Texty: Litvínov, Luděk Richter: 50 loutkářských Chrudímí, Praha 2001, s. 123

LOUTKA Litvínov
Soubor byl založen 1949 jako LOUTKÁŘSKÝ ODBOR ZK STALINOVÝCH ZÁVODŮ v Záluží u Mostu, později nesl název LS ZK ROH CHEMICKÉ ZÁVODY (ČSSP) Litvínov, 1965 jeho část BUDULÍNCI CHZ ČSSP, od začátku 70. let pak LOUTKA. Zakladatelem a dlouholetou vůdčí osobností byl Jaroslav Nováček, který vedl soubor až do r. 1979. Následoval Milan Čuban (do 1984), režisérka Jana Lavičková (do 1987), v další sezóně opět M. Čuban, 1988-89 Oldřich Vycpálek a poslední sezónu zase M. Čuban. Oporou souboru byl do pol. 60. let i výtvarník a autor Vlastimil Daněk, od pol. 60. do pol. 70. let profesionální výtvarníci Rudolf Zezula a po něm Richard Lander. V posledním období pak výtvarnice Marie Stejskalová. 1954-89 měl soubor své loutkové divadlo (na svou dobu jedno z nejmodernějších), v 50. letech navíc uskutečňoval zájezdová představení. 1962-91 pořádala Loutka i zajímavý Litvínovský festival loutek.
8-14 členný soubor používal všechny typy loutek od marionet, přes javajky, maňasy a manekýny po loutky plošné, až do 70. let převážně s rozdělenou interpretací. V drtivé většině šlo o pohádky pro předškolní a školní děti, v 50.-70. letech pravidelně kolem 50 představení ročně.
Ambiciózní skupina třicátníků z poloviny 80. let hrála převážně spodovými loutkami v odkrytém vedení, a to i pro mládež a dospělé, cca 20 představení za sezónu.
Na LCH se soubor objevil (poměrně úspěšně) už 1952 s trojicí agitek Sirky, Chudák sedlák a Křivulka kontra Zubatá. Po desetileté přestávce začíná hlavní éra původního souboru: 1962 získává za inscenaci Kouzelný vláček jednu z cen, 1965 vystupuje na LCH víceméně stejný kádr lidí pod názvem Budulínci s inscenací Jeho veličenstvo Budulínek III., 1967 a 1968 je to Tygřík Petřík a Sluneční hodiny. Už jako Loutka hraje na LCH 1970 Bleděmodrého Petra a 1972 Míčka Flíčka. Poněkud přízračně, i když příznačně, zapůsobil v období stabilizované normalizace r. 1975 Velký Ivan, kultovní titul 50. let, jenž, samozřejmě, získal cenu za uvedení sovětské hry. Stal se ne právě šťastným epilogem původní skupiny.
Po 9 letech se pod stejným názvem objevila r. 1984 na LCH nová skupina a uspěla svými Třemi pohádkami. V následujících 3 letech přináší pro dospělé parodické Ale, ale, otče Hájku aneb Co v kronice nebylo, pohádku Jak si permoníci vytancovali lomikámen a symbolistickou hru pro dospělé Poslední zemře zítra. Poté se tato skupina, v níž přebrala taktovku Jana Lavičková, stává základem nově založeného profesionálního Divadla rozmanitostí Most a Loutka po krátkém dožívání zaniká r. 1991, což je symbolicky stvrzeno i zbouráním divadla.
Zatímco původní skupina 50.-70. let vycházela z klasické loutkářské dramaturgie své doby (ojedinělé pokusy o autorskou dramaturgii) a tradičního loutkoherectví a její metou bylo přiblížit se k státním profesionálním divadlům, skupina z pol. let 80. šla cestou vlastních adaptací a netradičního divadla.