LOCHMAN, Slavoj, LD Smiřice
Slavoj Lochman
Od 1953 členem Loutkářského souboru
1982-1998 principál, členem i 2006...
\"V loutkovém divadle jsem začal asi v roce 1954, to mě tam přivedl dlouholetý loutkář Josef Junek. V té době se divadlo stěhovalo z Lednice do Malburgovy vily. Všechno se muselo udělat znovu. Zpod jeviště se po kbelíkách vyneslo mnoho kubíků zeminy. Z již použitých trubek se svářela konstrukce jeviště i lavice pro diváky. Trubky se musely nejprve zbavit rzi, to se dělalo ručně. Ani o jiné práce - truhlářské, zednické, zámečnické - nebylo nouze. Co lidí a po kolik večerů tvořilo z původně obytných místností loutkové divadlo, to se dnes už jen těžko vzpomíná. Nadšení a vytrvalost loutkářů i jejich známých však vedly k úspěšnému zdaru díla. I v dalších letech se zejména v letní přestávce každý rok něco dodělávalo a zlepšovalo, třeba šikmá podlaha v sále, vytápění (to se předělávalo několikrát), osvětlení jeviště, zvukové zařízení (až ke zřízení zvukařské kabiny), nové sociální zařízení a šatna. Pravidelně se svépomocně konaly údržbové práce. Obohacoval se také fond loutek a dekorací, pořídily se i zájezdové konstrukce. Hrálo se zprvu za nízké vstupné -1,50 Kčs. Na představení se děti svážely zvláštními autobusy ze širokého okolí. Svozy organizoval jako principál Petr Zahálka, jenž řídil i všechny další aktivity souboru a udržoval kontakty se zřizovatelem na statku i s městskou radnicí. Když se vzdal své funkce ze zdravotních důvodů, soubor řídilo kolektivní vedení, na mně pak zůstalo právo i povinnosti odpovědného a pro styk s úřady pověřeného pracovníka, a to až do zvolení Tomáše Zemka novým vedoucím loutkového divadla\" (1998).
Od 1953 členem Loutkářského souboru
1982-1998 principál, členem i 2006...
\"V loutkovém divadle jsem začal asi v roce 1954, to mě tam přivedl dlouholetý loutkář Josef Junek. V té době se divadlo stěhovalo z Lednice do Malburgovy vily. Všechno se muselo udělat znovu. Zpod jeviště se po kbelíkách vyneslo mnoho kubíků zeminy. Z již použitých trubek se svářela konstrukce jeviště i lavice pro diváky. Trubky se musely nejprve zbavit rzi, to se dělalo ručně. Ani o jiné práce - truhlářské, zednické, zámečnické - nebylo nouze. Co lidí a po kolik večerů tvořilo z původně obytných místností loutkové divadlo, to se dnes už jen těžko vzpomíná. Nadšení a vytrvalost loutkářů i jejich známých však vedly k úspěšnému zdaru díla. I v dalších letech se zejména v letní přestávce každý rok něco dodělávalo a zlepšovalo, třeba šikmá podlaha v sále, vytápění (to se předělávalo několikrát), osvětlení jeviště, zvukové zařízení (až ke zřízení zvukařské kabiny), nové sociální zařízení a šatna. Pravidelně se svépomocně konaly údržbové práce. Obohacoval se také fond loutek a dekorací, pořídily se i zájezdové konstrukce. Hrálo se zprvu za nízké vstupné -1,50 Kčs. Na představení se děti svážely zvláštními autobusy ze širokého okolí. Svozy organizoval jako principál Petr Zahálka, jenž řídil i všechny další aktivity souboru a udržoval kontakty se zřizovatelem na statku i s městskou radnicí. Když se vzdal své funkce ze zdravotních důvodů, soubor řídilo kolektivní vedení, na mně pak zůstalo právo i povinnosti odpovědného a pro styk s úřady pověřeného pracovníka, a to až do zvolení Tomáše Zemka novým vedoucím loutkového divadla\" (1998).
Bibliografie:
ZEMKOVÁ, Libuše: 80 let loutkového divadla ve Smiřicích. Elektronický zpravodaj města Smiřice ze dne 7. dubna 2006.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.