Texty: Úpice, Kořeny ochotnického života, ex www. (2007)

Kořeny ochotnického života v Úpici sahají až na samý počátek 19. století. To si tehdy, roku 1807, najal dvacetiletý Josef Vida Na Podměstí hostinec a začal v něm provozovat loutkové divadlo. A už v roce 1824 se podle Pamětní knihy V. Schreibera, „sestoupila společnost divadelních ochotníků, jak se zdá z mladších občanů, zejména řemeslníků a studentů, a zajisté po mnohých obtížích započala první hry.“ Dokladem toho je dochovaná úloha hraběcího správce ze hry Fr. J. Raymana Vyhrané panství. Psána byla rukou Jana Záruby, tehdy dvacetiletého mladíka, který podle místní kroniky zapůjčil na zřízení ochotnického divadla v Úpici celých dvacet zlatých. Tím ho patrně nejen založil, ale zasloužil se i o jeho další rozvoj. Bohužel to bylo období poměrně krátké. Už o šest let později začalo období zákazů ochotnické činnosti ze strany náchodské vrchnosti. Ta měla problém mezi jiným třeba i s tím, že místní ochotníci nemají k provozování svých her patřičnou způsobilost…

Dalším impulsem pro úpické byl revoluční rok 1848 a roky bezprostředně následující. A bohužel opět se špatným koncem. Roku 1852 byl Vincenc Nyklíček, jako hlavní pořadatel ochotnických představení v Úpici, odsouzen vrchností ke značné pokutě 50 zlatých za neoprávněné hraní divadla…

Souvislá spolková činnost tak započala až ve druhé polovině 19. století. Z této doby pochází i malovaná úpická opona od Vincence Teuchmanna, uložená v místním muzeu. Z Radnice, kde tehdy ochotníci hráli, se přestěhovali do hostince U Perníkářů na náměstí (čp. 32), kde si pro své potřeby upravili zdejší velký sál. V kronice se o tom můžeme dočíst: „… Dne 27. listopadu 1870 požádali ochotníci obecní správu, aby jim přenechala v obstojné ceně nějaké klády na prkna k zřízení pevných lavic v divadle. Žádosti obec vyhověla, vykázavši ochotníkům čtyři klády zdarma…“.

Na počátku 90. let se ochotníci během tří let znovu třikrát stěhovali, až se nakonec opět vrátili na jeviště hostince U Perníkářů. Opravdovou domácí scénu jim přinesla až přístavba jeviště a šaten k hostinci Karla Vacka na počátku 20. století. Prvního července 1903 bylo s přístavbou započato a koncem října téhož roku byla stavba nákladem 19 739,08 K dokončena… Slavnostní proslov při otevírání nového divadla pronesl tehdejší městský radní, MUDr. Antonín Čapek, obvodní a tovární lékař a všestranný kulturní pracovník, který se stal o rok později na jednu sezónu i předsedou ochotnického spolku. K otevření vytouženého a opravdu už „svého“ divadla uvedl spolek hru Jan Výrava od Františka Adolfa Šubrta. Stalo se tak po téměř osmdesáti letech existence ochotnického divadla v Úpici…

Hned poté, co se ochotníci dočkali na počátku 20. století nové scény ve dvoraně u Vacků, oslavili osmdesát let trvání ochotnického divadla v Úpici (1904 - M. A. Šimáček Pomluva). V roce následujícím byl možná uvedením operety Kněžna Pepička položen základ k pozdější veliké oblibě tohoto žánru v našem městě. Ochotníci se v době před první světovou válkou podíleli na společenském životě města. Uspořádali například Sjezd ochotnictva severovýchodu Čech, První kostýmní ples, přičinili se rovněž o vznik Ochotnického pěveckého družstva. Na podzim 1909 navštívil divadlo, spolu s dramaturgem Národního divadla Jaroslavem Kvapilem, Alois Jirásek.

Do života, nejen ochotnického, pak zasáhla válka. Ale hned po jejím skončení secvičili úpičtí hru F. F. Šamberka Karel Havlíček Borovský. Už tehdy se spolek snažil zajistit svou hmotnou existenci: získal společnou biografickou koncesi s tělocvičnou jednotou Sokol. V sále u Vacků začalo Bio Světozor promítat na podzim 1920….