Texty: DEJL, Jaroslav, GREGAR, Alexandr, ŠEFRNOVÁ, Blanka: KP Dětská scéna 2002 - Hradec Králové

KP Dětská scéna 2002 - Hradec Králové

Regionální přehlídku dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů DĚTSKÁ SCÉNA
Hradec Králové, Divadlo Jesličky, 20-21. dubna 2002
Pořadatelé: Středisko amatérské kultury Impuls a Divadlo Jesličky Hradec Králové Lektorský sbor: Jaroslav Dejl, Blanka Šefrnová, Alexandr Gregar.
Počet představení: 17 Počet účastníků: 170
Předposlední dubnový víkend a zase s divadlem, tentokrát dětským. Jesličky jako vždy praskají ve švech. V porotě Blanka Šefrnová, Jarda Dejl a Saša Gregar.
Kromě dětských seminářů vedených učitelkami Jesliček, se porota rozdělila o své dojmy s vedoucími souborů. Základní postřehy z představení si konečně můžete sami přečíst: ZŠ Husitská Nová Páka, ved. Eva Kaprálova Jak vepřík uschnul docela na placičku (V. Čtvrtek, J.Turnovská)
Spíše činoherní, trochu v nadsázce parodické, princip „dospělého" divadla s „hereckými výkony", potýká se s prostorem, zatím pokus o sdělení, který je dobrou zkušeností pro soubor, ale zatím méně sdělný pro diváka.
Dramatický kroužek IV. ZŠ Železnická, Jičín, ved. Richard Koníř Osmý John a krvavé koleno (R.Koníř podle P.Šruta)
Pěkné mizanscény, židle jako scénografický objekt i rekvizita, ze souboru tryská energie, děti hrají příběh s chutí, kolektivně, trochu jako hru u táboráku, spontánně. Přispívají k tomu i písničky s pěknými choreografiemi na westernové tance, navíc se tlačí i na jakýsi poučný a vlastenecký apel. Škoda, že sám John nemá až tak mnoho příležitostí ke hraní a proto víc předstírá nezjedná.
Recitační soubor ZŠ Bystré, ved. Rudolf Šíp
Zpívání za školou (Žáček, Jurkovič, Danda)
Představení kompilované ze známých veršíků jede jak válec, až mechanicky a stereotypně. Nescházejí nápady a inspirace, které ovšem jsou na dětském
projevu navěšeny zvenčí, děti je necítí jako vlastní potřebu, spíš markýrují a napodobují. Vysoké tempo a stále forte, představení se slévá a stává nečitelným
- zřejmě i pro hrající děti.

ZUŠ Chrudim, ved. Renata Klečková
Dobrodružství Torna Sawyera (Jan Stejskal na motivy M. Twaina)
Pokus o dětský muzikál, spíše v operetním žánru. Autor hudby a libreta doprovází děti na elektrický klavír. Princip dětského divadla režírovaného jako „velké" představení, některé situace a scény režijně i herecky působivé (hřbitov-vraždy), herecké výkony manýristické, napodobující psychologické divadlo.
Saša Gregar


LDO ZUŠ Ústí nad Orlicí, ved. Markéta Světlíková Bubliny (E. Frynta, J. Vodňanský)
Problém je už v sestavení pásma - odkud kam a proč. A tak verše, které by mohly sloužit k chápání rytmu, nadsázky a hry se slovy velmi často jen vyšumí. Každá z básniček má i svůj výrazný konec, což se v inscenaci také neobjevilo. A tak jsme viděli pokus šesti dívek o jevištní ztvárnění hraných básniček. Problematická byla i pohybová složka pásma.

HORNÍ - DOLNÍ, dramatický kroužek při ZŠ Sloupnice, ved. Eva Sychrová Stalo se v Hameln (na motivy lidové pohádky E. Sychrová) Hudba: Jana Hudcová
Zajímavá úprava známého příběhu krysaře. Inscenace využívající chóru. Příběh je sice zjednodušen, ale základní poselství nese. Jedná se také o pokus o muzikál, původní hudba i zpěv jsou velmi kvalitní, místy působivé. Prostor je vytvářen pouze těly herců, pracuje se s náznakem. Důležitým prvkem jsou šedé šátky, které nesou řadu významů. Krysy jsou naznačeny zvukem či pohybem šátků. Postavy radních jsou vyčleněny rychle z chóru a mají pouze jednoduchý znak - čepice, pláštěnka.
Jedinou sólovou postavou je krysař. Děti na jevišti působí přiměřeně, ví o čem mluví, pěkně zpívají. Celek je příkladem, že i na základní škole může působit soubor, který umí a ví co a jak chce dělat.
Cena souboru za práci na inscenaci, nominace na Dětskou scénu Trutnov.

Divadýlko ZŠ Provodov, ved. Kateřina Turková O Šípkové Růžence (K. Turková podle F. Hrubína)
Souborek malých dětí od první do páté třídy, pracují první rok při školní družině. Sympatická a mladičká vedoucí je na začátku práce, takže inscenace nese všechny rysy začátků - nesoustředěnost dětí, trochu zmatku v dramatizaci. Také zvolené loutky - bedny - hlavy Růženky a prince nejsou zrovna nejšťastnější. Lze jen přát vedoucí i dětem mnoho trpělivosti a nadšení do další práce.

ZŠ Brandýs nad Orlicí, ved. Antonín Sláma
Babičko, proč je moře slané?(na motivy J. Wericha zdramatizoval Z. Pojman)
Vedoucí použil jako předlohu dramatizaci Z. Pojmana ze sedmdesátých let minulého století a ještě ji dál aktualizoval. Původní dvoreček v úvodu rozvinul o postavu babičky. A tak vznikl text, který ztratil poetiku původní laskavě ironické pohádky J. Wericha. Aktualizace jsou místy až brutální, mimo dětský svět. Děti jsou místy nepřirozené až afektované. Na jevišti nemají vytvořen jasně vytčený hrací prostor a jsou bezradné. Scénická hudba je nesourodá, často mimo žánr inscenace. Zpěv místy falešný. Prostě - méně by bývalo lépe.

New-fíci, ZŠ Horní Maršov, ved. Kateřina Klimešová Pan Kaplan (Leo Rosten kolektiv)
Milá skupina dětí, milý text, ale výsledek práce je zatím spíše milým pokusem.
Jde spíše o ilustraci textu, práce má více smysl směrem dovnitř souboru. Snad příště.

3. roč. LDO ZUŠ Na Střezině, HK, ved. Ema Zámečníkova
Jak se chtěl oženit Yangy Bangy Bou (pásmo nesmyslových příběhů Edwarda Leara v překladu A. Přidala)
Část většího budoucího celku z textů Edwarda Leara. Parta, která ví, co říká, protože všichni znají celý text a až na jevišti si určí, kdo bude kdo. Umí rytmus, nadhled, humor, pohyb. Prostě radost se dívat. Jde o metodickou ukázku, jak čistě dělat recitační pásmo, jak na dobře zvoleném textu lze děti mnohé naučit a nemusí přitom jít o samoúčelnou práci. Doporučení do širšího výběru DS Trutnov.
Jaroslav Dejl


„My tři" ZUŠ Žamberk, ved. Olga Strnadova
Čtvero (podle předlohy J. Kahouna: Ze zahrádky do zahrádky)
Se dvěma malými protagonisty, i když doplněnými do tria Olgou Strnadovou v roli proměňujícího se slunce., vypadá inscenace na první pohled křehce. Ale brzo na křehkosti zapomeneme, děti dokážou zahrát své příběhy pěkně razantně, v rámci zvoleného tvaru, s gustem, s humorem a vypointovaně. Děti odehrají role různé, navíc dokážou už předat i „roli" toho kterého ročního období, ve kterém se se svým příběhem pohybují. (Z jeviště k nám zavanul horký vzduch letního lesa, nebo i to, jak vesele i smutně je na podzim...).
Úprava textu je výborná, situace nejsou zahlceny slovy. O věcech prostých, ale důležitých, se hraje jednoduše a vynalézavě. Ovšem, když se věci mají dít, skutečně se dějí. Jistého povýšení příběhů se dočkáme v písních, které ukončují každou roční dobu. Děti v nich niterně doříkávají to, co předtím rozehrály. Opět, slova k písním jsou dozajista básnické texty.
Nominace na DS Trutnov, protože kvalita všech složek (dramaturgické, režijní, výtvarné i hudební) je nesporná. Představení zapůsobilo velmi harmonicky.

OČKA ZUŠ Žamberk, ved. Olga Strnadova
Můj kocouří deník (podle předlohy J. Kolář: Z deníku Kocoura Modroočka)
Jde samozřejmě o dramatizaci části knihy J. Koláře. Příběh kocoura Modroočka je jemně veden od jeho šťastné sebedůvěry ve vlastní já přes poznávání okolního světa sjeho „kočičími" trably až po náznak kocourkova dospívání. Modroočko už nemyslí jen na sebe, začíná oplácet, učí teď novým věcem svou kamarádku. Kocourek se podřizuje řádu věcí, nebo snad - splývá s ním a může se pak cítit dobře a šťastný v tom „svém" světě, který si dobře ohmatal. (Tento dramaturgický úmysl považuji za krásný.)
Vizuálně je inscenace velmi uspokojivá, vkusná a vtipná, na míru čtyřem dětským hercům. Hraje se se šitými loutkami - zvířecími manekýny.
Jednotlivé epizody se rozehrávají na zvětšených částech panelu, na kterém vidíme celý domov kocourka.V příběhu postupně obejdeme tento kocouří mikrosvět. Traktování epizod je zcela pravidelné, což dodává jemnosti vyjádření patřičný klid, ale jak čas běží, stává se monotónním. V každé epizodě je píseň, která je zařazena originálním způsobem. Podotýkám, že kvalita písňových textů i hudby je nesporná.
Děti jsou při věci, přesvědčivě příběhu oddané. Jde o kultivovaný tvar, který by ještě víc zkrásněl vzrušivějšími momenty ve výrazu nebo temporytmu. Aspoň tedy předpokládám.
Doporučení do širšího výběru DS Trutnov

Tak co?" ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, ved. Romana Hlubučková O lakomé Bárce (Jan Werich)
Známou Werichovu pohádku odehrají dvě dívky, ne už děti, s menší dramaturgickou úpravou, zkratkou ve střední části hry. Příběh rámuje i lehce prostupuje „druhý plán" - s trochu káravým humorem se dívky popichují, jedna z nich totiž tak trochu Bárku připomíná... Dívky svůj nadhled nad příběhem nadměrně nezdůrazňují, spolupracují v něm myslím úspěšně.
Inscenace je drobná, na stole je postaveno leporelo a před ním se vše odehraje jednoduchými, malými (z dálky nerozeznatelnými) loutkami a několika rekvizitami. Neotřele a vtipně dopadlo instalování a posléze zamordování farského prasátka. Což dalo zapomenout na předchozí příliš snadné rozhodnutí pana učitele tento čin vykonat.
Jednoduchost a drobnost inscenaci spíš napomáhá, máme dojem svižnosti a hravosti a také přehlednosti. Proto odpustíme i mírnou „kostrbatosť či nedohranost situace, která se někdy přihodí.
Doporučení do širšího výběru DS Trutnov.

Tak co?" ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, ved. Romana Hlubučková Kuřátko Tinka (J. Křešnička)
V loutkové hře s rázovitýn kuřetem Tinkou hrály děti šitými, většími maňasy. To byla dobrá volba, tyto loutky umožňují razantnost pohybu i projevu. A to tenhle příběh, jemně si osahávající prvky „rakvičkárny", potřeboval. Děti dokázaly, že tenhle typ divadla pochopily a hodně toho už herecky zvládly. Příběh je hrán vesele a bez rozpaků, jen výraznější pointa mu chybí.

Loutkářský kroužek Myšáci DDM Bájo, Česká Skalice, ved. Pavla Knápková Kašpárek a Honza jdou do světa (Jaroslav Průcha)
S Kašpárkem a Honzou, co vyšli do světa, vykročila z České Skalice také tato inscenace a to docela lehkou nohou. Byla přívětivá, milá ve své střídmosti a uspořádanosti. Děti hrály pečlivě s těžko ovladatelnými únanovskými loutkami, které doplnily svou scénou. Starý text byl v zásadě dobře upraven a děti ho zvládly. I přes jisté nemotornosti neslo představení stopy dobré inscenační intuice.

DS JILM, ZŠ Komenského, Jilemnice, ved. Jarmila Andrštová Strašidlo Bublifuk (V. Novák, S. Oubram)
O strašidlu jménem Bublifuk hrají děti z krásné Jilemnice plnou hodinu a s nasazením. Děti - herci působí ve hře příjemně, škoda jen, že jejich postavy byly napsány tak plošně, nedramaticky a nedávají možnost k žádnému uchopení a jednání. Představení je ale dobře vedeno a děti mají své úkoly zažity. Jen hudební složka se moc nepovedla. Přesto, že se děti snažily co mohly, slyšeli jsme, že každý ptáček není zpěváček.
Blanka Šefrnová