Texty: Kladno, Zdeněk Kuchyňka: Opona Středočeského divadla, vznik, popis

Opona Středočeského divadla v Kladně
Zdeněk Kuchyňka, Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně

„Městská spořitelna u příležitosti svého výročí darovala kladenskému divadlu v září 1929 slavnostní oponu, kterou objednala u Josefa Weniga, významného scénografa kvapilovské éry ve vinohradském a také v Národním divadle.“
SEHNALOVÁ, Mojslava: Z historie stálého českého divadla v Kladně. In: Středočeské divadlo Kladno 1915 – 2000. Stálý soubor Divadla v královském horním městě Kladně. Kladno 2000, s. 41.

Kladenské divadlo dostávalo pravidelně od města podporu na hypoteční zápůjčky, které Družstvo pro postavení divadla muselo platit. V roce 1929 však ještě získalo od spořitelny novou oponu. V protokolu se přímo dočteme: „… žádá o darování representační opony figurální, jež by vyjadřovala práci a spořivost Kladna. Opona zhotovena by byla dle návrhu některého mistra a náklad by byl asi Kč 15-20 000. Ředitelstvím usneseno, když se bude prováděti zápůjčka, aby opona se zakoupila. Zhotovením opony pověřen byl mistr J. Wenig jak návrhem, tak i provedením.“ Josef Wenig zhotovil oponu, která vyhovovala požadavkům výboru. Opona nese název „Práce, spořivost, věda a umění“. Autor symbolicky charakterizoval Kladno. Na výjevu najdeme jak symbol kladenských hutí, tak novou budovu spořitelny, Mariánské sousoší i rytíře z kladenské radnice.
VEVERKOVÁ, Irena: 100 let spořitelny v Kladně 1899 – 1999. Kladno 1999, s. 23.

Popis opony:
Celý výjev připomíná jeviště, které po stranách a nahoře rámuje výjev iluzivní závěs, z jehož středu visí „praporec“ se střapcem, v jehož levém dolním rohu je na červeném čtvercovém štítě stříbrný český lev. Zpoza pravého závěsu vykukují dvě girlandy a žerď s praporcem, na němž je znak města Kladna bez hornických odznaků, které byly do znaku dodány po povýšení na královské horní město.
Na „scéně“ v popředí sedí poloobnažená ženská postava se secesní ozdobou hlavy, levou rukou drží na klíně lipovou ratolest s trikolórou. Vpravo od ní nahá dívka hraje na housle, další dívka drží pravou rukou antickou divadelní masku a zády obrácená postava v černém drží v rukou lyru. Vlevo od alegorické postavy sedí dívka v moderních šatech a podává jí kytičku. Za ní sedí dělník s knihou v ruce, před ním je na zemi taška a bandaska, u jeho nohou sedí žena v šátku a drží za ramena dítě. Vzadu za touto skupinou se stařec opírá o hůl. Uprostřed za alegorickou postavou je sloup se zlatým opeřencem s hořícím srdcem na prsou, pod ním jsou ke sloupu červenou stužkou přivázány hornické odznaky – želízko a mlátek - a pod nimi vavřínový věnec se stuhami. Vlevo od sloupu stojí muž v modré košili a kalhotách (dělník?) a vpravo od něj muž v hnědém obleku (úředník?). Zatímco ztvárnění alegorické postavy je velmi pozdním ohlasem secese, postavy dvou mužů vlevo jako by byly předzvěstí poválečného socialistického realismu.

Pozadí:
V levé části vidíme hutní provoz s vysokou pecí Lürmannova typu v pozadí, vpředu brázdí oblohu potrubí a pod ním stojí vozíky se žhavým železem. V pravé části scéna začíná sochou rytíře na štítu nové kladenské radnice (snad od sochaře A. Poppa), vpravo od ní je Mariánské sousoší z roku 1741 (K. I. Dientzenhofer a sochař K. J. Hiernle), zcela vpravo je pak budova Městské spořitelny (dnes Komerční banky a. s.), v pozadí jsou domy na východní straně náměstí (dnes Náměstí Starosty Pavla) a v pozadí za nimi komíny kladenských hutí.