Texty: SOkA Kolín,, archivní pomůcka: Ochotnické divadlo Tyl Žiželice nad Cidlinou (1819) 1847–1978

Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Kolín

Ochotnické divadlo Tyl Žiželice nad Cidlinou (1819) 1847–1978.
INVENTÁŘ, Číslo listu JAF: 918. Číslo evidenční pomůcky: 388
Ivana Horáčková, Kolín 2000.
Dějiny Ochotnického divadla Tyl Žiželice nad Cidlinou.

Městečko Žiželice bylo centrem nejen života hospodářského, ale i centrem života kulturního jižní části chlumeckého panství (Chlumec nad Cidlinou). V polovině 19. století mělo bezmála 2000 obyvatel a jak se v místě traduje a nakonec i v kronice píše, už v první polovině 19. století, dokonce v r. 1820, se hrálo v Žiželicích divadlo. Žiželické divadelní ochotníky tak můžeme, spolu s autorem kronikářských záznamů Stanislavem Kasalem, zařadit mezi průkopníky českého ochotnického divadelnictví, kdy se divadelní představení konala příležitostně, ve skromných podmínkách, bez valného vedení a organizace, avšak s nadšením. Spolkový život byl v té době ve svých počátcích. Tomu odpovídalo i tehdejší vydávání pravidel, která byla značně chaotická a všímalo si vždy pouze některého spolkového typu.
První spolkový zákon vyšel až formou dekretu dvorské kanceláře z 5. 11. 1843. Podle něho bylo k založení jakéhokoliv spolku nutno získat souhlas státních úřadů, a to podle typu spolku buď císaře, spojené dvorské kanceláře, nebo zemského úřadu (v Čechách gubernia). 17. 3. 1849 byl vydán císařským patentem liberálnější prozatímní spolkový zákon, který povolil, aby nepolitické spolky nevýrobní povahy vznikaly volně bez nutnosti povolení úřadů. Pouze měly ohlašovací povinnost – tedy do 14 dnů před zahájením činnosti obecnímu úřadu v sídle spolku, okresního úřadu oznámit utvoření výboru a předložit stanovy. Prosazováním policejního režimu (tzv. bachovského absolutismu) se značně omezil spolkový život, byly zakázány studentské spolky, omezováno členství studentů ve spolcích apod. Tento nepříznivý vývoj pro sotva vzniklé spolky dovršil nový spolkový zákon z 26. 11. 1852 č. 253/1852 ř. z., který se vrátil k povolovací praxi zákona z roku 1843 a nahradil tak prozatímní spolkový zákon z roku 1849.
Opravdu liberální spolkový zákon z 15. 11. 1867 č. 134/1867 ř. z., O právě spolčovacím, se stal součástí prosincové ústavy z téhož roku, která platila v Předlitavsku až do konce monarchie. Zákon upravoval podmínky spolčování nejen po celou existenci Rakouska–Uherska, ale i po roce 1918. První československá republika jej převzala (a rovněž tak dílčí zákon č. 253/1852 ř. z.) s drobnými změnami a v novelizované podobě platil i během okupace. K úpravám spolkového práva došlo za pomnichovské „druhé“ republiky např. vládním nařízením z 27. 1. 1939 č. 13/1939 Sb. a vládním nařízením č. 30/1939 Sb.) a nedlouho po okupaci českých zemí německou armádou se přistoupilo k další novele spolkového zákona, která značně omezila spolkovou činnost (vládní nařízení č. 97 z 31. 3. 1939). Po skončení druhé světové války byla zrušena předchozí okupační nařízení a byla provedena celková náprava spolkového života dekretem prezidenta ČSR z 25. 9. 1945 č. 81/1945 Sb., O některých opatřeních v oboru spolkovém.
Nová komunistická moc po svém nástupu v únoru 1948 přikročila k postupnému omezování spolčovacího práva. V roce 1951 byl dosavadní spolkový zákon (a zároveň shromažďovací zákon č. 135/1867 ř. z.) nahrazen zákonem z 12. 7. 1951 č. 68/1951 Sb., O dobrovolných organizacích a shromážděních, jenž vstoupil v platnost 1. 10. 1951. Nový zákon platil na území celého státu, takže nahrazoval rovněž staré uherské spolkové zákonodárství na Slovensku. Uvedl do praxe tzv. dobrovolné organizace. Pod tímto novým termínem, který měl nahradit spolky, se rozuměly organizace, v nichž se sdružuje lid: „ ...k uplatnění svých demokratických práv a tím k upevnění lidově demokratického zřízení a k podpoře úsilí o výstavbu socialismu.“ Ustanovení zákona doplnila podrobnější vyhláška ministerstva vnitra z 29. 9. 1951 č. 320/1951 Ú. l., O dobrovolných organizacích a shromážděních. Po dobu následujících desetiletí tak v Československu vyvíjely činnost jak „staré“ spolky zřízené na základě rakouského spolkového zákona – podřízené ovšem přísnému dozoru státu, tak masové celostátní dobrovolné organizace, jež přes oficiální nezávislost byly propojeny s mocenskými strukturami v zemi.
Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 upevňovala komunistická strana svoji moc na všech úsecích života. Především se muselo omezit shromažďování občanů. Byly vydány dva zákony, týkající se práva spolčovacího – zákon z 13. 9. 1968 č. 126, o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku a č. 128, o Národní frontě. Ač „přechodné“, platily oba až do konce komunistického režimu.
Jak se s těmito zákonnými normami potýkali žiželičtí ochotníci na svých počátcích nám není známo V roce 1847, jak naznačuje písemný záznam v kronice, byla „provozována Divadlem v městě Žiželicích“ hra od J. K. Štěpánka Zločin ze ctižádosti. Jan Duffek, řídící učitel, a J. V. Vrbický, obchodník, byli pravděpodobně první, kteří vedli a režírovali zde divadelní ochotníky. V kterých místech se v těchto počátcích divadlo v Žiželicích hrálo, není známo.
V roce 1850 vystoupili ochotníci před veřejnost s hrdým vlasteneckým názvem „Česká divadelní společnost v Žiželicích“ a sehráli veselohru Ze sedmi ta nejškaredější. V té době vlastnila divadelní společnost již na 47 divadelních knih - her. V roce 1859 žiželičtí změnili název svého spolku na „Společnost ochotníků v Žiželicích“ a sehráli šest divadelních her v hostinci u Drahovzalů v čp. 1.
V 60. letech 19. století se divadelní představení nekonala, ochotníci pořádali jen zábavný věneček v hostinci u Drahovzalů. Ze skrovných příjmů darovali na opravu varhan v kostele sv. Prokopa 31 zlatých. V průběhu let 1872 – 1874 začali opravovat scénu, František Smeták namaloval kulisy a oponu, sehráli osm představení.
V roce 1875 byl pravděpodobně založen „Zpěvácký spolek Čech“ v Žiželicích, sbormistrem byl Jan Duffek, který byl zároveň vedoucím činovníkem Společnosti ochotníků v Žiželicích. Zpěvácký spolek působil až do roku 1904, kdy zanikl. Provázanost obou spolků v členské základně vedla k tomu, že dva spolky podobného zaměření neměly na tak malém městečku možnost si konkurovat a dále se umělecky rozvíjet.
Roku 1886 se poprvé v názvu spolku objevuje jméno českého vlastence, herce a spisovatele Josefa Kajetána Tyla - „Spolek divadelních ochotníků Tyl v Žiželicích“. V tomto roce má spolek 28 činných členů, ředitelem spolku je J. V. Vrbický, obchodník, jednatelem je Jan Kleiner, pokladníkem (početvedoucím) Jan Duffek a režisérem Jan Hejcman.
Krutá rána postihla ochotníky v roce 1889, kdy jeviště, kulisy a rekvizity uložené v hostinci (čp. 75) u pana Aloise Lišky ze Žiželic, při požáru byly značně poničeny. Tehdejší režisér Florián Vyčítal, učitel, opravil některé kulisy a namaloval několik nových, aby se mohlo co nejdříve začít hrát. Díky tomu mohla být činnost následující rok 8. ledna 1890 na valné hromadě opět zahájena. Ochotníci přesídlili do hostince U Jelena (později sokolovna, čp. 27), jehož majitelem byl J. Kudrna. Zde hráli až do roku 1895. Tohoto roku se vzdal činnosti ve spolku jeho dlouholetý ředitel J. V. Vrbický a na jeho místo byl zvolen na jeden rok MUDr. Jakub Vondrovič, kterého vystřídal roku 1892 Jan Duffek ml., řídící učitel ze Žiželic. Od roku 1894 vedl režii František Hradecký, tkadlec ze Žiželic čp. 112. Na jeho podnět se stali žiželičtí ochotníci roku 1898 členem Ústřední Matice divadelního ochotnictva českoslovanského.
Roku 1897 se změnil název spolku na „Čtenářsko – ochotnická jednota Tyl v Žiželicích“ a sice za ředitele Jana Vrbického, stavitele. Roku 1904 se stal ředitelem Václav Fr.Hradecký, obchodník ze Žiželic, čp. 21, hrávalo se nadále v bývalém hostinci pana Kudrny U Jelena, nyní sokolovně. Budova patřila nyní Tělocvičné jednotě Sokol a ochotníci museli žádat o půjčování místnosti ke zkoušení a hraní a platit nájem. Vzhledem k tomu, že neměli svoji stálou scénu, natož budovu, veškerý divadelní inventář měl uložen (pravděpodobně zdarma) v budově radnice.
V letech 1911 – 1912 byla vystavěna nová sokolovna, která neměla sloužit jen ke cvičení, ale i k shromažďování obecenstva při různých příležitostech. Za tím účelem zde bylo zřízeno jeviště 6×6 m, galerie a sál pro 250 sedících diváků. Divadelní ochotníci si při této příležitosti pořídili několik nových scén, jejichž kulisy pro ně namaloval Č. Jandl z Prahy, pozdější akademický malíř.
První světová válka zasáhla do činnosti spolku. Teprve 30. září 1917 byla činnost spolku opět zahájena přátelským večírkem s bohatým programem. Výtěžek ze všech akcí spolku, především divadelních představení, uskutečněných do konce světové války, byl věnován ve prospěch pomníku padlým žiželickým vojínům a ve prospěch vdov a sirotků po padlých vojínech.
Vznik republiky oslavili ochotníci slavnostní hrou Jaroslava Vrchlického Exulant. Roku 1920 spolek opět změnil název, nyní na „Ochotnické divadlo Tyl v Žiželicích“.
Počátkem 30. let opustili řady žiželických ochotníků dva dlouholetí a zasloužilí členové spolku. V roce 1930 zemřel ředitel spolku V. F. Hradecký (od r. 1904) a na jeho místo byl zvolen jeho syn Václav Hradecký, ml., který stál v čele žiželického divadla až do roku 1951. V roce 1931 zemřel také zasloužilý režisér (od r. 1894) František Hradecký, tkadlec z čp. 112. na jeho místo nastoupil Stanislav Pekárek, městský tajemník. Další dva režiséři se vyměnili, než se jím stal v roce 1940 Stanislav Kasal, obchodník ze Žiželic, čp. 76, který v letech 1941 – 1943 psal Kroniku ochotnického divadla Tyl v Žiželicích (viz inv. č. 1). Pod jeho režijním vedením oslavil divadelní spolek v roce 1947 sté výročí svého působení.
Nesvoboda si vyžádala i nucené přestávky v herecké činnosti žiželických ochotníků. Od května 1941 do září 1942 se nehrálo vůbec, v roce 1943 se sehrálo 5 her a to v 15 představeních. V roce 1944 aktivní společenský a kulturní život ustrnul. Oficiální kulturu v městečku šířilo jen místní kino, neboť bylo pod německou správou a dozorem.
V roce 1951 padly dřívější organizační složky ochotnických divadel; nejvyšší- ústřední ÚMDOČ (Ústřední matice divadelních ochotníků českých) v Praze a regionální – Bozděchův divadelní okrsek v Novém Bydžově. Divadelní soubor se stal divadelním odborem Újezdní Osvětové besedy (dále jen ÚOB), složce při Místním národním výboru v Žiželicích. Změnil jméno na „Tyl–divadelní odbor ÚOB v Žiželicích“. Veškerá činnost divadelníků spočívala na bedrech několika lidí, zejména S. Kasala, Jana Homolky, Jaroslava Novotného a Anny Novákové. Příčiny tohoto stavu shledával kronikář zejména v působení členů (zaměstnání, studium) mimo Žiželice.
Opět pod vedením Stanislava Kasala vstoupili žiželičtí ochotníci do jubilejních oslav 120. výročí založení divadla v Žiželicích v roce 1967. V rámci oslav vystoupili domácí ochotníci s veselohrou „Sluha dvou pánů“ a slavnostní hrou „Červený mlýn“. Na oslavách hostovaly další dva soubory z Týnce nad Labem a Klamoše (o. Hradec Králové), s druhým udržoval spolek přátelské styky od r. 1941.
S. Kasal, dlouholetý režisér a vedoucí spolku, zanechal v roce 1968 své činnosti a nenašel se již nikdo, kdo by jej nahradil a tak činnost divadelních ochotníků v Žiželicích pozvolna zanikla. Láska k divadlu přivedla S. Kasala zpět mezi herce, ale tentokrát neživé. V roce 1973 se ujal starých poškozených loutek, které vyřezal Viktor Smeták. V roce 1945 je daroval žiželickému Sokolu. Loutky a kulisy převzal svaz mládeže, který provozoval v hostinci „Na Bacule“ loutková představení v režii Pavla Dostála. Dlouhodobé neopatrné zacházení a neodborné uložení se na stavu loutek nechvalně podepsaly. S. Kasal s pomocí místních lidí loutky a kulisy restauroval a asi se 17 mladými spolupracovníky sehrál loutková představení např. Začarovaný les, Ostrov splněných přání, Drak aj. Poslední hra, Pohádka o slunci, se sehrála na jaře roku 1976. Loutky jsou v současné době uloženy (vystaveny) v místním muzeu v budově Obecního úřadu Žiželice nad Cidlinou.
V září roku 1976 se rozbořila sokolovna, která zde stála od roku 1912 a ustoupila stavbě kulturního domu, který byl v květnu 1981 předán veřejnosti, ale ochotnické divadlo, ani loutkové, se v novém kulturním domě nepodařilo oživit.

Použité prameny a literatura:
Kronika 1847 – 1976, inv. č. 1
Kupředu, roč. 15, 1967, č. 7, 8, 11, 21
Žiželské noviny, roč. 6, 1981, č. 3
Lašťovka, M., Lašťovková, B., Rataj, T., Ratajová, J., Třikač, J., Pražské spolky, SCRIPTORIUM 1998, str. 11 – 20
Císař, Jan a autorský kolektiv, Cesty českého amatérského divadla, IPOS – Informační poradenské středisko pro místní kulturu Praha 1998

Charakteristika a využití fondu
Archivní materiál, který byl převzat k trvalému uložení v Kolíně v roce 1999 spolu s fondem Archiv města Žiželice, je v dobrém fyzickém stavu. Do té doby byl uložen v suterénu budovy Obecního úřadu Žiželice v místní muzeu
Úvodní pasáže Kroniky spolku (inv. č. 1) byly psány v průběhu let 1941 – 1943 S. Kasalem. Retrospektivní záznamy autor čerpal jednak z dochovaných spolkových písemných záznamů, jednak, ty nejstarší, dle ústního podání.
Knihy správní se dochovaly v souvislé řadě od roku 1886 do roku 1941.
Jednací knihy sloužily nejen k zápisům ze schůzí spolku, ale i jako knihy účetní, do kterých se zapisovaly příjmy a vydání a vyúčtování z provozovaných her. V Knize režisérské jsou záznamy o divadelních hrách, které se hrály, jejich název, místo produkce, rozepsané obsazení rolí, příjem a vydání z jednotlivých představení. V knize režisérské z období let 1890 – 1949 (inv. č. 8) je v abecedním seznamu divadelních her rozepsaných pod písmenem „Z“ nejstarší známé datum o činnosti ochotnického divadla v Žiželicích-rok 1847.
Evidenční knihy informují o činnosti spolku z období let 1850 – 1944; o počtu členů, o divadelních hrách, o účinkujících hercích. Udávají přehled o tom, kolik výtisků divadelních her spolek vlastnil. Kromě toho se dozvíme složení spolkové agendy (úřední agenda a knihovna divadelních her) (inv. č. 12).
Vlastní spisy vzniklé z činnosti spolku pocházejí z let 1896 - 1962.
Vzhledem k tomu, že se nedochovaly registraturní pomůcky, ani nebyly shledány náznaky nějakého vlastního spisového plánu, jsou tyto spisy uspořádány podle věcného obsahu do uměle vytvořených dvanácti skupin.
Skupina různé spisy (inv. č. 25) obsahuje nepatrné množství chronologicky seřazených spisů, které obsahově nezapadají do předchozích skupin.
Pokladní deník (inv. č. 26) obsahuje záznamy o příjmech a vydáních spolku z jednotlivých představení a dále v něm najdeme seznamy členů a jejich finanční příspěvky.
Na archivní materiál z období let 1819 - 1966, který se nedal zařadit
do předešlých skupin, byla vytvořena skupina IV. ostatní materiál, která obsahuje např. alba fotografií, výstřižky z tisku, „Kanzional pro Organ“ – rukopis notových zápisů písní z roku 1819 od neznámého dárce aj.
V příloze inventáře jsou sepsány některé položky skupiny IV. Ostatní materiál. Např. divadelní časopisy, 58 výtisků divadelních her a 32 rukopisů rozepsaných rolí k divadelním hrám. Divadelní hry a rozepsané role jsou řazeny podle původních čísel ve spolkové knihovně.
Další informace o spolku najdeme bezpochyby po uspořádání v archivním fondu Archiv města Žiželice nad Cidlinou a regionálním tisku.
Závěrem je nutno připomenout, že až do roku 1960 správně náležela obec Žiželice do okresu Nový Bydžov. Pro badatelskou činnost z toho vyplývá, že další prameny k jejím dějinám je třeba hledat v archivním fondu Okresní úřad Nový Bydžov v SOkA Hradec Králové, případně v dalších fondech (Velkostatek Chlumec nad Cidlinou) v SOA Zámrsk.
Vzhledem k charakteru a množství zachovaných písemností nebyla provedena vnitřní skartace.

I. Knihy
a) pamětní

Kronika 1847 – 1976 1

b) správní

2. Jednací kniha 1886 – 1894
(Zápisy ze schůzí a vyúčtování her)
3. Jednací kniha 3/ 1894 – 10/ 1902 3
(Zápisy ze schůzí a vyúčtování her)
4. Jednací kniha 11/ 1902 – 2.2/ 1920 4
(Zápisy ze schůzí a vyúčtování her)
5. Jednací kniha 10. 2/ 1920 – 1/ 1925 5
(Zápisy ze schůzí a vyúčtování her)
6. Jednací kniha 2/ 1925 – 1941 6
(Zápisy ze schůzí a vyúčtování her)
7. Kniha režisérská 1857 – 1874 7 1
(Pracovní záznamy režiséra)
8. Kniha režisérská 1890 – 1949 8
(Pracovní záznamy režiséra)


c) evidenční

9. Seznam členů 1857 – 1919 9 1
10. Seznam členů 1872 – 1940 10 1
11. Výčet knih k České divadelní
společnosti v městě Žiželicích 1850 11 1
(Inventář divadelních her)
Seznam písemností v divadelním archivu
uložených (Inventář archivu spolku a
divadelních her) 1944 12
13. Seznam divadelních her hraných
v letech 1847 – 1886 1944 13 1




II. Spisový materiál

b) vlastní spisy

14. Stanovy 1897, 1920, 1940 1
15. Pozvání na schůze valné hromady 1904 1
16. Odstoupení předsedy a režiséra 1904 1
Návrh na udělení uznání za ochotnickou
činnost 1947 1
Povolení k pořádání divadelních
představení 1919, 1951 1
19. Divadelní soutěže – hodnocení 1941 – 1962 1
20. Pořizování divadelního inventáře 1913 – 1946 1
21. Výročí založení – 100 let 1947 1
22. Výročí založení – 120 let 1967 1
Členství spolku „ Tyl “ v Družstvu pro
vystavění spolkového domu ve Vídni 1896 – 1919 1
24. Členství spolku „ Tyl “ v Ústřední Matici
divadelního ochotnictva československého
v Praze 1934 1
25. Různé spisy 1904 – 1933 1


III. Účetní materiál

a) knihy

26. Pokladní kniha 1898 – 1934 14


IV. Ostatní materiál

Album fotografií do r. 1966
Album plakátů a pozvánek na plesy 1879 – 1963
Album plakátů , programů festivalů
a čestných uznání 1913 – 1978
Výstřižky z tisku nedat. 1
31. Úmrtní oznámení členů spolku 1930 – 1944 1
Divadelní časopisy (7 ks) 1901 – 1950 1
33. Divadelní hry (58 ks) 1819 - 1941 2
Rozepsané role k divadelním hrám (32 ks) 1849 - 1890 3
Sborník písní a recitací 1859 3
36. Kanzional pro Organ - rukopis 1819 3
Příloha

Divadelní časopisy:
Inv. číslo 32

Divadlo, 1905
Divadelní listy, 1901, roč. II, sešit č. 11, 15, 16, 18, 19,
Divadelní listy, 1902, roč. III, sešit č. 9, 14, 15
Divadelní listy, 1903, roč. IV, č. 17
Divadelní listy, 1903, roč. V, č. 1
Zprávy ÚMDOČ, 1950, roč. IV, č. 10 – 11
Zpravodaj Klicperova Chlumce, II. celostátní přehlídka divadelních souborů, 1964

Divadelní hry:
Inv. číslo 33
( Původní číslování divadelních her uložených ve spolkové knihovně )

Božena
Bezděčný lékař
Vyzvědač
34 A Ze sedmi ta nejškaredější
Věrný služebník
Furiant
Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce
Svědomí aneb Žertva na Balkáně
Tři sta třicet tři
Damoklův meč, Obědvám s matkou
Farář z podlesí, Růže, Kralodvorský rukopis
Maloměstští diplomati
Koš
Srdce a svět aneb Milenka a manželka
Vdovec
Hodina večerní
Nevěsta Mesinská čili Probuzení z bludu snění
Fučík aneb Kam vítr, tam plášť
Lépe malým nežli velkým pánem býti
Musí na venek! Dědkův kalmuk.
Léčení lásky čili Úmyslný a Bezúmyslný lékař
Omylové
Zazděné okno
Kamma, kněžna Bojů
Sázka. Zhojení podagry
Sirotek Lowoodský
Epigramm aneb Což si mne žádná nevezme?
Stará láska nezahyne
Pan praktikant čili Bez zamilování žádného chleba
58, 59 Dvě vdovy. Recept proti tchyním. Herkules. Popis slavnosti.
Karla XII. navracení se do vlasti
Nevolníci aneb Isidor a Olga
Hamlet, princ Dánský
Nathan moudrý
Divadelní ochotník. (Přehled vydaných divadelních her)
Pašerové. Dva přátelé a jediný kabát.
(65) Dívka z Podskalí. Dům na silnici. Nemalujme čerta na stěnu!
Monika
Zavržený syn
Zločin ze ctižádosti
Incognito nebo Na zapřenou
Angelina
Zpovědník
94 Tenkrát ….
Chudý písničkář
Svatba na velocipedu. Posledního dubna.
132 Osudný den fidlovačky aneb Strašidlo v ševcovské dílně
139 Na dušičky aneb Modlitba na hřbitově
Žena advokát. Dragoun v ohni.
Pražský žid
Kouzlo kulis
472 Jan Hus
Frajtr Kacbunda – neštěstí kumpanie
Jiříkovo vidění
Poslední výstup
O malíři, který dělal zázraky
- Nový český besedník


Rozepsané role k divadelním hrám:
Inv. číslo 34

Hadrian z Římsu
Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera
Záhuba rodu Přemyslovského
Paní Marjánka matka pluku aneb Ženské srdce
Amsterodamský zákon vecte Kat amsterodamský
Dragoun v ohni
Příbuzenství
Chudý kejklíř
Poslední desetník
Dva přátelé a jeden kabát
Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě
Nebezpečné sousedství
Faust druhý
Cikánka a její děti
15 Němý
16 Proklatec čili Víra, naděje a láska
17 Fučík
18 Nevini viniči
19 Slepý mládenec
20 Obležení německého Brodu
21 Chudý písničkář
22 Marie, dcera pluku
23 Jen mimochodem
24 Kéž bych se byl neoženil
Bezúmyslný lékař
Jiříkovo vidění
Jan z Nepomuku
Magelóna
Zvoník Matky Boží
Švihák a dělník
Marnotratný syn
I dobré jitro

Obsah

Dějiny fondu 1
Charakteristika a využití fondu 6
Inventární seznam 8
Příloha 10
Název fondu: Ochotnické divadlo Tyl Žiželice nad Cidlinou
Značka fondu: VI
Časový rozsah: (1819) 1847 – 1978
Počet inventárních jednotek: 36
Počet evidenčních jednotek: 25
Úřední knihy: 14
Kartóny: 2
Fascikly: 8
Foto alba: 1

Počet běžných metrů: 0,74
Místo uložení fondu: Státní okresní archiv Kolín
Stav ke dni: 4. 12. 2000
Počet stran inventáře: 12
Fond zpracovala a inventář sestavila: Ivana Horáčková
Pomůcku schválila: Mgr. Z. Miškovská, č. j. 588 dne 11. 12. 2000