Texty: Vraný, Ochotnické divadlo 1880

Pondělní představení, pořádané ve prospěch důstojného národního divadla, bylo nám pravým svátkem. ...Hlavní zřetel obrácen byl arciť k slečně Razákové...Z počátku zdál se nám hlas jaksi stísněn, však již koncem 1. jednání vymanila se slečna z té nejistoty a svým milým, příjemným zevnějškem získala si sympatie veškerého obecenstva. Další scény byly řadou triumfů. Jemná její duše věrně odstínila mohutný ten zápas, jenž v srdci chudého děcka bouří, chtíc vyhověti svému dobrodinci, Jandové, poroučející, by vyrvala ty nejsvětější pocity, vykvetlé jak fialky na výsluní lásky, aby přerušila svazek dvou srdcí a podala ruku učiteli Hlinkovi. A když v posledním jednání loučí se s oním rodným krajem a sepnouc ručky, zbožně pohlíží k nebesům tím krásným významným okem – kdo by tu nepocítil její žal?

Svobodný občan 3. 4. 1880.