Texty: Třeboň, Spolek třeboňského loutkového divadla, KOTIL, Augustin: Historie a současnost loutkového divadla v Třeboni. Třeboňský svět 2012, č. 4, s. 14. - 15.

Historie a současnost loutkového divadla v Třeboni

Augustin Kotil

Loutkové divadlo začalo svou historii v Třeboni psát roku 1924, kdy se o to velkou měrou zasloužil úředník okresního úřadu Josef Vaněk. Sokolské loutkové divadlo, jak se tehdy jmenovalo, hrálo svá představení vždy v neděli odpoledne v hostinci „Na Sadech“ u hostinského Růžičky. Na podzim roku 1926 se přestěhovalo do letní verandy hotelu „U Zlatého hroznu“. Zde bylo uskutečněno první představení pro dospělé. Na jaře roku 1927 se divadlo muselo vystěhovat a odmlčelo se až do roku 1932. Tehdy městský policejní komisař Josef Lehký začal budovat dřevěný pavilon loutkového divadla v dětském koutku na Letním sokolském cvičišti. Nový pavilon s hledištěm pro 50 diváků byl slavnostně otevřen 13. ledna 1934. Loutky, zakoupené od bývalého lidového loutkáře, zapůjčil loutkářům stejně jako v jejich začátcích Okresní osvětový výbor.
V letech 1936 a 1937 došlo ve vedení souboru k četným změnám. Byly přikoupeny loutky od pražské firmy Münzer. Na podzim byla k divadlu přistavěna darovaná víkendová chata. V té vznikl příhodný prostor pro upravení jeviště a zákulisí. V roce 1938 se hrálo pouze v jarních měsících díky vlivu politické situace. V těchto letech se podařilo získat pro spolupráci pana Karla Brůhu a zkušeného divadelníka prof. Zdenka Endrise. V roce 1939 začal se souborem spolupracovat po výtvarné stránce profesor kreslení na gymnasiu Pravoš Martínek, autor celé řady loutek a dekorací. Do souboru přibyl i úspěšný výtvarník Ivan Anthon se svým otcem dr. Rudolfem Anthonem. Ivan pro soubor vytvořil celou řadu maňásků, marionet a návrhů výprav pro nové inscenace a stal se také dramaturgem divadla. V zimních a jarních měsících roku 1939 proběhla řada představení pro děti, která byla v letních měsících doplněna několika představeními pro dospělé.
V listopadu 1950 začala přestavba bývalého klášterního refektáře na stálou scénu loutkového divadla. Slavnostní představení proběhlo 6. prosince 1953. S hrou Kamenný host se soubor zúčastnil v roce 1955 poprvé národní přehlídky v Chrudimi a byl vybrán pro celostátní přehlídku v Bratislavě. Od tohoto roku se soubor této národní přehlídky účastnil téměř každý rok a vždy získal nějaké ocenění. Třeboňský soubor se pravidelně každoročně v 60. létech zúčastňoval loutkářských festivalů v Týně nad Vltavou a na přehlídkách v Chrudimi. Úspěšnou hrou byl Zapomenutý čert od Jana Drdy a Ivana Anthona. Na repertoáru zůstávaly již osvědčené hry, k nimž přibyla v roce 1970 hra Zdeňka Bezděka Dřevěný vojáček a jeho přátelé a v roce 1971 Čertovská pohádka Zdeňka Endrise. V těchto úspěšných létech přišel soubor o dva významné členy. V roce 1969 zemřel Rudolf Anthon a v roce 1974 Zdeněk Endris. Jejich štafetu převzali další pokračovatelé, jejichž zásluhou žije třeboňské loutkové divadlo dodnes.
V roce 1976 se konalo poslední představení loutkového divadla před delší stavební rekonstrukcí scény v klášteře. V tomto roce byla uvedena hra podle pohádky K. J. Erbena Dlouhý, Šširoký a Bystrozraký, kterou zdramatizoval člen souboru Zdeněk Kopačka. Autoři loutek a scény byli manželé Bláhovi z Prahy. Kulisy zhotovil František Kubal. Pro Karla Brůhu to byla poslední režijní práce. Pohádku soubor předvedl na krajské přehlídce ve Strakonicích. Díky opravám divadla se soubor v období 1976–1981 odmlčel.
V létech 1986–1993 působila v Třeboni samostatná mladší větev loutkářského souboru pod názvem Pekuf. Vedli ji Marie a Miloslav Poesovi, kteří se dělili o režii, výtvarné ztvárnění a hudbu. Dramaturgie, jevištní metaforika a hudební složka patřily v té době k nejosobitějším v českém prostředí. Herci s javajkami připravili několik působivých inscenací. V roce 1987 to byl Pták Ohnivák a liška Ryška ještě ve spolupráci s původním souborem. Současně již Pekuf připravil osobitou hru Asagao, s níž vystoupil na přehlídce v Chrudimi v roce 1987. Následující rok se v Chrudimi představili s adaptací Dykova Krysaře v přepisu M. Poese. V roce 1989 byl soubor vyslán do japonské Toyamy na mezinárodní přehlídku se hrou Asagao. V roce 1989 připravil soubor Pekuf ještě inscenaci na námět Rilkeho Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka a v roce 1993 členkou souboru Annou Kohoutovou zpracovaný starosumerský epos Čas pro muže jménem Gilgameš. Touto inscenací soubor svoji zajímavou činnost ukončil.
V 80. létech současně působil soubor, který navázal na starší tradici marionetového divadla. Hybnou silou byl nový principál Miroslav Zelenka. Soubor připravil několik inscenací na texty Evy Svobodové, členky souboru, která většinu z nich i režírovala. V roce 1988 to byla pohádka „O kalifu čápovi“. V dalších létech následovaly pohádky Šípková Růženka, Sněhová královna, Silný Honza, v roce 1999 Vánoční hra a v roce 2001 Perníková chaloupka. V roce 2001 dočasně přerušil svou činnost po smrti posledního principála pana Zelenky. Činnost byla opět obnovena v roce 2003 v podzimních měsících. Začátkem divadelní sezony 2004/2005 byl soubor požádán tehdejším vedením města o založení Spolku třeboňského loutkového divadla. Tím došlo k odštěpení ze struktury města a stal se občanským sdružením. Došlo k obnoveným premiérám her Krčín a třicet hastrmanů, Zapomenutý čert, Krejčí, švec a duchové, Pták Ohnivák a liška Ryška. Jako novinka byla v červnu 2007 premiéra hry O krásné Bertě a vodníkovi. Hra je o vzniku třeboňských lázní a je určena pro děti i dospělé.
Začátkem ledna 2009 jsme začali připravovat scénář k výstavě loutek k 85. výročí souboru. V té době jsme obdrželi výpověď z nebytových prostor bývalého refektáře od římskokatolické církve, kde bylo divadlo umístěno 50 let. Poslední představení na stálé scéně před velkým balením bylo odehráno 29. 3. 2009. Prostory pro výstavu jsme začali připravovat již koncem února. Výstava byla slavnostně otevřena 7. 5. 2009 a otevřena do října a pro velký úspěch byla otevřena i v dalším roce.
V 2010 došlo k úpravě některých her pro venkovní představení se zkráceným vedením. Bylo potřeba vyrobit konstrukci pro hraní na velkém podiu. Na ní v březnu proběhla premiéra hry Dřevěný vojáček a jeho přátelé. S touto hrou jsme se účastnili krajské přehlídky Skupovy Strakonice – nominace na LCH. Účastnili jsme se národní přehlídky Loutkářská Chrudim.V průběhu léta byla odehrána řada venkovních představení jak v Třeboni, tak na zájezdech.
Počátek roku 2011 byl ve znamení nemocí a soubor proto odpočíval. Již v březnu jsme vystoupili na krajské přehlídce Skupovy Strakonice s hrou Perníková chaloupka – jediné doporučení na LCH – a v červenci to byla účast na národní přehlídce Loutkářská Chrudim a opět řada venkovních představení. Na podzim jsme připravili zcela novou hru Jabloňová panna pro třeboňské Jabkobraní. S tou se chytáme na konci března na krajskou přehlídku Skupovy Strakonice.