Texty: DUCHCOV : PEŠKOVÁ, Pavla: Zámecká divadla rodu Valdštejnů v Čechách a na Moravě.

PEŠKOVÁ, Pavla: Zámecká divadla rodu Valdštejnů v Čechách a na Moravě.
Ex:Divadelní revue, 5.9. 2005 http://www.divadlo.cz/art/clanek.asp?id=8921

Zámecké divadlo v Duchcově
Historie zámeckého divadla v Duchcově začíná pravděpodobně již v první polovině 18. století. Zámek v té době patřil nezletilému Janu Josefovi z Valdštejna (1684 - 1733). Do jeho plnoletosti spravoval panství jeho otec Arnošt Josef (†1708). Za poručenské správy Arnošta Josefa byla provedena výstavba dvou bočních zámeckých křídel28. Divadelní sál, umístěný v jižním křídle zámku, tak s největší pravděpodobností vznikl již při jeho stavbě. Z následujících let prameny žádné doklady o stavební činnosti neuvádějí.
Od roku 1771 patřil Duchcov Emanuelovi Filibertovi z Valdštejna (1731 - 1775). Emanuel Filibert byl velkým milovníkem hudby a kultury, na duchcovském zámku zanechal rozsáhlou sbírku hudebnin různých skladatelů, několikero svazků muzikálií a řadu hudebních nástrojů29. O jeho konkrétních divadelních aktivitách však nevíme nic.
Po Emanuelovi Filibertovi dědí Duchcov jeho nejstarší syn, Josef Karel z Valdštejna (1755 - 1814). Pokud divadlo na zámku neexistovalo již dříve, bylo jistojistě zřízeno právě za Josefa Karla, o čemž svědčí rozsáhlý divadelní inventář, sepsaný za jeho života. Josef Karel se zajímal o umění, sbíral antické památky. Jako c. k. komoří a generál polní vachtmistr poznal na svých diplomatických cestách Giacoma Casanovu (1725 - 1798), kterému nabídl místo knihovníka ve velké zámecké knihovně na Duchcově. Giacomo Casanova, básník, dramatik a publicista, autor proslulých pamětí Historie mého života, filozofických a estetických úvah a dokonce i jednoho utopického románu, je znám mimo jiné jako autor divadelních textů pro divadlo Clary-Aldringenů v nedalekých teplických lázních. Dá se tedy s největší pravděpodobností předpokládat, že některé z textů napsal také pro duchcovské divadlo. Z doby působení Giacoma Casanovy na duchcovském zámku však nemáme o zdejším divadle žádných přímých zpráv.
Při soupisu pozůstalosti po Josefu Karlovi byl ještě téhož roku (1814) sepsán protokol o prohlídce budov od zednického mistra a tesaře. Tento protokol obsahuje zmínku o divadle, umístěném v jižním křídle zámku. Dle soupisu mělo prkennou podlahu, úplně vybavené jeviště, orchestr a čalouněné lavice. K divadlu přiléhala divadelní šatna30. Řemeslníci dále navrhli seznam potřebných oprav a úprav, přičemž uvedli, že zámecké divadlo by potřebovalo 4 nová okenní křídla a dále navrhli výměnu kamenných prahů31, což svědčí o jisté opotřebovanosti divadelního sálu.
Rozsah zjištěných nutných oprav přiměl dědice panství, Františka Adama z Valdštejna (1759 - 1823), k rozsáhlé klasicistní přestavbě zámku. V následujících čtyřech letech došlo k řadě stavebních úprav, z nichž některé probíhaly v prostorách “nad starým divadlem”, jak je uvedeno v účetních knihách32. Divadelní sál dostal tři páry nového kamenného ostění. Objevuje se zde též údaj “odklízení stavební suti do divadelního sálu”, což znamená, že přinejmenším po dobu rekonstrukce zámku divadlo svému účelu nesloužilo.
Po smrti Františka Adama přešel Duchcov na Jana Jiřího Josefa z Valdštejna (1768 - 1825). Ten se již v roce 1791 ujímá Litomyšle a roku 1823 dědí Duchcov. Jiří Josef byl zřizovatelem zámeckého divadla v Litomyšli, avšak v době, kdy se stal majitelem duchcovského panství, neprovozoval již divadlo ani na své domácí litomyšlské scéně.
Ve druhé polovině 19. století se stavební činnost na zámku zúžila spíše na jeho údržbu. Následný odprodej zámku státu, jeho adaptace pro umístění úřadů a nešťastné usídlení vojáků během druhé světové války výrazně změnily vzhled někdejšího honosného valdštejnského sídla.
V původním divadelním sále je dnes umístěn depozitář zámeckých obrazů. Po jakémkoliv divadelním vybavení dnes již není ani památky.
Architektonický popis divadelního sálu
Divadelní sál je umístěn v západní části jižního křídla zámku. Jde o prostoru cca 1900 cm dlouhou a 600 cm širokou, zaklenutou půloválnou klenbou na odsazených patkách. Výška sálu je 450 cm. Zhruba v jedné třetině své délky je sál opticky rozdělen spuštěným půloválným 100 cm širokým klenebním pasem. Rozměry jevištní části jsou tedy 650 x 600 cm, rozměry hlediště jsou 1100 x 600 cm.
Klenba je po celé své délce prostoupena celkem pěti protilehlými výsečemi, přičemž v jižní stěně jsou do těchto výsečí vsazena okna. Západní stěna místnosti je rozdělena dalšími dvěma okny, východní stěna je plná. Na obou koncích severní stěny jsou umístěny dveře - v menší části sálu patrně pro nástupy herců na jeviště, v prostornější části sálu pro příchod diváků. Dle staršího půdorysu byly dveře původně umístěny též ve východní stěně.
Stěny sálu jsou hladké, bez jakéhokoliv dalšího architektonického zdobení. Původní výzdoba se nedochovala. Podlaha je cihlová.
Divadelní inventář
Ze zámeckého divadla v Duchcově se nedochovalo do dnešní doby vůbec nic. Určitou představu o jeho podobě a vybavení si však můžeme udělat na základě jediného dochovaného inventáře z roku 180833, který sepisuje veškeré vybavení zámeckého divadla.
Dle soupisu obsahoval dekorační fond celkem deset hlavních a dva doplňující prospekty, oponu, patero různých sufit a desítky doplňujících kulis. Základními scénami byly Zelený pokoj, Sál, Modrý pokoj, Červený pokoj, Společenská místnost, Selská jizba, Les, Zahrada, Ulice a Vězení, dále je zde uveden prospekt s výhledem a znakem a jakýsi obloukový prospekt (pojmenování scén je vyvozeno z německého překladu).
Inventář dále obsahuje seznam tzv. světelných rekvizit, čímž jsou míněny nejrůznější kulisy opatřené vlastním osvětlením či kulisy, jež bylo třeba pro kýžený efekt nasvítit. V pořadí následuje na 90 kusů rytířských rekvizit, dále různá dřevěná zařízení a rekvizity, např. plechové trubky na vodu, kašna a mísa na vodotrysk. Jinou překvapivou položkou je zařízení na výrobu hromu, včetně koulí, které dokládá využívání zvukových efektů v divadelních inscenacích.
Inventář pokračuje početným seznamem divadelních kostýmů, pořízených jednak z milostivého daru hraběte a také zakoupených. Seznam obsahuje desítky různých kusů oděvů, od kompletních uniforem a livrejí, až po klobouky, obuv a drobné oděvní doplňky jako rukavice, pásky a nákrčníky. Zajímavé však je, že v soupisu nejsou uvedeny žádné dámské oděvy. Na soupis kostýmů navazuje méně početný seznam divadelních paruk a nejrůznější obuvi.
Počtem sepsaných položek se tento inventář stává doslova unikátem mezi dosud nalezenými soupisy z valdštejnských zámků, na kterých bylo provozováno divadlo. Žádný jiný inventář tohoto rozsahu buď nebyl pořízen, nedochoval se nebo zůstal skryt mezi množstvím nepřesně roztříděných archiválií valdštejnského rodinného fondu.
Soupis vybavení duchcovského divadla zakončuje stručný seznam zařízení hlediště, které tvořilo 8 čalouněných lavic, 12 velkých a malých dřevěných lavic a 2 zlacené lustry. Tolik o podobě hlediště zámeckého divadla v Duchcově.
Inventář je doplněn rozpisy výdajů za divadelní představení v letech 1804 - 08. Jednotlivé položky uvádějí výdaje za hudbu, osvětlení a rozepisování rolí. Dle E. Mikanové výdaje za hudbu dokazují, že se zde hrály i opery34. V rozpisu zcela chybí výdaje na platby hercům či zpěvákům. Jedním z možných vysvětlení je, že vlastními protagonisty divadelních her v duchcovském zámeckém divadle byli sami příslušníci valdštejnské hraběcí rodiny a snad i jejich příbuzní a přátelé.
Rozpis dále pokračuje počtem uvedených her v tom kterém roce, přičemž roku 1804 to bylo 22 komedií (rozuměno inscenací), roku 1805 26, rok 1806 chybí, roku 1807 dokonce 52 komedií a konečně roku 1808 opět 26.
Tolik vyčerpávající a mnoho prozrazující inventář zámeckého divadla na Duchcově z roku 1808. Žádné další inventáře duchcovského zámku z následujících let nalezeny nebyly, nelze tudíž ani s jistotou určit dobu aktivní existence zdejšího zámeckého divadla.
--------------------------


Valdštejnská zámecká divadla dnes

Známe divadelní sál, známe též několik archivních dokumentů, které o provozu divadla hovoří. Z jeho vybavení se však nedochovalo do dnešní doby vůbec nic. Nevíme, byly-li dekorace někomu darovány, spáleny či zda podlehly času, nevíme, co se stalo s rozsáhlou garderobou a objemným fondem divadelních rekvizit. Divadelní sál dnes slouží jako depozitář obrazů, avšak ze strany současného vedení zámku jsou patrné snahy po postupném možném znovuobnovení divadla. Otázkou zůstává co obnovovat, když po původním divadle nezůstaly žádné stopy, neznáme jeho podobu ani charakter vybavení. Vytvoření jakéhosi stylizovaného zařízení by bylo bezpochyby zajímavé, avšak historicky naprosto nepravdivé.


26) Korespondence s A. Kappes (Bibliothek und Archiv) a s Ch. Hirschler (Schlossmuseum Sonderhausen), květen 2003.
27) SOA Praha, RAV, inv. č. 2964.
28) Vlček, P.: Encyklopedie českých zámků, o. c., s. 146.
29) Mikanová, E.: Hudba na valdštejnských panstvích v 18. století, o. c., s. 34.
30) Líbal, D. a kol.: Zámek Duchcov, Stavebně historický průzkum, Praha 1979, s. 10.
31) Tamtéž, s. 16-17.
32) Tamtéž, s. 20-22.
33) SOA Praha, RAV, inv. č. 3130 I-16/12.
34) Mikanová, E.: Hudba na valdštejnských panstvích v 18. století, o. c., s. 34.
35) SOA Praha, RAV, inv. č. 3519 III-4/1.
36) Mikanová 1991, s. 34. Vzhledem k převozu RAV z původního uložení na zámku v Mnichově Hradišti do SOA Praha došlo patrně k promíchání některých historických listin. Některé z již nalezených dokumentů nejsou pod uvedenou signaturou dohledatelné.
37) Tamtéž, s. 35.
38) Pömerl, J.: Divadlo na zámku v Mnichově Hradišti, o. c., s. 8.