Texty: LACOVÁ, Zuzana: Sudoměřice u Bechyně v režii Josefa Brůčka. Přesahy umění – venkov. Diplomová práce. 2007

Vysoké učení technické Brno
Fakulta výtvarných umění
Ateliér environment
Přesahy umění - venkov
Sudoměřice u Bechyně v režii Josefa Brůčka

vedoucí práce: Mgr. Karel Vostárek
Brno 3.ledna 2007 Zuzana Lacová

Prohlášení diplomanta

Prohlašuji, že jsem celou diplomovou práci včetně příloh vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny použitelné podklady a literaturu.


V Brně dne 3. ledna 2007

1. Obsah
1. Obsah 4
2. Anotace diplomové práce 5
3. Úvod 6
4. O Sudoměřicích u Bechyně 8
5. Vznik Občanského sdružení Tatrmani 9
6. O „divadle“ 12
6.1. Cesta k divadlu. 12
6.2. Divadelní představení Tatrmanů – rodinné divadlo 15
6.3. Divadelní představení Tatrmanů – studentské divadlo 20
6.4. Z rozhovoru s Ninou Malíkovou pro časopis Loutkář 21
7. Akce 22
7.1. Z.W.Fixley a ne jen on aneb Zkoumání smyslu nesmyslem v režii J.Brůčka 22
7.2. Rok 1997 22
7.3. Rok 1998 24
7.4. Rok 1999 26
7.5. Rok 2000 28
7.6. Rok 2001 29
7.7. Rok 2002 32
7.8. Rok 2003 35
7.9. Rok 2004 37
7.10. Rok 2005 38
7.11. Rok 2006 41
8. Závěr 45
9. Seznam příloh 47
10. Seznam fotografií 48
11. Použitá literatura 49
12. Příloha - Nezařazené tatrmanské akce 51
12.1. Pochovávání „chcíplého psa“ v Bechyni na náměstí 51
12.2. Dětské tábory 51
12.3. Balóntatrmaniáda 51
12.4. Keramicko – dřevěný seminář 52
12.5. Výtvarná hromádka 53
12.6. Vánoční svícení 53
13. Příloha - Rozhovory s Brůčky 54
13.1. Josef 54
13.2. Honza 58
13.3. Petr 59
14. Příloha - Kalendář akcí 60
15. Příloha - Životopis Josefa Brůčka 62
16. Příloha – DVD a CD 63



2. Anotace diplomové práce

Lacová, Z. Přesahy umění-venkov. Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, 63 s. Diplomová práce, vedoucí: Vostárek,K..

Ve své diplomové práci se zabývám otázkou kulturního dění na jihočeském venkově. Popisuji průběhy akcí tak jak jsem je zažila. Ve své práci hledám odpověď na otázku, zda tyto akce, často spojené s mystifikací, lze považovat za umění a jejich tvůrce za umělce či nikoliv. První část diplomové práce jsem věnovala seznámení se Sudoměřicemi u Bechyně a lidmi, kteří se zde starají o bohatý a hlavně netradiční kulturní život. V další části Vám přiblížím sudoměřickou rodinu Brůčků a jejich absurdní loutkové divadlo. V poslední části jsem zmapovala akce, proběhly ve zmiňované obci v letech 1997-2006.

Anotation of thesis
In my diploma work I undertake investigation of cultural happening in southern Czech countryside. I describe the events here as I have experienced them. I strive to find answers to a question, whether these events, often associated with mystification, can be described as art and their authors as artists. The first part of my diploma work is dedicated to introduce the village Sudoměřice u Bechyně and its people who ensure rich and alternative cultural life here. In the following part I will bring you close to the family Brůček from the village Sudoměřice and their absurd puppet theatre. And in the last part I tracked down the events which took place in the mentioned village between the years 1997-2006.

Úvod
Stejně jako je oceán v mém vnímání nepředstavitelným a nepolapitelným množstvím vody, znamenají pro mě dějiny umění nezpracovatelnou přehršel zajímavých informací. Já, protože se cítím malou rybkou, vybrala jsem si téma, které bych přirovnala spíše k jihočeskému rybníčku, možná s jedním milým „pod-vodníčkem“. Z původní tematiky jsem sice neodbočila, ale zúžila jsem ji pouze na jednu vesnici a téměř na jednoho člověka. Umožnilo mi to nejít jen po povrchu informací, které sbírám.
Velmi důležitou byla pro mě živá zkušenost, přímý zážitek s událostmi,o kterých píšu, i když ne úplně ve všech případech. Samozřejmě můj pohled na tematiku může být neobjektivní, ale snažím se jí podat jako osobní výpověď a nechávat prostor i na váš názor. Proč právě Josef Brůček a Sudoměřice u Bechyně?
Znám rodinu Brůčků, pozoruji jejich aktivity a některých se účastním, už dobrých deset let. Jsou to velmi zajímaví lidé a věci, které za nimi zůstávají, ve mně vyvolávají mnoho otázek.Diplomová práce mi umožnila podrobněji prozkoumat jejich tvůrčí činnost a alespoň některé otázky si zodpovědět. Sudoměřice u Bechyně jsou místem, ve kterém žijí a tvoří a místem, jejich aktivitám nakloněným. Dnes bydlím v této vesničce i já a jedním z velkých důvodů, proč tomu tak je, jsou události, o kterých píšu.
Práci jsem rozdělila na několik částí.V první z nich vás provedu základními údaji o vesnici a o občanském sdružení Tatrmani, které převážnou část tvorby Brůčků zaštiťuje. Seznámím Vás s informacemi, které se Vám při dalším čtení mohou hodit. Další pasáž bych ráda věnovala Brůčkovu divadlu, jež podle mého názoru není „jen“ divadlem. Odděluji divadla i proto, že se nevážou na místo vzniku, a tím mají i jinou podstatu. A na konec si nechávám Tatrmanské aktivity v Sudoměřicích u Bechyně ve spolupráci z mistrem Z.W.Fixleym. Od roku 1996 pomáhá připravovat, vynalézat a dokazovat zvláštnosti spojené s naší vesnicí. Akce uspořádávám chronologicky. Některé tatrmanské aktivity se nevážou jenom na vesnici, a proto mohou v textu působit nesourodě. V přílohách jsou obsaženy kratičké rozhovory z Josefem Brůčkem a jeho dvěma syny, Petrem a Honzou Brůčkovými.
Možná se mnou nebudete souhlasit, ale považuji svou zkušenost se zmiňovanou vískou za cosi výjimečného. I když mnohé z akcí by se mohly zdát přehnané, lidé, kteří se jejich přípravě věnovali a příchozím je představili, ustojí vše s vážnou tváří. Protože oni sami svým „recesistickým“ akcím věří a věnují čas jejich přípravě, působí i sebevětší nesmysl důvěryhodně. Žádná z mystifikací není jen trapným zesměšněním vybraného tvrzení. Kolem každé objevené pravdy probíhá „seriozní“ bádání. Je to tvůrčí proces od začátku, až do samotného konce, je většinou plný rozporů, dohadů, zabouchnutých dveří…apod.
Zajímavá je i skutečnost, že téměř vše se odehrává venku. Výstavy, setkání, hledání, to všechno probíhá pod širým nebem. I výstavy a projekce spojené s keramicko-dřevěnými semináři probíhají venku. Celkově je tak atmosféra uvolněnější, než při setkání v galerii. Dění se neúčastní jen místní obyvatelé. Obvykle se společnost namíchá půl na půl s chalupáři a dalšími lidmi z města. To má na celý průběh událostí určitě vliv.
Během psaní si budu ujasňovat odpovědi na otázky:
- Jsou sudoměřické akce uměním?
- Jsou jejich tvůrci umělci?
- Co ohraničuje definici umění?
Své odpovědi jsem hledala dlouho, a některé jsem vůbec nenašla, někdy jsem narazila i na pravdu, kterou jsem ani nehledala.

„Umění hned od počátku zrodilo se člověkem.“


1. Rodina Brůčkových

3. O Sudoměřicích u Bechyně
Sudoměřice u Bechyně leží ve výšce 450 m n.m. na křižovatce dvou cest spojujících města Tábor, Týn nad Vltavou, Bechyni a Soběslav. Pod obec Sudoměřice u Bechyně spadají ještě Bežerovice a Bechyňská Smoleč, všechny tři dohromady mají přes 660 obyvatel. V okolí Sudoměřic je několik silných pramenů pitné vody. Již v 16.století vznikl dřevěný vodovod, který zásoboval pitnou vodou bechyňský zámek a dodnes je z těchto pramenů zásobeno bechyňské vojenské letiště a část města Bechyně..
První písemná zmínka o Sudoměřicích u Bechyně je z roku 1352 v tzv. „Registru papežských desátků“. V té době, ale fungovala už nejméně dvacet let.
V roce 1384 byl uprostřed návsi postaven kostel a jeho gotický ráz, je znatelný po všech úpravách dodnes. Když v roce 1589 zachvátil Sudoměřice požár, nezbylo ze zdejších stavení téměř nic. Domy byly tou dobou převážně dřevěné a tak se tu po požáru na pár desítek let zastavil život.Už před rokem 1700 mají Sudoměřice svoji školu. Na místě dnešní školy byl v šedesátých letech minulého století nalezen „ středověký poklad“. Hliněný hrnec plný mincí z 16.století je dnes umístěn v městském muzeu v Týně nad Vltavou.
Dne 5.11.1885 se v Sudoměřicích narodil Karel Hugo Hilar, vlastním jménem Karel Bakule.Budoucí režisér Národního divadla tu bydlel se svou rodinou jen několik let. Přesto na jeho rodném domě dodnes visí pamětní deska.
Koncem června 1903 zahajuje provoz nová elektrická dráha z Tábora přes Sudoměřice do Bechyně a zpět, postavená Františkem Křižíkem. Otevřela další možnosti a pracovní příležitosti pro místní obyvatele. V roce 1997 získala obec modrou stuhu za vynikající společenský život a v roce 1999 titul „Jihočeská vesnice roku“. Téhož roku byla oceněna zlatou stuhou v Programu obnovy venkova.

2. Pohled na \"sudoměřické balónové nebe\"
4. Vznik Občanského sdružení Tatrmani
Slovo TATRMAN bylo poprvé použito začátkem osmdesátých let. Původně označovalo „tvora“, který v oněch letech působil v dětském loutkářském souborečku v Sudoměřicích u Bechyně. Založil ho Josef Brůček a při první účasti na loutkářské přehlídce pojmenoval. Ještě před založením občanského sdružení využívalo tohoto názvu i rodinné divadlo otce a synů Brůčkových.
Když v roce 1993 začalo fungovat ještě studentské divadlo v Bechyni ( také vedené J. Brůčkem ), jmenovalo se rovněž Tatrmani. Složeno bylo většinou ze studentů střední průmyslové školy keramické a osazenstvo se každoročně měnilo. Ještě před oficiálním zapsáním občanského sdružení Tatrmani v roce 1991, pořádal Josef Brůček se svými přáteli z konzervatoře dětské tábory. Ty byly zaměřeny výtvarně a dramaticky. Když byly sepsány stanovy Tatrmanů, někteří z těchto přátel se k Tatrmanům hlásili.

3. Desáté výročí založení OS Tatrmanů

První léta fungovali Tatrmani spíš jako korespondenční spolek. Pravidelně si posílali pozvánky na kulturní akce, vlastní texty, obrázky nebo fotky, ale i jakékoliv jiné nápady. Zásadou bylo minimálně jednou do roka napsat a poslat aspoň jednu zásilku všem členům zmiňované korespondence. Později se začaly pořádat výtvarné hromádky. Každé jaro se členové Tatrmanů setkávali buď v Sudoměřicích u Bechyně nebo v kulturním domě v Bechyni, kde pracoval Josef Brůček jako ředitel. Dnes má OS Tatrmani kolem čtyřiceti členů.

Přesto, že se Tatrmani původně zapsali do dějin jako loutkářský soubor, jejich činnost dnes zahrnuje veškeré kulturní a všemožné tvořivé dění nejen v Sudoměřicích u Bechyně. Jsou to např. Perlení, Faustování, Divadlo v trávě v Bechyni a v Sudoměřicích u Bechyně např. Keramické semináře, Balóntatrmaniády, Vánoční svícení, nejnovější Divadlo na návsi…atd. Jejich posláním je zformovat pro lidi tvořivé prostředí, přimět je zapojit se do hry a obohatit jejich život. Nadělit zážitek.


„Pořádáme výstavy, ve kterých přibližujeme i těm, kteří s námi nehrají, výsledky našeho hraní.“


Mezi Tatrmany a jejich přáteli je několik lidí, o kterých bych se ráda zmínila:
 Petra Brůčková, manželka Josefa Brůčka, řeší jak financování aktivit Tatrmanů, tak hlavně veškeré jejich zázemí v Sudoměřicích,
 Petr a Honza Brůčci, o kterých se zmiňuji v souvislosti z divadlem,
 rodina Houdků, aneb starostovi, jsou častými organizátory a pomocníky při kulturním dění v Sudoměřicích u Bechyně, starosta vychází velmi tatrmanům vstříc
 Míra Ernekr je hlavně fotograf a dokumentarista tatrmanských akcí, také je keramik,
 Marek Dias byl prvních pět let lektorem keramických seminářů, vymýšlel netradiční výpaly, je učitelem keramiky na Střední umělecké škole v Českém Krumlově,
 Karel Vostárek byl několikrát lektorem na dřevěno-keramickém semináři, je to loutkář, herec, pedagog, scénograf,
 Ivana Vostárková byla letošní lektorkou na Divadle na návsi, je herečkou a jako pedagog se zabývá prací s hlasem a hlasovou výchovou,
 Martin Zíka je grafik, připravoval pozvánky, plakáty a dokumentoval akce Tatrmanů.
Lidé kolem Tatrmanů se snaží udržet umění živým, a to v jakékoliv podobě. Pořád existuje okruh lidí, kteří cítí potřebu umění a snaží se přesvědčit ostatní, aby měli onu potřebu také.

“Všechny naše city, naše radosti i bolesti, od nejtiššího rozčeření až k planoucí ohnivosti dramatu, to všechno v sobě nese umění. Náš smích a pláč, dětství i stáří, naše lásky, naše vzpoury i usmíření, naše všednosti i naše svátky, prohry i vítězství, naše hříchy i naše slávy, to všechno je obsahem, slovem, zvukem a tvarem umění. Jak tedy může něco, co od začátku až do konce je naší věcí – věcí každého z nás a všech lidí – se nás netýkati!“

Jednou z velkých předností Tatrmanů je schopnost zajistit si financování, žádat o grandy. Jejich hlavními sponzory jsou : Open Society Fund, NROS-PHARE- Nadace rozvoje občanské společnosti, Nadace VIA, Ministerstvo kultury, Jihočeský krajský úřad, podnikatelé ve spolupráce s obcí. Daří se jim i díky médiím, se kterými jsou schopni a hlavně ochotni komunikovat, posílají jim pozvánky na své akce, poskytují rozhovory…

5. O „divadle“
5.1. Cesta k divadlu.
Jednou z prvních otázek pro Josefa Brůčka byla : „Proč divadlo?“ Proč začíná právě divadlem, používá jej při své potřebě, projevit se, tvořit, hrát si, přemýšlet…..atd.?
Schválně si ji nenechávám nakonec. Odpověď na ní nám může během čtení následujících řádků pomoct ledacos pochopit. Kdybych chtěla začít opravdu od počátku, musela bych projít narozením, dětstvím, rodiči, zájmy, školami a spoustou dalších věcí, na které v mé práci není prostor. Trochu mě to mrzí. Ale co na plat, přešlápnu o několik krůčků dál a začnu v době, kdy pracoval Josef Brůček jako dělník pro Metrostav a bydlel v Praze na Žižkově. Možná to vše začalo vyřezáváním ze dřeva, jako protiváha zaměstnání, které k tvořivé činnosti mělo daleko. Nejdříve vyřezával dřevěné hlavičky, později skládal celé loutkové postavy, které mu pomáhala dokončovat jeho žena Petra Brůčková.
Podle knížky o loutkovém divadle si vyrobili i scénu ke svým loutkám. Původní záměr darovat takto vyrobené divadélko dětskému spolku nevyšel. Scéna byla příliš vysoká a veliká pro děti (přehnaný rozměr není u Brůčka nic ojedinělého), proto se jí ujali „dospělci“. Vznikl malý divadelní spolek o šesti až deseti lidech. V režii Josefa Brůčka se vyklubalo první divadelní představení s názvem „Jak kašpárek odzvonil“.
Člověku se ani nechce věřit, co všechno se takovým skutkem může odstartovat.
Představení určené pro děti bylo předvedeno v několika vesnicích a doporučeno na krajské přehlídky. Tím se probudil Josefův zájem o divadlo. Díky přehlídkám amatérských loutkových divadel získal nové kontakty a zkušenosti. Účastnil se lektorských kursů např. semináře na Loutkářské Chrudimi vedeného Janem Dvořákem, setkává se s dalšími loutkáři a divadelníky, např. Karlem Vostárkem a Karlem Kerlickým.
V roce 1973 se s manželkou stěhuje z Prahy do Slap, do vesnice ležící mezi Táborem a Sudoměřicemi u Bechyně. V té době dostává první impuls, aby začal dálkově navštěvovat Jihočeskou loutkářskou konzervatoř v Českých Budějovicích. Během dvouletého studia ho nejvýrazněji ovlivnil prof. Jan Dvořák, loutkář a spoluzakladatel divadla Drak, který na konzervatoři učil.
O pár let později, v roce 1979, se opět stěhují, tentokrát už natrvalo do domu na rohu návsi Sudoměřic u Bechyně. Začátkem 80.let začíná Josef Brůček opět studovat loutkářství, a to na Středočeské konzervatoři výchovy dětí prostřednictvím dramatické hry v Kralupech nad Vltavou.
Zde jej vyučují : Jaroslav Provazník literaturu a teorii, Šárka Štemberková řeč, Soňa Pavelková dramatickou hru a Zdena Josková dramaturgii. Od té doby uplynulo mnoho let a v režii Josefa Brůčka vzniklo mnoho dobrých představení. Já budu níže vyprávět o těch, které mě oslovily, něco mi připomněly nebo byly prostě na hraně. Na hraně mezi divadlem, performance nebo jen osobním prožitkem onoho tvůrce.
Akademický malíř Vladimír Kokolia jednou napsal o své studentce Kateřině Šedé:

„Co vlastně je těžištěm její práce: koncept, instalace, fotografie, performance? Sám bych asi řekl, že příběh…“

A příběh zřejmě dovedl Josefa Brůčka k divadlu. Loutkové divadlo nebude pro Josefa Brůčka nikdy minulostí. Dnes není jen jeho tvůrcem, často totiž vystupuje na přehlídkách loutkových divadel jako lektor nebo kritik. Píše články a recenze do novin. V knihách jsem našla i několik článků o jeho rodinném divadle, které asi nejvíc zasáhlo dění na naší české amatérské scéně. Je označen jako nejvýraznější představitel „divadla absurdity“ u nás.

„Jako herec vyniká zvládaným groteskním patosem, jako scénograf miluje poloimprovizované syrové objekty, jejichž jistá nedbalost se stává stylem a do jisté míry i obsahem inscenací a evokuje nejistotu, zda to co vidíme, je záměr či momentální nahodilost.“

Podle Luďka Richtera, autora těchto řádků, hledá Josef Brůček ve svých hrách hlavně odpovědi na otázky vlastního bytí „tragický motiv hledání místa člověka ve světě“ . Jako prostředek pro vyjádření svých pocitů z oné nepochopitelnosti světa využívá výtvarno, jeho nekonečné možnosti. Materiálům, které používá, mění jejich původní funkci a nechává se inspirovat jinými variantami využití. Definici obsahu a formy Brůčkova divadla jsem záměrně čerpala ze slov odborníka.

„V našich inscenacích by humor asi zcela chyběl, kdybychom se nezabývali tak vážnými a těžkými záležitostmi. Možná, že podvědomě, abychom tou tíhou nerozdrtili sebe, popřípadě případné diváky, ony těžké a vážné záležitosti poněkud humorem vylehčujeme.“

Kromě několika málo představení zapojuje Josef do příprav i hraní své dva syny. Honza Brůček, mladší z „kluků“ po zkušenostech s loutkovým divadlem několik let aktivně spolupracoval s divadelním souborem Continuo, momentálně sídlícím v Malovicích. Po založení rodiny se přesunul do Sudoměřic u Bechyně a učí na Základní umělecké škole v Bechyni dramatickou výchovu. Také neustále pomáhá vymýšlet a naplňovat velké tatrmanské plány a je každoročním lektorem dřevěno-keramické dílny. Jeho starší bratr Petr Brůček získal přezdívku „potulný technolog“ ( keramiky ) a touhle dobou žije v Plzni. Je duchovní oporou Sudoměřic u Bechyně, Tatrman a rovněž lektor keramicko-dřevěných dílen.

„Kluci sice říkají, že jsem si něco vymyslel, a protože jsem měl málo rukou a nohou, tak jsem používal je, ale já si myslím, že to byla obapolná – lépe třemapolná -( a teď poprvé se nevyhnu onomu vznešenému slovu ) tvůrčí činnost.“

5.2. Divadelní představení Tatrmanů – rodinné divadlo
5.2.1. Příběh ( 1981 )
Hraje: Josef Brůček
Koukáme na bílý papír. Plocha papíru je široká na rozpětí rukou a vysoká tak polovičně, upevněná ve výšce očí. Něco se začne proklubávat na druhou, pohledově naší stranu papíru. Je to prst. Později ruka, dále ruka a v ní tužka. Ruka si začne ohraničovat svůj prostor. Kreslí kolem sebe kruhy, které zvětšuje. Tu se na druhé straně papíru objeví druhý prst, druhá ruka, druhá tužka…A začíná boj o místo. Při bitce si ruce zničí ohraničený prostor. Ale nakonec se ruce smíří, obejmou, zmuchlají roztrhanou scénu do kuličky a odchází.

4. Z představení Příběh

5.2.2. Klasické romantické drama ( 1984 )
Hrají: Josef, Petr, Honza Brůčci
Už podle názvu určitě nemusím vyprávět děj představení. Důležité je, že se celé odehrává na klasické loutkové scéně se zataženou oponou. Opona se rozhrne vždy jen ve chvíli, kdy se mění pozadí scény. My pozorujeme dva herce od prsou nahoru a vodítka loutek v jejich rukou.Zvukový doprovod dělá třetí postava stojící vedle scény. Na konci se z lásky zrodí nové, malé loutkové vodítko.

5. z představení Klasické romantické drama
5.2.3. Poslední Kašpárkova šance ( 1986 )
Hraje: Josef Brůček
„ad absurdum dotažený obraz pasivity a netvořivosti loutkáře, který při playbacku…v pravou chvíli vystrčí na scénu příslušnou loutku, jíž se nenamáhá hýbat.“

6. z představení Poslední Kašpárkova šance
5.2.4. O hadu a Šivarovi ( 1989 )
Hrají: Josef a Honza Brůčkovi
Dramatizace arménské pohádky.
Vypráví pohádkový příběh plný snů a jejich rozluštění, s překvapivým, moudrým koncem.
Scénu mají na sobě oblečenou dva herci, je vyrobená z pytloviny. Během představení ji mění svým pohybem a postojem. Krásná je kombinace svojštiny a „normální“ řeči.

7. z představení O hadu a Šivarovi

5.2.5. Nekonečný příběh ( 1990 )
Hraje: Josef Brůček
Jde o hru s kusem papíru, ztvárňující zlehčený příběh o koloběhu života. Papír tu ve změněných podobách zastupuje několik rekvizit i postav. Je to kratičké asi pětiminutové představení.

8. z představení Nekonečný příběh

5.2.6. Sen ( 1990 )
Hrají: Josef, Petr, Honza Brůčci
Sen vznikl jako varování před euforií z vytvořeného, způsobující možnou destrukci vytvořeného. Sama považuji sen spíše za performance než divadelní představení.
Nejde příliš převyprávět. Doporučuji se podívat.

9. z představení Sen


5.2.7. Červená Karkulka ( 1990 )
Hrají: Josef, Petr, Honza Brůžci
Paralelně vedle sebe probíhající dvě verze jednoho příběhu. Jedna z nich je „klasická“ loutková hra o červené Karkulce. Vedle ní se odehrává stejný příběh, který tvoří člověk z papíru a barev, jako objekt.

10. z představení Červená Karkulka

5.2.8. Nepovedené představení ( Charms ) ( 1991 )
Hrají: Josef, Petr, Honza Brůčci
Nepovedené představení je stručná etuda pro silnější žaludky. Scénu drží diváci zhruba ve výšce pasu. Je vyrobená z pruhů papíru, skládaných do hvězdy, tvořící kruh. Postupně se vždy na určitém místě protrhne papír a vykoukne papírová loutka. Snaží se předat vzkaz, během toho se však pozvrací a divák se nedozví, co mu chtěla říct. Po ní na jiném místě vykoukne jiná loutka a situace se opakuje. Když je scéna již poněkolikáté pozvracená ( různými barvami ), protrhne se na vrch papíru lidská hlava a řekne: „Tatínek vám vzkazuje, že představení nebude. Je nám všem na blití!“ Jedno z mála představení, kdy Brůčci nepoužívají vlastní text.

11. z představení Nepovedené představení

5.2.9. Čára ( 1992 )
Hrají: Josef, Petr, Honza Brůčci
Rovněž krátká věc. Papírová scéna, obdélník, ve výšce školní tabule. Přijde první člověk a namaluje čaru, pak druhý člověk, namaluje čáru. Třetí člověk, který doprovází první dva na housle, udělá čaru smyčcem a odchází od roztrhnuté papírové scény.

12. z představení Čára

5.2.10. Setkání ( 1993 )
Hrají: Josef a Honza Brůčkovi
Dramatizace textu I. Wernische, ze sbírek Překlady a překrady, FRC, Ó kdežpak
Takto si představuji absurdní divadlo. Dva lidé boří dvourozměrné černobílé, aby vytvořili trojrozměrné barevné. Doporučuji se na to podívat.

13. z představení Setkání
5.2.11. Zachraňte vojína Kuřátko ( 2000 )
Hrají: Josef Brůček a studenti SPŠK: Lenka Crhová, Hana Prančlová, Jana Bohačíková, Jiří Otec
Představení z roku 2000.
„Půlhodinová volná inspirace na motivy Františka Hrubína, Stevena Spilberga a dalších pohádkářů z celého světa,….“
Původně bylo představení vymyšleno pro jednoho herce. Svou náročností zaměstnalo spolu s Josefem Brůčkem další čtyři studenty. Produkce plná humoru a pyrotechnických efektů.


14. z představení Zachraňte vojína Kuřátko
5.3. Divadelní představení Tatrmanů – studentské divadlo
Ze spolupráce Josefa Brůčka se studenty Střední průmyslové školy keramické v Bechyni jsem vybrala jen jedno představení. Ne proto, že by bylo nejlepší, ale mám na něj silnou osobní vzpomínku. Ráda bych vyjmenovala některá další představení, která určitě stojí za zmínku. Např.: Sežráné spisy – kolektivní dramatizace textů I.Wernische z roku 1995, Pohádky – dramatizace českých a světových pohádek z roku 2001 a představení Golux- J.Thurberg, z roku 1980, které je studentským divadlem, ale nesouvisí s bechyňskou keramickou školou.

5.3.1. Ondřej Coffey ( 1998 )
Na rozdíl od předešlých představení je Ondřej Coffey hlavně studentské představení. Zmiňuji se o něm, protože jsem zažila jeho přípravu, výrobu i hraní.Vypráví keltský příběh o muži, který zažil podivnou věc jež ho změnila. Největším zážitkem byl pro mě hudební doprovod.

Na některých přehlídkách čítal až osm lidí, kteří improvizovali, reagovali na to, co vidí. Stáli za námi, pozorovali nás a hráli. Diváci viděli jen obdélníkovou plochu, na které se odehrávala stínohra.

15. z představní Ondřej Coffey

5.4. Z rozhovoru s Ninou Malíkovou pro časopis Loutkář
Otázka: „Co říkáš současnému amatérskému a profesionálnímu divadlu, vidíš nějaké styčné body či vzájemné ovlivnění?“
Odpověď: „Styčné body vidím v celém kumštu. V obrazech, sochách, fotografii, filmu, divadle, v poezii, v románech, v povídkách…na co jsem to zapomněl? Co tomu říkám?
Mnohému nerozumím, mnohému i po porozumění nevěřím, mnohé se mi libí, mnohé mě oslovuje a naplňuje, s mnohým souzním, mnohé mě svou prázdnotou a namyšleností od sebe odstrkuje…Je to jako s lidmi. Chvála bohu, každý je jiný.“
Brůček jako „lidový mudrc ze Žižkova“

V další části mé práce se setkáte ještě se dvěmi divadelními produkcemi. Ty se vážou na místo svého vzniku - Sudoměřice u Bechyně – nechávám je proto v další kapitole.

6. Akce
6.1. Z.W.Fixley a ne jen on,
aneb Zkoumání smyslu nesmyslem v režii J.Brůčka
Další povídání je trochu z jiného soudku.
Narozdíl od divadelních představení, která řeší volná témata, jsou dále popisované akce vázané na problematiku daného místa. Většinou se problematikou zabývali Tatrmani, někdy podpoření mistrem Z.W.Fixleyem. Mistr Prof.Dr.Ing. Z.W.Fixley, CSc. je vědec, který velkou část svého času věnuje výzkumu v Amazonii. Jeho schopnosti jsou nedosažitelné. Je „chemik, keramik, pyrotechnik, logik, teoretický praktik, biolog, zoolog, onkolog, monolog.....nenápadný megaloman, přítel brazilských indiánů, obce Sudoměřice u Bechyně a občanského sdružení Tatrmani“. A to nejmenuji vše. Tatrmani svými projekty zaměstnali i nesčetné množství netatrmanů, bez jejichž pomoci, by se akce nikdy nemohli uskutečnit. O některých akcích píšu s odstupem, protože jsem je nezažila. Další popisuji více osobně, ty kterých jsem se sama účastnila nebo jsem je pomáhala sama připravovat. Připodobení ke zmiňovanému tématu jsem našla v citátu od Vladimíra Kokolii
„Její práce má velice čistou tematickou linii, která začíná někde u nevyřčené, ale velmi vážně kladené bazální otázky, k čemu je dneska člověku výtvarné umění, pokračuje přes empirické zjištění, že namalované obrazy (to je příklad) v galerii nikoho nezajímají, zato malování obrazů neodolatelně přitahuje čumily, a končí u provedených akcí pro „normální“ lidi, zacházejících s kouzlem nechtěné trapnosti a s podvratným zapracováním umění do ordinérní situace.“
6.2. Rok 1997
6.2.1. klapka 1/1997 - Výstava dřevěných plastik
Rok 1997 byl pro Josefa Brůčka, dá se říct, přelomovým.. Na světlo světa – toho sudoměřického – přichází postava, jež pomáhá zkulturňovat místní i nemístní obyvatele. Jeho jméno je u nás už velmi známé. Mistr Z.W.Fixley. Byl označen jako tvůrčí a žijící předobraz budoucího člověka. Jako někdo, kdo žije, pracuje, tvoři, hledá, vynalézá a nalézá. Není snadné o něm psát. Proto se raději pustím do psaní o jeho skutcích, které jsou pro mě uchopitelnější a které jsem na vlastní kůži zažila.
Úplně první setkání s mistrem, tedy jeho prací, jsem zažila v tomto roce. Tím míním rok 1997.
V polovině července se na návsi v Sudoměřicích u Běchyně konala vernisáž výstavy. Výstavy již zmíněného mistra Fixleye. Z jeho tzv. „dřevěného období“ nám bylo nabídnuto několik dřevěných plastik, dovezených z Amazonie. Nevelké dřevěné objekty byly nainstalovány v horní části návsi. Na dřevěných soklech sahaly zhruba do výšky očí a daly se dobře, detailně prohlížet. Vernisáž výstavy uváděl maďarský loutkář a herec Silárd Borárosz, samo sebou ve vlastním jazyce. Naštěstí celý proslov doprovázel překladatel a výstava byla úspěšně zahájena. Mezi pozvanými byl i starosta obce Stanislav Houdek, který se od té doby, účastní všech kulturních akcí Sudoměřic u Bechyně a sám se podílí na přípravě mnohých z nich. Bez jeho svolení by mistr jen stěží mohl využívat veřejných prostor obce.
6.2.2. klapka 2/1997 - Bechyňské náměstí
Jedna z řady naplánovaných akcí, která se uskutečnila na Bechyňském náměstí, se týkala veřejných záchodků. Původním záměrem bylo každoročně zpracovat problematiku jednoho „ctihodného náměstí“ některého z českých měst. Realizovaly se jen tři z nich, ve spolupráci se skupinou lidí z Českého Krumlova: Mobilní telefony v Praze, Vytyčování veřejných záchodků na bechyňském náměstí a Vědecká kontrola zádlažby náměstí v Českém Krumlově. Mezi neuskutečněné akce patřil např. plán Měření bludnosti bludného kamene na náměstí v Českých Budějovicích, či Zastřešení náměstí v Telči.
16. Bechyňská kostelní věž

V Bechyni se na přípravě vytyčování veřejných záchodků na náměstí podílelo kolem deseti lidí. Připravili si scénář, podle kterého dva architekti řídili vytyčování záchodků z věže kostela. S megafony pokřikovali na pomocníky, kteří napínali barevné stuhy přes celou plochu náměstí a rozdělovali jej na různé geometrické tvary. Během organizování se neustále dohadovali a pošťuchovali. Každý se na věc díval z jiného úhlu.Při vjezdu na náměstí byly připraveny informační tabule s plánky možných změn. Několik účastníku zodpovídalo dotazy kolemjdoucích. Když hádka na věži skončila, udělaly se z plánků na výstavbu veřejných záchodků vlašťovky. Aktéři se nakonec všichni sešli nahoře, na ochozu kostelní věže, a pouštěli vlašťovky dolů na náměstí.

6.3. Rok 1998
6.3.1. klapka 1/1998 - Střed světa, pupek světa
Bylo by dobré objasnit hned v druhém roce, o kterém se zde zmiňuji, jednu podobnost s rokem prvním. Červenec. Měsíc, kdy se každoročně v Sudoměřicích u Bechyně něco děje. Proč zrovna červenec ? Nejen z důvodu letních prázdnin, či teplého počasí. Hlavně proto, že se tou dobou kolem Sudoměřic kumuluje nejvíce Tatrmanů.Ti se akcí nejen rádi účastní, ale vždy je něčím obohatí. V druhé polovině července se koná u Brůčků na dvoře keramicko-dřevěný seminář, ale o něm a dalších jiných setkání Tatrmanů se zmiňuji v přílohách. Dne 18. července roku 1998 jsme se opět setkali na návsi. Josef Brůček vystoupil ze skupiny lidí a obeznámil nás s tím, co se bude v následujících minutách odehrávat. „Budete moci sledovat skvělý (za našimi zády se spojující) oblouk zítřejší vědy a včerejší magie“ Pak přivítal mistra Fixleye, který si nepřál být viděn a doposud si svoje tabu drží. Všechny akce navštěvuje inkognito. Slovy „Vítejte mistře“ a otočením několikrát kolem vlastní osy ukončuje Josef Brůček uvítací „ceremoniál“.

17. Zdobení kmenů
Na přesně vypočteném místě byly připraveny tři dlouhé kmeny. „Indiánské, bělošskou rukou nedotčené, dovezené z brazilské džungle.“ Kolem jsou připravené nádoby s barvami. Jsme vyzváni, abychom namočili své ruce do barev a doteky zdobili kmeny. Předáním správně soustředěné energie můžeme usnadnit celý průběh očekávaného zázraku. Když jsou kmeny dokončeny, několik nejsilnějších lidí začne vztyčovat tzv.„tristojan“ (jehlan).„V Amazonii pojmenován lergtintu-šanopey-otinikorič-echšár v českém překladu přibližně ten, který ukazuje cestu .…… do místa spojení lergtint-ušanopey-otinikorič-echšár, TROPKINIČVIČ, tedy závěs s amuletem označujícím“
„paprmidiorbistřednýalfabetagama, amazonský tristojan s jednou svislicí a jedním magickým závažím.“ Ale dost už amazonských citací…
Když byl jehlan vztyčen, do jeho středu byl pověšen kouzelný amulet. Všechno bylo připraveno. Zvuk bubnů naznačoval blížící se zázrak. Soustředění, trocha pyrotechniky přinesla mlžný opar, a v tom zázračném momentu se začal Tropkiničvič (amulet) otáčet kolem vlastní osy. Důkaz se podařil. Střed světové zeměplochy se od teď uvádí právě zde, v Sudoměřicích u Bechyně. Na místě vznikl objekt nazvaný pupek světa, umístěný na zmenšeném, ale pravém amazonském tristojanu.
„Tristojan byl roku 2000 padající májkou zcela destruován. ( Význam tohoto střetu kultur nebyl do dnešního dne zcela doceněn.)“ V roce 2004 byl pupek světa znovu zrestaurován, o tom se ale ještě dočtete na stránkách klapky 2004.
18. Pupek světa na sudoměřické návsi

6.3.2. klapka 2/1998 - Mobilní telefony
Pokračování série akcí na „ctihodných náměstích“ zavítalo roku 1998 do Prahy. Účastníci odhazovali mobilní telefony do odpadkových košů a pečlivě vymýšleli situace, při kterých vzteky, či radostí svůj mobil odhodí. Vyrobilo se několik replik a na Staroměstském náměstí v Praze Tatrmani odehráli několik svých připravených etud. Na videokameru zaznamenávali reakce lidí. Bohužel jsme zmíněný záznam nenašli a nemohla jsem jej pro zdokumentování použít. V roce 1998 nebyli mobily ještě tak přebytkovým zbožím jako dnes. Někteří kolemjdoucí na hru Tatrmanů navázali a sami se zapojili.
Účastníci : V.Gregorová, J.Ernekr, J.a D.Dvořákovi, Z.Dvořák, rod.Koubíků, rod.Veselků, rod.Brůčků a další
6.4. Rok 1999
6.4.1. klapka 1/1999 - Transformace funkce a směřování růstové energie stromů v energii světelnou, pohybovou a zvukovou.
V roce 1999, opět v červenci, jako každým rokem, se nic nedokazuje.
Tím nemyslím, že se nic neděje, ale letos pro nás Z.W.Fixley vytvořil cosi jiného. Jde o vynález, o mechanismus, jenž je schopen přeměnit růst stromu v energii okem spatřitelnou, pro nás lépe vnímatelnou. Svůj vědecký objev nám mistr předvádí na stromě lat. Tillia cordata, tedy lípě srdčité, „žijící“v zahradě domu č.p.30., v jednom z rohů návsi. Bylo pozváno mnoho hostí. Místo dění se poměrně rychle zaplnilo. Byli jsme zvědaví. Mezi přítomnými byl i zmiňovaný vědec a původce nápadu, ale opět inkognito. Josef Brůček jej mezi námi přivítal slovy : „Vítejte mezi nás! Rádi Vás mezi sebou nevidíme!“, ale jistě to myslel dobře, velice si jej váží. Vysvětluje, na jakém základě mistr dílo vynalezl, čím byl ovlivněn a jak se na stromě onen vynález projeví.
Když jsme se ke stromu poprvé přiblížili, nešlo přehlídnout, že na něm visí předmět. To je ale řečeno stroze. Byl to objekt složen, a teď cituji, „složitou změtí současné vrcholné počítačové techniky a magických exkrementů bájných divošských kmenů z povodí tajemných brazilských řek.“ Nebudu jej více popisovat, přidávám obrázek.

19. transformace funkce stromu

Než propukl samotný úkaz, přednesl jeden z mladší generace Brůčků krátkou přednášku.Ráda vám z ní nabídnu alespoň dvě věty :
„..prehistorie. To tehdy náhle zavál prudký vítr, opřel se do opočlověka a ten upadl. Od té doby se podobné transformační procesy odehrávají na Zeměkouli denně ( a někdy ani nemusí foukat vítr ).“
A pak, pak přišel ten okamžik. Všichni jsme se přiblížili ke stromu a on začal promlouvat. Visící předmět se pohyboval, světélkoval a mručel a mručel. Pokaždé když se strom ozval, stoupl si Josef Brůček před něj a hluboce se uklonil. Od té doby byl vynález umístěn na návsi ještě rok. Každý, kdo chtěl, mohl si jeho schopnost vyzkoušet podle návodu. Ten byl k nahlédnutí vedle instalace.
„Návod možného uvedení do chodu:
Přibližujte se ke stromu ( Tillia cordata )
Vzdalujte se od stromu ( Tillia cordata )
Oslovujte strom ( Tillia cordata )
Sledujte strom ( Tillia cordata )
Možná, že vás poctí svojí přízní a projevem své zázračné síly.
Pak stromu ( Tillia cordata ) vzdejte hold
a tiše odejděte
( Bude-li vás více, snadněji se výsledku dopídíte.)“

20. zázrak - spodní voda
Opakováni keltského zázraku, který byl uskutečněn v roce 1998 před kulturním domem v Bechyni. Magická nádoba a soustředění lidí, způsobilo vyvěrání spodní vody na sudoměřické návsi.

6.5. Rok 2000
6.5.1. klapka 1/2000 - Hledání středu galaxie
Asi ani nebudu muset vyslovovat, kdo za hledáním středu Galaxie zrovna v Sudoměřicích u Bechyně stojí. Raději vám vysvětlím, jakým způsobem na to přišel a jak to pomocí svých „venkovských“ přátel také dokázal. Geniální mistr Fixley, jej vypočetl a vycházel při tom z grafikonu československé železnice z roku 1935. „Spojením chaosu neměnného řádu naší galaxie s neměnným řádem chaosu naší železnice, získal mezisoučet, jež umocnil konstantami magických rituálů amazonských šamanů a dospěl k výsledku, kterým byla souřadnice středu naší galaxie.“ ( částečná citace ) Snažil se při tom rozluštit známé amazonské přísloví : „Protože z každé kolmice vzniká šroubovice, zůstatek zůstává stejný, jako počátek.“. To se mu také podařilo.
Jeho znění v našem, upraveném, srozumitelnějším jazyce zní: „…co silou svou může šroubovicí vertikály dolů, může i silou svou šroubovicí vertikály vzhůru.“
O výpočtech Z.W.Fixleye se už vědělo. Zbývalo najít způsob, jak zprávu přetlumočit místním obyvatelům, ale hlavně, jak jim dokázat, že výpočty mistra nejsou jen pouhým výmyslem nějakého vtipálka.

21 zlatý ostatek Quarsqentintina
V sobotu 22.7.2000 byla svolána veřejná sešlost. Nedaleko středu světa stál objekt přikrytý červenou látkou. Dříve, než došlo k odhalování sochy (použiji toto slovo, neboť to sochu nápadně připomínalo), vysvětluje Josef Brůček důvody dokazování středu Galaxie právě na onom místě. Poté vyzve několik lidí, aby mu pomohli opatrně sejmout přehozenou látku a v tu chvíli se nám všem naskýtá pohled na….. Na dřevěný podstavec, sochu vytesanou z kmene, černou s bílýma vykulenýma očima. Na skleněný poklop ve tvaru válce, umístěný na hlavě ony sochy. Na předmět levitující v onom poklopu, zlaté barvy, stočeného tvaru.
A o ten vlastně jde. O ostatek, 5000 let starou relikvii, velkého mága Quarsqentintina, následníka doložitelně prvého šamana Amazonie. A hlavně o tu levitaci. „Vítězství hmoty na duchem! Prokázání středu galaxie levitací kusu trusu.“ Ta sice trvala jen kratičkou, ani ne minutovou chvilku, ale proběhla.

„Žel, potvrzením tímto ztratil ostatek svou moc a od té doby již nikdy ( ke své malé radosti ) nelevitoval.“ Organizátoři důkazu pak mluví o štěstí, že levitace není trvalá. Mohla by přilákat neúnosné množství turistů, kteří by naši náves jisto-jistě zničili.

6.6. Rok 2001
6.6.1. klapka 1/2001 - Žižkovo oko
Začátkem letních prázdnin roku 2001 se poprvé na Sudoměřické návsi objevily kruhy. Dodnes se neví jejich přesný počet, ale říká se, že jich bylo od tří do šesti. Starosta obce na jednom z videozáznamů mluví dohromady o šesti kruzích. Ale i kdyby jich bylo pět, nebyly to kruhy olympijské. Byly rozmístěny nerovnoměrně po zatravněné ploše. Než nadešla půlka prázdnin, byly kruhy již povyrostlé, a tak se dalo snadno určit, z čeho vlastně jsou.Většina byla z obilí, jen jeden z nich byl z hrachu.
„tajemné vesmírné síly poprvé změní svůj stereotyp a místo kruhů v obilí, …..vytvoří kruhy z obilí.“

22. kruhy z obilí

Celý měsíc tak obyvatelé naší vesnice čekají, jaký další význam mohou ještě kruhy přinést. Dočkali se. Dne 21.7.2001 se v 17hod uskuteční archeologický pokus o vyzvednutí ztraceného oka Jana Žižky z Trocnova. A jak to spolu souvisí? Celé důvodné podezření o možném vzácném nálezu vzniklo ve Španělsku. Kruhy jen potvrdily domněnky z období jara téhož roku. Petr Brůček, který pracovně, co by „potulný technolog“, navštívil na několik měsíců Španělsko, zachytil telepatické vlny mistra. Podařilo se mu dešifrovat zprávu, která měla doputovat do Sudoměřic u Bechyně. Tak se událo.
V telepatické vlně stálo, že kolem roku 1420, když táhl Žižka vypálit klášter „zapšklých františkánů“ v Bechyni, zastavil se na Sudoměřické návsi aby spočinul. Než však vyrazil dále na cesty, vypadlo mu pouzdro, ve kterém přechovával ostatek svého oka. „Jedná se o sekundární nález při pátrání po trase putování sv. Grálu. Je jisto, že Žižka jakožto militantní odnož mystického hnutí tohoto putování měl o Grálu minimálně tušení. A není vyloučeno, že Žižka o oko přišel právě proto, že Grál našel a přímo se na něj podíval. Spatřivší a procitnuvší oko pak – exponováno mocnou silou Grálu – zákonitě osleplo. Žižkovi se podařilo včas ( ještě před odezněním konzervační síly Grálu ) oko ze své lbi vyjmout, uschovat a posléze ( V Sudomeritzi – dnešních Sudoměřicích u Bechyně ) opět ztratit.“
Důvody pro archeologické hledání byly jasné. A protože se blížil den „murovratu“ 21.7.2001, podle amazonských indiánů velmi vzácný a ojedinělý den, bylo třeba začít s výpočty. Pro vysvětlení, murovrat je den, ve kterém je možno „vyjmout ze země to, co již dávno pozřela“. Dále bych ráda odcitovala myšlenkové pochody archeologů, kteří oko nejen našli, ale také dlouho hledali. Hlavní dvě teorie, z kterých úspěšné bádání vzešlo, zní:
„Vše je jednodušší, než by se na první pohled zdálo a každá pravda se prezentuje jak ve světě slov tak ve světě „věcí“ svým – prostým – způsobem. ( Je to osvědčená cesta vědců, že to, co vypadá jednodušeji, je také správné.)“
„Je nepochybné, že se středem všehomíra ( nalézajícím se na okraji „naší“ galaxie ) a středem Zeměplacky, tvoří Žižkovo oko trojúhelník. Nepochybně.
Uvážím-li mocný vliv kříže, je pravděpodobné, že se oko nachází na vrcholu pravoúhlého trojúhelníka. Z logiky věci vyplývá, že přeponu určující středy vyšších celků, odvěsny pak oko. ( Na Táborské straně polosvěta – ovšem )“
Kruhy z obilí - jejich středy - pomohly vytyčit trojúhelníky jako odrazový můstek pro pokračování výpočtů. V den murovratu se přišla na sudoměřickou náves podívat spousta lidí. Byli přece zvědaví, jak to s těmi kruhy je.Vyslechli si maličkou přednášku, co se vlastně hledá a pozorovali dění. Jak archeologové (byli tři) postupně vyměřovali, chodili od kruhu ke kruhu, natahovali provázky, lajnovali spojující čáry, lidé je následovali.

23. výpočty archeologů

Bedlivě poslouchali jejich hlasité výpočty a teorie. Nebylo to jednoduché. Přes půl hodiny se hledalo místo, kde začít kopat. Atmosféra byla napjatá. Na určeném místě, se začala hloubit nejdřív jamka, za chvíli díra, jáma a v hloubce kolem sedmdesáti centimetrů se ve vrstvě rudého jílu konečně cosi objevilo. Ano, bylo to pouzdro a v něm oko. Nález nebyl nikterak roztomilý. Silně zapáchal, byl celý zablácený. Ale byl to poklad.
„…pouzdro s Žižkovým okem. Na rozdíl od těch vajíčkových, která ze mírný poplatek nabízel přihlížejícím Josef Brůček, rozhodně nevypadalo ani chutně ani jedle…“ potvrzuje můj názor i táborský tisk. V dnešní době je Žižkovo oko uloženo v SUMU ( Sudoměřické muzeum umění ) na Obecním úřadě.

6.7. Rok 2002
6.7.1. klapka 1/2002 - Kašna Žižka
Když jsem poslední vyprávění věnovala Žižkovu oku, nezmínila jsem jedno prohlášení Josefa Brůčka, na které si dodnes pamatuji. Je dost podstatné, dalo podnět pro spoustu práce na další tatrmanský rok. Prohlásil, že nalezne-li se opravdu, hledané oko, postaví hejtmanu Janu Žižkovi na počest kašnu. A to ne ledajakou. Hejtman je v ní zachycený ve velmi intimní chvíli, kdy „čůrá“ do necek. Na tento popud řekl náš hospodský: „Když ty postavíš kašnu čůrajícího Žižky, já v den odhalení narazím sud.“ A slovo dalo slovo. Když z jara roku 2002 slezl v sudoměřických lesích sníh, začalo pátrání po vhodném „sochařském stromě“. Dub, který se vybral, splňoval všechny potřebné předpoklady. Byl dost veliký, jeho dřevo vydrží věky a doba, kdy se sázel, odpovídá zhruba období narození Jana Žižky. Plány, jak bude kašna vypadat, byly po dlouhé zimě připraveny a mohlo se začít s výrobou. Nutno říci, že na výrobě kašny se Josefu Brůčkovi povedlo zaměstnat rekordní počet lidí v historii tatrmanských akcí. Jak je přesvědčil? Umí to.

24. přeprava a montáž Žižky

Kmen starého stromu se v lese rozpůlil a pomocí malého „terénního“ traktůrku rodiny starostů se převezl na zahradu domu rodiny Piherů. Dům byl v tu dobu opuštěný, měl prázdnou stodolu a velkou zahradu, takže ideální pracovní podmínky. Po několika měsících tesání, byly části kmenů připraveny a spojily se kovanými sponami. Pak se i s vytesanou hlavou začátkem letních prázdnin převezly na náves. Tělo kašny se pořádně ukotvilo, hlava po menších úpravách a na poslední chvíli také. Přímo k Žižkovi se přenesla výheň a celý trup postavy se okoval pásy. Plechová přilbice a kovaný ptáček už byly připravené k instalaci. Velké dlabané necky se okovávaly v kovárně a na náves se donesly už hotové.

25. okovávání Žižky

Zbývalo zapojit vodní obvod, napáječ kašny z obecního úřadu a slavnostní zahájení. Ale abych nezapomněla na další funkce kašny. Na zádech postavy, no možná trochu níž, je umístěna klika. Když jí otáčíte, Žižka koulí tím nepřepásaným, druhým okem. Zároveň se v jeho hlavě, pod helmicí ozývá brnkavá melodie „Kdož sú boží bojovníci..“ Musím přiznat, že některé technické vynálezy, použité a vymyšlené právě pro předmětnou kašnu dodnes hledají svoje dořešení a dořešitele.
Dne 20.7.2002,17hod., vše je zahaleno červenou rouškou a čeká na příchod hostů, obyvatel Sudoměřic, Tatrmanů a jiných zvědavců (i médií). Velkou dřevěnou sochu odhalovali tři starostové okolních obcí spolu s Josefem Brůčkem. Úvodní slovo přednesl Karel Vostárek a zbývalo spustit „Žižkovo čůrání“. A protože náš nevěřící hospodský slíbil sud, začal Žižka své první čůrání pivem. Tím byl také svými tvůrci pokřtěn.
Sudoměřice u Bechyně často navštěvovali zbloudilí turisté, hledající velkou kamennou sochu hejtmana Žižky. I pro ty, kteří si pletou Sudoměřice se Sudoměří (nedaleko Strakonic), tu dnes stojí. O pár let později, po shlédnutí létacího literárního večera na návsi, napsal jeden pán děkovný dopis obci Sudoměřice u Bechyně a Tatrmanům. Náves v dopise označil jako : park Jana Žižky z Trocnova. Tím mě potěšil.

V roce 2004, když vstupuje Česká republika do Evropské unie a většina vesnic a obecních úřadů věší modrou vlajku, začla kašna chrlit modrou vodu, dopadající do necek plných zlatých hvězd.

26. Žižka vstupuje do EU

6.7.2. klapka 2/2002 - Mandala, 650 let. založení obce
„Mandala = schematicky znázorňující uspořádání světa a současně i psychickou strukturu jednotlivce. Ukazuje jednotu makrokosmu a mikrokosmu a slouží jako pomůcka při meditaci. Z DIDEROTA 1999“ Ačkoli jsem v sobotu 28.záři 2002 stála večer na návsi a mandaly se účastnila, nebyla jsem si jistá, jak se celá akce uváděla. A není divu. Žádné velké povídání se nekonalo. Všichni obyvatelé vesnice dostali pozvánku s vysvětlením „svíčkové akce“ do své schránky.

27. Sudoměřická mandela

Když se blížila 19. hodina, začali se trousit první lidi a pomalu roznášeli svíčky po návsi na místa, která mají rádi. Než se mohl vůbec nějaký „proslov“ konat, byla už náves z části nasvícená a nemělo cenu do dění jakkoliv zasahovat. Protože se toho dne slavilo 650 let od první písemné zmínky o obci, rozhodli se organizátoři svícení navázat počtem svíček. Za každý půlrok trvání vesnice jedna svíce. S počtem třinácti set světýlek už bylo možné nasvítit opravdu velkou plochu.

28. nasvícená náves

Večer se velmi vydařil, účastnilo se ho víc místních lidí než kdykoliv předtím. Dokonce někteří ze starší generace přinášeli svoje svíčky. Když byly všechny svíce rozloženy, vypustil se uprostřed světýlek papírový horkovzdušný balón, aby aspoň něco shora spatřilo rozsvícenou, sudoměřickou náves. Světelný obrazec trval necelé čtyři hodiny a dal základ pozdější tradici – vánočnímu nasvicování. To se koná každoročně na Štědrý den před půlnoční mší.
6.8. Rok 2003
6.8.1. klapka 1/2003 - Létající zvířata
Myslím si, že hlavní ideou, skrývající se za výrobou létajících zvířat, byla v tomto roce spolupráce s místními dětmi. Je to trochu návrat k prvním aktivitám Josefa Brůčka v Sudoměřicích u Bechyně, kdy vedl dětský kroužek, později dětský loutkářský spolek. Ve spolupráci s Radkou Habartovou, učitelkou školní družiny, požádali děti, aby nakreslily jednoduše v obryse, své oblíbené zvíře. Ve chvíli, kdy byla hotová, měly si je děti představit s křídli a křídla jim dokreslit. Vytvořené návrhy realizoval Josef Brůček jako trojrozměrné plexisklové objekty k zavěšení. Přes náves se napnuly ocelová lana, na kterých bylo později rozvěšeno devět létajících zvířat.
Dne 19.července v sedm hodin večer se na návsi pod kostelem uskutečnil literární večer. A o čem byl? Samozřejmě o létání. (létání v oblacích, po návsi, v průšvizích…). Vzniklé literární představení z větší části organizovala rodina Vostárků. Ti jsou celoletními návštěvníky Sudoměřic u Bechyně, přáteli Tatrmanů i mistra Fixleye, ale jsou hlavně tvůrčími bytostmi. Představení sestávalo z různých říkadel, popěvků a básní spojených s létáním. Odehrálo, odzpívalo a odrecitovalo jej sedm zúčastněných.
Plexisklová zvířátka lítala nad návsí do jara následujícího roku. Určitě i díky tomu, že je dělaly místní děti, které kolem nich chodily každý den do školy, nepřišla za celou dobu k úhoně.

Něco z literární produkce
nalezeno o létání :

Lidovka z Amazonska:
„Nad tou naší vískó
Letí koně nízkó
Dolů k nám sleťte
My vám nasypeme
Obroku Obroku
Plný špejchar máme
Jinému nedáme
Než vám koně milé
Obroku Obroku
Plný špejchar máme….. „

„Usednout kapr na stromě
a vyzpěvovat v listí
tak by vám stejně jako mně
připadal dosti pitomě –
ó tím si buďte jistí. …“

„Když na ně budeš hodný
Mladí vrabci
Na tebe upustí hovínko“

29. ryba létavka

30. z představení O létání

31. z představení O létání





6.9. Rok 2004
6.9.1. klapka 1/2004 - Brána pupku světa
„1.června 2004 byl na místě PUPKU SVĚTA instalován šetrně restaurovaný a lehce restartovaný magický inštrument…“. Jeho síla v roce 2000 přitáhla májku, která tristojan, podstavec objektu, naprosto zničila. Čekalo se na nový. Brána - dnešní „nosič“ pupku světa - je poněkud zmodernizovaná.

32. brána Pupku světa

Její barevnost, podobná s obecním sudoměřickým znakem, není náhodná. Předvídavě ji vybrali amazonští indiáni a později ji odkoupili výrobci automatů.
6.9.2. klapka 2/2004 - Výprava za českými čerty
Výprava za českými čerty je pro většinu z vás mediálně známá. Jen ve zkratce. Jaroslav Štětina, novinář, dokumentarista,válečný korespondent se rozhodl probádat, v pravdě vědecky, výskyt čertů a čertovských postaviček po zemi České.
33. odjez výpravy
Samozřejmě na tento úkol nebyl sám. Další spřízněné duše nakonec načítaly několik desítek zainteresovaných lidí. Aby se výprava mohla výpravou nazývati, bylo třeba koňského spřežení sehnat.

Tím se začaly do celé záležitosti přimotávat Sudoměřice u Bechyně. Lukáš Houdek, syn starosty obce, zajistil pár koní a vůz. Prvního června 2004 odstartovala slavnostně výprava z návsi Sudoměřic u Bechyně, tedy ze středu světa i Galaxie. Výprava projela téměř celou západní část republiky.

6.9.3. klapka 3/2004 - Čertovo oko
Když se ta samá výprava po třech měsících zase vracela, psal se datum 31.srpna 2004. Bylo 14 hod. 45 min. 28 sekund a vedle kašny čůrajícího pana Žižky se objevilo cosi kulatého v trávě. Čertovo oko. Upřeně hledí na postavu hejtmana močícího do necek.
„…připomíná starou, mnohokráte již zapomenutou, legendu o sázce, ve které se Žižka s čertem vsadil, že ho přečůrá.“ To se mu ale nepodařilo….
Slavnostního uvítání se účastnil i místní pan farář, který zmiňované oko vysvětil. Do chodníku poblíž oka, byla uložena podkova z čertova kopítka.

6.10. Rok 2005
6.10.1. klapka 1/2005 - Balónové nebe (PO – SU – BA – NE )
Rok 2005 byl prvním ročníkem, kdy podzimní akci zvanou BALÓNTATRMANIÁDA vystřídalo tzv. Balónové nebe. Přesněji Podzimní Sudoměřické Balónové Nebe ( PO-SU-BA-NE ). Lišilo se od původní akce hlavně tím, a to je dost zásadní, že „sudoměřické nebe“ neobývaly jen modely horkovzdušných balónů, ale i jejich originály. Myslím, že to pro místní obyvatele byla příjemná a okouzlující změna, kterou nikdo nečekal. Za Sudoměřickým balónovým nebem stojí Vzduchoplavecká společnost královského města Slaný a obec Sudoměřice u Bechyně, která zajistila finance a organizační věci. Josef Capoušek, který je ředitelem balónové společnosti, byl hlavním doprovodem při natáčení Putování za českými čerty. Navštívil naši vísku, seznámil se se starostou a začali přemýšlet nad možnostmi akce. Vymýšleli a vymýšleli, až připravili podzimní baloniádu. První Posubane.
Byla vyhlášena soutěž o nejmenší a největší model balónu, který samostatně popluje (vertikálně, či horizontálně)10 m. Majitelé nejlepších létacích objektů vyhráli let balónem.
V sobotu odpoledne se uskutečnil balónový průvod vesnicí, který měl nahradit bezletový den kvůli špatnému počasí. Průvodem jely tzv.monokini – balóny nahoře bez, koše se svou posádkou, tažené auty. Doprovázelo je pět koňských spřežení s vozy s lidmi v dobových kostýmech.

34. balonové monokini

Vznikla nepravidelná kyvadlová přeprava balónem, Sudoměřice.- Borkovice, ale byla natolik nepravidelná (díky počasí), že během po-su-ba-ne, se směrem na Borkovice nepodařilo letět ani jednou.
6.10.2. klapka 2/2005 - LSD
LSD je vloni vzniklé Loutkové Sudoměřické Divadlo. Impulsem pro jeho vznik se stala právě připravovaná balonářská sešlost. Sedm lidí, vesměs neherců, začalo vyrábět a zkoušet loutkové představení na uvítání vzduchoplavecké společnosti. Text připravil Josef Brůček, inspirován knihou: Pět neděl v balónu od Julese Verna. Představení se jmenovalo: Pět neděl v balónu aneb Dva měsíce v Africe. Skupina lidí, která se do divadla pustila, neměla původně žádné velké ambice. Chtěli se jednou sejít, odehrát kratičké představení, a zase se rozejít. Nestalo se. Scéna a loutky byly daleko složitější na výrobu, představení nebylo krátké a byla by škoda ho odehrát jen jednou. S režií velmi pomohl i nejmladší z Brůčkovo rodinného divadla, Honza Brůček. Divadelní hru tak „amatéři“ odehráli více než pětkrát a sklidili úspěch i na národní přehlídce: Loutkářská Chrudim

35. Pět neděl v balóně aneb dva měsíce v Africe

6.10.3. klapka 3/2005 - K poctě Hilarovi
Krátká divadelní produkce vznikla k příležitosti 120. výročí narození sudoměřického rodáka a ředitele činohry Národního divadla, Karla Hugo Hilara. Dne 5.listopadu 2005 se konala slavnost, zahájena výstavou starých fotografií a sesbíraných dokumentů, vypůjčených z muzea v Týně nad Vltavou. Probíhala tu i projekce dokumentu o Hilarově práci v Národním divadle a ukázky z několika jeho představení.
Když se setmělo, přesunuli se lidé z obecního úřadu ven, k osvícené malé papírové scéně. Byla vystavěna z obyčejných béžových kartonů a oponu měla vyrobenou ze zmačkaného balícího papíru. Slavnost celé odpoledne doprovázeli bežerovičtí hasiči, oděni v historických kostýmech. A tak nebyla překvapením ani jejich účast na divadle, kde dělali dozor. Venku lehce mrholilo, a tak jsme očekávali jen malou účast diváků. Ale spletli jsme se. Lidí, kteří si přišli připomenout slavného sudoměřického rodáka byla spousta. Převážně pak starší generace.
Naše představení mělo velmi jednoduchý děj a bylo kratičké. Podobně jako Hilar ve svých hrách vše tak trochu „přeháněl“, přehrával, využili jsme tohoto typického prvku a scénu i dialogy tomu přizpůsobili. Celý děj hry se odehrává ve světničce se „sofá“. Tři muži usilují o přízeň jedné dámy, jež je sice vdaná, ale jistě neodolatelná. Muži postupně vstupují do světnice a schovávají se jeden před druhým. Když jsou už všichni v pokoji, vyzve je žena, aby jí vyznali svou lásku.
Oni, se slovy „ já, miluji Vás tak má paní, že……“, předkládají důkaz své lásky. Závěrečný monolog dámy uzavírá hru. Žena opětuje lásku všem a scéna láskou zahoří. Spustí se požár, který postupně spaluje jak scénu, tak i loutky. Hasiči, kteří na představení dohlíží, začnou okamžitě starou stříkačkou pumpovat vodu. Místo toho, aby uhasili požár, vytvoří dva hasiči stojící proti sobě jakousi vodní slavobránu. A tak postupně shoří celá papírová scéna a všechny loutky. Z pod popele vyvstává dřevěno-keramická plastika. Zůstává na návsi, jako připomenutí 120. výročí narození Karla Hugo Hilara v Sudoměřicích u Bechyně. Po představení poděkuje místní starosta všem divákům za účast na slavnosti a přikládá ještě „legendu“, na základě které představení vzniklo. K.H.Hilar si jako malý chlapec přál dostat na scénu svého loutkového divadla oheň, udělat malý požár a zavolat hasiče. Nikdy si tento svůj dětský sen nemohl splnit. A tak jsme mu ho splnili my….
Nevím nakolik bylo naše divadlo divadlem, nakolik akcí. Faktem je, že z celého divadla zbyla jen hrstka popele a už nikdy jej nebudeme opakovat. Bylo jen pro tento kratičký moment.
6.11. Rok 2006
6.11.1. klapka 1/2006 - Divadlo na návsi
Divadlo na návsi je malý, víkendový „festival“, který připravuje Josef Brůček – po odchodu z kulturního domu v Bechyni- místo Divadla v trávě. Setkání loutkových souborů, které přijaly Josefovo pozvání, začalo v pátek večer. Představení se odehrála pod širým nebem a jen v případě, že by pršelo, měla se vystoupení přesunout do sudoměřické sokolovny. Počasí, ale vyšlo a to se odrazilo i na velké návštěvnosti akce. Letos se odehrál první ročník, který by měl zahájit další tradici u nás.

36. z Divadla na návsi
Každý soubor, který poctil Sudoměřice svou návštěvou, dostal od místního starosty dárek. Zavřenou skleničku a v ní sníh sbíraný první jarní den ve středu světa i galaxie.

37. z vernisáže Vandy Radostové

Víkend byl doprovázen hlasovým seminářem vedeným Ivanou Vostárkovou. Produkce na závěr semináře doprovázela připravenou vernisáž výstavy Vandy Radostové na obecním úřadě. Výstava velkých dlaždic, malovaných svižným rukopisem své autorky, na téma Japonsko odstartovala letošní keramickou dílnu.
6.11.2. klapka 2/2006 - Japonská slavnost
Ve čtvrtek posledního týdne v červenci roku 2006 se v rámci dřevěno-keramické dílny konala japonská slavnost. Tématem letošního semináře bylo Japonsko a bylo až k neuvěření jak účastníkům zmíněné téma sedlo. Kromě klasické japonské techniky, výpalu keramiky Raku, se lidé učili skládat origami, a vyrábět mramorovaný papír. Čtvrteční den měl být vyvrcholením týdenního setkání. Připravovali jsme slavnost už od rána.
Na návsi byly rozvěšené vyrobené lampiony, poskládané papírové volavky, jeřábi, či lotosové květy. Postavil se stánek se sushi a vymyslel program na celé odpoledne a večer. Nalíčený a upravený každý podle svého vkusu, vyrazili jsme si užít Japonsko po česku. Nejdříve na návsi pod kaštany proběhl čajový obřad, pod ořechy potom loutkové představení japonské pohádky a na trávě před úřadem ukázka Sumo zápasů.
Sushi bar byl otevřen celé odpoledne, s živou ukázkou výroby rýžově-řasových válečků, se všemi potřebnými přílohami. Když se setmělo, vrátili jsme se opět k pódiu pod ořechy a vyslechli dva koncerty. Tím se krásný letní den uzavřel a lidé se poklidně rozešli domů.

38. z Japonské slavnosti

6.11.3. klapka 3/2006 - Druhé PO-SU-BA-NE
Druhé podzimní sudoměřické balónové nebe se konalo 8.-10.září 2006. Doprovodným tématem byly: Aviatické omyly. Úkolem účastníků bylo vymyslet a vyrobit předmět, který ač chce, tak nemůže létat.
„Očekáváme marné pokusy, takže je klidně možné, že ten, kdo předmět odlepí od země, bude diskvalifikován.“
Balonáři se sjeli do Sudoměřic už v pátek odpoledne. Vzhledem k výbornému počasí se jim podařilo několikrát za víkend vzlétnout a umožnit zážitek z létání i dalším zúčastněným. V sobotu měly všechny místní děti možnost podívat se na vesnici shora.

39. balón nad Temelínem
Odpoledne na louce za vsí fungoval „balónový výtah“, připravený pro nejmenší. Večer uzavřela veselice v sokolovně. V neděli se konal poslední start balónů, ještě vernisáž výstavy kreslených balónových vtipů Zdeňka Gitině a před polednem slavnostní ukončení u Žižkovy kašny.

6.11.4. klapka 4/2006 - Výliv
VÝLIV anebVýtvarně literární vesničan je časopis, který začal vycházet letos na podzim, jako příloha Sudoměřického zpravodaje. Vychází jednou za dva měsíce a snaží se přimět místní obyvatele, ale i obyvatele jiných vesnic, by sáhli do svého šuplíku a z něj, v případě, že nějaký mají, vytáhli básničku nebo kresbičku, hádanku, či jakýkoliv jiný nápad.

7. Závěr

„... si bere opravdu velký náklad, jde do neznáma, do míst, o jejichž existenci obávám se někteří umělci ani netuší, nechce nic menšího, než předefinovat umění – a to ne cestou vyhlašování ne-umění atd., ale ale úsilím dělat skutečně poctivě svou věc.“
Vím, že je moje vyprávění velmi subjektivní, ale nešlo tomu zabránit. Když vznikne zážitek a něco vás potěší, musí to mít vliv i na váš názor. Také prostředí a lidi, o kterých vyprávím znám už dlouho.
Nedovedu si představit, že bych s takovým zájmem psala o věcech, které jsem nezažila. Zcela záměrně jsem vynechala všechno ze zákulisí připravovaných akcí. Myslím, že bych tím příběhy ze Sudoměřic u Bechyně připravila o tajemství. Důležité je věřit a žít mystifikací, když ji tvořím.
Když chci aby jí lidé uvěřili nebo jen chviličku zaváhali. To je dar, kterým jsou Josef Brůček i jeho dva synové obdařeni. Jsou tak přesvědčiví, že se často sama ráda nechám „oklamat“. Nepovažuji to za herecký výkon - ve smyslu předstírání. Je to spíš jejich velmi osobitý a přirozený humor, vytvářející novou realitu.
Když jsem nad tématem diplomové práce začínala přemýšlet, chtěla jsem svou zkušenost srovnávat s jiným uměním, hledat v čem by si mohli být Brůčci a Tatrmani podobní s jinými tvůrci. Vybraná literatura mi pomohla utvořit si vlastní názor na popsané události a dřívější potřeba srovnávání, mě opustila.
Každý si určité spojitosti najde sám a každý může mít jiný názor. Já jsem svůj názor, doufám, vyjádřila i ve způsobu zpracování zadaného tématu. Téma jsem pomyslně odsunula na „vedlejší kolej“, podle mého názoru směřující do stejného cíle, k zjištění jak nezbytnou naší součástí je umění.
Akce, které zde popisuji opravdu považuji za projev umělecký. I přes to jak vybrané téma působí lehce, cítím v mnoha aspektech jeho vážnost. Důležitost zkoumání smyslu nesmyslem.
\"Umění činí svět těsnějším, pochopitelnějším a intimnějším a zajišťuje neustálé vzájemné působení mezi člověkem a prostředím. Je duševní obdobou dýchání, nezbytné podmínky tělesného života. Jedinec nebo společnost žijící bez umění se vystavují nebezpečí duševního zadušení a morálního zhroucení\"......\"V kterékoli části světa a v kterémkoli okamžiku může umění nabývat nových často neočekávaných a udivujících podob. Je jako bludička; jde, kam se jí zlíbí, a nedá se polapit. Každý pokus zachytit ji vede téměř k její záhubě.\"

8. Seznam příloh
 Nezařazené tatrmanské akce
 Rozhovory s Brůčky
 Kalendář akcí
 Životopis Josefa Brůčka
 DVD s divadelními hrami a nejen to
 CD-ROM s dalšími fotografiemi

9. Seznam fotografií
1. Rodina Brůčkových 7
2. Pohled na \"sudoměřické balónové nebe\" 8
3. Desáté výročí založení OS Tatrmanů 9
4. Z představení Příběh 15
5. z představení Klasické romantické drama 15
6. z představení Poslední Kašpárkova šance 16
7. z představení O hadu a Šivarovi 16
8. z představení Nekonečný příběh 17
9. z představení Sen 17
10. z představení Červená Karkulka 18
11. z představení Nepovedené představení 18
12. z představení Čára 19
13. z představení Setkání 19
14. z představení Zachraňte vojína Kuřátko 20
15. z představní Ondřej Coffey 21
16. Bechyňská kostelní věž 23
17. Zdobení kmenů 24
18. Pupek světa na sudoměřické návsi 25
19. transformace funkce stromu 26
20. zázrak - spodní voda 27
21 zlatý ostatek Quarsqentintina 28
22. kruhy z obilí 30
23. výpočty archeologů 31
24. přeprava a montáž Žižky 32
25. okovávání Žižky 33
26. Žižka vstupuje do EU 34
27. Sudoměřická mandela 34
28. nasvícená náves 35
29. ryba létavka 36
30. z představení O létání 36
31. z představení O létání 36
32. brána Pupku světa 37
33. odjez výpravy 37
34. balonové monokini 39
35. Pět neděl v balóně aneb dva měsíce v Africe 40
36. z Divadla na návsi 41
37. z vernisáže Vandy Radostové 42
38. z Japonské slavnosti 43
39. balón nad Temelínem 43
40. Vlevo přístřešek, vpravo je ztvárněna literární postava z přírodních materiálů 51
41. draci a balóny 52
42. technologie raku výpalu 52
43 Formovač úsměvu pro rok 2000 53
44. vánoční Sudoměřice u Bechyně 53
45. portrét Josefa Brůčka 54
46. portrét Jana Brůčka 58
47. portrét Petra Brůčka 59
Zvláštní poděkování panu Jaromíru Ernekrovi za možnost použití fotografií č. 9-15, 17, 19, 20, 27, 28.


10. Použitá literatura
Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace
Milan Knížek
Gallery, Praha, 2000, ( 333 str. )

Moderní výtvarný výraz
Josef Čapek
Československý spisovatel, Praha, 1958, ( 193 str. )

AKCE SLOVO POHYB PROSTOR
Galerie hlavního města Prahy
Galerie hlavního města Prahy, Praha, 1999, ( 508 str. )

Umění přírodních národů
Josef Čapek
Dauphin, Liberec – Praha, 1996, ( 349 str. )

Slovo písmo akce hlas ( svazek 63 )
Jan Kristek a Otakar Mohyla
Československý spisovatel, Praha, 1967, ( 249 str. )

110. výročí školy Sudoměřice u Bechyně
L. Mrázková, Mgr. J. Placata, F. Stach, S. Houdek, S. Kovář
Vydala obec Sudoměřice u Bechyně, 1998

Sudoměřice u Bechyně, 650 let
F.Stach, S.Houdek, E.Dušková
Vydala obec Sudoměřice u Bechyně, 2005

Vesnice je svět
indřich Štreit
ARCADIA, Praha, 1993

V dimenzích prázdna – katalog k výstavě
Tomáš Vlček, Jiří Zemánek
tisk Printes Praha, 1991

Along tha frontier – Na hranici
Galerie Rudolfinum, Praha, 1996
Ann Hamilton, Bruce Nauman, Francesc Torres, Bill Viola ( 36 str. )

Akční umění
Pavlína Morganová
Votobia, Olomouc, 1999, ( 269 str. )

Minimal & earth & concept art
Karel Srp, „Jazzpetit“ č.11 /1. část/
Vydala Jazzová sekce, 1982, ( 333 str. )

Next wave, Příští vlna
Jan Dvořák, Vladimír Hulec
Pražská scéna, Praha, 1996, ( 296 str. )

Cesty českého amatérského divadla
Vedoucí autorského kolektivu Jan Císař
Vedoucí projektu Vitězslava Šrámková
Vydalo IPOS, Praha, 1998, ( 444 str. )

50 Loutkářských Chrudimí
Luděk Richter
Vydalo DOBRÉ DIVADLO DĚTEM, IPOS, Praha, 2001, ( 209 str. )

Dále stránky www.kokolia.cz – úžas
- o Kateřině Šedé

Materiály tatrmanů a archiv Josefa Brůčka
( časopisy, přednášky, návrhy, fotky, videa )


11. Příloha - Nezařazené tatrmanské akce
Další, ještě nezmíněné aktivity (a nejmenuji všechny)
11.1. Pochovávání „chcíplého psa“ v Bechyni na náměstí
Na Faustování, což je přehlídka loutkových divadel v Bechyni, kterou před zrušením zachránil J.Brůček. V roce 1993 se Faustování v Bechyni zúčastnily například div.soubory: Continuo, C Svitavy, Čmukaři, Kejklíř Praha……….
A stalo se, že na plánovaná víkendová představení se nedostavilo žádné publikum. Proto se účastníci přehlídky rozhodli udělat společnou akci. Pochovat v Bechyni „chcíplého psa“. Z kulturního domu vyrazil smuteční průvod herců a hudebníků s dřevěnou „rakví“. Když dorazili na bechyňské náměstí, rozdělali oheň, postávali kolem něj, zpívali a opékali buřty. Opečené buřty pak balili do víkendového divadelního programu a rozdávali je kolemjdoucím.
11.2. Dětské tábory
Probíhají v letech cca.1987-1994. Pořádali je rodina Brůčků a jejich přátelé. Byly netradičně pojaty, výchova dětí prostředky dramatické hry a výtvarna.

40. Vlevo přístřešek, vpravo je ztvárněna literární postava z přírodních materiálů

11.3. Balóntatrmaniáda
Poslední dva ročníky, jsou pozměněny na PO-SU-BA-NE. Letos byl už desátý ročník původní balóntatrmaniády. Akce se koná vždy na podzim. Vyrábí se modely horkovzdušných balónů, které jsou každoročně ovlivněny zadaným tématem. Některé ročníky měly i svoje noviny.
Velký podíl na přípravě balontatrmaniády měl Martin Zíka, který pravidelně připravoval pozvánky na tuto podzimní akci.Rok 2000: „Některé konstrukce jsou tak odvážné, že prostě nelétají.“ Martin „José“ Zíka

41. draci a balóny
11.4. Keramicko – dřevěný seminář
Datuje se od roku 1993. V létě se u Brůčků setkali poprvé příznivci keramiky a jejích netradičních výpalů. První rok se stavěla keltská pec, která sloužila asi dalších dvanáct let. Další roky se zkoušely neustále nové technologie./ raku, milíř, zakuřovaná ker., papírová pec…atd./ Dnes jsou keramicko-dřevené dílny pozměňovány vůdčím tématem. Keramicko-dřevěným se seminář nazývá i proto, že velkou část ročníků doplňovala i práce se dřevem.

42. technologie raku výpalu

11.5. Výtvarná hromádka
Pravidelné jarní tematické setkavání, lidí kteří mají potřebu se výtvarně projevit.

43 Formovač úsměvu pro rok 2000

11.6. Vánoční svícení
Je tradice navazující na sudoměřickou mandalu, akci z roku 2002. Obyvatelé vesnice přichází na náves před půlnoční mší na Štědrý den a roznáší připravená světýlka. (čajové svíčky v papírovém tubusu)

44. vánoční Sudoměřice u Bechyně

12. Příloha - Rozhovory s Brůčky
12.1. Josef


45. portrét Josefa Brůčka

 Jaký vliv má na tvou činnost prostředí vesnice? Je pro tebe důležitý venkovský divák, nebo je to jedno?
MOŽNÁ že je to větším prostorem kolem, tedy jakoby větší svobodou, při které se člověk může snáze uvolnit. Je tu podstatně více možností, prostoru, materiálu, který si může člověk (dlouho, dlouho) volně osahávat (POZOR! NESMĚJ TO BEJT ŠESTNÁCTKY!). Je tu víc přirozeného, nesvázaného života. (Jako pražák vím, co říkám. V Praze je, ALE OPRAVDU POUZE ZDÁNLIVĚ, možností více, ale jak se může napít člověk, přišněrovaný k přepychovému křeslu dva metry od drahého lahodného vína? To pak raději piji U NÁS šťávu z černého bezu, který roste u vrátek do našeho dvora. ((Poněkud nešikovně řečeno.))
Venkovský divák, nebo venkovský partner. - Víš, včera jsem se díval v TV na zprávy. Ukazovali tam místo, kde byla surově ubita žena. Kolem samý paneláky a nikdo nic nevěděl. Mám obavu, že v těch králíkárnách již mnohde nežijí ani lidé, ale pouze \"zbytečné\" citlivosti a vnímavosti zbavené výrobní prostředky. A to v takovém paneláku leckde \"žije\" víc osob, než v naší vesnici. Tady U NÁS se lidé mají rádi, nemají se rádi, pomlouvají se, milují se, pomáhají si, škodí si, prostě žijí. Mají vztah ke svému sousedovi a ke svému okolí. Proto si myslím, že KAŽDOU DOBROU akci (ať je to divadlo, happening, beseda, či výtvarná činnost) na vesnici tento vnímavý občan přijme lépe, než panelákem ubitý člověk.

 Máš rád, když jiní lidé zasahují do tvé práce a někam ti ji posouvají? Pracuješ rád s lidmi? Proč ano/ne?
Kdysi jsem si (s jakýmisi klapkami na očích) myslel, že vše, čeho se tvořivě zúčastňuji je ze mně, z mé hlavy. Nebyla to pravda. Oči mi NAŠTĚSTÍ včas a velice jemně otevírali mí synové: \"Ale otče, na tohle přišel tamten, a na tamto zas támhleten...\" A tak jsem si postupně uvědomoval, že ze mně, z mé hlavy a mého těla toho moc nového nevyšlo. Obvykle jsem spojoval nápady z toho, co jsem zaslechl, co jsem přečetl, nebo z toho, co létalo ve vzduchu (to je nesmírně důležité, protože ve vzduchu létá nesmírně mnoho zajímavých věcí. JO. A lépe se chytají ve volném prostoru venkova, než v uřvaném chumlu velkoměsta.) Již při práci s dětmi jsem pozoroval, že ti druzí bývají obvykle vnímavější a citlivější, než já. Já to jen někdy poněkud shrnoval. Je to zřejmé například u ŽIŽKY. Nápad přišel, když jsme marně čekali s Danem Roseckým a Standou Houdkem na příchod nějakých lidí. Z dlouhé chvíle jsme pindali a z toho pindání vylezl Žižka. Pak se na to pozapomnělo a později jsem chtěl Žižku nechat vypálit jako hliněný dvoumetrový monolit na návsi. Nějak z toho sešlo, tak jsme se starostou vyrazili do lesa, porazili suchý dub, ... a pak přišli s pomocí další a další... Možná, že jsem byl nějakým svorníkem, nebo čím, rozhodně VŽDY NETRPĚLIVÝ. Když nepřišli domluvení druzí, začal jsem sám. A ti druzí se pak obvykle nějak přitrousili. Něco jiného je to u věcí, které jsem \"vyzvracel\". Byly to obvykle divadla, na která jsem se vnitřně dlouho připravoval. Například před PŘÍBĚHEM jsem nejméně rok dost bolestně přemýšlel, kde se v lidech bere válka. Zrovna tak jsem před KUŘETEM uvažoval (asi, jsem senila, už si přesně nepamatuji) o směřování člověka, o jeho cestě. Pak pochopitelně mě vyprovokoval ten blábol, co natočil Spilberg a taky, že jsem (někdy dlouho před tím) dělal nějaký loutkářský seminář, kterému jsem dal téma KUŘÁTKO V OBILÍ. -Ale i tady, když jsem požádal študáky o pomoc při realizaci, bylo výsledné představení těmi šikovnými študáky silně poznamenáno.
 Z čeho čerpáš jistotu a energii, když se do něčeho pouštíš?
Ty si blázen! Co to je jistota? Já stále a furtumfurt pochybuju. Z toho pochybování a převracení věcí a myšlenek kolem dokola možná vzniká většina těch věcí, co kolem mně vzniká, ale jistota? Chvála bohu ta je už asi padesát let pryč. (Ostatně také se lidí, kteří jsou zvláště sebejistí straním. Bojím se, a obvykle to tak je, že se mýlí, že svou sebejistou pózou tvrdí něco co není.) Z toho taky plyne nejistota mých odpovědí. Když se mě na stejnou věc zeptáš jinými slovy a jindy, kdy budu v jiné náladě, možná, že Ti odpovím diametrálně jinak. Tak. A teď hledej JISTOTU. A energie? Tu čerpám z bláznovství, kterého je ve mně, chválabohu, dost. Z nadšení, které se mně vždy před započetím práce na věci zmocní. To je ale zcela neřízená věc. Jako by jsi spadla do vodního víru a on tě vcucnul dolů do sebe. Nebo do víru vzdušného. Ten by Tě zas vcucnul nahoru do sebe. Tak. A jak je to? Dolů, nebo nahoru? Rozhodni. A jsem zvědav, kde vezmeš tu jistotu, že je to právě tak, jak se rozhodneš.
Jo: Energie. Vona de čerpat ze zhora, ze zdola, ale taky z lidí kolem. Ale jestli to dělám, tak podvědomě.
 Která z tatrmanských /nebo rodinných/akcí pro tebe byla nejsilnější? Proč?
Mohl bych mluvit o KLASICKÉM ROMANTICKÉM DRÁMU, protože to byla povedená, předem vymyšlená a přesně směřovaná artterapie. Protože to bylo ale pouze v rodině (i když s přesahem do celé Evropy), budu raději mluvit o oslavě 650let naší vesnice Sudoměřice nad Bechyní. V tom roce byly velké záplavy a všechny halasné oslavy byly rušeny. Málem se kolem Sudoměřic nedělo nic. I napadlo mě, napodobit Marka Diase, který kdysi na jedné z tarmanských akcí opatřil čajové svíčky papírovým futrálkem. A protože naše vesnice je dvojnásobně významná, rozhodl jsem se vyrobit 1.300 futrálků pro 1.300 svíček. Všichni říkali, že jsem blázen, že to je moc, že se to nestihne, apod. Tak jsem se do toho pustil, netrpělivec netrpělivá sám. A ostatní se postupně přicourali (MM –moje milovaná manželka-, Houdci a pod). Na samu akci jsme pozvali celou vesnici a skoro celá vesnice přišla. Rozsvěcovali jsme svíčky a lidé je odnášeli na místa, která se jim zdála vhodná. Postupně vznikaly ostrůvky rodin, přerůstající do ostrovů rodů (\"ještě musíme dát svíčku za babičku, ta by tu s náma taky byla\"), světelnými cestičkami docházelo k propojování rodin a rodů, k propojování celku s kostelem, pomníkem padlým, se školou (jejíž dřevěná vrata děti obkládaly obzvláště silně -ale marně-), dokonce některé světelné cesty směřovaly k imaginárním cílům. Když mě na chvíli spoluobčané od zapalování svíček vyhodili: \"Běž se kouknout, jaká je to nádhera.\", a já vstoupil do světelné mandaly, kterou vytvořili občané naší vsi, brečel jsem jako dítě. Vše se povedlo, vše fungovalo, vše ve mně se povolilo a já si užíval. To ti je krása, když starej chlap pláče štěstím!
 A ještě bych poprosila o dvě věty k vašemu představení SEN.
SEN. Vono to vzniklo hned po revoluci. Měl(i?) jsem(jsme?) strach, abychom si (MY VŠICHNI) to vše krásné, co vznikalo nepotrhali, nezničili. No - a když jsme se roztrhli se Slovákama, tak jsem měl velký problémy to hrát. Vždycky ke konci se mi lámal hlas a do očí vstupovaly slzy. Teď už to přebolelo. Už se dovedu nad to postavit.

JO - A BEZ BEZPEČNÉHO ZÁZEMÍ MÉ MILOVANÉ MANŽELKY PETRY BYCH TY VYLOMENINY SNAD ANI DĚLAT NEMOHL.

A neber si to tak, stejně to uděláš dobře. Úsměv na tváři, v duši v buši Ti přeje Pepík

PS: Teď mě napadla otázka pro Tebe. Stavím víc, než bourám, nebo bourám víc než stavím? Někdy nějak nevím. Pepík



12.2. Honza


46. portrét Jana Brůčka
 Pomáháš připravovat hodně sudoměřických akcí, jakou roli cítíš, že zastáváš? Často musíš zachraňovat věci na poslední chvíli.
Pomáhám. Spoutu z akci jseme spolu vymyslel, spoustu z nich jsem posunul jinam. Je hloupé neúčastnit se jejich organizace. Některé projekty mně příliš (nečekaně) pohltily. Třeba Žižka.
Úlohu? Možná spíše technicko-organizační. Snažím se, aby všechny akce, kterých se účastním, byli připraveny a pořádány co nejpečlivěji (profesionálně).
 Pracuješ rád s lidmi? Proč jo/ne?
Spíš rád pracuji pro lidi
 Která z tatrmanských akcí/nebo rodinných akcí/ pro tebe byla nejsilnější? Proč?
Asi tatrmanská divadla. Pomáhá mi budovat hodnotový systém. Ale každá v pořadí poslední akce je dlouho ta nejsylnější. Přesto mám pocit, že síla těchto akcí není v okamžitém zážitku.

12.3. Petr

47. portrét Petra Brůčka

 Čerpáš někdy ze zkušeností a zážitků spojených z vaším rodinným divadlem?
Zásadně. Co by dítě, chtěl sem být jako táta (Josef). To se mi do značné míry dařilo a po letech se hrozím toho, že dost velké kusy Josefa mi vězí v hlavě a překrývají něco mého. Chci tím říct, že být synem lidového mystika je role hutná. Rodinné divadlo byl prostor, ve kterém sme se s bratrem stávali svědky transmutace hmoty v děj ( slova v text, text v příběh a představení). Myslím, že sem se naučil dívat se na předměty kolem sebe jako na existence s vlastním jazykem a vlastní výpovědí. Zároveň sem získal značnou skepsi v otázce praktického života géniů (Josef pro mě géniem byl) a velmi pomalu ale neodbytně z jeho stínu vystupuje maminka. Divadlo bylo částí naší dětské existence. Tvoří velkou část mých vzpomínek, zážitků a zkušeností, stále živých a čerpatelných.
 Co si vybavíš, když se řekne Sudoměřice?
Náves, kostel, dvůr. Potom se začnou míhat lidi - obyvatelé domu, návštěvníci, sousedi. Probleskne změna v čase - cesta do školy - náves s Žižkou - hrabání listí na návsi, Mikuláš Vojtěch Bratr s Vlastičkou a tatíček s matičkou ....
 Která z tatrmanských akcí/nebo rodinných akcí/ pro tebe byla nejsilnější? Proč?
Asi poslední \"japonská\" keramika - seminář - poprvé sem měl pocit, že mě nevláčí a nežene a neválcuje.

13. Příloha - Kalendář akcí
1993
 1.ročník keramických seminářů,stavba keramické keltské pece
 SPŠK Tatrmani – studentské divadlo : Další pohádka pro Františku

1994
 2. ročník keramického semináře, všechny druhy výpalů a výroba zauzlovaných konvic

1995
 3. ročník keramického semináře, vznik mozaiky na obecní úřad, téma: záznam dne, konkrétního člověka, vidět sám sebe jako geometrické těleso

1996
 4. ročník keramického semináře: výroba hudebních nástrojů a různých zvukadel
 výtvarná hromádka, téma : maska

1997
 5. ročník keramického semináře : řecké vázy, technologie engob
 Z.W.Fixley- Výstava jeho díla z Amazonie, „dřevěné období“
 1.Balóntatrmaniáda
 výtvarná hromádka, téma : Kde, s kým a jak bych chtěl žít.
 Akce „Ctihodná náměstí“ : Vytyčování veřejných záchodků na bechyňském náměstí

1998
 6. ročník keramického semináře, čas, výroba slunečních hodin, vznik obra na hliněných nohách ( instalace na obecním úřadě )
 Z.W.Fixley - Střed světové zeměplochy
 Bechyně – objeven keltský poklad před Kulturním domem
 SPŠK Tatrmani – studentské divadlo: Ondřej Coffey
 výtvarná hromádka, téma : Úsměv
 2. Balóntatrmaniáda , Kubistický kašpárek
 Akce „Ctihodná náměstí“ : Vyhazování mobilních telefonů na Staroměstském náměstí v Praze

1999
 7. ročník keramického semináře, křížová cesta ( instalováno na návsi )
 Z.W.Fixley - Transformační stroj

2000
 8.ročník keramického semináře, výroba rozcestníků, instalace trpaslíků
 Z.W.Fixley - Střed galaxie

2001
 9.ročník keramického semináře, duch místa a výroba kachel na obecní úřad vzniklo
 divadelní představení Čtyřlístek, plzeňští seminaristé
 Z.W.Fixley - Nález Žižkova oka

2002
 10.ročník keramického semináře, kovářsko-keramický, Mezi Markétou a Žižkou,
 výroba malých zlatých byst s podobou J.Brůčka na Divadlo v trávě
 Z.W.Fixley - Dřevěná kašna Žižky
 650 let obce, Kniha o obci, Mandala

2003
 10.ročník keramického semináře, výroba bubnů a zvukadel, keramická technologie – míchání barevných hlín
 Létající zvířata, Literární večer, Hroch amazonský
 Vyrábění hudebních nástrojů s Michalem Sodjou (místo Balóntatrmaniády)

2004
 11.ročník keramického semináře, komix
 Z.W.Fixley – Brána pupku světa
 Žižka vstupuje do EU
 Výprava za českými čerty , čertovo oko

2005
 11.ročník keramického semináře, hlava, výroba lampionů (včelí vosk)
 1.PO-SU-BA-NE, LSD - Pět neděl v balónu aneb dva měsíce v Africe
 120.výročí narození Hilara

2006
 11.ročník keramického semináře, Japonsko, mramorové papíry, origamy,
 Japonská slavnost, čajový obřad, sumo, divadlo, sushi...
 Divadlo na návsi ( divadelní přehlídka loutkových divadel )
 2.PO-SU-BA-NE, aviatické omyly

14. Příloha - Životopis Josefa Brůčka
Narozen - 4.3.1944 v Praze

Vzdělání - SZTŠ Rakovník (maturita v roce 1962)

Zaměstnání:
JZD 1.máj ve Rpetech. (1962 – 1963) Zootechnik
ČSSS Beroun (1963 – 1965) Technik
Základní vojenská služba (1963 – 1965)
Ústřední výzkumný ústav v Praze (20.10.1965 – 30.12.1970) Technik
Výstavba metra v Praze (3.1.1971 – 30.4.1973) Dělník
Šlechtitelská stanic Slapy u Tábora (1.5.1973 – 31.5.1982) Technik
Zahradní architektura Bechyně (1.6.1982 – 30.6.1992) Technik
Kulturní dům Bechyně (1.7.1992 – dosud) Vedoucí

Vzdělání v kultuře:
Jihočeská loutkářská konzervatoř
Středočeská konzervatoř výchovy dětí prostředky dramatické hry
Semináře na národních přehlídkách

Vlastní činnost:
Vedoucí dětského loutkářského souboru
Vedoucí dospělého loutkářského souboru
Vedoucí středoškolského loutkářského souboru

V současné době vede Středoškolský divadelní soubor Tatrmani. Při tom stále vystupuje s domácím souborem Tatrmani (se kterým jsme také měli největší úspěchy jak u nás, tak v zahraničí).

Vedení seminářů, konzervatoří:
Německo (2 x)
Itálie
Jiráskův Hronov
Šrámkův Písek (2 x)
Konzervatoř Jaroslava Ježka
Českolipský divadelní podzim
Národní dílna mladého divadla v Šumperku
Nár. dílna středoškolských div. soub. v Bechyni
Učitelé MŠ a ZŠ
Je zakládajícím členem OS Tatrmani.

15. Příloha – DVD a CD