Texty: Alena EXNAROVÁ - Blanka ŠEFRNOVÁ: Jan Merta

Jan Merta
Alena Exnarová
a Blanka Šefrnová
Jan Merta byl celá desetiletí především Spiritus agens loutkářů z východních Čech, ale v mnohém přesahoval hranice této oblasti i hranice loutkového divadla. Opravdový služebník Thálie. Jeho divadelně-osvětová práce celou tu dobu stmelovala loutkáře velké východočeské oblasti. Dokázal jim předat jistou vizi; přiváděl je ke smyslu jejich amatérské tvorby a měl vždy pochopení pro všechny. Vyzvedával vždy tvoření vycházející z upřímných pohnutek a potřeb jako cennou součást života. Tím se možná také přihodilo, že v kraji mohou koexistovat divadelníci různě zaměření, s různou úrovní zkušenosti v úctě k sobě a své práci navzájem. Jeho názory na divadlo, podložené studiem a zkušeností, mají platnost a amatéři je od něj stále chtějí slyšet. A on nezištně, otevřeně a aktivně pomáhá amatérským divadelníkům dobírat se uspokojivého divadelního tvaru.
Jan Merta (narozen 9. září 1927 v Nové Pace) prožil celý svůj dosavadní život v Hradci Králové. Původní profesí je chemik – po studiu Vyšší průmyslové školy chemicko-textilní v Brně (absolvoval v roce 1947) pracoval až do roku 1989 jako chemik-analytik v ČKD. Vedle této své profese se intenzivně věnoval od roku 1956 loutkovému divadlu. Neustále pracoval na svém vzdělávání v divadelních oborech – na Lidové konzervatoři při KKS v Hradci Králové absolvoval loutkářskou třídu (1961–1962) a třídu pro vedoucí dětských kolektivů (1981–1982), v Praze při ÚDLUT kurz scénografie (1962–1963). Jeho loutkářskou tvorbu ovlivnilo i královéhradecké profesionální VČLD (později DRAK), které od jeho založení v roce 1958 navštěvoval a navíc s ním v letech 1964–1976 spolupracoval jako divadelní fotograf.
Praktickou divadelní činnost začal provozovat v LS TJ Sokol Hradec Králové-Malšovice, na jehož založení se v roce 1956 podílel a pracoval jako jeho vedoucí, dramaturg, režisér, scénograf a technolog. Brzy se odpoutal od fundu tradičních marionet a zastaralých forem loutkářské práce a začal se pokoušet o tvořivou interpretaci her pro děti i dospělé za využití nejrůznějších druhů loutek (javajky, maňásky…) navržených a vyrobených pro tu kterou konkrétní inscenaci. Brzy se dostavil úspěch a s ním i čtyřnásobná účast na národní přehlídce amatérského loutkářství Loutkářská Chrudim – prvně v roce 1961 s inscenací Ukradený měsíc, která byla oceněna pohárem MK, a poté ještě v roce 1962 (Chaloupka z marcipánu) a 1964 (Hrnku, vař! a Ztratil se nám Alík). Soubor ukončil svoji činnost v roce 1965, ale úspěšné období si Merta zopakoval ještě v letech 1981–1985, kdy vedl soubor s názvem Žížala a s inscenací Neposedný dům se v roce 1981 rovněž úspěšně zúčastnil Loutkářské Chrudimi. Po řadě představení Neposedného domu hraných v následujících letech často přímo v mateřských školách a nižších třídách základních škol byl s touto inscenací v roce 1985 soubor vyslán na festival do Porta v Portugalsku, kde se rovněž setkal s příznivým ohlasem. Cestou do Porta a zpět vystoupil rovněž úspěšně několikrát ve Francii.
Jan Merta pracoval nejen s dospělými, ale i s dětmi – v letech 1978–1983 vedl dětský loutkářský soubor Paravánek při ZŠ Štefcova v Hradci Králové-Malšovicích, s nímž dvakrát postoupil na národní přehlídku Kaplické divadelní léto (1980 – Velká pohádka o řepě, 1981 – Šípková Růženka). Na tuto činnost pak navázal v letech 1984–1989, kdy vedl Dětský loutkářský soubor KDPM Hradec Králové.
V letech 1958–1965 pracoval Merta v krajském poradním sboru pro loutky a v letech 1974–1989 byl pak jeho předsedou. V té době se podílel na vydávání informačních a metodických materiálů (Loutkářské listy, Mladá scéna apod.). Řadu let byl také členem odborné rady pro amatérské loutkářství při pražské ARTAMA. Od konce 50. let minulého století působil v četných porotách okresních, krajských i národních přehlídek. Především v těch krajských působí dodnes a zabývá se nejen loutkovým, ale i činoherním divadlem. A také činností metodickou a lektorskou, kdy obětavě navštěvuje představení loutkářských i činoherních souborů, hovoří o nich s aktéry a reflektuje tato představení v odborném tisku, stejně jako přehlídky, v jejichž porotách působí. V současné době publikuje především v Divadelní hromadě (vydává VSVD ve spolupráci s IMPULSEM v Hradci Králové), v jejíž redakční radě působí. Odborné časopisy a publikace také využívaly a využívají jeho divadelních fotografií, neboť i v tomto oboru odvádí kvalitní práci a přispívá tak k dokumentaci především (ale nejen) amatérského divadelnictví. O své znalosti a dovednosti se podělil při vedení semináře divadelní fotografie v průběhu Loutkářské Chrudimi v roce 1994.
Jan Merta je rovněž jedním ze zakládajících členů Volného sdružení východočeských divadelníků (VSVD, založeno 1992) a v letech 1993–2000 byl jeho předsedou. V současné době pracuje v revizní komisi tohoto sdružení.
Za svoje divadelní aktivity byl Jan Merta v nedávné době ceněn Zlatým odznakem J.K. Tyla, který každoročně udělují společně amatérské divadelní organizace výrazným osobnostem amatérského divadelnictví. V letošním roce mu byla udělena Cena ministerstva kultury v oboru divadelních a slovesných aktivit za celoživotní přínos k rozvoji amatérského divadla.
Ač osmdesátník, zůstává Jan Merta duchem stále mladý, stále vstřícný vůči novým divadelním trendům, stále tolerantní a citlivý, ale taky pochybující, protože odpovědný vůči těm, kterým se snaží poradit, nenásilně je vzdělávat a kultivovat. Je to muž nevšední a skromný, jehož pracovitost, demokracii, vzdělanost a noblesu bychom v českém loutkářství v současné době jen těžko hledali.