Texty: Libčeves, Kordík, Josef, KNIHA, KTERÁ BY NEMUSELA BÝT, výpis pasáží o divadle:

Kordík, Josef ,KNIHA, KTERÁ BY NEMUSELA BÝT, výpis pasáží o divadle: (Výpis zaslal autor.)
Požádal mne o křest. Rovněž jedni manželé z undergroundu mne požádali, abych jim pokřtil dceru.
Dohodli jsme se, že křty budou na velikonoce 1979. Protože se na těchto křtech očekávala větší účast přátel právě s těmi dlouhými vlasy, rozhodli jsme se při té příležitosti uvést divadelní hru Salome od Oscara Wilde.
Salome byla dcera Herodiady, která odešla od svého manžela Filipa a žila s Herodem, králem Judským, bratrem Filipa. Bylo to hříšné manželství a prorok Jan Křtitel ho veřejně pranýřoval. Herodiada proti Křtiteli štvala Heroda a dosáhla jeho uvěznění. Ale Horodes se bál popravit proroka. Při jedné hostině se opil, Salome před ním tančila a jemu se to tak líbilo, že ji vyzval, ať žádá cokoliv, že jí to dá. Herodiada ji navedla, ať žádá hlavu Jana Křtitele. Herodiada je jediná zlá žena v evangeliích.
To je biblická verze. Wilde si to nepatrně upravil.
Začali jsme zkoušet.
***
O velkém volnu okolo 9. Května jsme měli na faře v Libčevsi generálku. Bylo nás tu asi pětadvacet. Během dne se připravovaly prostory pro divadlo. Jednak ve stodole, kdyby přijel větší počet diváků a jednak na sýpce pro menší účast.
8. května ráno přiletěly vlaštovky a v poledne přišla kriminálka. Muž asi 45 let, černovlasý, v džínovém obleku. Řekl mi, že by se mne chtěl něco zeptat a ukázal mi legitimaci KS.
“Dobře, ale vezmu si někoho na poradu.” A odešel jsem požádat někoho z přítomných, kteří právě seděli v hloučku uprostřed dvora. Šel ale hned za mnou a vyptával se, co tam děláme. Ostatní, kteří v tom hloučku nebyli, se pomalu scházeli z různých koutů a místností, až se kolem kriminalisty posadili skoro všichni. Vypadalo to jako škola v přírodě. Učitel-kriminalista se vyptával.
Hned 10. Května přijel do Libčevse církevní tajemník, ale nezastihl mne doma.
11. května mi telefonoval, jestli mám cestu do Loun, abych se u něho zastavil. Cestu do Loun jsme neměl. V pátek 18. května mi zatelefonoval, abych k němu přijel. Odmítnout se nedalo.
Domlouval mi, abych byl opatrný a nechal toho. Když jsem si nedal říci, řekl:
“Vyserte se na to, nebo si nabijete držku.”
***
19. května se divadelní představení uskutečnilo. Asi dvacet herců hrálo pro padesát diváků. Dovést to do konce, to byl pro všechny úspěch. Z radosti začali někteří popíjet a hlasitě zpívat. S několika, kteří si uvědomovali možné následky, jsme to mírnili. Před půlnocí zpěv ustal.
Obvinění z rušení nočního klidu nepřicházelo v úvahu. Okolo fary není žádný obydlený dům. Sýpka, kde se divadlo hrálo, má jen tři malá okénka, ze kterých mnoho hluku nevycházelo. Sousedova rodina, která bydlí asi 100 metrů od fary, nebyla ten večer doma.
Asi v půldruhé v noci se ozvalo rázné zazvonění. Ještě jsem byl na nohou a v modrákách a jako pán domu jsem rázně otevřel. Za dveřmi byli při byli přiopilí pomocníci VB z Libčevse a další dva stáli opodál. Řekli, že mne jdou navštívit.
“Nemám čas. Teď mám jiné hosty. Přijďte zítra v pět hodin. Budu vám zcela k dispozici.”
Nedali si říci a tlačili se dovnitř. Začali jsme se přetlačovat prsa na prsa.
První z nich: “Co to na mne zkoušíš, co to na mne rozbaluješ?”
“Kdo tady co rozbaluje? Kdo je metr za prahem? Já jsem vás nezval dál.”
Mezitím se na chodbě objevilo dost lidí a další, kteří už asi s podobnými situacemi měl dost zkušeností, obešli barák z druhé strany a objevili se nezvané návštěvě za zády. Ti dva, kteří stáli na silnici opodál, těm třem ve dveřích zaveleli:”Nechte toho, nemá to cenu.”
StB měla ten večer v hospodě štáb. Své pomocníky tam poslali asi proto, že si představovali jak faráře s návštěvou nachytají v nějaké choulostivé situaci, Nebyla by to STB, aby si takové zjištění nechala ujít. Pro tentokrát jí to nevyšlo.
Křty ráno proběhly už za klidu.
Večer jsem se šel podívat do hospody. Chtěl jsem vědět, co tomu lidé říkají.
Jeden z těch, kteří přišli v noci, mi pokynul. Druhý se mému pohledu vyhýbal, třetí za mnou přišel, nevýrazně se omluvil a řekl, že si o tom ještě popovídáme. Jak to myslel, nevím. Dnes už uplynuly téměř tři roky, nepopovídali jsme si o tom a uctivě se zdravíme.
Byla proti mně zesílena pomlouvačná kampaň.. Jeden přiopilý pán mi ten večer řekl:”Vem mne do party. Mám doma čtyři kulomety. Máš pistoli? Nekecej, že nemáš pistoli. Víš co se o tobě říká? Že přej na faře nacvičujete protistátní povstání.”
Tedy na sedmdesátá léta jedna originální pomluva, i když v padesátých letech běžná, kromě spousty stále klasických, o ženách, orgiích, ukradených a prodaných obrazech a sochách z kostela, o drogách.
***
Dále krajský tajemník mluvil o tom, co obvykle říká při návštěvě kněží, o úkladech imperialistů hlavně v padesátých letech, kdy posílali i ozbrojené agenty proti socialismu, o tom, jak se těžce žilo dělníkům za kapitalismu a podobně.
Ukázal jsem mu jaké opravy provádím a také sýpku, kde se hrálo divadlo. To se mu velice nelíbilo. Řekl jsem mu:
“Církev vždycky hrála divadelní hry.”
“To si vymyslela. Nebudete to dělat!”
“Jan Pavel II. Píše divadelní hry.”
“Ten dělá i jiné věci.”
***
“Koho to tam máte?”
“Parkána”
“Z Řepčic, co?”
“To je taky jeden z těch, co hráli divadlo? S takovejma to vyhrajete! Ještě vás to divadlo nepřešlo?”
“Jakmile se herci vrátí z basy, budeme pokračovat.”
“Stejně jsou zavřený kvůli vám.”
Nezmohl jsem se na odpověď.
***
K faře kráčelo pět lidí. Jak jsem si je prohlížel, tak o jednom jsem si řekl: “To je estébák.” Kouká jim to prostě z očí.
Tajemník řekl, že jdou kvůli divadlu. Čtrnáct měsíců poté, co na sýpce dozněl potlesk se najednou státní orgány probudily a jdou se na to podívat.
“Tak to když to shledáte v pořádku, tak to budeme moci dělat se státním souhlasem?”
Inspektor Porteš velice podrážděně řekl, že to určitě v pořádku neshledají.
Ten poslední, drobnější, při představování zamumlal své jméno a řekl, že je z odboru kultury KNV.
Když jsme přišli na místo činu – na sýpku, byly tam ještě okovy, kterými byl spoután Jan Křtitel. Tajemník je zvedl a řekl: “podívejte se, oni tady ukazovali, jak u nás není svoboda.”
***
Inspektor kultury mi při kontrole 30. července říkal, abych ho někdy navštívil v kanceláři, že mi vyloží divadelní zákon a v případě, že si seženeme zřizovatele, to znamená buď MNV nebo SSM apod., a budeme předkládat hry ke schválení, že bychom mohli divadelní hry hrát.
Inspektor kultury má kancelář od tajemníkovy několik metrů, tedy také v doslechu. Když jsem odcházel od tajemníků, stavil jsem se u něho a řekl mu, abychom to poučení o divadelním zákoně odložili, že jsem dnes unaven. Řekl, že samozřejmě, že to chápe.
Tajemník mi předal vyjádření odboru výstavby o kontrole (20) z 30.7. a zápis o kontrole deníku z 7.8. (21). Vyjádření inspektora kultury mi tajemník písemně nedal. Mohl jsem si ho jen přečíst. Bylo tam zhruba toto:
“Bylo zjištěno, že na faře v Libčevsi se konalo několik divadelních představení skupinou, která nemá zřizovatele a není registrována. Došlo tak k porušení divadelního zákona.”
***
Žádám o konkrétní uvedení důvodů, proč mi byl odňat státní souhlas.
snad proto, že jsem s “undergroundem” uvedl divadelní hru?
***
Se státní správou nejen že nespolupracuje, ale....... Hraje nedovoleně divadla v prostorách fary v místech, která jsou nebezpečná pro shromažďování občanů vzhledem k technickému stavu budovy za účasti mládeže /členů HIPPIS/. Přes zákaz OK ONV pořádal divadelní představení bez povolení, prohlašuje, že v této činnosti bude dále pokračovat, jakmile se část jeho společníků vrátí z výkonu trestu.
Ztěžuje státní dohled jak se dá. Vyplývá to i ze zprávy TPVC z ONV v Semilech, kterého pan Kordík navštívil. V tom, že mu je státní souhlas ještě ponechán vidí slabost státu a bojácnost tohoto odejmutí protože on je signatář Charty 77.
Navrhuji tedy odnětí státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti.
Doručení obžaloby – návrhu na potrestání obviněnému a jeho předvolání k hlavnímu líčení t í m s p á c h a l trestný čin maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi ve smyslu ustanovení § 178 tr. zákona.