Texty: Ron, Vojtěch, excerpce k pojmu lidové divadlo

Lidové divadlo, pojem, excerpce Vojt. Rona

Witold OSTROWSKI,
FOLK PLAY
(angl. "lidový kus" nebno "lidová hra".
Označení zábavy - představení se slabou osnovou akcí, hraného mummers (převlečení) - proto zvaného též MUMMER`S PLAY nebo MUMMING PLAY (hra v převlečení).
Až do poloviny 19. století folk plays byly hry na vesnicích celé Velké Britanie u příležitosti svátků a lidových obřadů, jako Vánoce, PLOUGH MONDAY (pondělek po třech králích), MAYDAY (jarní svátek slavený 1. máje), HOBBY HORSE (lajkonik slavený na jaře) a HAVERST HOME (dožínky).
Mezi obřadovými zábavami charakteristickými pro britskou kulturu se objevily: tanec dokola MAY POLC májového sloupu ověšeného stuhami; mečový tanec (SWORD DANCE) a MORRIS DANCE, pro něhož někteří hledají název dle mauretánského tance. Někteří z těchto tanců nebo mečový souboj je částí FOLK PLAYS hraných porůznu i dodnes.
FOLK PLAY, byť krátce, skládá se obvykle ze třech částí: prezentaci (PRESENTATION) postavy, vlastního "dramtu" a sbírky peněz pro herce amatéry (QUETE nebo COLLECTION). V obsahu jejich akcí mimo další rozdíly se objevují zvláštní motivy: boje s meči, smrt a navrácení k životu. Folkloristé vidí v nich pozůstatky po původním rituálu spojeným s umíráním a osvobozováním přírody, jarním odchodem zimy a zajištěním plodnosti země.
Texty her jsou předávané z úst do úst jsou primitivně rýmované, charakter přednesu a akcí je farsový, v čemž se vyjadřuje intence zábavy, zastupující dávnou a zapomínanou rituální intenci.
K nejpopulárnějším FOLK PLAYS náleží ST. GEORGE PLAYS - hra o sv. Jiří, potom Anglie, hraná ve vánočním období, častro popisovaná (m.j. v románu T. Hardyho, The Return of thew Native, 1878) a zapsaná (E.K. Chambers uvádí 27 tištěných verzí textu.) Podle textu dr. Fredericka G. Lee vchází venkovští herci se zpěvem představující krále Alfréda, jeho ženu, Krále Williama, Starého krále Cole`a (Old King Cole jest ekvivalentem našeho krále Cwieczka), Obr Blunderbore`a, Malého Jacka, Otce Christmas (zosobnění božího narození), sv. jiřího, Starodávného Smoka, šaška Merry Andrew, starého Doktora Balla a Morris-Men. Herci utvářejí kolo, postaví se na jednu stranu a představují se. Obr Blunderbore a malý Jack vyzývá všechny krále do boje a stojí zvlášť. Vychází sv. Jiří a vyzývá do tence MORRIS -MEN a když zatančí MORRIS DANCE, křesťanský rytíř udeří Smoka, který zařve a pokouší se štípnout krále Alfréda. Následuje obecná bitka za zvaků bubnu a píšťalky a všichni padají jak mrtví. Vystoupí dr. Ball a uzdravuje všechny pilulkami. Jenom Smok raněný sv. Jiřím umírá v křečích otrávený velkou pilulkou. Tehdy vejde FATHER CHRISTMAS (boží narození - Vánoce), přeje bohatství chleba, ovcí, ohně do komínu, peněz a pudinku. Usmíří bojující a hra končí chorálním vyzváním božího požehnání. Současně se provádí sbírka pro herce.
Smok je nazvaný ve hře " Smokem starodávným" a "starým Nickem", což znamená Satana. Sv.Jiří, rerprezentující Anglii, raní ho, a tajemný Dr. Ball ho dopíjí. Tehdy nastane Boží narození z hojností všeho. Možno tu zachytit starší obřadovou vrstve - tanec Moriis Menu, boj i vzkříšení Dr. Ballem (on je kýmkoliv) svázané se svátkem Zimních hodů (YULETIDE) - a křesťanskou alegorií války sv. Jiří s Ďáblem, dávající cestu Božímu narození, přinášejícímu pokoj a hojnost.
V některých verzích ST. GEORGE PLAY sv. Jiří bojuje s tureckým rytířem, který postupně ztrácí sílu a umírá. V jiných sv. Jiří proměnil se v Krále Jiřího bojujícího proti napoleonské invazi. Ale Doktor vždycky křísí zabité.
O prvním pondělku po Třech králích, zvaném PLOUGH MONDAY (doslovně "pluhový pondělek") v Cropwell v hrabství Nottingham a v hrabství Lincoln hráno PLOUGH MONDAY PLAY. Z fragmentárních zápisů a popisů je vid ět svazek obsahový s prací na poli. Ve hře vystupují následující osoby: TOM THE FODL (Hloupý Tom), RECRUITING SEARGENNT (Verbující seržant), rekrut zvaný Ribbouer, tři hrubiáni, Doktor Belzebub, Young Lady (Mladá paní) a Old Dame Jane (Stará paní Jane). Ribboner usiluje o ruku Young Lady, dostane košem a jde k vojsku. Tehdy Belzebub udeří ji hůlkou a zabije. Ale Doktor ji vrací život. Hra končí tancem a zpěvem. Hrubiáni v ní popisují hospodářské zájmy a práci.
V MAY DAY PLAYS - vystupuje Robin Hood, Maid Marian, Little John a jiné postavy z legendy a populárním vyhnanci. Text REVESBY SWORD PLAY, hraný ještě ke konci 18. století v Revesby v hrabství Lincoln (104) jeho Plough Monday Plays), byl zapsaný v "Foklore Journal (VII, 338) T.F. Ordisch-em. Vystupují v ní mečoví tanečníci Fool (Hlupák nebo Blázen) a čtyři jeho synové: PICKLE HERRING (marinovaný sleď) , Blue Breeches (modré kalhoty), Pepper Breches (pestré kalhoty) a Ginger Breeches (zrzavé kalhoty). Vedle nic Mr. Allspice (Pan Všekořenný) a dívka Cicely. Fool vede boj z Hobby Horse (lajkonik) a Smokem. Synové ho chtějí zabít. Jejich meče křižují se kolem šíjí klečícícho a jeho usnutí, ale na dupnutí Pickle Herringa Fool je vrací k životu. Následují další tance s meči a zálety Blázna a jeho synů k Cicely.
Do folk plays počítá se též THE SHETLAND SWORD DANCE - šetlandský mečový tanec. Spojení tohoto tance - navazujícího na Morris Dance - s fokl lys stává se velmi výrazné, když si zpřítomními, že představuje jakousi událost, v které každé z účastnících se osob bere v něm podíl, když hraje určitou roli. Náleží k nim Fool přestrojený za zvíře, kůže s měchýřem a kravským ohonem, tanečníci a žena jsou přestrojeni za ženou zvanou Bessy. Tanečníci mají začervenalé tváře, u nohou zvonky a v rukách šátky, kyje nebo meče. Kulminačním momentem, tance je obklíčení a zabití jednoho z tanečníků. E. K. Chambers vidí v Bláznu člověka kdysi zabitého jako oběť. Nepochybně, mimo domněnky není možno vyjít z důvodu nedostatkuinformací. Z téže příčiny nedá se rekonstruovat historii folk play, byť se připouští, že existuje návaznost mezi prvotním, předkřesťanským obřadem a středověkými i novověkými formaci. Nejranější zmínky o folk play pocházejí až z konce 18. století. Legenda o sv. Jiří se v Angllii populatizovala ke konci 16. století díky knížce FAMOUS HISTORY OF THE SEVEN CHAMPIONS OF CHRISTENDOM (1596) Richarda Johnsona. Nikdy v ní nevystupovaly motivy smrti a vzkříšení, centrální pro všechny folk plays a obřadních tanců. Možno tedy připustit, že legenda o sv. jiří byla štěpena na čímsi starším a že to stalo v 17. stol.
P. Hartnoll, The Oxford Companion to the Theatre, londen 1967.
P. Harvey, The English Companion to Englich Literature, Oxford 1958.
H. A. Watt a W.W. Watt, A Dictionary od Engllish Literature, New York 1957.
E.K. Chambers, The Medieval Stage, 2 vol, Oxford 1903.
The English Folk Play, Oxford 1933.
C.G. Child, The second Shepherds` Play, Everyman and Other Early Plays, Boston, 1910.
T. Hardy, The Return of the Native, London 1929.
Witold Ostrowski
Zagadnenia rodzajów literackich, XXI, z, 2(41), UK Praha F 19876/XXI, 2(41), Lódž 1978, 103-105
wwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwww
J. Kopecký:
Lidové divadlo českého baroka,
in: O barokní kultuře, s. 105
Přijímám je jako obecně uznaný a srozumitelný, třebaže terminologicky neodpovídá zcela přesně povazu jevu. Nejde totiž o divadelní kulturu, jež by se cele vyčerpala v údobí baroka.
Vznikla v něm, a to ze starých kořenů, ale její kulminační momenty spadají ze značné části do doby ústupu baroka a nesou výrazné znaky jiné éry. Je proto třeba užívat vžitého názvu s tímto vědomím.
WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW
O. Sirovátka
ČL, 49,1962, s.49)
pod termín LIDOVÉ DIVADLO zahrnuje:
"...všechny projevy, v nichž se herecky, tj. mimicky a dramaticky znázorňuje nějaký děj; jinými slovy, všecky výstupy, v nichž se uplatňují hlavní divadelní složky: na prvním místě přeměna herce v jinou postavu, dále divadelní maska, kostým, rekvizita, výprava, pohyb, dramaticky text a režie..."
Patří sem dětské hry, lidové obřady jistého typu, obchůzkové hry, lidové zpěvohry, opery a operetz 18. stol. a loutkové divadlo.
WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW
BOGATYRJOV, 3 2-7.
Pokládám za lidové i takové hry, které vznikly z umělých dramat náboženských i světských, a to tehdy, jestliže tyto hry, když se dostaly na vesnici, zlidověly, podstatně se změnily, přiblížily se svou formou k jiným lidovým hrám a staly se tak součástí struktury, kterou tvoří folklor příslušné oblasti.
WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW

,.