Texty: Hovorka, Zdeněk - nekrolog

Zemřel Zdeněk HOVORKA (1934- 2018) ve věku nedožitých 84 let.
Zesnulý byl úředník, dispečer, amatérský herec, divadelní režisér, dramatik, spisovatel, prozaik, historik divadla v Jaroměři, amatérský malíř. Důležitá osobnost Jaroměře.

* 7. únor 1934 Rasošky u Jaroměř
12. leden 2018 Hradec Králové - Fakultní nemocnice

Od května 1934 trvale žil v Jaroměři, kde se uplatnil v kulturním životě jako amatérský herec a divadelní režisér i dramatik a historik ochotnického divadla DS Vrchlický v letech 1951 – 1993 v Jaroměři.
V Divadelním souboru Vrchlický působil od roku 1951 jako herec 58let..Pro svůj nesporný herecký talent byl obsazován do velkých rolí. Už jako devatenáctiletý vytvořil titulní roli Radúze v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně (1953) za režijního vedení dr. Fr. Černého. Další role byl Student Jan v Jiráskově Kolébce s Naďou Urbánkovou (uvedeno na XXX. Jiráskově Hronově 1960) , Polixenes s Luďkem Munzarem v Shakespearově Zimní pohádce, Francek v Mrštníkových Maryše, prof. Higgins v Pygmalionu, Karandyšev v Ostrovského Bez věna s Antonií Hegerlikovou , ve Frimlově Králi tuláků vytvořil vynikající titulní roli básníka a bohéma Fr. Villona, v Lehárově Zemi úsměvů poručíka Gustava s Járou Pospíšilem, A. Doodleho v Benešově Uličnici, hlavní roli Fr. Kmocha ve hře se zpěvy Kolíne, Kolíne i poručíka Champlatreux v Mamzelle Nitouche, Ramón v Casanově dramatu Dům se sedmi balkóny. Na jevišti vytvořil Hovorka přes 70 postav našeho i světového repertoáru. Získal několik hereckých ocenění i ocenění za režii.
V letech 1979 – 2007 jako divadelní režisér nastudoval deset inscenací. V roce 1979 jeho první režií byla náročná hra Romaina Rollanda Hra o lásce a smrti (1979), historické drama z epilogu Velké francouzské revoluce (1789 – 1794). Uplatnil se i jako dramatik, a to: detektivka Poslední šance (1980) premiéra 1983, úspěšná komedie Pamfilo a spol. (1981), hororová komedie Dům posedlých (1984) dosud neprovedená, Hippokratova přísaha (1986, premiéra v r. 1987), Darmošlapky, aneb repete, hoši (premiéra 2006, DS Vrchlický Jaroměř). Posledními režiemi bylo drama: E. O. Neilla Farma pod jilmy (2005) a drama A. Casony Dům se sedmi balkony (2007), zaujal profesionály i diváky.
Zd. Hovorka se představil v prosinci 1997 jako prozaik knížkou Jaroměřský meteorit, cenný především vzpomínkami z dětství a mladosti na jaroměřské figurky. Druhou rozsáhlejší knihou jsou memoáry Kde jsme doma, aneb Jak se v Jaroměři dělalo divadlo 1951 – 1993 (2004, 275 s. obr.).. Výborná je jeho znalost jaroměřských divadelních reálií a osobností jaroměřské divadelní scény. Zd. Hovorka miloval poezii a napsal tři sbírky básní Zahrada snů (1965), Úlitba (1970) a Všem mým láskám (1978). Oblíbil si též malování olejem na plátno pro vlastní potěšení. Jako herec se rozloučil s jaroměřským jevištěm hlavní postavou ve hře A. Casony Stromy umírají vstoje v roce 1993. Josefovu věnoval scénář k 200. výročí přejmenování pevnosti Ples na Josefov dne 12. června 1993. Jako divadelník se řídil Vojanovým heslem „Být připraven, toť vše!“. Zd. Hovorka patří do galerie jaroměřských významných tvořivých amatérských herců a divadelních režisérů, dramatiků i historiků ochotnického divadla V roce 2010 obdržel nejvyšší vyznamenání pro amatérského divadelníka -Zlatý odznak J.K.Tyla. Odešel v něm skvělý herec, režisér a dramatik.

Literatura: Jiří Uhlíř in Jaroměřský a josefovský zpravodaj, duben 1999, s. 18 – 19; J. Uhlíř in Náš čas 16. 3. 1999, s. 4; J. Uhlíř in Jaroměřské noviny, 5. květen 1999, č. 5, s. 8; Zdeněk Hovorka, Kde jsme doma aneb Jak se v Jaroměři dělalo divadlo 1951-1993. 1. vyd. Jaroměř 2004, s. 51-52; J. Uhlíř, Osobnosti Jaroměře. 1. vyd. Liberec , Bor 2011, s. 57-58, 2 obr.
Text: PhDr. Jiří UHLÍŘ V Jaroměři v neděli 14. ledna 2018