Texty: Otomar Korbelář vzpomíná...

Motal jsem se kolem místních ochotníků, kterým jezdívali v létě o prázdninách vypomáhat pražští konzervatoristé. Mně svěřili moc odpovědnou úlohu - tahat oponu. Pan profesor (Jaromír Borecký), který zřejmě účinkování svých žáků našim ochotníkům zprostředkoval, se na ně přišel podívat. Jako oponář jsem měl možnost sledovat vystoupení konzervatoristů a taky hodnotit. Jednou jsem si řekl, že takhle zahrát bych to dokázal taky. Hráli právě Nerudovu Prodanou lásku. Když jsem si při několika představeních s herci opakoval jejich texty, až jsem je uměl, tak jsem jednoho ze studentů poprosil, aby za mne tahal oponu, že zkusím jít na jeviště za něho. Docela ochotně mně vyhověl, a tak mě uviděl i pan profesor.
Ladislav Tunys: Moje magická skrýš. Otomar Korbelář vzpomíná, s. 20-21.