Texty: Čakovice, J. Krákorová: Baráčníci v Čakovicích

Baráčníci
Baráčníci byli vlastenecko-dobročinným spolkem. Jednotu baráčnickou v Čakovicích založili 30.8.1931 místní „domovináři“. Při té příležitosti se pořádal v obci pestrý a velice slavnostní průvod, v jehož čele jeli tři jezdci v selských krojích, byly neseny tři prapory a hrály dvě kapely. Dále nesl jeden statný jinoch máji, okrášlenou 20 pentlemi, které nesly družičky. Průvodu se celkem zúčastnilo asi 70 dívek a chlapců v krojích. Následovaly ostatní čakovické spolky. Slavnostní den vyvrcholil koncertem na hřišti a večer pokračoval zábavami v místních hostincích. Jako svůj úkol si vytýčila Obec baráčnická pomáhat sociálně slabým v nemoci, při úmrtí apod. Hlavní náplní jejich činnosti se stalo uchovávání starých českých zvyků, krojů, tanců a písní. Kroje si členové zhotovovali sami. Zdrojem příjmů byly příspěvky a dary. Spolek začal pořádat zábavy, plesy a krojované průvody. Funkcionáři se nazývali po staročesku – rychtář (vedoucí), syndik (sekretář), berní, švandymistr, dráb (chodil v čele průvodů), ponocný, pěvec (vedoucí pěveckého sboru), šafář, pantatínek a paňmaminka (organizátoři). Ve velké úctě byl chován baráčnický prapor, krásně provedený, s vyšitým domem ve svém středu, okrášlovaný stuhami s nápisy a hesly. Jednota měla přes 300 členů.
Za okupace spolek nezanikl, pouze omezil svou činnost. Po válce opět začal naplno pracovat. Velkou událostí pro místní baráčnickou jednotu bylo vítání prezidenta Dr.E.Beneše po návratu z ciziny. Při této příležitosti čakovičtí baráčníci předvedli na Strahově „živý obraz“ znázorňující příchod praotce Čecha do vlasti. Při svém výletu do Teplic se setkali s generálem (později prezidentem) Ludvíkem Svobodou.
V roce 1947 se uskutečnilo vystoupení, na kterém byly předvedeny dvě hry, doprovázené hudbou, od čakovického básníka a spisovatele Jaroslava Fabiána. Tento aktivní člen baráčnické jednoty (také v určitém čase syndik) publikoval pod pseudonymem J.Fabián – Jadrný řadu knížek, které si dodnes můžeme zapůjčit z archivních fondů Národní knihovny v Praze. Patří k nim např. Kytice staročeských zvyků, obyčejů a jiných vlasteneckých básní, román Elbaňonští, Veselé baráčnické příběhy, publikace Z našich cukrovarů a další. Tato dílka vycházela za první republiky a v době války vlastním nákladem.
V roce 1950 měla Obec baráčnická v Čakovicích 213 členů. Rychtářem byl Josef Nevím. V 50.letech baráčníci uskutečnili nejvíce zábav, a to hlavně v hostinci U Trykalů, v Sokolovně i v zámeckém parku. Pořádali zábavu maškarní, anenskou, josefskou, sousedskou, májky, letní karneval, mikulášskou, silvestrovskou, ale také pomerančovou, zástěrkovou, šátečkovou apod..... Plesy tradičně zahajoval tanec Česká beseda v krojích a byly všeobecně hojně navštěvovány pro veselý program a přátelskou sousedskou atmosféru. Hudbu obstarávala většinou kapela p. Klifnera nebo Semeckého. Peníze takto získané se předávaly na dobročinné účely. Jednota měla svůj vlastní ženský pěvecký sbor, který vedl p. J.Širc z Třeboradic a divadelní soubor „Baráčník“. Tato umělecká sdružení nacvičovala v různých prostorách, včetně konírny v hospodářském dvoře, a pak vystupovala v Čakovicích i okolí, např. v Třeboradicích, Líbeznicích, Poděbradech atd.... Divadelní ochotníci předvedli např. hry Fidlovačka, Gazdina roba, Lešetínský kovář a další.
Postupem času začala do konání sousedského spolku pronikat politika a vznikaly vnitřní rozepře mezi členy jednoty, které vedly k odchodu mnoha jejích členů. Členská základna začala stárnout. Mladší generace se přikláněla k tělovýchovné jednotě, která měla také bohatý společenský život. A tak činnost vlasteneckého dobročinného spolku z Čakovic pomalu vymizela.

Čakovice, Miškovice a Třeboradice : autoři Krákorová, Jaroslava a Řeháková, Renáta
(ISBN 80-237-3945-X, nakladatelství Ivo Železný, vyšla v roce 2005)
Str. 95, 108-109, 121, 125, fotografie z Archivu hl.m. Prahy na Chodovci a ze sbírek občanů (pí. Veverková, Hájková, Málková, JUDr. Krištof aj…)