Texty: Pavel Dostál, Právo 11.8.2000

Sedmdesát let Jiráskových Hronovů je především zprávou o stavu a kvalitě českého amatérského divadla za bezmála tři čtvrtě století. Dneska už nikdo nepochybuje o jejich pozitivním významu pro české divadelnictví.Vždyť to bylo právě amatérské divadlo, z jehož podhoubí vyrostlo v šedesátých letech hnutí malých scén a bylo to opět amatérské divadlo, které v letech normalizace dokázalo některé ze svých počinů umístit v prostoru a čase tak, že se z něj stalo dítě křičící, že král je nahý, ačkoli zaplacená klaka kolem něj povinně servilně aplaudovala a obdivovala neexistující krásný královský šat.
Také mnozí profesionálové našli v dobách reálného socialismu své útočiště právě v prostředí amatérského divadla a inscenovali v něm umělecké projekty, které měly dokonce v kontextu celého tehdejšího československého divadla zcela zásadní význam. Dovolím si v této souvislosti připomenout alespoň Guločku nebo Matku Kuráž Čechoslováka Jozefa Bnednárika.
Politické problémy, které byly v těch dobách spojeny s některými hronovským inscenacemi, jsou také tou nejvýmluvnější ilustrací faktu, že někteří amatérští divadelníci dovedli i v dobách temna úspěšně bojovat s koniášovskou ideologií, a že tedy zdaleka nešlo pouze o zájmovou uměleckou činnost, ale o aktivní občanský postoj a akt nutné sebeobrany, jak nezblbnout docela. Ostatně bylo to také amatérské divadlo, ze kterého vzešli tak excelentí divadelníci jak J. A. Pitinský anebo Petr Lébl (…).
Stejně tak i Jiráskovy Hronovy zdobila mnohá jména, která se zapsala do dějin českého divadelnictví, ať už jde o A. M. Brousila, Ivana Vyskočila, Jana Císaře, František Laurina a další osobnosti české kultury. (…).
Nevím kolik návštěvníků prošlo za těch 70 let Jiráskovým Hronovem. Upřímně řečeno, taky ani nevím kolik jím za tu dobu prošlo ministrů kultury, ačkoli právě ti by měli dbáti Shakespearových slov, že „lepší je míti po smrti špatný epitaf, než za živa u herců špatnou pověst…“ (…).
díky ochotníkům, kteří (…) nehráli jen z pouhé ochoty pobavit sebe a své diváky, ale z potřeby nahlas říci „a přece se točí“. Prostě z prosté potřeby vyslovit se. I o tom bylo, je a doufejme, že nadále bude amatérské divadlo i další Jiráskovy Hronovy.
Pavel Dostál, ministr kultury (Právo, 11. 8. 2000, kráceno)