Soubory: Ochotníci

Stav: neexistuje
Založení / první zpráva: 1819
Ukončení činnosti / poslední zpráva: 1860
Působení: 1819, 182x, 183x, 184x, 185x

1819 ochotníci, především místní vzdělanci a měšťané, kteří utvořili domácí společnost, sehráli první české divadlo,
Loupežníci na Chlumském vrchu (Cuno, Štěpánek),
2x na improvizovaném jevišti patrně v některém hostinci na náměstí (Krameriovy noviny uvedly “v nově zřízeném městském divadle”).
Toto představení je některými autory přičítáno vlivu, který měl na jaroměřský vlastenecký život kněz a učitel Josef Liboslav Ziegler (1782-1846) a jeho družina.
Sehrála je skupina občanů, která již předtím připravila 3 německá představení (ta však neměla takový úspěch).
Týž rok uvedana hra Pravdy odplata na počest děkana Jos. Vojtěcha Procházky (1755-1831).

1824 Kotzebue: Výpalné.

Teprve v letech 30. a 40. 19. století se ochotníci zmobilizovali.
1831 zaznamenán o české divadlo v hostinci U zlatého beránka, bylo sehráno v předvečer kladení základního kamene k řetězovému mostu přes Labe.
1936 záznam o tom, že ochotníci dostali povolení k divědelní hře.
O souvislejší činnosti jsou zprávy od konce 30. let.
1840 se česky hrálo v den svěcení základního kamene k nové školní budově vedle kostela sv. Mikuláše.
Jaroměř v té době považována za město, v němž "horlivě se českých her ujímají" (Květy 1840, č. 14.).

1842 si jaroměřské dámy po několikaleté přestávce opět přály hrát divadlo, a tak vyzvaly k jeho obnovení známe ochotníky - bratry Viléma a Matěje Langrovy, - dle kroniky. Rukavičkář Vilém Langer (1815-1865) se uplatňoval jako režisér. Představení hráno na improvizovaném jevišti v hostinci U Beránka.
V dalších letech se hrávalo střídavě U anděla a U lva.
Jistou specialitou 40. a 50. let hry hrané ochotníky pro děti, např. J. P. Koun: Láska dětí ( hra je věnována M. D. Rettigovová, Rettigová a její děti jsou také předobrazem postav hry z roku 1828), nejvíce oblíbeny hry rytířské.

1848 Pravdy odměna, sehrána k oslavě vyhlášení konstituce.
1849 deklamatorní akademie.

V 50. letech ochotníci vedení "tiatr meistrem" Josefem Martínkem (1834-1883) sehráli - především v hostinci U bílé labutě - několik her:
Zschokke: Abelino, veliký zbopjník, Hensler: Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře, Korompay: Rudolf z Felseka aneb Černodolský mlejn, Kotzebue: Panošova šelmovství, Klicpera: Divotvorný klobouk, Stegmayer: Šalamounův rozsudek, Štěpánek: Čech a Němec, Cuno: Loupežníci na Chlumu, Rettigová: Bílá růže.

Václav Hejna (1857-1937) zaznamenal jména lidí, kteří se v 50. letech ochotničení věnovali - byli to jak synkové, tak dcery z měšťanských rodin a v nejednom případě hrály celé rodiny - např. Viléma a Matěje Langra, švec Fr. Konvička (hrával s oblibou úlohy intrikánů), klempíř Hynek Polický patřil k oblíbeným jaroměřským ochotníkům (hrával hlavně národní hrdiny ve vlasteneckých kusech, později byl i divadelním ředitelem), rodina obuvníka Hlaváčka, soudní písaři bratři Baierové, krupař Pacák, barvíř Šarfenberger, prýmkař John, knihař Holič, Jos. Šimánek a nápověda Vinc. Kudrnáč. Hlavními herečkami byly Ludm. Šobová, Josefa Kalinová, Fanny Svobodová, Terezie Martínková, Julie Krebsová, Fanny Vágnerová, Fanny Neustupová. S ochotníky se sblížil i c. k. notář J. K. Exner, v 60. letech již významný ochotník.
Pro divadlo U bílé labutě maloval opony a kulisy samouk Franz Šmíd.

Bibliografie:
ČERNÝ, František: Divadelní život v Jaroměři 1819-1918. (Rkp. 2000. SA Fr. Černý.) Praha, Academia 2003, s. 12-41.

Mapa působení souboru - Ochotníci

Mapy jsou v testovacím provozu. Data nemusí být přesná a úplná.