Texty: Bohemia jesuitica 1556 - 2006 - Scherl: výklad historie výzkumu jezuitského divadla

Bohemia jesuitica 1556 - 2006
Divadelní revue, 20.9.2006
Ve dnech 25. - 27. dubna 2006 se v rámci oslav 450. výročí příchodu jezuitského řádu do zemí Koruny české konala mezinárodní konference nazvaná Jezuité v českých zemích.

Už před deseti lety, kdy Societas Iesu jednodenní konferencí připomínala výročí 440 let od příchodu prvních jezuitů do českých zemí, se v Zrcadlové kapli Klementina k přednáškám a vydatným diskusím sešla početná obec zájemců, které výrazná stopa jezuitské kultury v historii českých zemí inspiruje k odborné práci (srv. recenzi O. Hučína v Divadelní revui 1/1997, s. 66n.). V letošním roce nabyla prezentace výzkumných aktivit soustředěných k tématu činnosti jezuitského řádu podoby velké mezinárodní konference s více než stem účastníků, zahrnující jak intenzivní třídenní jednání v sedmi odborných sekcích (Ignác z Loyoly a jeho spiritualita, Dějiny Tovaryšstva Ježíšova a univerzita - školství, medicína, příchod jezuitů do Prahy a dějiny řádu v českých zemích, zbožnost, přírodní vědy a matematika, Filozofie a teologie, Literatura a rétorika, Divadlo, Hudba, Výtvarné umění), tak i slavnostní a společenské příležitosti a doprovodný program (představení divadelního spolku Lauriger v Zrcadlové kapli Klementina: školská hra Amor doloris rivalis z rukopisu pražské novoměstské koleje a gratulační kantáta Votum melodicum z koleje v Uherském Hradišti; dvě celodenní exkurze: pouť do Staré Boleslavi, Odolene Vody a na Svatou Horu u Příbrami a prohlídka jezuitských památek v Praze; výstava Jezuité a Klementinum v Galerii Klementinum, pořádaná Národní knihovnou ČR). Pořadatelskou zodpovědnost nesla spolu s Českou provincií Tovaryšstva Ježíšova tentokrát Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, která také poskytla konferenční prostory.

Konference historicky poprvé přinesla možnost představit výsledky domácího výzkumu zmíněného předmětu v mezinárodním, specializovaném a tematicky soustředěném prostředí. Po deseti letech od setkání v Klementinu bylo zároveň možné posoudit efektivitu tehdejšího impulsu, stabilitu a výkonnost institucí i jednotlivých osobností.

Je potěšitelné, že příspěvky k dějinám divadla zaznívaly nejen ve speciální sekci Divadlo (garant a vedoucí sekce PhDr. Adolf Scherl, CSc.), ale také v posloupnosti konferenčního programu navazující sekci Hudba (garant a vedoucí sekce PhDr. Jaroslav Bužga). Paralelní průběh dalších tematicky spřízněných bloků ovšem neumožnil další víceoborové inspirace, nabízející se především v oblasti rétoriky, literatury, výtvarného umění a dějin řádu (např. příspěvky Martina Svatoše, Heinricha Pfeiffera SJ, Lubomíra Konečného, Jana Royta a Miroslava Jana Nepomuka Herolda SJ).

Na úvod divadelní sekce podal její garant dr. Scherl výklad historie výzkumu jezuitského divadla v české řádové provincii od konce 19. století po současnost dokumentovaný pečlivě zpracovaným přehledem základní literatury k divadlu v lokalitách a kolejích a jednotlivým aspektům jezuitské dramatiky a inscenační praxe. Zmínil také několik soupisových a edičních projektů, které dokládají pokračující výzkum této problematiky v zahraničí. Novodobé teoretické uvažování o jezuitském divadle na území českých zemí nepřekročilo však dosud úroveň ojedinělých příspěvků a nedokončených projektů (např. evidence perioch iniciovaná před několika desítkami let divadelněvědnou komisí Rakouské akademie věd). Jean-Marie Valentin (Paříž) se věnoval počátkům jezuitského divadla v Praze a konkrétně pak dramatu Livina Brechta Euripus, tragoedia christiana, provedenému zde poprvé v únoru 1560 a vybranému pro uvedení v Praze poté, kdy byl s ohlasem inscenován na jiných jezuitských jevištích právě v počátcích tamního působení řádu (Vídeň, Ingolstadt, Mnichov, Innsbruck, Trevír, Dillingen ad.). Přehled historicky významných divadelních představení pražských jezuitů pokračoval v příspěvku Herberta Seiferta (Vídeň) o akcích, pořádaných při příležitosti zdejších návštěv císařského dvora v průběhu 17. a 18. století, jejich specifickém tematickém zaměření a některých typických prvcích předpokládaného zhudebnění, které ovšem s výjimkou holdovacího melodramatu J. D. Zelenky Sub olea pacis (1723) nelze zkoumat na základě hudebních pramenů. Poslední zahraniční účastník divadelní sekce Jan Okoń (Krakov) připravil přehlednou informaci o podmínkách pěstování jezuitského divadla na území Polska, kde se jezuité pohybovali v rozlehlém a komplikovaném národnostním terénu paralelního působení několika církví. Dva následující referáty českých badatelek nejmladší generace potěšily zájmem o studium primárních textových pramenů. Magdaléna Jacková (Divadelní ústav Praha) se zabývala komickými prvky, které lze ve školských hrách najít poměrně často. Analyzovala text holdovacího dramatu Antonína Saletky Saeculum coronatum, napsaného pro slavnost ke 100. výročí založení olomoucké koleje. Jedno ze tří tematických pásem této hry tvoří v podstatě samostatnou komickou hru o dobrodružstvích chlubivého vojáka Ramogety, jež se v rámci jezuitské divadelní produkce v českých zemích jeví jako ojedinělá. Kateřina Bobková-Valentová (Historický ústav AV ČR) předestřela na základě studia textů rozmanité způsoby zobrazení osobnosti panovníka ve školských hrách. Tato tematika byla učiteli-dramatiky často využívána a vzhledem k praktickému výchovnému poslání jezuitského divadla i žádána. Obě jmenované referentky spojuje praktická divadelní činnost ve spolku Lauriger, jenž se už více než jedno desetiletí zabývá inscenováním středověkých a barokních her včetně jezuitské produkce. Jádro divadelního spolku tvoří studenti a absolventi klasické filologie na Univerzitě Karlově a z tohoto prostředí také povstal ediční projekt, představený v divadelní sekci konference jako toho času jediná systematicky promyšlená aktivita na poli výzkumu jezuitského divadla v českých zemích. Editoři Alena Bočková a Jan Zdichynec (Praha) připravují k vydání výběr jezuitských školských her tematicky propojených postavou sv. Jana Nepomuckého. Korpus zahrnuje šest her rukopisných, jednu tištěnou a dvě tištěné synopse, prameny pocházejí z pražské novoměstské a staroměstské koleje a z Uherského Hradiště. Součástí edice budou také stručné rozbory obsahu her, přehled postav, jazyková a stylistická charakteristika, informace o autorech, pojednání o školských hrách a jejich metrice a přehled užitých edičních pravidel. S referátem o sv. Janu Nepomuckém a divadle vystoupil také Jaromír Kazda (Praha).

Následující konferenční sekce Hudba přinesla k tématu jezuitského divadla celou řadu dílčích příspěvků a jednotlivých informací. Laurenz Lütteken (Curych) se zamýšlel nad důsledky, které mělo víceúčelové reprezentativní poslání korunovační opery J. J. Fuxe Costanza e Fortezza (1723) pro zvolený kompoziční styl a celkovou podobu díla. Milada Jonášová (Praha) shrnula výsledky svých výzkumů ke vzniku a inscenaci slavnostní jezuitské hry Ferdinanda Silbermanna a Josefa Antonína Sehlinga Judith provedené 3. 6. 1743 v pražském Klementinu v rámci oslav královské korunovace Marie Terezie. Ladislav Kačic (Bratislava) se zabýval hudbou a tancem v jezuitských školských hrách na základě anonymního dobového teoretického rukopisu ze slovenské Skalice a poukázal na konkrétní příklady kompozičních řešení z dochovaných středoevropských hudebních pramenů. Specialista na výzkum hudební tvorby rodu Brixiů Vladimír Novák (Praha) předložil v referátu o holdovacím melodramatu Fama Sancta provedeném pražskými jezuity v říjnu 1729 při oslavách svatořečení Jana Nepomuckého přesvědčivou hypotézu, jíž přisoudil autorství hudby k této hře Šimonu Briximu. Tento skladatel uvedl totiž závěrečný sbor epilogu hry jako svoji skladbu při svatojánské lodní hudbě na Vltavě v květnu 1731, což dokládá též dochovaný autograf kompozice.

Pavla Semerádová (Praha) informovala o pramenech, které přibližují podobu slavnosti k oslavě kanonizace sv. Peregrina na Starém Městě v roce 1727, a o provedené rekonstrukci této slavnosti. Divadelní problematiky se dotkly i další muzikologické příspěvky Michaely Freemanové (Oratoria provozovaná u jezuitů v českých zemích), Marca Niube (Vincenzo Albrici u pražských jezuitů na sklonku 17. století) a Jaroslava Bužgy (Musica omnis ad maiorem Dei gloriam). S příspěvkem naznačujícím koncepci a perspektivu systematického bádání vystoupil však nakonec pouze Tomasz Jeż (Varšava) a představil projekt výzkumu hudební kultury jezuitů ve slezské části české řádové provincie.

Alena Jakubcová

--------------------------------------------------------------------------------

Copyright © 1999-2000 DIVADLO.CZ
Generováno14.6.2007 22:26:15