, 10 světová klasika, 27 naši současní autoři, 6 sovětské hry, 6 autoři ostatních socialistických zemí, 5 pokrokoví západní autoři. Každá hra od roku 1951 se dočkala nejméně 2 repríz v Netolicích a aspoň 4 repríz na zájezdech. Nejvíc repríz (18) mel Goldoniho Lhář.

Vůbec první zájezd uskutečnil spolek „TYL“ 20.II. 1937 do Prachatic ve prospěch tamního českého ochotnického spolku se Štěpánkovou hrou „Kamaráde, kde jsi?“. Další zájezdy následovaly až po roce 1945. místa, v nichž soubor v našem prachatickém okrese hrál nebo dosud hraje:
Prachatice, Volary, Vimperk, Lhenice, Němčice, Babice, Ktiš, Žitná, Hracholusky, Vítějovice, Strunkovice nad Bl., Žernovice, Nebahovy, Chroboly, Nová Pec, Lažiště, Husinec, Vl. Březí, Dub, Tvrzice, Šum. Hoštice, Vracov, Javorník.
Mimo prachatický okres:
Vodňany, Bavorov, Libějovice, Dívčice, Záblatíčko, Bechyně, Sedlec, Strýčice, Loučovice, Humpolec, J. Hradec.
12. Vysloveně družební styky s jiným souborem nemáme, ale dobré styky máme s DS Prachatice, který u nás skoro každý rok během posledních 15 let hostuje. Je to dáno zejména tím, že tamní vedoucí činovníci Josef Němeček a Evžen Stříbrský vyšli z našeho souboru. Na počátku sedmdesátých let se odstěhovali do Prachatic a jejich zásluhou se tamní soubor vypracoval na vrcholovou úroveň.
13. Stálé patronátní styky soubor rovněž nemá. Pouze nad vybranými představeními každoročně přejímají patronáty netolické závody a okolní JZD.
14. Soubor kromě diplomů a věcných cen (obrazy, plakety, sošky, vázy), nevlastní jiný dokumentační materiál. Městské kulturní středisko má 3 alba fotografií z her souboru v letech 1957 – 1967. pak se fotograf odstěhoval, každou hru fotografoval pouze na přání hrajících jiný amatér. Stačí členové souboru však vlastní fotografie téměř ze všech her, v nichž účinkovali.
Písemný materiál se nachází z části v okresním archivu v Prachaticích, z části v netolickém muzeu, kde je i všechen věcný dokumentační materiál.
U příležitosti oslav padesátiletého trvání ÚMDOČ, jejímž členem byl spolek „TYL“ od založení, byla od 19. září do 4. října 1936 pořádána v Praze divadelní výstava. Netolický spolek ji obeslal 42 kusy divadelních památek spolku z let 1840 až 1892. největší zájem na výstavě budila stará opona a vlastnoruční Tylův dopis.
Městské muzeum v Netolicích uspořádalo v roce 1978 u příležitosti 95. výročí založení Spolku divadelních ochotníků „TYL“ v Netolicích z divadelních materiálů ve svých výstavních místnostech dokumentární výstavu, která se setkala a velkým zájmem místních občanů i obyvatel okolních obcí. Výstava byla otevřena projevem vedoucího odboru kultury ONV Prachatice a dramatickým pásmem členů souboru.
Dodatek:
Městské kulturní středisko v Netolicích pořádá rok co rok od roku 1962 v měsících květnu až červenci kulturní a sportovní festival, vždy asi 16 akcí. Vedle netolických ochotníků se v něm představí vždy hostující ochotnický i profesionální divadelní soubor.
V zahajovacím roce tu dávala v přírodním prostředí u zámku Kratochvíle opera JD Č. Budějovice Smetanovu Prodanou nevěstu.
Divadelní soubor „TYL“ vedle divadelních her studuje i pásma a solové recitace k významným politickým výročím a událostem. Zúčastňuje se pravidelně soutěží a přehlídek. Členové souboru pochopitelně pracují i brigádnicky na údržbě a zlepšování kulturního zařízení a životního prostředí města. Za angažovanou činnost se dostalo čestných uznání a ocenění jak kolektivu souboru, tak i jeho jednotlivcům.
Zprávy o činnosti souboru přinášejí čas od času okresní noviny „Hraničář“ a od roku 1973 pravidelně vydávaný MěKS v Netolicích šestkrát ročně „Netolický zpravodaj“.

Zpracoval Ladislav Pinter, březen 1988.

Stěžejní repertoár v průběhu činnosti souboru
Rok Název inscenace Autor Režie
1972 Kateřina Mx.Fr. Kovář Mx.Fr. Kovář
1973 Kajícník -„- -„-
1974 Právo na hřích V. Werner L. Pinter
1975 Cesta k domovu K. Třebická V. Piloušek
1976 Honorace z pastoušky M. Švandrlík A. Pešková
1976 Zlá princezna a tři mandaríni A. Pešková
1976 Záviš z Falknštejna Mx.Fr. Kovář Mx.Fr. Kovář
1976 Moudrá Jana T. Davidová A. Pešková
1976 Načasované štěstí -„- J. Němečková
1977 Lucerna A. Jirásek J. Mikeš
1978 Naši furianti L. Stroupežnický J. Mikeš
1978 Platon Krečet - účast na okr.přehlídce A. Kornejčuk
DS ve Volarech II.místo A. Pešková
1979 Babičky druhé generace
účast na okr. přehlídce I. Hermanová
Volary – II. místo J. Mikeš
1980 Maryša
účast na okr. přehlídce A.V.Mrštíková
DS Volary – II.místo A.Pešková
1981 Dvojitý tep srdce J. Jílek A.Pešková
1982 Křeslo pro vraha V. Šrámková V. Brabcová
1983 Babička – účast na meziokres.přehlídce DS Volary – II.místo B. Němcová V.Brabcová
1984 Případ bez jednacího čísla , leden 1985 účast na meziokr. Přehlídce DS Volary – I.místo, postup do krajské přehlídky v Humpolci, na této přehlídce II.místo O. Daněk A.Pešková
1985 Ženy z Habří hory M. Šrámek A.Pešková
1985 Hořké letní herbicidy, únor 1986 účast na meziokr. přehlídce DS Volary-I.místo, postup do krajské přehlídky Humpolec, čestné uznání, cena diváka M. Stoniš V. Brabcová
1987 Ostrovy zdánlivé - účast na meziokr. přehlídce DS ve Volarech, I. místo, postup do krajské přehlídky do J.Hradce – diplom za účast A. Koenigsmark V. Mikešová
1987 Honorace z pastoušky M. Švandrlík A. Pešková
1988 Dámi a husaři A. Fredra
1989-90 Svatá rodina G. Schwajda V. Mikešová
1991 Naši furianti L. Stroupežnický V. Mikešová
1992 Zuzana Vojířová J. Bor A.Pešková, M. Mikeš

Pro doplnění a „omlazení“ souboru jsou vychováváni noví členové v dětském divadelním souboru „Tyláček“, který vede s. Pešková.