Spolek třeboňského loutkového divadla, Sokol, LD

Třeboň, Spolek třeboňského loutkového divadla, LD.

Loutkové divadlo začalo svou historii v Třeboni psát roku 1924, kdy se o to velkou měrou zasloužil úředník okresního úřadu Josef Vaněk. Sokolské loutkové divadlo, jak se tehdy jmenovalo, hrálo svá představení vždy v neděli odpoledne v hostinci „Na Sadech“ u hostinského Růžičky. Na podzim roku 1926 se přestěhovalo do letní verandy hotelu „U Zlatého hroznu“. Zde bylo uskutečněno první představení pro dospělé.

Na jaře roku 1927 se divadlo muselo vystěhovat a odmlčelo se až do roku 1932. Tehdy městský policejní komisař Josef Lehký začal budovat dřevěný pavilon loutkového divadla v dětském koutku na Letním sokolském cvičišti. Nový pavilon s hledištěm pro 50 diváků byl slavnostně otevřen 13. ledna 1934. Loutky, zakoupené od bývalého lidového loutkáře, zapůjčil loutkářům stejně jako v jejich začátcích Okresní osvětový výbor.

1936 a 1937 došlo ve vedení souboru k četným změnám. Významnou posilou pro soubor byl od roku 1936 nový člen Karel Brůha, který působil jako principál celých 40 let. Byly přikoupeny loutky od pražské firmy Münzer. Na podzim byla k divadlu přistavěna darovaná víkendová chata. V té vznikl příhodný prostor pro upravení jeviště a zákulisí.
1938 se hrálo pouze v jarních měsících díky vlivu politické situace.
1939 do práce souboru se zapojil zkušený divadelník prof. Zdeněk Endris.Ten vnesl do způsobu divadla nový, moderní směr. Přivedl do souboru dalšího profesora z gymnázia, absolventa AVU Pravoše Martínka, autora celé řady nových krásných loutek a dekorací. S jeho loutkami se hrálo v nově opraveném divadle, kde bylo první představení 1. prosince 1939. V zimních a jarních měsících roku 1939 proběhla řada představení pro děti, která byla v letních měsících doplněna několika představeními pro dospělé. V této sezoně bylo sehráno 45 představení, z toho 15 pro dospělé. Byla to hra Zdeňka Endrise Košile pro pána krále a Veselý kabaret. Soubor měl k dispozici 38 loutek.
1940 získal soubor další nové členy. Do souboru přibyl úspěšný výtvarník Ivan Anthon se svým otcem, výborným recitátorem dr. Rudolfem Anthonem. Ivan pro soubor vytvořil celou řadu maňásků, marionet a návrhů výprav pro nové inscenace, vodil loutky a stal se také dramaturgem divadla. Dále se posilou souboru stali Marie Brůhová, Antonín Chrástka s manželkou Drahuší, O. Vonka, Růžena Krejčová, Jan Navrátil, Jan Štěpán, František Vladyka a další. Divadelní soubor pokračoval úspěšně ve své činnosti v těžkých dobách počátečního období druhé světové války. V letech 1939–1942 odehrál soubor pro děti i dospělé 170 představení.
1940 poslední představení sehrané pod hlavičkou Sokola proběhlo 30. 3.
1942 sezona divadelních představení skončila 17. 5., pak se divadlo odmlčelo až do konce okupace.

1945 neudržovaná dřevěná stavba divadla na cvičišti velice zchátrala, a proto si po osvobození republiky soubor pořídil skládací konstrukci a zahájil svou činnost již 19. 10. 1945 v městském divadle.
1946 vznikly první plány na stavbu velkého loutkového divadla na sokolském cvičišti. Projekt vypracoval Ing. Jaroslav Blažek. Návrh počítal se zbudováním poměrně velkého sálu se 170 sedadly a nejmodernějšími jevištními technologiemi, sklady a dílnami. Náklady byly vyčísleny na 800.000 Kč. O finance tehdy bylo požádáno ministerstvo informací. Traduje se, že se tehdejší principál Brůha nepohodl se samotným ministrem informací kvůli znárodnění sokolských biografů, a proto nebyla do Třeboně požadovaná finanční částka zaslána.
1947 konstrukce pro hraní loutkového divadla trvale postavena v kreslírně základní školy, zde sídlilo loutkové divadlo až do října roku 1950.
1949 svitla další naděje. Bylo rozhodnuto o zřízení družstevní sítě loutkových divadel. První návrhy udělala ale již naše exilová moskevská vláda před rokem 1945. Ústřední loutkové divadlo v Praze (dnes divadlo Minor) a oblastní scény (České Budějovice, Liberec, Brno, Kladno – všechna fungují dodnes) měly tvořit páteřní síť doplněnou o síť poloamatérských loutkových scén (Třeboň, Chrudim, Olomouc, Přerov, Litoměřice a pražská Říše loutek). V roce 1950 tato síť obdržela na provoz pouze 1.450.000 Kč. Z toho se sotva uživilo pět páteřních divadel, a proto celý projekt kvůli nedostatečnému finančnímu zajištění selhal.
1950 začala přestavba bývalého klášterního refektáře na stálou scénu loutkového divadla. První nájemní smlouva mezi děkanským úřadem v Třeboni a Tělovýchovnou jednotou Sokol Třeboň byla uzavřena 12. prosince 1950 na dobu 10 let s možností prodloužení. Smlouva upravovala i to, že veškeré stavební práce jdou na vrub pronajímatele. Soubor v průběhu následujících let vystřídal několik zřizovatelů. Nová scéna otevřena slavnostním představením 6. 12. 1953, hrou Kamenný host.
1955 první účast na NP Loutkářská Chrudim, doporučení na CP v Bratislavě. Od roku 1955 se soubor účastnil Loutkářské Chrudimi téměř každý rok a vždy získal nějaké ocenění.

V 60. létech pravidelná účast na loutkářských festivalech v Týně nad Vltavou a na NP v Chrudimi. Úspěšnou hrou byl Zapomenutý čert od Jana Drdy a Ivana Anthona. Na repertoáru zůstávaly již osvědčené hry. V roce 1969 zemřel Rudolf Anthon.

V 70. a 80. letech 20. stol. hrál převážně dětská představení.
1970 Zdeněk Bezděk: Dřevěný vojáček a jeho přátelé
1971 Zdeněk Endris: Čertovská pohádka.
1974 zemřel Zdeněk Endris.
1976 K. J. Erben: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, dramatizace Zdeněk Kopačka, režie Karel Brůha, loutky a scéna manželé Bláhovi z Prahy, dekorace zhotovil František Kubal. Účast na KP Skupovy Strakonice.
1976 poslední představení loutkového divadla před delší stavební rekonstrukcí scény v klášteře. Díky opravám divadla se soubor v období 1976–1981 odmlčel. Byly vybudovány nové podlahy v zákulisí divadla, ústřední topení nahrazeno akumulačním a byly udělány nové elektroinstalace se stmívači v zákulisí divadla. Upraven byl i vestibul – přibyly nové šatnové pulty, výzdoba foyer a sociální zařízení pro diváky.

1986–1993 působila v Třeboni samostatná mladší větev loutkářského souboru pod později přijatým názvem PEKUF. Vedli ji Marie a Miloslav Poesovi, kteří se dělili o režii, výtvarné ztvárnění a hudbu. Dramaturgie, jevištní metaforika a hudební složka patřily v té době k nejosobitějším v českém prostředí. Herci s javajkami připravili několik působivých inscenací. V roce 1987 to byl Pták Ohnivák a liška Ryška ještě ve spolupráci s původním souborem. Viz heslo PEKUF.

V 80. létech současně působil soubor, který navázal na starší tradici marionetového divadla. Hybnou silou byl nový principál Miroslav Zelenka. Soubor připravil několik inscenací na texty Evy Svobodové, členky souboru, která většinu z nich i režírovala.
1988 Eva Svobodová: O kalifu čápovi. V dalších létech následovaly pohádky Šípková Růženka, Sněhová královna, Silný Honza.
1999 Eva Svobodová: Vánoční hra.

2001 Perníková chaloupka.
2001 soubor dočasně přerušil svou činnost po smrti posledního principála pana Zelenky.
2003 v podzimních měsících činnost souboru obnovena.
2004 byl soubor požádán vedením města o založení Spolku třeboňského loutkového divadla.
2005 došlo k odštěpení ze struktury města (Informačního a kulturního střediska města Třeboně) a soubor se 8. 2. 2005 ustavil občanským sdružením (25 členů). Došlo k obnoveným premiérám her Krčín a třicet hastrmanů, Zapomenutý čert, Krejčí, švec a duchové, Pták Ohnivák a liška Ryška. Nepravidelně odehráno 8 představení určených dětem, větší frekvence činnosti byla omezena stavebními úpravami v místě působení.
2005 O perníkové chaloupce, účast KP Skupovy Strakonice. S inscenací hostování v loutkovém divadle v Borovanech.

2006 Dosavadní principálka J. Štěrbová odešla ze souboru, principálem se stal Augustin Kotil. Spolková schůze schválila nový systém zkoušení a pravidelná představení pro rok 2006, dále dramaturgický plán pro rok 2006/2007 (sestavili Eva Svobodová a Augustin Kotil s přihlédnutím k umělecké úrovni souboru a plnému využití stávajícího fundusu her). Podařilo se stabilizovat soubor a zvednout uměleckou i hereckou úroveň. Začala opět pravidelná přestavení pro děti i dospělé. V r. 2006 bylo odehráno 21 přestavení pro děti a 4 pro dospělé.
2006 Eva Svobodová: O kalifu čápovi. Účast na KP Skupovy Strakonice, CP Loutkářská Chrudim.
2006 Eva Svobodová: Krčín a třicet hastrmanů.
2007 O krásné Bertě a vodníkovi (na motivy Miloše Macourka).
2007 O silném Honzovi. Účast na KP Skupovy Strakonice.
2007 v dubnu obnovená premiéra hry Zapomenutý čert.
2007 odehráno 20 přestavení pro děti a 14 pro dospělé. Zájezdy do okolí. Soubor je jediným divadlem v širokém okolí, které se ještě zabývá hrou s klasickou marionetou a má během roku pravidelná přestavení pro dětského i dospělého diváka.
2008 koncem června obnovená premiéra hry Krejčí, švec a duchové.
2008 obnovená premiéra hry Pták ohnivák a liška Ryška (s javajkami a novou výpravou).
2008 odehráno 26 představení pro dětské diváky a 11 představení pro dospělé (téměř 2300 diváků). Dlouhodobě onemocnělo několik stálých členů souboru, takže některé plánovaná představení musela být zrušena. Soubor měl 21 členů, pravidelné zkoušky každé úterý od 19 hodin, představení 3x do měsíce. Trvá problém s nedostatkem technických pracovníků.

2009 soubor obdržel od římskokatolické církve výpověď z nebytových prostor bývalého klášterního refektáře, kde divadlo působilo 50 let. Koncem ledna ještě odehráno představení pro děti, které se účastnily tříkrálové sbírky. Poslední představení 29. 3. 2009. Od té doby zkoušel v soukromém objektu a vedl jednání s vedením města o umístění nové stálé scény. Většinu představení realizoval v plenéru a na zájezdech. Hrál převážně marionetami. Situace byla složitá v tom, že vlastníkem scény, loutek, kulis a rekvizit bylo město Třeboň. Spolek vlastnil část technického vybavení a některé loutky a kulisy. Díky pochopení vedení města došlo k domluvě na harmonogramu stěhování.
2009 realizoval výstavu loutek k 85. výročí souboru. Slavnostně ji otevřel 7. 5. 2009, trvala do konce října 2009, pro velký úspěch byla otevřena i v dalším roce.
2009 Krejčí, švec a duchové, účast na KP Skupovy Strakonice.
2009 - 20. 6. - v lázních Aurora premiéra detektivní komedie Past na osamělého muže, kde se členové souboru tentokrát představili jako činoherci.
2009 v průběhu prázdnin pravidelná představení pro děti v nádvoří divadla J. K.Tyla, mimo to několik představení na různých městských slavnostech (Okolo Třeboně, Slavnosti Jakuba Krčína, Lázeňská Třeboň a Houbařské slavnosti). Pro venkovní představení bylo nutné zkrátit nitě loutek z 2,8 m na 1,2 a vytvořit provizorní divadélko. Město Třeboň získalo grant na opravu poškozených loutek, takže členové souboru pod vedením autora loutek pana Anthona loutky opravili. V průběhu roku byly pořízeny mikroporty pro mluviče, nové reproduktory a kompletní osvětlení včetně stmívačů a ovládacích pultů. Novinkou byla zájezdová představení i do míst, kde není vybudovaná stálá loutková scéna. Úprava 4 her pro zájezdová představení - v únoru se hrálo v Borovanech na jediné stálé scéně, poté v červnu v Zahrádkách, v červenci v Suchdole n. Luž., v srpnu v Sušici a ve Vimperku a v říjnu na Nových Hradech.
2009 S mašinkou v ZOO, premiéra hry vzniklé na základě spolupráce s firmou, která vyrábí dřevěné hračky, vydává knížky pro děti a dětský časopis a inspirované knížkou z její produkce. Premiéra příběhu S mašinkou v Zoo proběhla i se 2 reprízami v rámci zábavného benefičního odpoledne v Zoo v Praha. V září hrána pro malé pacienty ve FN Motol ve spolupráci s Kapkou Naděje. .
2009 činoherně odehrána na nádvoří zámku Vánoční hra - Živý betlém, původní hra Evy Svobodové pro marionety.
2009 celkem odehráno 28 představení v Třeboni a 16 na zájezdech.

2010 po nerealizovatelných úvahách umístit loutkové divadlo v tzv. Novém dvoře, v bývalé výměníkové stanici na sídlišti Hliník, v půdním prostoru bývalých kasáren či v půdních prostorách Krčínova domu se podařilo dospět ke shodě s vedením města na umístění ve výstavním sále městského objektu Beseda. Původní návrh arch. Skalíka umístit nové loutkové divadlo do půdních prostor nad hlavní taneční sál Besedy nemohl být realizován pro nesouhlas památkářů. Byla proto zadána vyhledávací studie na umístění loutkového divadla, z které vzešla varianta výstavního sálu. Nákladem města byly prostory výstavního sálu Besedy adaptovány na víceúčelový sál, kde nalezlo svou novou mateřskou scénu i loutkové divadlo.
2010 Zdeněk Bezděk: Dřevěný vojáček a jeho přátelé, dramatizace a režie Augustin Kotil, scénografie Josef Posekaný, loutky (marionety) Milada Bláhová. Účast na KP Skupovy Strakonice a CP Loutkářská Chrudim.
2011 Eva Svobodová: Perníková chaloupka, režie Augustin Kotil. Účast na KP Skupovy Strakonice a CP Loutkářská Chrudim.
2011 Jabloňová panna. Účast na Třeboňském Jablkobraní.

2012 začalo loutkové divadlo působit v nově zadaptovaném výstavním sále třeboňské Besedy.

2012 Eva Svobodová: Perníková chaloupka, režie Augustin Kotil. Účast na přehlídce Divadlo na návsi v Sudoměřicích u Bech.
2012 - Jabloňová panna. Účast na přehlídce Skupovy Strakonice.
2013 - E. Svobodová: ČERVENÁ KARKULKA. Účast na přehlídce Skupovy Strakonice - doporučení na CP LCH. Účast na CP Loutkářská Chrudim.
2014 - O princezně Solimánské. Účast na přehlídce Skupovy Strakonice.
2015 - O TŘECH PRASÁTKÁCH. Účast na KP Skupovy Strakonice.
2016 - NEPOSLUŠNÁ KŮZLÁTKA. Účast na KP Skupovy Strakonice.
2017 - POHÁDKA TŘEBOŇSKÉHO KAPRA. Účast na KP Skupovy Strakonice 2017.
2018 - POVÍDÁNÍ O PEJSKOVI A KOČIČCE. Účast na KP Skupovy Strakonice.

FILCÍK, Štěpán: Amatérské loutkářství v roce 2006. 41. Skupovy Strakonice. Strakonice 30.3.-1.4.2006. Amatérská scéna 2006, č. 3, s. 64-65.

HLUBUČKOVÁ, Petra: Přijměte pozvání k seznámení se se semináři 59. Loutkářské Chrudimi. Amatérská scéna 2010, č. 4, s. 33 - 34.

HULÁK, Jakub. Loutkářská Chrudim rok před šedesátkou a její inscenace. Amatérská scéna 2010, č. 4, s.18 - 23.

JÍROVÁ, Kateřina: Jácíček, Budulínek a Lajka (Loutkářská Chrudim 30.6.2013). AS 1.7.2013-Loutkové. (viz Texty)

Program NP LCH.

KOTIL, Augustin: Informace pro Databázi ČAD. Rkp. duben 2010.

PÁVEK, Vít: Suchdol ve znamení divadla za svitu červencových hvězd. (Viz text)

RICHTER, Luděk. Loutkářská Chrudim těsně před šedesátkou -I. část- Hlavní program. Loutkář 2010, č. 4, s.171 - 176.

SCHEJBALOVÁ, Pavlína: O loutkářském nadělení v Čechách 2010 - Brůček, Josef: Skupovy Strakonice, krajská loutkářská přehlídka, 25. – 27. 3. 2010. (Viz texty)

WEISSOVÁ, Daniela: Přehlídka Skupovy Strakonice. Loutkář 2010, č. 3, s. 132 - 134.

KOTIL, Augustin: Co by bylo, kdyby... Třeboňský svět 2012, č. 3, s. 10.

KOTIL, Augustin: Historie výstavního sálu. Třeboňský svět 2012, č. 3, s. 11.

KOTIL, Augustin: Kořeny třeboňského loutkového divadla jdou hluboko, Jindřichohradecký deník 16. 7. 2010

KOTIL, Augustin: Loutkové divadlo Třeboň. Třeboňský svět 2012, č. 3, s. 11. - 12.

KOTIL, Augustin: Nové loutkové divadlo z pohledu souboru. Třeboňský svět 2012, č. 3, s. 12.

KOTIL, Augustin: Historie a současnost loutkového divadla v Třeboni. Třeboňský svět 2012, č. 4, s. 14. - 15.

PSÍKOVÁ, Jiřina, PhDr.: 100 let od narození Pravoše Martínka. Třeboňský svět 2012, č. 4, s. 15.