Texty: Šrámková, Vítězslava, recenze Martinec,Zdroje herecké t vorby, AS 2004, č. 4, s. 37.

Zdroje herecké tvorby

Kniha Václava Martince Herecké techniky a zdroje herecké tvorby je publikací zcela zásadní nejen pro všechny adepty herectví a herce profesionální i amatérské, ale i pro všechny milovníky divadla. Je totiž vzrušující sledovat Martincovu filozofii tvůrčího divadelního procesu, a i když práce k tomu není určena, lze ji z tohoto důvodu přečíst jedním dechem, od začátku do konce. Přiznám se, že se mi to stalo.
Jde u nás o práci průkopnickou, o pozoruhodně ucelený systém teoretických i praktických poznatků pedagoga herectví, který nevychází z jediné herecké školy. Základní přístup je jistě poznamenán Martincovým celoživotním vztahem k pohybovému divadlu, ale cílevědomě směřuje ke komplexnímu pojetí herecké tvorby. Autor neustále poměřuje vlastní přístupy a zásady, jež se utvářely celých pětatřicet let jeho pegagogického působení jak v amatérských (Bílé divadlo Praha, Křesadlo, Studio pohybového divadla), tak profesionálních souborech či na JAMU, AMU nebo pražské Vyšší odborné škole herecké, s názory světově respektovaných moderních klasiků dvacátého století: Stanislavského, Tairova, Michaila Čechova, Artauda, Barby, Grotowského ad. Inspiraci hledá i v józe, pekingské opeře či psychologii a teatroterapii. Kniha má charakter učebnice, která kromě výkladu obsahuje i nespočet cvičení, kontrolních otázek a praktických doporučení v bohatě strukturovaných kapitolách: mj. Hlubinné zdroje herecké tvorby; „Vyjadřovací“ prostředky herce – členění hereckých technik; Herecká průprava založená na vnější technice – koncentrace, tvůrčí aktivita, Lidská řeč a herecká mluva: Vědomé dýchání, Perfektní výslovnost, Hlasové rejstříky a zpěv; Herecké pojetí pohybu; Herecká průprava založená na vnitřní technice: např. vnitřní vidění, veřejná samota, emocionální paměť, lidská psychika v životě a na jevišti; Herecké objevování a vyjadřování vlastního „já“; Vytváření jevištní postavy. Výklad uzavírají Přílohy – několik materiálů, které byly do knihy v přepracované podobě převzaty z habilitační práce na JAMU Metodika herecké výchovy (docentem od roku 1995) a umožňují největší vhled do Martincových úvah o herecké práci. Značně přesahují běžný charakter příloh a dosvědčují, jaké nároky klade nejen na zvládání řemesla, ale i na hercův talent, duchovní prvky skutečně tvůrčí existence na jevišti, hereckou etiku… Pro všechny, jejichž zájem o soudobé divadlo a herectví je hlubší, bude velmi cenný soupis studijní literatury. Knížku uzavírá doslov editora doc. Jana Dvořáka, příznačně nazvaný O Václavu Martincovi a jeho neokázalém divadelním bytí, který připomíná mnohé autorovy aktivity i jeho celoživotní postoje.
Čtenář tak dostává do rukou dílo, které je v naší - dnes už bohatší - teatrologické literatuře stále ojedinělé a důstojně navazuje na dvě významné starší české práce s obdobnou tematikou – Radovana Lukavského Být nebo nebýt. Monology o herectví (SPN 1981) a Jana Hyvnara Herec v moderním divadle. Vize, metody a techniky herectví 20. století (Pražská scéna 2000).
Vítězslava Šrámková

Václav Martinec
Herecké techniky a zdroje herecké tvorby
Nakladatelství Pražská scéna ve spolupráci s Vyšší odbornou školou hereckou Praha a IPOS-ARTAMA, 2003, 191 str., 119,- Kč.