Osobnosti: BIŠICKÁ, Ludmila, Tatobity

Datum narození: 3.5.1918
Místo narození: Bystré nad Jizerou
Datum úmrtí: 23.3.1993
Místo úmrtí: Bystré nad Jizerou

Ludmila Bišická, učitelka a divadelní režisérka v Tatobitech

1918 se narodila se v Bystrém nad Jizerou a zde také vychodila národní školu.
Měšťanku navštěvovala v Benšově u Semil.
V Semilech pak absolvovala jednoroční učební kurs.
Následně přestoupila na tříletou odbornou školu pro ženská povolání a dále dvouletý ústav pro vzdělávání učitelek domácích nauk v Mladé Boleslavi. Závěrečnou zkouškou způsobilosti zakončila studia 30. května 1938.
Následovaly čtyři roky čekání na umístění, protože nebyly přijímány nové učitelské síly. Proto částečně učila na lidové škole zemědělské v Semilech a potom v blízkém Loukově. Do počáteční služby učitelské byla ustanovena 4. června 1942 na obecné škole v Mikulovicích na Pardubicku, ovšem jen do konce prázdnin. Následoval I. obvod v Semilech, kde působila do roku 1947.

1947 byla přeložena na Žlábek u Tatobit a byly ji přiděleny školy na Žlábku, v Tatobitech, ve Veselé a Tuháni u Semil.
Ve školním roce 1950/51 již učitelka pro ženská povolání nebyla na školy přidělována, takže

1954 se Ludmila Bišická vrátila do Tatobit a působila zde na národní škole (1.-5.ročník) v 2. třídě. Jejím nadřizeným a řídícím školy byl František Glos.
V Tatobitech v té době došlo k výraznému oživení ochotnického divadla zásluhou Jaromíra Janusa.
1955, 25. 12., uváděli ochotníci hru A. Fredra :Panenské sliby, poté uvedena pro pacienty v doléčovacím ústavu v Radostíně u Turnova.

Učitelka Bišická se do divadelních aktivit brzy zapojila.
1955 - 5. 6. - V. Vaňátko: Jak květinky přezimovaly. Hru - po předchozích školních besídkách - připravila se svými žáky, rodiči a ostatními nadšenými občany. Působivá pohádková scéna (navrhl Jaromír Janus a realizoval precizní Zdeněk Vávra, Jiří Třešňák a Jaroslav Škrdlík), výtvarně nápadité kostýmy (výtvarně se podílela M. Pavelková s manželem), dobře vedené děti a nadšená pomoc rodičů, řemeslníků a místních muzikantů (hudbu obstarala místní kapela OB za vedení Jana Dědiny mladšího) byly předpokladem úspěchu představení, které po 30. letech od posledního zaznamenaného představení žáků školy položilo nový základ dětskému divadlu v Tatobitech. Zisk z představení byl věnován na vánoční nadílku pro děti ve stejném roce.

1956 zaznamenal ředitel školy F. Glos ve školní kronice, že učitelka L. Bišická působí také jako pomocná režisérka místního ochotnického souboru.
1957 J. Wenig - J. Kožíšek: Stříbrná studánka, další výpravná pohádka, reprízy ještě 7.a 8. 3. 1958.
1959 Fr. Hrubín: Sněhurka, zvířátka a sedm mužíčků, hrála se 9.a 10. 5. a byla přihlášena do okresní soutěže STM. představení hry F.Hrubína:Sněhurka,zvířátka a 7 mužíčků. Předsedou soutěžní komise byl malíř Vladimír Komárek ze Slaného u Semil, který v té době působil v tehdejším Osvětovémn domě v Semilech. V školní kronice je zapsáno, že se o představení velmi pochvalně vyjádřil.
1960 učitelka Bišická s dětmi připravila Medovou pohádku (8.5.) a
1961 J. Průcha: Krakonošova medicína (18.6.)
1965 (13. 6.) je série zakončena hrou V.Renče: Medvěd Fuňa.

Ludmila Bišická byla jednatelkou tatobitského ochotnického spolku, režisérkou a také velmi pečlivou suflérkou - nápovědou.
Až do konce života zůstala svobodnou. Možná na tom měla vinu i malá tělesná vada. Nicméně byla obklopena dostatečně velkou rodinou vlastní a především „svými“ dětmi, které naučila o mnoho víc, než měla nalinkováno v osnovách.
Pokračující generace tatobitského ochotnického divadla se rodila v její divadelní výchově a péči o talenty.
V 70. letech, ještě před odchodem do penze, odešla vyučovat na základní školu do svého rodiště v Bystrém nad Jizerou.
V Tatobitech pod Kozákovem zanechala učitelka Ludmila Bišická mnoho vděčně vzpomínajících žáků a žákyň a také výraznou stopu pedagogické činnosti.

Bibliografie:
PEŠEK, Petr: Podklad k heslu pro Databázi ČAD. Rkp. listoopad 2008.