Texty: Hradec Králové: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 218 -219

HRADEC KRÁLOVÉ

Jedna z nejstarších zachovaných opon – Pohled na Hradec Králové z roku 1838,
dílo Tobiáše Mössnera – je uložena v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.

Hradec Králové 1838: Staré město na nepatrném kopečku uprostřed roviny bylo sevřeno pevnostními hradbami, žila tu dominující, německy mluvící vlivná menšina úředníků a důstojníků a potom česká většina. Nicméně ta menšina dlouho určovala ráz města – mluvilo se o něm jako o německém Hradci s českým obyvatelstvem – a byla to ona, která si v roce 1796 zřídila prostor pro svá ochotnická představení v domě U zlatého orla. Česká většina ovšem počátkem třetího desetiletí počala být velmi čilá. Její jádro již celé desetiletí tvořily čtyři osobnosti: tiskař Jan František Pospíšil, Josef Ziegler, vyučující české řeči v semináři, a dva profesoři na gymnáziu: Josef Chmela, a především Václav Kliment Klicpera.
Veduta na hradecké oponě neříká nic o velkolepém, skoro zázračném vzepětí velkého českého dramatika, jenž své dílo tvořil za podmínek až neuvěřitelných. Ve městě, kde neměl věru na růžích ustláno, kde mu na čas zakázali provozovat ochotnické divadlo a hlavně: kde napsal drtivou většinu svých textů, které si vydával u Pospíšila nákladem vlastním, si jejich divadelní působivost a kvalitu mohl v nejlepším případě ověřit na ochotnickém představení.
Jan Císař

Ochotnické divadlo v Hradci Králové bylo snad jediné v naší zemi, pro něž namaloval oponu scénograf pražského Stavovského divadla malíř Tobiáš Mössner. Stalo se tak v roce 1838 zřejmě proto, že jej pro tuto práci získal Václav Kliment Klicpera, profesor zdejšího gymnázia i dramatik a režisér ochotníků. Nedokáži si totiž představit, že by se osobně a možná i přátelsky neznal se scénografem scény, která uváděla i některé jeho hry. Pro Mössnera taková opona ostatně nemohla být problém, byl zvyklý na malbu v ještě větších formátech.
Vzácnou oponu, vedutu Hradce, ochotníci ale po čase svěsili, takže když jsem se někdy v šedesátých letech o ni zajímal pro Dějiny českého divadla, hradecká kompetentní místa mi opakovaně sdělovala, že o ní nevědí. Časem ji krajské muzeum našlo kdesi v jednom ze svých depozitářů v podhůří Orlických hor stočenou a silně poškozenou. Po její restauraci jsme ji pak léta mohli vidět jako hlavní muzejní exponát v chodbě Kotěrovy budovy krajského muzea.
Hradec Králové, od nepaměti metropole východních Čech, byl tehdy ze všech stran obklopen travnatými lukami, která ale byla za prusko-rakouské války v roce 1866 z obranných důvodů proměněna v obrovské jezero. Z hradeckého chrámu dívali se pak přes ně armádní velitelé na prohrávanou bitvu na Chlumu – spolu s dopisovatelem londýnských Timesů. Zoufale prchající vojáci, hledající v pevnosti záchranu – snad tisíce lidí – se v jezeru utopili, protože velitel pevnosti nedovolil otevřít její brány.
František Černý

• Muzeum východních Čech, Hradec Králové, depozitář
> Dějiny českého divadla, 2. díl. Praha, Academia 1969, s. 294
÷ Muzeum českého amatérského divadla Miletín, vstupní expozice, 2006
÷ Putovní výstava fotografií Malované opony, realizovaná Muzeem českého amatérského divadla 2007–2010

TOBIAS MÖSSNER (1790 Vídeň – 1871 Praha) přišel do Prahy v roce 1834 jako malíř divadelních dekorací a od roku 1837 do 1869 tuto profesi vykonával ve Stavovském divadle.