Texty: Libochovice, Tlustý, Jaromír: Scéna po 1945

80 let „Scény“ – první měsíce po osvobození

Konec druhé světové války představoval jak pro diváky tak především pro herce a činovníky divadelního spolku „Scéna“ čas svobody a nadějí na klidný ochotnický život neztrpčovaný okupačními úřady. A tak ihned po skončení války začala příprava první inscenace jež měla premiéru 21. 7. 1945 (repríza o den později). Jednalo se o divadelní hru „Ženitba“ od Nikolaje V. Gogola. Režie se ujmul tehdy mladý režisér Otto Špecinger přičemž většina herců patřila také k právě mladé nastupující generaci.
V době, kdy byla hrána „Ženitba“, byla nečekaně existence „Scény“ ohrožena. Důvodem se stalo osidlování pohraničí. Z Libochovic odešlo do „Sudet“ mnoho rodin, mezi nimiž bylo velké množství členů „Scény“, (mimo jiné i zmíněný režisér Otto Špecinger). Jak vzpomíná ve své kronice Lotar Sedlák, nejbolestněji nesl tuto zdánlivou devastaci „Scény“ Václav Cimrman, zakladatel „Scény“, jenž byl v té době nemocen a nastalý stav mu jen přitížil.
Avšak budoucnost mu naštěstí nedala zapravdu. Již následující představení ukázalo, že ochotnické divadlo v Libochovicích nezanikne. Tím představením by „Červený mlýn“ Viléma Wernera v režii Lotara Sedláka (scéna Alois Pilař). Přestavení bylo hráno třikrát (1., 2. a 9. prosince) vždy s ohromným úspěchem.
Nebyly by to „Scéna“ nenavázala na předválečnou tradici a poslední den roku 1945 nepřipravila „Veselý Silvestr“, pásmo skečů, písniček a aktovek. Věren tradici připravil režisér večera, Lotar Sedlák, program od osmé hodiny večerní až k půlnočnímu přípitku. V průběhu večera však účinkující zjistili zajímavou věc. Diváci jaksi nemají zájem být někým baveni, ale chtějí se bavit sami a tak byl program zkrácen a novoroční přípitek byl již pronesen v rámci taneční zábavy, jež byla v plném proudu, přičemž podle původního scénáře měla začít až po půlnoci.
Při výběru nové inscenace, jež měla být zkoušena prorok 1946, bylo hleděno na její výběr, poprvé v historii „Scény“, nejen z hlediska zájmu obecenstva, ale také z pohledu, aby bylo možné s vybranou hrou předstoupit před porotu na soutěži Lidové umělecké tvořivosti a mít naději na postup. Vybraná hra, „Soupeři“ Františka Götze (scéna Alois Pilař) byla z tohoto hlediska dobrou volbou. Poprvé byla hrána 27. a 28. ledna s velkým divácký i odborný úspěchem. O čemž svědčí i její postup do krajského kola soutěže, jež se konalo 24. února v Roudnici nad Labem. Bylo to poprvé, kdy inscenace „Scény“ postoupila takto vysoko a tak nikoho nemrzelo druhé místo a také, že „Soupeři“ nebyli vybráni do užšího výběru pro divadelní přehlídku Jiráskův Hronov.
„Scéna“ v poválečném období navázala na tradici z třicátých let, připravovat několik her najednou a tak není divu, že další divadelní představení sehrané v roce 1946 následovalo krátce po Soupeřích. 6. a 7. dubna byla sehrána veselohra „Její veličenstvo láska“ (autorka B Smolíková-Rajská, režie František Weis). I toto představení, stejně jako předešlá, bylo diváky hodnoceno velmi kladně.
Nadšení z dobře se rozvíjející divadelní práce bylo na začátku roku 1946 zkaleno smrtí Václava Cimrmana, zakládajícího člena „Scény“, dlouholetého jednatele, herce a režiséra. Jeho smrtí 19. ledna odešlo cosi, co představovalo zrod a první desetiletí „Scény“ a není tedy divu, že libochovičtí ochotníci, jež jeho odchodu velice litovali, vzpomněli na něho hrou J. a M. Tomanových „Zvon mého města“.
Tuto hru si Váša Cimrnam (jak jel znali a oslovovali jeho přátelé) vybral předchozího roku a chtěl ji přivést na prkna jež znamenají svět. Bohužel nemoc nu v tom zabránila. A tak když „Scéna“ připravovala tryznu k uctění tohoto velkého ochotníka nebylo jiné volby. Režie (i scény) se ujal Alois Pilař a představení bylo s velkým úspěchem hráno 20. 21. dubna 1946.
Odchodem Václava Cimrmana jakoby symbolicky skončila první etapa existence „Scény“. Nejvýstižněji to ve svých pamětech vyjádřil Bondy Kadlec: „Chceme-li být spravedlivý, dojdeme nezvratně k tomu, že „Scéna“ měla mnoho činovníků i herců, ale Vašek Cimrnam byl jen jeden. A jestliže odešel na prahu 20. výročí od prvních zkoušek jevištních pro Koptovu „Revoluci“, pak tímto jeho odchodu bylo symbolicky uzavřeno i prvé – a nebojme se toho slova – i slavné období prvních 20ti let „Scény“.

80 let „Scény“ – intermezzo
Jedním z přání při přípravě seriálu článků o historii divadelního spolku „Scéna“ bylo, aby přispěl k připomenutí slavných i stinných míst historie tohoto ochotnického spolku. Avšak také, aby jeho prostřednictvím jsme oslovili bývalé činovníky a herce, zda bychom díky jejich laskavosti nezískali vzpomínky na časy dávné i nedávné a také dokumenty na činnost „Scény“. To prvé, vzpomínky, jsme zatím od žádného z pamětníků nezískali. Naopak dokumentů, především fotografií jsme díky laskavosti mnoha jejich vlastníků získali mnoho. A proto však těm, kteří vyslyšeli naší prosu a fotografie a nejen je nám zapůjčili či darovali děkujeme. Nebýt jich mnohé z historie „Scény“ by upadlo do prachu zapomnění. Omlouváme se je, že je zde nevyjmenujeme. Vede nás k tomu jen obava, abychom někoho neopomněli. A tak ještě jednou veliké díky všem jímž není historie „Scény“ lhostejná.
Avšak ještě jednou si dovolíme požádat pamětníky a to doby vzdálené i nedávno minulé o jejich vzpomínky. A to nejen herce, jevištní techniky či činovníky spolku, ale i diváky a příznivce libochovického divadla, zda by nám své vzpomínky nezaslali a to na adresu redakce Libochovických novin či elektronickou formou na adresu tlustyj@seznam.cz.
Stejnou cestou je možné odpovědět na následující otázky:
• Která z her Divadelního spolku Scéna Libochovice vám nejvíce utkvěla v paměti?
• Který z mužských hereckým výkonů v představeních Divadelního spolku Scéna Libochovice považujete za nejzdařilejší?
• Který z ženských hereckým výkonů v představeních Divadelního spolku Scéna Libochovice považujete za nejzdařilejší?
• Vaše nezapomenutelné setkání s Divadelním spolkem Scéna Libochovice.

Na závěr otázka soutěžní. Správné odpovědi na následující otázku budou slosovány a výherce bude odměněn. Své odpovědi zasílejte do konce měsíce na výše uvedené adresy.
Václav Cimrman byl úzce spjat se zrodem „Scény“ a tedy i se představením Koptovy „Revoluce“. Jakou úlohu sehrál při její realizaci v roce 1926:
a) Režíroval ji
b) Žádnou, k ochotnickému divadlu v Libochovicích se dostal až po derniéře této hry
c) Byl spolu s Emanuelem Jirákem iniciátorem nápadu na její uvedení v Libochovicích

Správná odpověď na předchozí otázku bylo b) Krysař (hráno 19. října 1940, režie František Zázvorka) a Broučci (hráno 23. a 24. října 1943, režie Václav Cimrmna).

Za Divadelní spolek Scéna Libochovice Jaromír Tlustý


Foto: Karel Vyskočil a Alois Pilař v roce 1946 v představení Soupeři

Libochovické noviny, roč. 2006, č. 8, s. 13-15
http://www.libochovice.cz/ln/art_pub_detail.asp?art_ID=821