Texty: STROTZER, M.: ANFAS Černošice. In: Divadla svítící do tmy II. (Též soupis inscenací.) Praha, NIPOS 2007

ANFAS ČERNOŠCE
Milan Strotzer

Dne 30. 5. 1977 bylo založeno Divadlo Atlas při OKD Praha 4, po první inscenaci přejmenované na ANFAS. Zakládající členové působili již v jiných pražských souborech. Eva a Vladimír Zajícovi a Eva Hanušová v Divadle Lampa, Jiří Holub v Divadle v uvozovkách a Miloš Lešikar v hudební skupině Adriana.
Dne 26. dubna 1978 se zřizovatelem stal SZK (později SKZ a MěKS) Černošice. Divadlo se rozrostlo o Pavla Černocha, Alenu Falteiskovou, Stanislava Kozla, Zuzanu Limburskou, Karla Ludvíka, Aleše Procházku a Helenu Živnou. V r. 1979 přibyli Otto Dvořák, Ivana Říhová a další. Soubor měl v průběhu své existence 15–20 členů. Nejeden z nich pracoval v kultuře či ve školství (odborní pracovníci OKS, inspektor kultury, učitelé, školník). Ve věkovém složení převažovali třicátníci.
Vedoucími osobnostmi byli Eva Zajícová, učitelka výtvarné výchovy a Vladimír Zajíc, původně geodet, později vedoucí odd. ZUČ a zástupce ředitele OKS Praha-západ, po absolvování DAMU dramaturg (mj. od poloviny 80. let v Divadle Drak v Hradci Králové). Zajícovi byli až na výjimky autory scénářů, režiséry a scénografy inscenací. Autorsky se na tvorbě Anfasu podíleli také Otto Dvořák, Eva Krejčoková, Jiří Holub, Karel Ludvík a Miloš Lešikar, který byl od r. 1989 vedoucím souboru. Soubor uváděl v KD Černošice většinou předpremiéry svých inscenací, premiéry většinou pak v Baráčnické rychtě na Malé Straně v Praze, kde také pravidelně vystupoval.
Tvorba Anfasu byla inspirována Jerzy Grotowským, jeho tzv. chudým divadlem, které bylo však bohaté na myšlenky. Impulzy k tomuto směřování souboru zprostředkovali Václav Martinec a Josef Vinař. Divadelní vizí Anfasu bylo propojení hereckého divadla po příkladu jeho nejlepších soudobých projevů, reprezentovaných pražským Činoherním klubem či Divadlem Na zábradlí, s prvky chudého divadla, jež se snažilo vyjádřit tělem, pohybem a znakem, co jinak vyjádřit nebylo možné. Anfas mj. využíval zkušenosti a metody práce dramatické výchovy dětí. Vycházel z kolektivních improvizací na daná témata. Výsledky těchto improvizací byly východiskem scénáře, který byl pak dílem jednoho nebo několika autorů. Při improvizacích i při tvorbě inscenací kladl důraz spíše než na rozumové na pocitové vnímání situací. Neznamená to ale, že by při přípravě inscenací potlačoval racionální rovinu. Naopak, práci souboru charakterizovala hluboká znalost literárních zdrojů a pramenů. Ne vždy se souboru podařilo hluboké znalosti a poctivý přístup při kolektivním hledání výrazových prostředků proměnit v oslňující divadelní tvar, který by došel uznání na vrcholových divadelních přehlídkách. Nicméně Anfas patřil k těm souborům, pracujícím na principu kolektivního autorského divadla, jejichž smysl existence nebyl pouze v realizaci inscenace, ale které chápaly divadelní činnost jako způsob sebevzdělávání a sebevýchovy a současně společenské seberealizace svých členů.
Usilování souboru se největší měrou zúročilo v inscenaci Kotel z roku 1986, kterou lze považovat i za inscenační vrchol tvorby Anfasu. Původní autorská předloha manželů Zajícových se ve srovnání s jinými stala kvalitní oporou k vytvoření emotivní výpovědi o hledání pravdy a odvahy se za ni postavit. Hra byla situována do herecké tlupy, která se v předvečer bitvy u Lipan ocitne v ohništi střetu znepřátelených stran. Hrála se v prostoru ulice. V inscenaci byl v mizanscénách kladen důraz na metaforu a výtvarnou symboliku uplatňovanou jak gesticky, tak v barvě kostýmů a materiálu rekvizit, dále v členité zvukové a hudební partituře. Nechyběla ani zdařilá práce herecká (J. Holub, P. Černoch).


Bibliografie
CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Zprac. Jan Císař a kol. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s. 295, 310, 401; obr. s. 295: William Shakespeare: Macbeth, Anfas Černošice, r. Eva a Vladimír Zajícovi, 1979
ČAŇKOVÁ, Markéta: Jubilejní FEMAD. Amatérská scéna 1987, č. 11, s. 5-6, foto
ČERNÍKOVÁ, Jarmila: Z krajských přehlídek. Středočeská / Rakovník, Nymburk. Amatérská scéna 1982, č. 6, s. 2
LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Je jedno, proč divadlo začíná, důležité je, kam dojde, říká Vladimír Zajíc. (Rozhovor.) Amatérská scéna 2006, č. 3, s. 74, 3 fota
MALOSTRANSKÝ Maratón. (Podepsáno K.) Amatérská scéna 1979, č. 7, s . 13, 1 foto
PODĚBRADSKÉ impulzy. (Podepsáno K. a B.) Amatérská scéna 1980, č. 12, s. 13
PRCHAL, Petr: Šrámkův Písek čtvrtstoletý. Co jsme viděli. Amatérská scéna 1982, č. 9, s. 2
PROGRAMOVÁ brožura 13. Národní přehlídky ruských a sovětských her ve Svitavách 1985
PROGRAMOVÁ brožura 15. FEMAD v Libici n. C. 1987, s. 6, 1 foto
PROGRAMOVÁ brožura 8. FEMAD Poděbrady 1980. Hurááá na Viking
PROGRAMOVÉ brožury a ZPRAVODAJE Wintrova Rakovníka 1982, 1983, 1984, 1985 a 1987, fota
RUMIJA FESTRČE: Přehlídka cílevědomosti, tvořivosti a apelativnosti. Amatérská scéna 1985, č. 6, s. 2, 1 foto
STROTZER, Milan: Schopnost soudobé reflexe. Amatérská scéna 1987, č. 7, s. 6
STROTZER, Milan: Středočeská přehlídka. Poctivá a kvalitní práce. Amatérská scéna 1983, č. 5, s. 5
STROTZER, Milan: Úspěchy a problémy jedné velké přehlídky. Amatérská scéna 1984, č. 7, s. 2, 1 foto
TVÁŘÍ v tvář. (Podepsáno pk.) Amatérská scéna 1985, č. 3, s. 4, 5 foto
VEDRAL, Jan: Svitavská národní přehlídka. Amatérská scéna 1986, č. 1, s. 3

Inscenace a účast na přehlídkách

1978 Z TAJNOSTÍ ŽIŽKOVSKÉHO PODSVĚTÍ – Vl. Zajíc na motivy prózy Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka: Premiéra 27. 1. v Branickém divadle v Praze. Režie Vl. Zajíc, hudba B. Mikolášek. 5 představení.
N-TÁ ODMOCNINA 1. PÁDU – E. a Vl. Zajícovi podle W. Shakespeara (Macbeth) a Ludvíka Součka: Premiéra 6. 12. v Divadle v Nerudovce v Praze. Režie E. a Vl. Zajícovi. 20 představení.
1979 JARMAREČNÍ MORYTÁTY – E. a Vl. Zajícovi na motivy Jaroslava Haška:. Premiéra 11. 6. v A–klubu v Praze-Podolí. Režie E. a Vl. Zajícovi, hudba Irena Lahodná. 16 představení.
KOLEDNÍ HRY VÁNOČNÍ A MASOPUSTNÍ. Premiéra 8. 12. v DD Černošice. Scénář a režie E. a Vl. Zajícovi a Václav Lahodný, spoluúčinkovala hudební skupina Kolovrátek. 13 představení.
1980 HURÁÁÁ NA VIKING – E. a Vl. Zajícovi: Premiéra 21. 5. v KM v Berouně. Režie E. a Vl. Zajícovi, hudba Bohdan Mikolášek. 14 představení. Účast na 8. FEMAD v Poděbradech 1980.
1981 THESEUS – E. a Vl. Zajícovi: Premiéra 23. 11. v Baráčnické rychtě v Praze. Režie E. a Vl. Zajícovi, hudba D. Mikolášek a P. Krejčí. 15 představení. Účast na Wintrově Rakovníku 1982 a Šrámkově Písku 1982.
1982 HOREČKA ANEB MODELOVÁNÍ – Vl. Zajíc, O. Dvořák: Premiéra 19. 11. v Baráčnické rychtě v Praze. Režie E. a Vl. Zajícovi, hudba M. Lešikar. 11 představení. Účast na Wintrově Rakovníku 1983.
1983 ZÁHADA DUŠÍ – J. Holub, O. Dvořák, K. Ludvík. Režie K. Ludvík.
JAK PŘEPLAVAT ULICI – E. a Vl. Zajícovi a E. Krejčoková. Režie Vl. Zajíc. Uváděno pod společným názvem MOKRÉ DUŠE. Premiéra 22. 5. v Baráčnické rychtě v Praze. 8 představení. S Jak přeplavat ulici účast na Wintrově Rakovníku 1984 a
Festivalu mladých avantgardních divadel v Paříži 1984.
1984 ŠTVANEC NA HLAVNÍ TŘÍDĚ SVĚTA – E. a Vl. Zajícovi podle Tichého Donu Michaila Šolochova. Premiéra 13. 5. v Baráčnické rychtě v Praze. Režie E. a Vl. Zajícovi, hudba M. Lešikar. 29 představení. Účast na 13. NP RSDH ve Svitavách 1985, Wintrově Rakovníku 1985 a přehlídce divadelní klasiky Erbenův Žebrák 1985.
KOLEDNÍ HRY VÁNOČNÍ II. Premiéra 15. 12. v KD v Tetíně. Scénář a režie E. a Vl. Zajícovi, hudební režie M. Lešikar. 9 představení.
1986 KOTEL – E. a Vl. Zajícovi. Premiéra 24. 4. v Berouně a 27. 4. v Baráčnické rychtě v Praze. Režie E. a Vl. Zajícovi, hudba M. Lešikar. 16 představení. Účast na FEMAD v Libici n. C. 1987 a Wintrově Rakovníku (doporučení k účasti na JH).
1987 KOLEDNÍ HRY VÁNOČNÍ III. Premiéra 12. 12. v KS Delta v Praze. Scénář
O. Dvořák a Vl. Zajíc. Režie E. a Vl. Zajícovi, hudební režie M. Lešikar.
9 představení. Účast na přehlídce divadelní klasiky Erbenův Žebrák.
1988 MEZI KOTLI – M. Lešikar. Premiéra 14. 6. v Baráčnické rychtě v Praze.
Režie M. Lešikar a E. Zajícová, hudba M. Lešikar. 3 představení.
1989 MASOPUSTNÍ HRY – E. Zajícová a M. Lešikar podle Č. Zíbrta. Premiéra 12. 2. v Baráčnické rychtě v Praze. Režie E. Zajícová a M. Lešikar, hudba M. Lešikar. 5 představení.
VĚTRNÁ REVUE – E. a Vl. Zajícovi, M. Lešikar: (de facto obnovená premiéra Jarmarečních morytátů). Premiéra 22. 6. v KS Na Homolce v Praze. Režie a hudba M. Lešikar.
Soubor touto inscenací ukončil svou činnost.