Loutková scéna / Sokol, LD V Kašpárkově říši / LS Státního statku / Družba / MěKS

1884 nebo 1885 - pořádal zpěvácký spolek Hanka výlet do Sendražic. Tam mladý smiřický učitel K. Štěrba a malíř pokojů J. Janko zahráli bramborové divadélko. Kronikář smiřického LD to považuje za první impulz k založení LD ve Smiřicích.

1926 - loutkářský odbor Sokola hrou Kašpárek v podsvětí zahájil 17. ledna na vypůjčeném Alšově divadélku, hrálo se ve sborovně Sokola v předsálí kina, 13 představení.
Zakladatelem, vedoucím a režisérem učitel byl P. Zahálka (1902-1986).
Od 1931 se hrálo v tělocvičně Sokola, v níž sídlilo také sokolské kino, tím omezena četnost představení. Na každé nedělní představení se před promítací plátno instalovala skládací jevištní konstrukce a po představení se zase musela uklidit. Hrálo se 50 cm marionetami na drátě. První hrou Oldřich a Božena.

1931-1932 - sehráno 6 představení
1932 -pořízeno také maňáskové jeviště a sehrána na něm hra Princezna Čárypíše.
1932-1933 - sehráno 15 představení, mezi nimi kabaretní pro dospělé, které založilo oblíbenou tradici
1934 - zájezdy do České Skalice a Předměřic, loutkáři se zúčastnili odborného kurzu v Jaroměři, v roce 12 představení, poprvé uvedena úspěšná varietní loutka Vincek-houslista
1935 - Doktor Faust (J. Veselý, použita předehra B. Smetany), 11 představení.
1936 - splacen dluh za pořízení konstrukce z roku 1931, loutková výstava ve Smiřicích, 9 představení.
1937 - Strakonický dudák, zájezd do Vlkova oživil tamní loutkářský soubor, 13 představení.
1938 - Lucerna, další výstava, vánoční nadílka zvláště dětem vyhnaným z pohraničí. Do souboru vstoupil po záboru pohraničí Antonín Šimek, do zabrání Sudet vedoucí LD v Trutnově (dříve ve Smiřicích uvedeny jeho dramatizace Psohlavců a Lešetínského kováře), 12 představení, průměrná návštěva 237 diváků.
1939 - Sokol věnoval LD škole z obavy před konfiskací okupačními úřady, zde do 1945. Pásový posun scény při otevřené oponě. 100. představení.
1940 - 12 představení.
1941 - 4 představení, Sokol okupačními úřady zakázán.
1942 - 3 představení, omezení činnosti cenzurou.

1943 - mladí členové založili Mladou scénu, ved. Milan Obst (později známý teatrolog), členy nuceně nasazení studenti, nacvičili Kvapilovu Princeznu Pampelišku. Celkem 9 představení.
1944 - 5 představení, zákaz dalších.
1945 - 1 představení.

Po osvobození 1945 divadlo zahájilo představením Míček Flíček, téhož roku 5x,
1946 - 6 představení.
1947 - 5 představení, činnost LD stále více omezována biografem.
1947 LD TJ Sokol přispělo na Fond pro postavení pomníku Matěji Kopeckému v Kolodějích.

1948 - LD se přestěhovalo do hostince Na Lednici, v jehož malém sálku mohlo být jeviště poprvé postaveno nastálo, O kočičce a pejskovi (J. Široký), do souboru vstoupili mladí členové ze sokolského dorostu, většinou studenti, 12 představení.
1949 - se souborem mladých si zahrál tehdejší student Luděk Munzar. Velký úspěch měl Večer dobré nálady pro dospělé, byl několikrát opakován. Loutky na drátech nahrazeny marionetami na nitích od sochaře Šedivého z Prahy, později též od řezbáře Jiráska z Červeného Kostelce, 9 představení.
1950 - LD převedeno ze sokolské jednoty pod ZV ROH Státního statku Smiřice, později pod jím zřízený závodní klub pojmenovaný Družba.
1951 - dětská soutěž o nejlepší kresbu s motivem LD. 13 představení.
1952 - 15 představení, mj. Sůl nad zlato, Broučci.

1953 - Večer dobré nálady, uveden v souvislosti se stěhováním také v zahradě býv. Malburgovy vily a opakován též ve Skalici. LD přestěhováno do svého od té doby stálého sídla v budově, jejíž 1. patro patřilo mateřské škole.
1953 F. Čech: Kašpárkův první krok do života, zahajovací představení na svépomocí zřízeném sále s jevištěm.
Nové prostory přidělil loutkovému divadlu místní národní výbor v místnostech, jež do zrušení přídělového hospodářství sloužily jeho zásobovacímu oddělení. Architektonickou podobu hledišti dal hradecký architekt ing. V. Rohlíček. Jeviště bylo instalováno v bývalé jídelně továrnické vily, v níž byly dosud uloženy sbírky místního muzea. V místnostech k ní přilehlých a v podkroví byly zřízeny sklady a dílna. Jako vstup sloužily společně divadlu i mateřské škole nevyhřívané chodby a schodiště. Tam byly umístěny i pokladna a šatnička.
Všechny práce s tím spojené byly konány bezplatně a téměř zdarma byl pořizován také materiál. Nevelká částka, kterou si loutkáři ze svých představení nastřádali, byla znehodnocena peněžní reformou. Představitelé obce poskytli divadlu prostory k užívání bezplatně.
Teprve po dokončení hlavních prací a po zahájení provozu se podařilo získat podporu od Odborového svazu zaměstnanců v zemědělství, z ní byly pořízeny nové loutky (výtvarník Král) a základní sada dekorací z tehdejšího n.p. Výstavnictví. Na provoz divadlu přispíval i ZV ROH Státního statku Smiřice.

1954 - J. Kainar: Zlatovláska, režie ved. souboru Petr Zahálka, uvedeno ke slavnostnímu zahájení činnosti v novém divadélku, 13 repríz. V tomto roce 11 premiér, účast v soutěži LUT, 25 představení.
1955 - úspěchy v soutěžích, ocenění ONV za obětavou práci Petru Zahálkovi a Janu Pacákovi, Lucerna nacvičena za režie ing. Vladimíra Hájka jako jeho absolventské představení dálkového režisérského kurzu, Za rok 29 představení, mezi nimi jubilejní 400.
1956 - řada společenských uznání, účast na národní přehlídce v Ústí nad Labem s Mistrem Pletichou - maňásková fraška, absolventské představení Jiřího Zahálky.

Vyrobena speciální otočná konstrukce umožňující plynulý přechod mezi třemi scénami. Scénické návrhy Jana Dvořáka realizovali zejména Slavoj Lochman, Josef Kňourek a Mirek Pácalt. Hudbu Otty Rödla živě hrál orchestřík řízený Františkem Čertnerem. Dlouholetý člen souboru Josef Junek natočil o práci souboru amatérský film. Za rok 26 představení.

50.-70. léta - četné zájezdy do míst farem smiřického státního statku - Sedloňov, Deštné, Choustníkovo Hradiště, Hajnice aj.; do pionýrských táborů - Dlouhé Rzy, Pecka, Maršov, Dolní Malá Úpa, Dachova aj.; na různé slavnosti - Ležáky, Hradec Králové; na podnikové vánoční či jiné besídky pro děti a podobně. Častá byla vystoupení na různých soutěžích. Na smiřická představení naopak pořádány svozy dětí ze širokého okolí (zapojeno asi 30 obcí), to umožnilo značný počet repríz, hrála se 2 představení za nedělní odpoledne. Svozy organizoval Petr Zahálka, nevelký poplatek uhradil jak náklady na autobus, tak vstupné. Loutkáři se na poslední cestě rozloučili se zakládajícím členem řídícím učitelem Janem Pacákem, jenž dlouhá léta dával loutkovým hrdinům hlas a psal také jejich kroniku.
1958 - Čertův mlýn, výpravu podle knižních návrhů namaloval JUDr. Nebeský, který pravidelně vytvářel také obrazové plakáty. Členové souboru pracovali v poradních sborech pro loutkové divadlo - Petr Zahálka v okresním, Jiří Zahálka a později Jan Suchánek v krajském.
1959 - Čapek - Kaliba: Povídání o Pejskovi a Kočičce, r. J. Zahálka, oceněno v ústředním kole STM v Praze. Dlouholetý člen souboru lékárník PhMr Jiří Stříbrný (staral se také o zvuk a scénickou hudbu a po J. Pacákovi psal kroniku) se věnoval pionýrskému loutkářskému kroužku. Uvedeno 7 her ve 34 představeních.

1960 - Lamkovi: Král Abeceda, s plošnými loutkami nacvičil kolektiv mladších členů LD, režie J. Zahálka, návrh na plošné loutky Zdeněk Juřena, hudba Milan Jaška, úspěšná účast na LCH a na národní přehlídce dětských a mládežnických souborů v Opavě, v doprovodném programu Jiráskova Hronova sehráno Vyprávění o Pejskovi a Kočičce, řada diplomů. Sehráno 40 představení 7 různých her.

1961 - Bezděk-Rödl: Generálská operka, provedena plošnými loutkami, režie Vl. Hájek, výprava Dr. Eduard Nebeský, vlastní orchestřík řídil Milan Jaška (klavír); na LCH 1961 se stala nejúspěšnější inscenací. LD ve Smiřicích navštívily oficiální zahraniční návštěvy z Orenburgu (SSSR), francouzské KS. Sehráno 32 představení.

1962 - čtyřtýdenní zájezd do Itálie (Generálská operka, O Pejskovi a Kočičce). Hrálo se v severoitalských městech Regio d ´Emilia, Modeně (divadlo pro několik set diváků, větší než Národní divadlo), Bologni, Raveně a v klubech v okolí těchto měst. Spolúčastníkem byl pražský sólový loutkář ak. sochař Bohumil Koubek a 3členný soubor Tvrdkova luminiscenčního divadla. Sehráno 38 představení.

1963 - provedeny úpravy vany pod jevištěm, vodičské konstrukce a proscéniového prostoru

1964 - přivítán stotisící návštěvník.
1964 - Lamkovi: Křížem krážem, absolventské režisérské představení Jana Suchánka, se stalo nejúspěšnějším představením na LCH. Návrh scény a loutek ak. malíř Jiří Škopek, spodové loutky na hůlkách, živý herec Vlad. Hájek, hudba Milan Jaška, který řídil vlastní živý orchestr. Zejména za toto představení soubor získal čestné uznání ministerstva kultury. Sehráno 18 představení.

1967 - Werich - Pehr: Královna Koloběžka, plošné loutky, režie Vl. Hájek. Znovu na LCH. Sehráno 21 představení.
1968 - J. Cita: Jak pomohlo kotě Papírové Lhotě, úprava a režie J. Zahálka. Hudba Milan Jaška, spodové loutky. Na LCH, celkem sehráno 13 představení.
1969 - v prostorách LD krajský loutkářský aktiv.

1970 - znovu nacvičena Generálská operka pro vystoupení na divadelním festivalu v Kutné Hoře, hrána i doma.
1971 - vedoucí LD Petr Zahálka oceněn Zlatým odznakem Jos. Skupy
1972 - poprvé nové moderní loutky z Únanova, sehráno 7 her ve 40 představeních.
1973 - další nové loutky, soubor členem SČDO-SAL, společenské ocenění zasloužilých členů, finanční dary na modernizaci.
1973 - založen dětský loutkářský kroužek, ved. M. Burešová.
1974 - Zd. Skořepa: Tři zlaté vlasy děda Vševěda, účast na Kopeckého Libčanech, v soutěžích.
1975 - Josef Skupa, Frank Wenig: Jenda mezi broučky. Účast na loutkářské přehlídce O cenu matěje Kopeckého, Libčany 1975.


1975 - nové rekonstrukční práce v předsálí - v hale, kterou po družině mládeže dostalo LD k užívání, přemístěna sem pokladna a postaven pult k prodeji občerstvení, zřízeny nové WC a šatna. Do divadla se vstupuje samostatným vchodem. K 700. výročí Smiřic čestné uznání rady MěNV, k 30. výročí osvobození ČR ministerstva kultury za dlouhodobou záslužnou činnost v oblasti kultury. Dlouholetý divadelní ochotník a loutkář (mluvič mnoha rolí) František Dušek oceněn zlatým odznakem SČDO.

1976 O. Sirovátko a Jiří Zahálka: Zatoulané písmenko. Účast na loutkářské přehlídce O cenu Matěje Kopeckého, Libčany 1976.

1978 - na repertoáru V. Cinybulk: Hračky na cestách, Skupa-Wenig: Jenda mezi broučky, Gernětová-Gurevičová: Káčátko, Jan Malík: Míček Flíček, Bedřich Svatoň: Sůl nad zlato, Langer: Kašpárek ve městě lhářů.

1978 Milan Pavlík: Šibal Zavřiočko, Účast na loutkářské přehlídce O cenu Matěje Kopeckého, Libčany 1978, 1979.

1981 Vladimír Šmejkal: Malíř (Čarokreslíř). Účast na loutkářské přehlídce O cenu Matěje Kopeckého, Libčany 1981.

1982-1998 - ved. LS Slav. Lochman.
1982 - Věra Provazníková: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, marionety, režie Vl. Hájek. Účast na loutkářské přehlídce O cenu Matěje Kopeckého, Libčany 1982, Účast na okresní loutkářské přehlídce ve Smiřicích 1983, hrálo se v LD, ve Dvoraně a v kině.

1984 Gernětová-Gurevičová: Káčátko. Účast na loutkářské přehlídce O cenu Matěje Kopeckého, Libčany 1984.

1988 - zřizovatelem LD se místo ZV ROH St. statku stalo Městské kulturní středisko ve Smiřicích
1994 - obnovena zvuková aparatura
1996 - Jiří Žáček: Kašpárek v pekle, režie J. Zahálka, výprava Slávek Pelant. V prologu ke hře vystoupil živý Kašpárek v podání režisérova vnuka Michala Zahálky. Od tohoto představení se vytvořila tradice uvádění každého představení živým Kašpárkem. V roli Kašpárka se po Michalovi postupně vystřídaly další děti: Míša Košková, Nikolka Motyčková, Filip Menger, Honzíkové Suchánek a Kočí. Tradicí se stalo společné zpívání nějaké písničky mající vztah ke hře před představením. Vede ho stejně jako dialog s Kašpárkem a vybírání dětských kreseb Jiří Zahálka.

1998 - vedoucím LS se místo Slavoje Lochmana stal Tomáš Zemek.
2000 - osazeno a zprovozněno bezpečnostní osvětlení.
2001-2004 působil pod vedením Jiřího Zahálky, později také Jaroslavy Suchánkové a Jaromíra Sladkého dětský soubor. Zúčastnil se přehlídek a několika představení v hradeckých školách pro hendikepované děti.
2001 - oslavy 75 let nepřetržité činnosti LD.


2002 - Kačátko, dětský soubor za režie J. Zahálky. Účast na krajské loutkářské přehlídce (KLP) v Hradci Králové. Z jeho iniciativy sehráno představení ve prospěch pražské Říše loutek postižené velkou povodní. Sehráno celkem 12 představení.

2003 - O. Syrovátka: Zatoulané písmenko, dět. soubor, úprava a režie Jiří Zahálka, hudba Vít. Špičan. Účast na KLP v Hradci Králové.
Do sálu zavedeno větrání řízené vzduchotechnickou jednotkou.
2004 - O Dudáskovi, DS, úprava příběhů z Večerníčku a režie J. Zahálka. Uvedeno na přehlídce Libčany Matěje Kopeckého. Premiéra hry J.Žáčka Kašpárek a ježibaba, režie Jaromír Sladký, návrh scény Slávek Pelant. Předvánoční představení Vánoce u Pejska a Kočičky se společným zpíváním koled.

2006 - pořízeny bezdrátové mikroporty pro mluviče. Po dlouhé době nově nacvičena Skořepova pohádka Čertův mlýn, režie J. Zahálka.
2006 - 80 let loutkové scény - za tu dobu bylo sehráno 1131 představení, jež zhlédlo 167 157 diváků.
2007 - nejvíce dětí přišlo na 2. představení hry Jenda mezi broučky v režii J. Sladkého: 170.
2009 - bylo sehráno mimořádné představení Kašpárek v pekle pro zájezd dospělých a dětí z Pržna u Frýdku-Místku, velký úspěch.
2010 - Perníková chaloupka sehrána na přehlídce Boučkova Jaroměř a Kačátko pro děti ve Speciální škole v Hradci Králové, téhož dne mimořádné představení pro smiřickou a holohlavskou mateřskou školu.

2011 - premiéra hry Jiřího Zahálky Kašpárek a drak, režie Jar. Sladký, k 85. výročí loutkového divadla.
Místo velkých oslav vzpomenuto památky zemřelých loutkářů Zdeňka Trmala a Marie Pourové, kteří se na přípravě hry podíleli (Zd. Trmal zhotovením draka, MP jeho hlasovou interpretací).
Na jaře zemřel i druhý smiřický principál Slavoj Lochman.
Během léta provedena rekonstrukce hlediště a předsálí (nové tapetování, různé zednické a truhlářské práce). V roce sehráno 10 představení

2012 - znovu účast na Boučkově Jaroměři se hrou Vodníkova Hanička. Po skončení sezony sehrána pro dospělé pohádka Kašpárek v pekle, nečekaných 90 diváků nešetřilo chválou. Stejně tak o týden později (obě koncem května) loutkáři a další lidé z Dolní Kalné. Sehráno 12 představení 7 různých her, mezi nimi i loutkové varieté spojené s exkurzí pro děti z mateřské školy.

2013 - sehráno bylo 7 představení. Menší počet byl způsoben výměnou oken v budově během podzimu. Na repertoáru byly pohádky Hračky na cestách, O Pejskovi a Kočičce, Míček Flíček, Dvě Maričky, Zlatá rybka a Honza Pecivál. Posledně jmenovaná hra byla sehrána také na loutkářské přehlídce v Úpici. Diváků bylo 789.


2014 - Od 1. září je vedoucím souboru Jan Suchánek. Dosavadního principála Tomáše Zemka na návrh souboru rada SAL odměnila zlatým odznakem Matěje Kopeckého.

V LD se vystřídalo už několik generací, v některých rodinách "dědičně": Motyčkovi 4 generace, Suchánkovi 3, Zahálkovi 3., Zemkovi 3. Nejdéle působící loutkáři: například Jiří Zahálka (od 1949), Jan Suchánek (1953-199x ), Zdeněk Trmal (1953-2010), Slavoj Lochman ( 1953-2011 ), ing. Vladimír Hájek (1954-1999), František Dušek (asi 1940- ?), Vlad. Pospíšil (1952- ?) , Jaroslav Motyčka (od 1948 ), Milan Motyčka (od 1955 ), Tomáš Zemek (od 1978), Jaromír Sladký ( ). Dlouholetými členy souboru jsou Stanislava Klimešová (od 1991), manželé Věra a Zdeněk Kloučkovi (od ) a Libuše Zemková (od ).
------------
2013/2014 - sehráno 6 her v 8 představeních pro 771 diváků,
2014/2015 - sehráno 6 her v 8 představeních pro 700 diváků. Působilo 14 dospělých a 5 dětí.

Přes léto 2015 byl svépomocí členů sestrojen a do provozu uveden domácí televizní okruh s obrazovkami u osvětlovače, zvukaře, u mluvičů a v dílně.

2015/2016 - sehráno 6 her v 11 představeních pro 762 diváků. Působilo 16 dospělých, 5 juniorů, 6 dětí.

2016 - v únoru - soubor oslavil 90. výročí své nepřetržité činnosti, a to novým nastudováním Kainarovy Zlatovlásky (hrána i pro dospělé), výstavkou loutek a hmotných či papírových dokumentů a setkáním s bývalými členy. Slavnostní inscenaci natočil na video pan Jiří Horák.

2016 - 24. 8. byl ustaven subjekt Loutkové divadlo Smiřice, zapsaný spolek, a to schválením stanov a členů a zvolením tříčlenného výboru (předsedou je dosavadní vedoucí souboru Jan Suchánek). Spolek bude provozovat loutkářskou činnost v dosavadních prostorách a na stávajícím zařízení pronajatým na základě smlouvy s jejich vlastníkem, kterým je město Smiřice. Na vlastní činosti ani na veřejných představeních se tyto změny neprojeví.

2016/2017 - sehráno 5 her v 8 představeních pro 415 diváků. Působilo 20 dospělých a 5 dětí.

2017 v létě došlo k přestavbě sociálního zařízení (WC). Výsledkem jsou moderní, hygienickým předpisům odpovídající i vzhledově vkusné toalety. Investorem prací byl majitel budovy město Smiřice.
Z grantu na činnost si divadlo pořídilo nový zvukový mixážní pult.

GASPARIČOVÁ, Alena. Okresní přehlídky amatérských souborů. Čs. loutkář 1983, č. 5, s. 105-107.

HRNČÍŘ, Bořek. Aby ostalo pro paměť... Čs. loutkář 1957, č. 2, s. 40. -41.

KAPUSTOVÁ-HOUFKOVÁ, I.: Historie Smiřického loutkového divadla: 1926-1991. Diplomová práce. Hradec Králové, Vysoká škola pedagogická, Ústav historických věd 1991.

LD SMIŘICE - 60 let nepřetržité práce. Podepsáno (ap). ČsL 1986, č. 2, s. 44.

LOUTKOVÁ scéna Velkovýkrmny Smiřice - 50 let (almanach, ZV ROH Velkovýkrmny Smiřice, 1976, 14 s). (Zde 1926-1975 podrobná dokumentace, soupisy her, účast členů souboru, jejich seznamy, odb. a společenský ohlas atd.) Fotokopie kART.

MERTA, Jan: 75 let loutkového divadla ve Smiřicích. Hromada 2001, č. XXX, s. 58.

NOVÁK, Jan: Fenomén českého loutkářství. Nejstarší amatérské loutkářské soubory. Vyd. KANT Praha 2016, s. 162.

POLÁK, Alois: Smiřické jubileum (50 let smiřické loutkové scény). ČsL 1976, č. 3, s. 69.

(pz). Loutkářský rok ve Smiřicích. Čs. loutkář 1979, č. 5, s. 116 - 117.


SEZNAM LD Sokola, 1929–1930. Rkp. 9 s. SÚA: Sokol, ka 183. Kopie kART.

SOUTĚŽ v Hradci Králové. Čs loutkář 1957, č. 2, s. 43.

SMIŘICE. Loutkář 1938, č. 8.

HRNČÍŘ, B. - ČESAL, M. Národní přehlídka v Ústí nad Labem. Čs. loutkář 1957, č. 5, s. 97. - 105.

ZEMKOVÁ, Libuše: 80 let loutkového divadla ve Smiřicích. Elektronický zpravodaj města Smiřice ze dne 7. dubna 2006.


Loutková scéna IV. ročník, 1947, č. 7, 2. s. obálky.