Texty: TEATRALIA KOŠETICKÉHO SBORNÍKU, 1680, zprac. Vojtěch Ron

TEATRALIA KOŠETICKÉHO SBORNÍKU

Košetického několika dílné Quodlibeticum, jehož 1. díl je datován rokem 1680, obsahuje vzácná teatrália, která by beze stopy zmizela, kdyby nebylo jeho jedinečného, dychtivého zájmu uchovávat památky slovesnosti, písemné dokumenty a kuriozity své doby. Díky tomu se nám dochovaly četné stopy teatrality v kultuře druhé poloviny 17. století: několik intermedií, jeden dialogický spor, několik božítělových a květnonedělních deklamačních produkcí, řada českých, německých a latinských her i drobnějších teatralií:


[1] Versus sequentes in festo coporis Christi in quavis Statione post decantatum Evangelium a pueris recitantur.

[2] Alii versus.

[3] Alii versus.

[4] Versus sequentes Dominica Palmatur in Ecclesia post concionem ex antiqua pia consuetudine a pueris comice indutis decantatur.

[5] Alli versus in die Palmarum.

[6] Versus sequentes in festo Corporis Christi ad processionem post Evangelium recitantur.

[7] Sequentes versus recitabant duo scolares juvenes Taborii in festo Corporis Christi, anno 1690.

[8] Actus Pobožny o Narozenj Syna Božího, Pana našeho, Ježiše Krista.

[9] Opus justitiae pax et secuaritas usqe in sempiternum. Isa 32 v.17, sive Christus patiens....In praecipuis passionis Dominicae Mysteriis consuete poenitentium suplicatione propositus....

[10] Ein Nagelnewes Spiel, traurig Vnd Lustig, Von Meyster Bartholomao Schepelio, Schulmeyster daselbst in hochdeutsche Reimen verfasset.

[11] Kratochwilna Komedye.

[12] Jina o tržich Sedlaczych.

[13] Jindřich Khintzer Přibyslavský: Komedye o Wzkržissenj Panie.

[14] Pro festo Corporis Christi.

[15] >Komedye O Swate Pannie Dorotie

[16] Pro festo Corporis Christi.

[17] Versus sequentes in festo Corporis Christi in quavis Statione post Evangelium á pueris recitantur.

[18] Zrczadlo Massopustu,

[19] Ruznicze a Hadka Miesstiana s Sedlakem.

[20] Komedye o Tureczky Wognie.

[21] Comoediea Caligaria seu Coreacea in gratiam Sartorum composita

[22] Homo quidam Nobilis abijt in Regionem longinquam.

[23] Comoedia Polonica per textus Scripturae lusa.

[24] Ausz Londen in Engelland den 16. Januarij Ao 1698.

[25] Lista der grossen Wirthschafft, wie selbige in hebung der zettel zusammen kommen...den 21. Julij Ao 1698 ist es zu Wien producirt worden...

Pramen
Košetický, E.J.: Quodlibetica, Strahovská knihovna, sign. DG II 4 - 5 - 6 - 7 - 8.

Literatura
Bartůšek, V.: Cesty studentů z Podblanicka za vzděláním v 17. století, Sborník vlastivědných prací Podblanicka, roč.24, 1983, s. 219n.

Černý, V,: Barokní divadlo v Evropě, 4. kapitola: Baroko v dramatické tradici lidové, Slovenské divadlo, roč. 18, 1970, č.3, str. 322-323.

Černý, V.: Generační periodizace českého baroka, Až do předsíně nebes, Praha 1996, s.305

Dlabač, G.J.: Gelehrte und Schrifsteller aus dem Prämonstratenser Ordens Stift Strahow in Prag von Anfanag der Jahre 1586 bis auf unsere Zeiten (1790), rukopis, Strahovská knihovna DH IV 4.

Jireček, J.: Rukověť k dějinám literatury české do konce 18. věku ve způsobě slovníka životopisného a knihopisného, 1.d. Praha, 1875, s.399.

Kalista, Z.: Barokní tradice v našem divadle novodobém, Praha 1944.

Týž: České baroko, Praha 1941, s. 340.

Křemen, F.: Ze starodávných kázání, Cyrilometodějský kalendář 1968, Praha 1967, s.

Lexikon české literatury, 2, č.2, Praha (autor: pvt = Petr Voit)

(Mikovec, F.B.): Památní kniha, Lumír, r. 1, 1851, s. 643.

Pařez, J.: Dílo Evermoda Jiřího Košetického jako zrcadlo lidových Čech druhé poloviny 17. století, Kuděj, r. 2, 2000, č.1, s.3-13.

Podlaha, A.: Rukopisný sborník Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku, roč. 2.-10., 12.-16., 18., 24.-25.

Pospíšil, M.: Masopust již nastal, Ritornello, vyd. 2 HP Production s.r.o., Praha 1998 [doslov textové přílohy kompaktního disku s nahrávkou].

Soupis rukopisů Strahovské knihovny Památníku národního písemnictví v Praze, III. d., zpracoval Bohumil Ryba, Praha 1979, s. 253-317.

Weyrauch, E. - Brém, E.K.: P. Evermoda Košetického kázání na neděle celého roku. (Rukopis sedmnáctého století), Praha 1864.
============================================================
============================================================
[1] Versus sequentes in festo coporis Christi in quavis Statione post decantatum Evangelium a pueris recitantur.
České verše k recitaci mládeže při průvodu Božího těla.

Tyto sváteční recitační akce doprovázejí výroční liturgické konání a patří k teatralitě baroka.
Veršované sermony sdělují informace o významu svátku a jeho liturgie s moralistními didaktickými poukazy a závěry: Jejich recitátoři vystupují v kostýmech, zpravidla andělů (s křídly či věnečky na hlavě), \"panošů\" či ministrantů. Tato prostá veršování byla inscenována. Školáci je říkali z jakýchsi dekoracemi zdobených pódií.

Týká se: [1], [2], [3], [6], [17].

Pramen
Tom. I., DG II 4, 109v-113r.

Literatura
C.A. Straka, Jak slavilo se Boží Tělo v Praze v 16. a 17. století, Časopis katolického duchovenstva, r. 56, 1916, seš.3-4, s. 161-173, 323-336.

Podlaha, A.: Rukopisný sborník Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku, r.2, 1901, s. 210n.
============================================================
[2] Alii versus.
Další české verše k deklamátorské produkci při průvodu Božího těla.

Pramen
Tom. I., DG II 4, 113r-115r.

Literatura
Viz [1]
============================================================
[3] Alii versus.
Ještě jiné české verše k témuž průvodu.

Pramen
Tom. I., DG II 4, 115r-118r.

Literatura
Viz [1]
============================================================
[4] Versus sequentes Dominica Palmatur in Ecclesia post concionem ex antiqua pia consuetudine a pueris comice indutis decantatur.
České verše zpívané dětmi při produkci o palmovém procesí na Květnou neděli.
Podobně jako při božítělových průvodech, byly včleněny recitační či zpěvní produkce i do liturgického průvodu Květné neděle s věroučnými, pašijovými a moralistními obsahy. Žákovští recitátoři byli zpravidla kostýmovaní.

Pramen
Tom. I., DG II 4, 118v-123v.
============================================================

[5] Alli versus in die Palmarum.
Další verše k palmovému květnonedělnímu procesí (viz [4]).

Pramen
Tom. I., DG II 4, 124r-135v.
============================================================
[6] Versus sequentes in festo Corporis Christi ad processionem post Evangelium recitantur.
České verše k čtyřem zastavením při procesí Božího těla.
Produkce byla deklamovaná mládeží po čtení jednotlivých evangelií. Text pochází z obce Líšná, patrně u Žebráku.

Pramen
Tom.I., DG II 4, 136r-147v.

Literatura
Viz [1]

=============================================================
[7] Sequentes versus recitabant duo scolares juvenes Taborii in festo Corporis Christi, anno 1690.
Dialogy k Božímu tělu v Táboře r. 1690 (19.6.).

Čtyři svérázné a jednoduché dialogy (diverbalia) u čtyřech oltářů božítělového procesí dvou hádajících se školáků, nadávajícího a katolíka a jím podceňovaného luterána z Annaberku, který jde s procesím Božího těla a nechápavě pozoruje slavnost. V posledním čtvrtém výstupu končí rozhodnutím, že se stane katolíkem. Jejich dialogy (peignia) byly realizovány při zastavení u každého ze čtyř oltářů. Dialog u třetího oltáře je zaznamenán v němčině.

Pramen
Tom.I., DG II 4, 154v-166r.

Edice
Podlaha, A.: Rukopisný sborník Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku,r. 2., s. 211 [jen malý úsek z prvního výstupu].

Literatura
Port, J.: Divadlo řádových škol a náboženských bratrstev, Dějiny českého divadla, I. d., Praha 1968, s.169

C.A. Straka, Jak slavilo se Boží Tělo v Praze v 16. a 17. století, Časopis katolického duchovenstva, r. 56, 1916, seš.3-4, s. 161-173, 323-336.

============================================================
[8] Actus Pobožny o Narozenj Syna Božího, Pana našeho, Ježiše Krista.

Tříkrálová hra o třech dílech s výjevy pastýřskými, tříkrálovými a zavražděním nemluvňátek s prologem a epilogem.

Vánoční ludus Košetickým opsaný s nepatrnými odlišnostmi z rukopisu autora Václava >Kozmánka (1607-1679), s dominující a propracovanou scénou tříkrálovou, má 824 verše a 17 dramatických postav. Psal ji patrně až v Praze po roce 1639 pro tříkrálovou žákovskou produkci.
Důležitou funkci mají i \"muzikanti\", které autor zapsal mezi \"osoby aktum konající\". V první, pastýřské části, se však pouze zpívá (i Maria a Josef). Průběh druhé a třetí části tradičního vánočního děje je dělen \"muzikou\".
Výrazným dekoračním prvkem je pohyblivá \"hvězda\". Na scénou jsou přineseny dvě bezhlavé děti, jistě loutky. Jediná komicky pojatá postava shrbeného stařečka Josefa potřebovala \"flaše\" na víno. Na závěr se Josef obrací k divákům s prosbou o příspěvek a vlastně končí hru. Připsán je ještě Epilog se stejnou prosbou, navíc omluvou za nedostatky a přáním.
Hra vyžadovala více dějišť, či-li prostor, nějakým způsobem dělící jevištní pódium. Je psána v osmislabičných verších. Ale vznešenost Marie je charakterizována jedenáctislabičným veršem (v.153-160 atd). Také Herodesova úvodní slova používají stejný prostředek, navíc ještě jsou podloženy \"muzikou\" (v.320 atd.).
Všechny tři otištěné texty, nepocházejí z Košetického opisu, ale přímo z rukopisu Václava >Kozmánkova (Strahovská knihovně DA IV 27, s. 511-561, poslední dva výjevy jsou psány jinou rukou) s nepatrnými odlišnostmi.

Pramen
Tom. I, 1. část, sign. D G II 4,

Edice
Menčík, F: Actus pobožný o narození syna božího, Pána našeho Ježíše Krista, Prostonárodní hry divadelní, I. d., Vánoční hry, Holešov 1894, s.3-23. [použil přepisu strahovského knihovníka P.K. Čermáka].

Kalista, Z.: Selské čili sousedské hry českého baroka, Praha 1942, s.35-68, 185-193.

Zíbrt, Č.: Veselé chvíle v životě lidu českého, Praha 1950, s. 530-538.

Literatura
Černý, V.: Generační periodizace českého baroka, Až do předsíně nebes, Praha 1996, s.281-282.

Hrabák, J.: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s. 145-148.

Kopecký, J.: Osudy humanistické divadelní tradice v emigraci a doma, Dějiny českého divadla, I.d., Praha 1969, s.162.

Máchal. J.: Dějiny českého dramata, Praha 1929, s.69-71.

Menčík, F.: Vánoční hry, Ruch, r. 6, 1884, č.34-36, s. 554-555.

Menčík, F: Prostonárodní hry divadelní, I. d., Vánoční hry, Holešov 1894, s. XX-XXI.

Pletka, V.: Lidové vánoční hry, Strukturní a srovnávací rozbor tvarových postupů a prostředků vánočního cyklu českých lidových her. Rukopis, Archiv fil. fak. Masarykovy university, Brno 1947, (Kozmánkův Actus pobožný je veden pod č.52.) [Kopie knihovna Div. ústavu Praha, sign.: DÚ 2612 MB.]

Souček, S.: Rakovnická hra vánoční, Brno 1929, [s. dle rejstříku].

Všetička, F.: Kozmánkova vánoční hra, Časopis Národního muzea, řada historická r. 153, 1984, č. 2, s. 123-127.
============================================================
[9] Opus justitiae pax et secuaritas usqe in sempiternum. Isa 32 v.17, sive Christus patiens....In praecipuis passionis Dominicae Mysteriis consuete poenitentium suplicatione propositus....

Synopse kajícího velkopátečního figurálního průvodu Mariánské družiny jezuitské koleje v pražském Klementinu v roce 1698 (22.4.).

Pramen
Tom. I., 2. část,. DG II 4, 282r-284v.

============================================================
[10] Ein Nagelnewes Spiel, traurig Vnd Lustig, Von Meyster Bartholomao Schepelio, Schulmeyster daselbst in hochdeutsche Reimen verfasset.

Německá komedie, složena strahovským premonstrátem P. Brunonem Lindtnerem ( 1666), byla třikrát předvedena v masopustních dnech roku 1662. Připojen je také seznam hrajících. Hra připomíná scény řemeslníků z Shakespearova Snu noci svatojánské nebo ve hře \"Petr Sequenz\" od Andrea Gryphia.

Pramen
Tom. II., DG II 5, 25r-41v.

Edice
Podlaha, A.: Ein deutsches Theaterspiel aus dem Jahre 1662, Sitzungsberichte der königl. böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, Classe für Philosophie, Geschichte und philologie, VIII, Prag 1901.

Literatura
Port, J.: Divadlo řádových škol a náboženských bratrstev, Dějiny českého divadla, I. d., Praha 1968, s.169

============================================================
[11] Kratochwilna Komedye .

V interludiu středočeské provenience (připomíná se v něm Uhřiněves, Tursko, Velvarsko), vydá se sedlák Mach na vojnu proti Turkům proto, aby si našel lepší živobytí. Obsahuje i hádku dvou sedláků o to, kdo má lepší kord, připomínající spor o urozenost v >Kozmánkově Intermedium ...o grobiáních.
O 235 veršů se podělí 6 postav (Mach, Brož, Bárta, Voják, Rychtář, Bořic).

Pramen
Tom. III., DG II 6, 244r-248v.

Edice
Hrabák, J.: Lidové drama pobělohorské, Praha 1951, s. 67-73, 234-235.

Literatura
Havelka, T.: Komika a tragika typů českého dramatu doby baroka (Zásadní způsoby vyjádření komiky postav barokního dramatu - expresivita, antiteze, travestie), Tvar, r.8, 1998, č.8.

Hrabák, J.: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s. 154-157.

Kocmánek, V. F.: Sedm interludií, (ed. a úvod J. Hrabák) Praha 1953, s.7-26.

Kopecký, J.: Osudy humanistické divadelní tradice v emigraci a doma, Dějiny českého divadla, I.d., Praha 1969, s.165.
============================================================

[12] Jina o tržich Sedlaczych.

V interludiu umírá Píchův děd Mach (je i v >Kozmánkových inteludiích) na špatné pivo. Pícha s Bártou ho navštíví a společnou písní o Machově smrti hra končí. (164 verše).

Pramen
Tom. III., DG II 6, 248v-251v.

Edice
Hrabák, J.: Lidové drama pobělohorské, Praha 1951, s. 74-78, 234-235.

Literatura
Viz předcházejí [11].
============================================================
[13] >Jindřich Khintzer Přibyslavský: Komedye o Wzkržissenj Panie\".

V Přibyšicích (okr. Benešov) 8. 4. 1656 datovaná a věnovaná hra Jindřichem >Khintzerem Přibyslavským purkmistru a radním Nového Knína (okr. Příbram) jako dar k Zelenému čtvrtku Komedye o Wzkržissenj Panie, je reprezentantem středověké tradice velikonočních her ještě po polovině 17. století na venkově. Tento zápis nebyl určen k inscenaci, ale výslovně k \"přečtení\", jako \"duchovní kratochvíle\". Pravděpodobně byla předtím někdy a někde jevištně realizována, ale nejsou o tom zprávy.
O autorovi víme jen, že pocházel z Přibyslavi (okr. Havlíčkův Brod), byl nejspíše učitelem. Není známo proč se svým darem domáhal pozornosti novoknínských představitelů.
Hra začíná prologem (184 verše). V 1. aktu hlídají pod vedením Kaprála Ježíšův hrob \"soldáti\", hrají při tom v kostky. Jejich repliky jsou prostoupeny vojenskými termíny. Vzkříšení je znázorněno Andělem, vycházejícím z hrobu a útěkem strážců. Kristus je \"umrtven...přijdeť podruhé v soudný den.\" Pak Kaprál sděluje Kaifášovi a Annášovi, co se u hrobu stalo. Druhý akt se odehrává v pekle, kde naříkají Svatí Otcové (Adam, Abrahám, Enoch, David). Čerti (Babduška, Leviatan) s Luciferem se jim posmívají a činí opatření proti vstupu Krista se zpívajícími Anděly, ten Otce osvobodí a vyvádí do nebes. V 3. aktu se představují tři Marie u hrobu a apoštolský výstup. Hru uzavírá epilog a píseň, písně tvoří i přechod k jednotlivým aktům.
Hra má 887 převážně osmislabičných veršů. Zvláštností je spojování rýmových slov sémanticky kontrastních.

Pramen
Tom. III., DG II 6, 455r-472v.

Edice
Selské čili sousedské hry českého baroka, K vydání připravil a úvodní studii spolu s poznámkami doprovodil doc. dr. Zdeněk Kalista, Praha 1942, edice hry Komedije o vzkříšení Páně, s. 69-102, pozn.: 194-198.

Literatura
Cesnaková-Michalcová, M. - Kopecký, J.: Osudy humanistické divadelní tradice, Dějiny českého divadla, I., Praha 1968, s. 166.

Hrabák, J.: Poznámky o verši českého dramatu v období renesance, Franku Wolmanovi k sedmdesátinám, Praha 1958, s. 585.

týž: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s.148-157.

Podlaha, A.: Rukopisný sborník Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku, roč. 12, 1911, s.123-128. [č. 96, jen obsah s citáty].

Port, J.: Tvary divadla v Čechách, I. d., rkp. v div. odd. Národního muzea v Praze, sign.: T 10331, s. 111.

Selské čili sousedské hry českého baroka, K vydání připravil a úvodní studii spolu s poznámkami doprovodil doc. dr. Zdeněk Kalista, Praha 1942, edice hry Komedije o vzkříšení Páně, s. 16n, 69-102, pozn.: 194-198.

Škarka, A.: Z problematiky českého gotického básnictví, Půl tisíciletí českého písemnictví Praha 1986, s.89.

Všetička, F.: Kompozice Khintzerovy velikonoční hry, Akord, (Brno), roč.20, duben 1995, č.8, s. 424-428.
============================================================
[14] Pro festo Corporis Christi.
České dramatické výstupy při čtyřech zastaveních Pro svátek Božího těla.

Mají celkem 445 (126-114-86-119) osmislabičných veršů. Představují čtyři zázračné události při přechodu Izraelců do zaslíbené země pod vedením Mojžíše, poslušného plnit vůli boží. Všechny akce jsou doprovázeny oznamovacími texty. Postavy jen sdělují, co dělají a proč tak jednaly.
Hra při prvním zastavení začíná zpěvem latinského kantika \"Cantate Domino...). Dále se ukazuje nalezení vody na poušti a zázrak Mojžíšovy proměny hořké vody v pitnou, dle bible (Ex.15). Druhé zastavení seznamuje s padáním manny (Ex.16), kterou Židé pojídají. Třetí představuje příhodu dle Ex.17 se zázračným výronem vody ze skály na hoře Oreb. A konečně čtvrtý díl je věnován zázračnému uzdravení hady uštknutých Izraelitů při pohledu na kříž s měděným hadem (Num.21). vyzdvižený Mojžíšem.
Hry byly hrány na pódiích u jednotlivých oltářů při božítělovém procesí. Každý díl měl své dekorační charakteristické prvky. Třetí díl vyžadoval skálu z níž vyteče na Mojžíšův pokyn voda. V textu čtvrtého dílu je nakreslen obrázek hada na kříži. Zástup Izraelitů představují čtyři mluvící Židé.
Bůh je tradičně pojednán hlasovými prostředky (Hlas boží). Hlavní postavou je Mojžíš, který donucen nespokojeností Židů, vždycky v modlitbě prosí Boha o radu. Hlas boží mu pak určí, co má dělat.
Každý výstup je rámován prologem a epilogem, které přednášel nepochybně Angel, ač není vždycky důsledně označen.
Kromě druhé hry s eucharistickými odkazy, ostatní nabízejí poukazy pašijovým motivům.

Pramen
Tom. III., DG II 6, 473r-482r.

Edice
Podlaha, A.: Třetí díl rukopisného sborníku Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku 13, 1912, s. 138-146.

Literatura
Černý, V.: Barokní divadlo, Barokní drama V., 2. Okruh středoevropský, Slovenské divadlo, r.18, 1970, č.2, s. 200.

Port, J.: Divadlo řádových škol a náboženských bratrstev, Dějiny českého divadla, I. d., Praha 1968, s.182, 184.

C.A. Straka, Jak slavilo se Boží Tělo v Praze v 16. a 17. století, Časopis katolického duchovenstva, r. 56, 1916, seš.3-4, s. 161-173, 323-336.

============================================================

[15] >Komedye O Swate Pannie Dorotie

Nejstarší a nejdelší dosud známý český text hry s látkou o mučednici Dorotě pochází z Košetického zápisu, z 2. poloviny 17. století, vyrůstá z kultu světice pěstovaného augustiniány poustevníky ve východostředoevropské oblasti (Lužice, Slezsko) od 14. století..
Hra představuje Dorotu, která odmítá za chotě krále Maxentia. Chce sloužit Kristu. Je proto předána katům. Král posílá Dorotiny Sestry, aby ji přemluvily k sňatku. Obrátí je na víru v Krista. Sestry jsou poslány na popravu. Dorota je znovu marně přemlouvána Králem. Katem je pak popravena. Anděl Rafael přináší Teofilovi růže z rajské zahrady, o které Dorotu prosil před popravou. I ten je popraven. Uvěří i Kat, a je Pacholkem spolu s Teofilem popraven. Ten je za to Králem odměněn.
Komedie má 418 veršů a 11 postav, prolog a epilog. Je \"literárního\", nelidového původu, Pochází ze školského prostředí, Je hrou kolední (ale nikoli obchůzkovou) ještě ve fázi \"před folklorizací\". Jsou oprávněné pochybnosti, že byla archetypem mladších folklorních obchůzkových her. Scénické poznámky nabádají k zuřivosti (i u Doroty), hněvivosti. Dekorací nebylo třeba, herci používali výrazné rekvizity.

Pramen
Tom. III., DG II 6, 482v-490v.

Edice
Podlaha, A.: Třetí díl rukopisného sborníku Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku r. 15, 1914, s. 33-41.

Hrabák, J.: Lidové drama pobělohorské 1951, 47-63.

Týž: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s. 148-154.

Kalista, Z.: České baroko, Praha 1941, s.242-248.

Literatura
Horálek, K.: Staré veršované legendy a lidová tradice, Studie Pražského linguistického kroužku, svaz. 6, Praha 1946, s. 37-46.

Kalista, Z.: České baroko, Praha 1941, s.301

Týž: Století andělů a ďáblů, Jinočany 1994, s. 251-254.

Kopecký, J.: České barokní divadlo lidové, Dějiny českého divadla, I.d. Praha 1968. s.317-321.

Schmidt, L.: Das deutsche Volksschauspiel, Berlin 1962, s. 54, 216(!), 171, 177.

Sirovátka, O.: \"Komedie o svaté panně Dorotě\" a lidové dorotské hry, Český lid, 1970, č. 3, s.129-134.
============================================================

[16] Pro festo Corporis Christi.
České dramatické výstupy inscenované u čtyřech oltářů Ve svátek Božího těla.

Čtyřdílný cyklus her se starozákonními příběhy, O Adamovi a Evě s vyhnáním z ráje (160 veršů), O Kainu a Abelovi, (184 veršů) O Abrahamu a Izákovi (196 veršů), O Davidovi a Goliášovi (137 veršů).
Příběhy jsou opřeny o podání biblické dějepravy s didaktickým zdůrazněním eucharistických obsahů v osmislabičných verších přednášených v Prologu a Epilogu. Pro každou část bylo postaveno pódium s charakteristickou dekorací (rajský strom, obětní stoly pro zápalné oběti), nebo typickými rekvizitami (jablko, motyka, otep dříví, meč, prak, kopí, štít, uťatá hlava Goliášova atd.), dřevěná hranice pro Abrahámovu oběť Izáka je stavěna během hry na jevišti. Bůh vystupuje v hlasové podobě (Hlas Boží). Jednotlivé hry mají malé obsazení (tři čtyři postavy). Na konci Davidova příběhu vystupují jen Panny se zpěvem žalmu \"Laudate Dominum...\". K hrám je připojena závěrečná modlitba za mír. Podle prosby za vítězství Leopolda I. ve válce s Francii (1688-1697), lze přibližně určit čas inscenace, nikoli vznik hry. Závěrečná modlitba, mohla být dodatečně připsána.

Pramen
Tom. III., DG II 6, 473r-482r.

Edice
Podlaha, A.: Třetí díl rukopisného sborníku Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku r. 15, 1914, s. 175-18. a r. 16, 1915, s.33-40.

Literatura
Port, J.: Divadlo řádových škol a náboženských bratrstev, Dějiny českého divadla, I. d., Praha 1968, s.169

C.A. Straka, Jak slavilo se Boží Tělo v Praze v 16. a 17. století, Časopis katolického duchovenstva, r. 56, 1916, seš.3-4, s. 161-173, 323-336.

============================================================

[17] Versus sequentes in festo Corporis Christi in quavis Statione post Evangelium á pueris recitantur.
České božítělové verše, s výslovným připomenutím moru a komety v r.1680.

Pramen
Tom.III., DG II 6, 504v-519r.

Edice
Podlaha, A.:Třetí díl rukopisného sborníku Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku, r. 16, 1915, 167-176 18, 1917, s.39-54.

Literatura
Viz [1]
============================================================

[18] Zrczadlo Massopustu.
Měšťanská masopustní moralita.
O masopustní neděli 5. února 1690 byla hrána na táborské radnici místní mládeží \"protimasopustní masopustní\" moralita.
Ambivalentní divadlo chce \"žertem pravdu čistou\" vidět, ač bohatě užívá komické prvky, přece má být \"ne k smíchu, než k vejstraze\", neboť na přelomu masopustního a postního období, mělo ukázat, kterak je Kristus o masopustu znovu křižován bezbožným chováním. Měla být zamyšlením nad posledními věcmi člověka. Vlastní dramatický text (\"bizarní kříženec\", V. Černý) je označen jako \"Tragoedia\".
Hra má 5 aktů, které se dělí na kapitoly. V prvním aktu se hádá zbožný Hospodský se svou nepoctivou Ženou. V krátkém druhém díle oznamuje Kristus své umučení, Andělé ho oplakávají, pak uzdravuje Slepého a Petr nabádá k bedlivosti. Třetí akt ukazuje opileckou chasu v hospodě. Když veselí vrcholí přichází rafinovaně náhle Smrt, všechny zabijí. (Poznámka - Zatřepá nohama, leží jako zabitý). Padlé Ďáblové odtahují do pekla. Následuje dialog Šenkýřky, kterou Smrt usvědčuje z nepravosti. Ta pak obviňuje i Hospodáře, že neměl dovolit nepoctivé jednání své ženy. Během písně je Smrtí zastřelena. Díl čtvrtý představuje Lucifera a sedm Ďáblů (hlavních hříchů, je jich však pouze 6, chybí Pýcha), připravujících se na svádění lidského pokolení. V posledním pátém dílu bezbožná chasa vede nevěrecké řeči a Neznaboh prodává svou duši Lovci (čertu), který se zmocní i těla. Po rétorickém Epilogu, celé shromáždění, diváci i účinkující, na závěr zazpívají mariánskou píseň ze Steyerova Kancionálu \"Hvězda jasná\", \"Hospodine, pomiluj ny\" a svatováclavský chorál.
Kromě několika řádků prozaických, zpívaných novozákonních parafrázovaných textů v 2. dílu, má moralita asi tisíc veršů, většinou osmislabičných, jen Prologus a Epilogus užívá rétorický verš o dvanácti slabikách.
Inscenace si žádala kolem 60 účinkujících. Jen někteří však jsou vzpomenuti. Víme, že Selku hrál muž, Hospodáře bratr děkana Winklera, Krista zpíval kantorův syn. Němé postavy apoštolů byli identifikovatelní svými ikonografickými atributy. Mezi postavami se připomíná ojedinělý Diblík, (čertík, šotek, potomek larů, Hospodáříček), rovněž i dva muzikanti Pískáč (vlastně dudák) a Houslař.
Vzdělaný autor morality prokazuje frazeologickou a veršovnickou obratnost i znalost soudobé divadelní produkce a inscenační konvence své doby. Jsou v ní ozvuky a stopy komedie dell`arte, pašijové hry-oratoria-kantáty, intermedií, tanců smrti, deklamačních akcí. Podle zmínky v Prologu, byl autorem \"z jiných krajů k nám sem přišlý český Němec, německý Čech...\". Za touto slovní hříčkou se patrně skrývá přistěhovalý český autor německého jména (Winkler nebo Němec?).
Statické oratorní řešení 2. dílu (v poznámce: Všechno zpěvem.), je protikladem vitality větší části hry. Slova repliky náhle vidoucího Slepého, připomínají texty Longina z pašijových produkcí.
Kromě 2. dílu, který má prozaický text, má hra kolem tisícovky veršů. Většinou se hraje v hospodě (i pekelná scéna), jen 2. díl se odehrává mimo (Jeruzalém).
Pramen
Tom. III., DG II 6, 574r-597v.
Zrcadlo masopustu, v němž spatřiti se může, co se v masopustě v světě dálo, dívá a děje, kterak člověk návodem ďábelským Krista znovu duchovně ukřižuje a tudy pro špatný vejdělek ďáblu s duší i tělo prodává, urozeným, slovutně vzácným a pánům radním, měšťanům a obyvatelům král. města Hradiště hory Tábor od poctivé mládeže táborské představené 5. února léta páně 1690 v paláci domu radního táborského.

Edice
Podlaha, A.:Třetí díl rukopisného sborníku Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku, r. 24, 1923, s. 83-102.

Kalista, Z.: Selské čili sousedské hry českého baroka, Praha 142, s. 137-181, 211-217.

Literatura
Bužga, J.: Hudba v lidových a školských hrách 17. - 18. století, Hudební věda, r.9, 1972, č.1, s.50.

Černý, V.: Barokní divadlo v Evropě, 4. kapitola Barokní v dramatické tradici lidové, Slovenské divadlo, r.18, 1970, č.3, s.325.

Havelka, T.: Komika a tragika typů českého dramatu doby baroka (Zásadní způsoby vyjádření komiky postav barokního dramatu - expresivita, antiteze, travestie, Tvar, r.8, 1998, č.8.

Kalista, Z. Selské čili sousedské hry českého baroka, Praha 1942, s. 25, 137-181, 211-217.

Týž: Století andělů a ďáblů, Jinočany 1994, s. 200.

Kopecký, J.: České barokní divadlo lidové, Dějiny českého divadla, I. d., Praha 1968, s.322.
============================================================
[19] Ruznicze a Hadka Miesstiana s Sedlakem.

Nelze zcela vyloučit inscenování \"sporu\". O posvícení, \"mohlo to bejt v Českým Brodě\", se oba opilí hádají o význam svého stavu. Nakonec se shodnou, že je třeba obou. Text má Prologus, Epilogus a 256 veršů. Ve stejném duchu je i spor zaznamenaný r.1698 ve Sborníku Kristiana Gottgrieda Hirschmentzela (UK, Olomouc II 236/7).

Pramen
Tom. III., DG II 6, 598r-604r.

Edice
Podlaha, A. Třetí díl rukopisného sborníku Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku, r.24., 1923, s. 102-107..

Literatura
Kopecký, J.:České barokní divadlo lidové, Dějiny českého divadla, I.d., Praha 1968, s. 322.
============================================================

[20] >Komedye o Tureczky Wognie
Barokní lidová hra aktuálně politického a náboženského rázu z 80. let 17.století.

Dramatický text neznámého autora se skládá z krátkého prologu Marta, pěti scén, z nichž druhá obsahuje 7 interludií. Složitě komponovaná hra má dvě vyhraněně kontrastní tématické vrstvy: alegorickou ve scénách a reálnou v interludiích. Komedie je nejspíše slepencem několika různorodých dramatických textů, určených pro různé výroční příležitosti, ale přejatých a tvořivě upravených a zpracovaných do jednoho celku, jehož spojnicí je motiv sloupů, pronikající celou hru. Jak alegorické postavy Země česká, Země německá, Císař, Blázen atd. se snaží skolit sloupy postavené Turkem, tak se o to pokouší v intermediích, sedlákova Žena i Blázen pomocí sudu vína a hrou na housle. Každé z interludií má svůj příběh. Ve třech z nich (3,6,7) dojde k oblíbeným rvačkám. Nakonec Kristus poráží Turka. Na závěr zpívá Země česká hymnus Te Deum laudamus.
Pro dva závěrečné verše poukazující k eucharistii a následné latinské písně Adoro te devote bývá označovaná za hru božítělovou. Nelze to tvrdit jednoznačně, je rovněž možné, že byla inscenována o posvícení, či jiné výroční příležitosti (masopustní), jak k tomu odkazuje sled sedmi intermediií, které jsou vlastním jádrem dramatického textu (téměř 2 třetiny textu). Byla-li hrána v oktávu Božího těla, pak zcela určitě mimo liturgický průběh. Nelze ani přesně určit její provenienci, zda pochází z okolí Měšic u Prahy (obec tehdy bez kostela, tedy i bez posvícení), nebo táborských Měšic.
Hra, kromě latinských textů má 852 verše. Promyšleně jsou zapojeny i hudební a zpěvní partie. Kontrastní je i jazyk obou vrstev: pompézní a hovorový.
V inscenaci účinkovalo okolo 25 osob, na dvou dějištích, dle poznámky před interludickou částí \"theatrum se zastřelo\".
Dramatické dílo je vlastně hrou o marnosti lidského snažení. Záchrana je ve zbožném životě, v přímluvách Panny Marie a posléze jen v božím úradku.

Pramen
Tom. IV., DG II 7, 4r-27r.

Edice
Hrabák, J.: Lidové drama pobělohorské, Praha 1951, [necelé, bez latinských písní], s.71-107.

Kalista, Z.: České baroko, Praha 1941, [pouze druhé intermedium, \"jarmareční\"], s. 240-242, 300-301.

Kalista, Z.:Selské čili sousedské hra českého baroka, Praha 1942, [necelé, pouze úryvky intermedií], s. 103-111, 200-201.

Pleskot, J.: Motiv ženy zlobivé v českých barokních lidových hrách, Universitatis Ostraviensis Acta Facultatis philosophicae Litterarum studia, 1995, č.2, s.19-30.

Podlaha, A.: Čtvrtý díl rukopisného sborníku Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku, r. 25, 1924, 27-29 [jen úryvky].

Literatura
Černý, V.: Barokní divadlo v Evropě, 4. kapitola Baroko v dramatické tradici lidové, Slovenské divadlo, r. 18., 1970, č.3, s.322.

Hrabák, J.: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s.

Kopecký, J.: České barokní divadlo lidové, Dějiny českého divadla I.d., Praha 1968, s.

Kalista, Z.: České baroko, Praha 1941, s. 300.

Týž: Selské čili sousedské hry českého baroka, Praha 1942, s. 199-205.

Týž: Století andělů a ďáblů, Jinočany 1994, s.199-200.

============================================================
[21] Comoediea Caligaria seu Coreacea in gratiam Sartorum composita

Barokní naturalistická, obhroublá latinská hra, vzniklá nepochybně v Praze. Místy jsou v ní české a německé fráze.

Pramen
Tom V., DG II 8, 290r-306r.
============================================================
[22] Homo quidam Nobilis abijt in Regionem longinquam.

Latinská dramatická biblická parodie, namířená na prince Frant. Ludvíka Contiho (1664-1704), kandidujícího v roce 1697 na polského krále. Zápis stručnější verse.

Pramen
Tom. V., DG II 8, 473r-475v.
============================================================
[23] Comoedia Polonica per textus Scripturae lusa.

Obšírnější latinská verse předcházejícího dramatického textu (viz [22]).

Pramen
Tom. V., DG II 8, 477v-482r.
============================================================
[24] Ausz Londen in Engelland den 16. Januarij Ao 1698.

Opis německé novinové zprávy o divadelní inscenaci 14.1.1698 v Londýně na počest krále Viléma II.
Pramen
Tom. V., DG II 8, 488v-492v.
============================================================
[25] Lista der grossen Wirthschafft, wie selbige in hebung der zettel zusammen kommen...den 21. Julij Ao 1698 ist es zu Wien producirt worden...

Opis listiny se seznamem účinkujících při jakési dvorské zábavné teatrální produkci 21.7.1698.
Pramen
Tom. V., DG II 8, 556v-560v.
========================================

============================================================
KHINTZER PŘIBYSLAVSKÝ Jindřich
(Khüntzer, Kinzl?)
autor velikonoční hry, učitel(?)
17. stol.
V Přibyšicích (okr. Benešov) 8. 4. 1656 datovaná a věnovaná purkmistru a radním Nového Knína (okr. Příbram) jako dar k Zelenému čtvrtku Komedye o Wzkržissenj Panie, je reprezentantem středověké tradice velikonočních her ještě po polovině 17. století na venkově. Tento zápis nebyl určen k inscenaci, ale výslovně k \"přečtení\", jako \"duchovní kratochvíle\". Pravděpodobně byla předtím někdy a někde jevištně realizována, ale nejsou o tom zprávy.
O autorovi víme jen, že pocházel z Přibyslavi (okr. Havlíčkův Brod), byl nejspíše učitelem. Není známo proč se svým darem domáhal pozornosti novoknínských představitelů.
Hra začíná prologem (184 verše). V 1. aktu hlídají pod vedením Kaprála Ježíšův hrob \"soldáti\", hrají při tom v kostky. Jejich repliky jsou prostoupeny vojenskými termíny. Vzkříšení je znázorněno Andělem vycházejícím z hrobu a útěkem strážců. Kristus je \"umrtven...přijdeť podruhé v soudný den.\" Pak Kaprál sděluje Kaifášovi a Annášovi, co se u hrobu stalo. Druhý akt se odehrává v pekle, kde naříkají Svatí Otcové (Adam, Abrahám, Enoch, David). Čerti (Babduška, Leviatan) s Luciferem se jim posmívají a činí opatření proti vstupu Krista se zpívajícími Anděly, ten Otce osvobodí a vyvádí do nebes. V 3. aktu se představují tři Marie u hrobu a apoštolský výstup. Hru uzavírá epilog a píseň, ty tvoří i přechod k jednotlivým aktům.
Hra má 887 převážně osmislabičných veršů. Zvláštností je spojování rýmových slov sémanticky kontrastních.

Prameny
Košetický, E.J.: Quodlibeticum, Tom. III., Strahovská knihovna, sign. DG II 6, Jindřich Khintzer Přibyslavský: Komedye o Wzkržissenj Panie\" (455r-472v) [datováno v Přibyšicích 8.4.1656.]
Edice
Selské čili sousedské hry českého baroka, K vydání připravil a úvodní studii spolu s poznámkami doprovodil doc. dr. Zdeněk Kalista, Praha 1942, edice hry Komedije o vzkříšení Páně, s. 69-102, pozn.: 194-198.
Literatura
Cesnaková-Michalcová, M. - Kopecký, J.: Osudy humanistické divadelní tradice, Dějiny českého divadla, I., Praha 1968, s. 166.
Hrabák, J.: Poznámky o verši českého dramatu v období renesance, Franku Wolmanovi k sedmdesátinám, Praha 1958, s. 585.
týž: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s.148-157.
Podlaha, A.: Rukopisný sborník Evermoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku, roč. 12, 1911, s.123-128. [č. 96, jen obsah s citáty].
Port, J.: Tvary divadla v Čechách, I. d., rkp. v div. odd. Národního muzea v Praze, sign.: T 10331, s. 111.
Selské čili sousedské hry českého baroka, K vydání připravil a úvodní studii spolu s poznámkami doprovodil doc. dr. Zdeněk Kalista, Praha 1942, edice hry Komedije o vzkříšení Páně, s. 16n, 69-102, pozn.: 194-198.
Škarka, A.: Z problematiky českého gotického básnictví, Půl tisíciletí českého písemnictví Praha 1986, s.89.
Všetička, F.: Kompozice Khintzerovy velikonoční hry, Akord, (Brno), roč.20, duben 1995, č.8, s. 424-428.


INTERLUDIA jsou známá jen z prostředí pražského, kde jsou blízké styky jejich autorů samozřejmé.
hrávala se o masopustě a posvícení
u nás vesměs příslušníci selského stavu,
primitivní realismus
v pozadí děje bývají soudobé události, zejména turecké války, opilství, nemoc s přejedení, námluvy
kultura přechází do rukou drobného měšťanstva
soudobý lidový život
Tom. III., sign: DG II 6

[11] Kratochwilna Komedye (244r-248v), .
středočeské provenience - okolo Kralup, zmiňují se o Uhřích u Úval (Uhřiněves), Turcích za Prahou u Slanýho (Tursko u Libčic n.V.) a Velvarsko.
V interludiu středočeské provenience (připomíná se v něm Uhřiněves, Tursko, Velvarsko) jde sedlák Mach na vojnu proti Turkům proto, aby si našel lepší živobytí. Obsahuje i hádku dvou sedláků o to, kdo má lepší kord, připomínající spor o urozenost v >Kozmánkově Intermedium ...o grobiáních.
235 veršů, 6 postav (Mach, Brož, Bárta, Voják, Rychtář, Bořic).
Edice
Hrabák, J.: Lidové drama pobělohorské, Praha 1951, s. 67-73, 234-235.

[12] Jina o trzech Sedlaczych (248v-251v)
V interludiu umírá Píchův děd Mach (je i v >Kozmánkových inteludiích) na špatné pivo, návštíví ho s Bártou, končí společnou písní o Machově smrti. (164 verše).
Edice
Hrabák, J.: Lidové drama pobělohorské, Praha 1951, s. 74-78, 234-235.

[19] Ruznicze a Hadka Miesstiana s Sedlakem (598r-604r)
Nelze zcela vyloučit inscenování sporu. O posvícení, \"mohlo to bejt v Českým Brodě\" se oba hádají o význam svého stavu. Nakonec se shodnou, o potřeba obou. Spor má Prologus a Epilogus, 256 veršů.

Pramen
Tom. III., sign: DG II 6.

Edice
Podlaha, A. Třetí díl rukopisného sborníku Evrmoda Jiřího Košetického, Sborník Historického kroužku, r.24., 1923, s. 102-107..

Literatura
Kocmánek, V. F.: Sedm interludií, (ed. a úvod J. Hrabák) Praha 1953, s.7-26.
Kopecký, J.: Osudy humanistické divadelní tradice v emigraci a doma, Dějiny českého divadla, I.d., Praha 1969, s.165.
Menčík, F.: Příspěvky k dějinám divadla, Praha 1895, s. 81-82.
WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW
Inteludia jsou obsahem i v Komedii o turecký vojně a do jisté míry i v zrcadle masopustu.