Texty: Třeboň, Spolek třeboňského loutkového divadla, KOTIL, Augustin: Historie výstavního sálu. Třeboňský svět 2012, č. 3, s. 11.

Historie výstavního sálu

Z archivních materiálů sestavil Augustin Kotil

Nad původní spilkou Měšťanského pivovaru, kde úřadoval před požárem městský a pivní písař, byl v roce 1797 na sutinách po požáru z roku 1781 vystavěn divadelní sál, kde se hrálo i tančilo. Zajížděly sem kočovné společnosti německé i české, konaly se tu bály a hrálo tu i místní ochotnické sdružení. Místnost vymaloval knížecí malíř František Flath. V roce 1799 byly pro sál zakoupeny dva lustry, šest divadelních scén ze zrušeného kláštera a přenosné jeviště. Malíř Flath namaloval kromě kulis i novou oponu znázorňující zahradu. Kapacita sála byla 32 míst k sezení na židličkách a z části na lavicích. V tak zvaném redutním sále se odbývalo veškeré kulturní dění v Třeboni. Proto byl původní sál v letech 1826–1827 přestavěn a pro hudebníky byla zřízena galerie. Tak se zachovala dodnes, kdy tento prostor slouží jako Výstavní síň Pod Věží. Po obnově byl sál plně využíván. Hned první zimu 1827 až 1828 tu bylo padesát představení. Střídaly se tu herecké společnosti, v roce 1831 tu zahrál i známý loutkář Matěj Kopecký 7 představení výhradně v češtině. Téhož roku bylo pořízeno i nové podium.
V prosinci 1831 došlo mezi ochotníky ke sporu o rozdělení peněz. Po neshodě se právováreční měšťané rozhodli, že si postaví své vlastní divadlo (1833, dnes divadlo J. K. Tyla). Dne 6. června roku 1904 bylo velké divadlo úředně uzavřeno. Skupinka studentů si tedy jako náhradu vymohla zdokonalení skládacího jeviště v redutním sále. Zde bylo sehrána řada přestavení, která nebyla technicky proveditelná ani ve velkém divadle. Divadlo se v redutním sále hrálo ještě několik let po druhé světové válce. Malé jeviště nevyhovující velkým výpravám tehdejších her způsobilo uzavření tohoto sálu. V roce 1955 byl sál po rekonstrukci znovu otevřen jako malý sál nebo také jako přednáškový sál. Až během 70. let začal být sál používán pro pořádání výstav.