Texty: DUREC, Ivo: Barák feriální klub studenstva na Tišnovsku. čl. in Jižní Morava 2001

Článek o spolku Barák (vyšel ve sborníku Jižní Morava 2001, s.105-123), v jehož závěru je soupis divadelních představení odehraných v letech 1885-1918.
Druhou část o tomto spolku let 1919-1942 jsem zatím nevydal.
Mgr. Ivo Durec, Státní okresní archiv Brno-venkov, klášter 81, 664 61 Rajhrad

Ivo Durec: Barák, feriální klub studentstva na Tišnovsku. Kulturní a společenský význam jednoho spolku v Tišnově v letech 1884 – 1918

Po pádu Bachova režimu v roce 1859 se na Moravě, nejen ve velkých městech, ale také na moravském venkově začalo prosazovat české národní, kulturní a politické dění, přestože se tak dělo poněkud opožděně, později než v Čechách. Novým poměrům odpovídající česká politická reprezentace se teprve musela vytvořit, k čemuž přispěly zvláště aktivity zdola. Mezi nimi sehrály závažnou úlohu četné spolky, jejichž vznik umožnilo politické uvolnění. 1) I v Tišnově se právě do zprvu nepříliš politicky výrazných struktur soustřeďovala česká společenská aktivita a trvalo ještě nějakou dobu, než se proměnila v živé politické prostředí.
Svůj nezanedbatelný význam při probouzení národního vědomí českého obyvatelstva v Tišnově a jeho bezprostředního okolí měl vznik a kulturní a vlastenecká činnost tišnovského studentského spolku Barák.
Ve svých vzpomínkách uvádí jeden ze zakládajících členů Baráka Metoděj Svoboda z Předklášteří, že ačkoli existovaly ve městě různé české spolky, například pěvecký spolek Zahrada (založen roku 1862), čtenářský spolek Květnice (1865), Sokol (1871), čtenářský spolek Svornost (1882), bylo národní uvědomění tamního obyvatelstva tak slabé, že správa obce byla v rukou „několika Němců a jim oddaným občanům, kteří vedli v ryze české obci úřadování německé.“2) Přestože Tišnov zůstával ve své historii národnostním složením vždy městem českým, psaly se protokoly obecního zastupitelstva až do 2. listopadu 1861 německy3) a teprve roku 1882, za starostování Jana Oderského, bylo zavedeno na obci úřadování pouze v jazyce českém.4)
Česká tišnovská inteligence se patrně již v šedesátých a sedmdesátých letech scházela v tišnovských hostincích a bavila se českým zpěvem. V běžném životě, na úřadech a veřejnosti však užívala jazyka německého. Zůstávala také izolována od nižších vrstev českého obyvatelstva a venkova. Do vznikajících tišnovských spolků vstupovali také místní Němci. Některé spolky byly tedy dvojjazyčné a není pochyb o tom, že němečtí sousedé si rádi zazpívali spolu s Čechy zpěvné a melodické české a moravské lidové písně, neboť tyto projevy místních lidových tradic chápali jako probouzející se zájem o oživení moravské lidové kultury.
Metoděj Svoboda ve svých vzpomínkách k tomu kriticky poznamenává: „Čtenářsko-pěvecký spolek ke probuzení národního vědomí mnoho nepřispíval, oč se starali zajisté němečtí jeho členové, Sokol pak, vystavený nepřízni všech vlivných činitelů živořil, až konečně prý byl změněn v tělocvičný a hasičský spolek.“ 5)
Původní sokolská jednota v Tišnově opravdu neměla lehké začátky. Snad jen její založení nedoprovázely výraznější obtíže. Zakladatel tišnovského Sokola Jan Macků ve svém vzpomínání s názvem „Historie prvního Sokola v Tišnově“ uvádí, že již roku 1871 zavítal do Tišnova slavný brněnský Sokol s náčelníkem dr. Helceletem, kde byl srdečně uvítán a pohoštěn místním čtenářským spolkem Květnice a oslavován také velkou většinou tišnovských měšťanů. 6) Tento agitačně propagační výjezd brněnských sokolů do Tišnova se nadmíru vydařil, protože probudil u členů Květnice myšlenku založit na podporu práce čtenářského spolku, tedy „šíření národního uvědomění“, svou tělocvičnou jednotu Sokol. Iniciativy se ihned chopili Karel Buchal, Jan Macků, Josef Sedlář a za krátkou dobu byl spolek ustaven a úředně povolen. Sokol začal pilně hrát ochotnická divadelní představení, oblíbená byla zvláště „vlastenecká a poučná“ díla Klicpery a Tyla, a snažil se „co nejlépe národní uvědomění Tišnovských probudit a upevnit“. Od počátku ale činnost spolku narážela na překážky c. k. úředníků při povolování výletů a vycházek. Není divu, úředníci dobře vnímali tyto spolkové počiny jako agitační podniky. Vždyť po výletu tišnovského Sokola do Bystřice nad Pernštýnem Bystřičtí s nadšením založili svou tělocvičnou jednotu a s dobrými výsledky skončily vycházky do Veverské Bítýšky a Velké Bíteše, kdy obě obce tišnovskou sokolskou návštěvu hodnotily s nebývalým uznáním. Proto očekávalo v cíli další podobné agitační spolkové vycházky do Dolních Louček u Tišnova, v zahradě místního hostince Josefa Zelinky, asi patnáct c. k. tišnovských úředníků i s četníkem Heinzem, kteří zabrali celé dva stoly. Sokolská společnost se nenechala podle vzpomínek Jana Macků jejich přítomností odradit a „…rozvinula se všestranná zábava, zpívaly se vlastenecké písně atd.“ Starosta Sokola Buchal se pak ve své řeči zmínil o Rusku jako o slovanském bratrském státu, což vyvolalo odpor u vedle sedících úředníků, kteří tento projev označili jako velezradu. Situaci se tu snažil napravit Jan Macků obhajobou výroků Buchala takto: „…řeč nelze považovat za velezradu, když on o Rusku jako státu slovanském mluvil sympaticky, a již proto ne, že Rakousko a Rusko jsou t.č. státy přátelské a jich panovníci uzavřeli aliance a my Slované a Sokoli se hlásíme ku společné slovanské národnosti z přátelství k našemu spojenci. Ti Němci, kteří nejen že sympatisují s Pruskem a jich králem Vilémem, jsou ve svém nitru a srdcem Prušáci a nepřátelé Slovanů, předstíraje Rakušanství, ale ve skutečnosti jsou praví zemězrádci Rakouska.“ Hlučná reakce přítomných tišnovských úředníků a četníka působila rušivě a tišnovské Sokoly přiměla k opuštění jinak příjemného prostředí Zelinkovy hostinské zahrady. Jednota byla nucena vydat se na zpáteční cestu do Tišnova. Zmíněná sokolská vlastenecká vycházka do Dolních Louček měla ještě dohru na okresním soudu v Tišnově. Četnický strážmistr totiž podal žalobu pro velezradu na náčelníka Sokola Jana Macků. Díky autoritě a vlivu poručíka Antonína Šindeláře, který údajnou protistátní řeč u soudu uvedl na pravou míru, nebyl Macků ani souzen, ani uvězněn. U představených místní sokolské jednoty však jednání tišnovských úředníků probudilo existenční nejistotu, a proto změnili spolek na tělocvično-hasičský sbor a Sokol v Tišnově přestal načas existovat. Nově vzniklý tělocvičný spolek ani v nejmenším nepokračoval ve vlasteneckých aktivitách svého předchůdce.7)
Přestože počet německých obyvatel v Tišnově na konci 19. století stěží přesahoval počet prstů na rukou, byli tu Němci vybaveni značnou mocí a vlivem. V 70. letech se například podařilo tišnovským Němcům prosadit v místní pětitřídní škole zavedení šesté třídy s pouze německým vyučováním, založili spořitelnu s německým úřadováním a razantně se postavili proti zřízení českého reálného gymnázia.8) V českém městě vládlo v té době „němectví“ a národní uvědomění mělo nečetné výjimky. Kdo o sobě prohlásil, že je Čech, setkával se prý s posměšky. „Divím se, že tehdy nebyla založena v našem městě německá škola, ač se o její potřebě stále mluvilo. Jistě by měla dosti žáků, poněvadž mluviti německy bylo maloměstským ideálem,“ zavzpomínal si zakladatel Baráka Vítězslav Pokorný v roce 1934. 9)

Do takovýchto stručně nastíněných poměrů vznikl v Tišnově studentský spolek Barák. Iniciátorem založení studentského klubu byl Jan Máša. Tento tišnovský rodák, tehdy student VI. ročníku gymnázia v Brně, si často zval mladé přátele do svého brněnského studentského bytu na Pekařské ulici, kde jim přednášel o českých spisovatelích a národním životě v Brně. Ze své knihovny, na studenta nezvykle rozsáhlé, rád půjčoval svým kolegům vybrané svazky, jejichž obsahy pak spolu rozebírali. Se studenty z Tišnovska rozmlouval také o potřebě zřízení studentského spolku, jež měl mít za cíl „zničení němectví“ v Tišnově. V krátké době se středoškoláku Mášovi podařilo získat k uskutečnění svých myšlenek dokonce starší studenty vysokých škol, filozofa Josefa Procházku a medika Josefa Oderského. Tito tři pak spolu se studentem Vladimírem Fettrem vypracovali podle vzoru stanov brněnského akademického spolku Zora a feriálního klubu studentstva Haná na Olomoucku původní stanovy Baráka a svolali ustavující schůzi.10)
Klub Barák byl založen o prázdninách roku 1884 za hojné účasti studentstva z celého tehdejšího tišnovského okresu. Jednatelem zřizovacího výboru, který vedl veškerou úřední korespondenci k založení spolku, se stal Jan Máša. Stanovy byly schváleny moravským místodržitelstvím v Brně přípisem ze dne 2. srpna 1884 č. 19768 a ustavující valná hromada spolku proběhla 16. srpna 1884 v místnostech Sedlákova hostince v Tišnově. Ze 41 zakládajících členů se zvolil výbor ve složení: předseda Josef Procházka, pozdější významný moravský geolog, kartograf a kustod Zemského muzea v Brně 11), místopředseda Jan Veselý, pokladník Vladimír Fetter, jednatel Josef Oderský, knihovník Jan Máša, pořadatel zábav Eduard Grünwald a pořadatelem přednášek se stal Anastás Soška. 12) O členství v nově vzniklém studentském spolku byl nebývalý zájem. U představených klubu se od počátku hromadily žádosti o členství. Protože však velké množství uchazečů nesplňovalo požadavky vyplývající z § 9 spolkových stanov, nemohli být takoví do spolku přijati. Buď žadatelé o členství v Baráku nebyly studenty či absolventy středních a vysokých škol, nebo jim chyběly peníze na členské příspěvky.13) Název spolku – Barák, feriální klub studentstva na Tišnovsku - nesl jméno českého vlasteneckého spisovatele a novináře Josefa Baráka (1833 – 1883), jehož osud byl připodobňován osudu Karla H. Borovského. Známého redaktora Národních Listů a velkého přítele pražských studentů Josefa Baráka znal osobně Josef Oderský, který patrně přišel s nápadem vznikající spolek nazvat právě podle něho.14) Před úřady ale mělo mít slovo Barák v názvu spolku význam dřevěné studentské stavby či boudy.15) Členy Baráka se mohli stát pouze akademikové (studenti a absolventi univerzit a vysokých škol), abiturienti středních škol a studenti vyšších tříd středních škol. Účelem spolku bylo podle stanov „šlechtění duševního a společenského života členů a vzdělávání vůbec vzájemné“.
Přes značné nadšení zakladatelů byly počátky činnosti klubu nelehké. Studenti se ale od svého úmyslu nenechali odradit, protože dobře znali místní maloměstské poměry. Na prvních divadelních představeních Baráka se ještě stále mluvilo více německy a po městě se rozšiřovalo, že je to klukovský spolek, který si dal jméno tehdejšího tišnovského tvarůžkáře Baráka. Našli se pochopitelně lidé, kteří se od počátku snažili činnost spolku co nejvíce znepříjemňovat.16) Představeným klubu se ale podařilo v Tišnově velmi rychle zorganizovat a uspořádat ve dnech 7. až 8. září 1884 za nemalé podpory Brněnské Matice školské úspěšnou národní slavnost a již 16. září téhož roku podpořili „tišnovští akademikové“, jak si členové Baráka tehdy začali říkat, zřízení městské veřejné knihovny darem velkého množství knih z vlastních zásob. Na konci prvního roku existence feriálního klubu uspořádal spolek dne 28. prosince v místnostech měšťanského hostince Panský dům v Tišnově zábavní večer ve prospěch svého knihovního fondu, jehož program zahrnoval: „1. proslov; 2. Válečná – mužský sbor od J. Tovačovského; 3. Obecní dráb - sólový výstup; 4. sólový zpěv z Prodané nevěsty od B. Smetany; 5. přednášku O úpadku českého národa; 6. Arii z opery Kvas krále Vondry XXVI.; 7. báseň Dvé růže; 8. národní píseň Hubička“. Při podobných bohatších počinech spolupracoval Barák i s ostatními vlasteneckými spolky v Tišnově a okolí. V tomto případě pomohl klubu Čtenářsko-pěvecký spolek Květnice z Předklášteří zapůjčením divadelního jeviště. 17)
Studenti pořádali různé vzdělávací a vlastenecké přednášky, národní slavnosti a kulturní večery, jak pro členy Baráka, tak i pro tišnovskou veřejnost. Nezřídka je vedly známé osobnosti tehdejší vlastenecké Moravy. Tak například již 15. srpna 1885 navštívil feriální klub tehdy již známý spisovatel, novinář a historik Jan Herben.18) Vzácný host a zakrátko první čestný člen Baráka Jan Herben prvního dne dvoudenní národní besedy, pořádané v místnostech Sedlákova hostince, přednesl připravenou řeč o vynikajících tišnovských rodácích, která se setkala s nadšeným přijetím. Herben pak přítomné vyzval, aby byla v roce 1886 odhalena pamětní deska Mistru Šimonu z Tišnova. 19) Spolek Barák pak požádal všechny okolní vlastenecké spolky, aby vybraly ze svých řad po třech členech, kteří by pracovali ve společném slavnostním komitétu pro uctění památky velikého tišnovského rodáka. Slavnosti mělo předcházet pořádání peněžních sbírek na pamětní desku a vydávání tištěných provolání k tišnovským obyvatelům, ve kterých by se vysvětloval význam Mistra Šimona pro město Tišnov. Tento vlastenecký počin však nebyl dotažen do zdárného konce. Úspěšné ale bylo o tři roky později odhalení pamětní desky jinému významnému tišnovskému občanu Dr. J. K. Dvořákovi, na čemž se podílel organizačně také feriální klub Barák.20) V prosinci roku 1885 pak tišnovští akademikové uspořádali ve svých spolkových místnostech hostince Jana Sedláka „Barákův slavnostní večer“, vzpomínkové pásmo, proložené hudebními a pěveckými výstupy. Po vyčerpání programu, jak bylo zvykem, pokračovala taneční zábava. Polovina čistého výnosu byla věnována Národnímu divadlu v Brně a polovina spolkovému knihovnímu fondu. 21)
Spolek navazoval, udržoval a prohluboval živé přátelské vztahy s všemi možnými a pro Barák dostupnými bratrskými českými vlasteneckými spolky. Úzce spolupracoval například s již zmíněným Čtenářsko-pěveckým spolkem Květnice z Předklášteří. Důkazem toho je mimo jiné i děkovný dopis předsedy Baráka Jana Máši z 26. září 1887, adresovaný výboru Květnice, ve kterém pisatel děkuje za postoupení spolkové knihovny Baráku, neboť tímto darem bylo umožněno založit velkou veřejnou knihovnu pro obyvatele žijící v Předklášteří. Nelze opomenout, že někteří „údové“ feriálního klubu byli i členy Květnice a dokonce Jan Máša pracoval také v jeho výboru. Velmi čilé kontakty udržoval spolek také s nedalekým čtenářským spolkem Besének z Lomničky, kam tišnovští studenti rádi chodili na vycházky a kde pořádali různá klubová zasedání, přednášky, hudební a divadelní představení. Výbor Baráka také rád zval do Tišnova nebo na výlety do jeho okolí bratrské brněnské vlastenecké spolky, jako například Sokol Brno I nebo Svatopluk. V kontaktu byl feriální klub také s ústředním výborem Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, jehož starostou nebyl v 2. desetiletí 20. století nikdo jiný než zakladatel Baráka Jan Máša, dále také s Maticí osvěty lidové pro knížectví těšínské v Polské Ostravě, Maticí břeclavskou, později s tišnovským odborem Klubu československých turistů atd. Většinu finančních zisků ze všech kulturních a zábavních počinů směroval výbor spolku na podporu zakládání knihoven v obcích na Tišnovsku, na podporu chudých žáků a studentů tišnovských škol a třeba divadelní představení „Jen žádný sněm“, uspořádané 26. července 1885 ve spolkových místnostech u Sedláků, bylo hráno ve prospěch spolku Komenský ve Vídni.Vídeňský spolek Komenský byl pravidelným adresátem finančních darů Baráka po celá desítiletí. 22)
Všechny spolkové výlety a vycházky, které feriální klub pořádal, musely být schváleny okresním úřadem. „Akademikové“ byli povinni v žádosti o povolení podrobně popsat počátek, trasu i cíl cesty (to byl vždy nějaký příjemný hostinec, jehož majitel byl studentskému klubu příznivě nakloněn), a pokud byla v cíli plánována nějaká další zábava, musela žádost obsahovat také podrobný program s texty písní či skladeb, deklamací, oslavných nebo vzdělávacích přednesů či scénářů divadelních her. Ve většině případů byly výlety povoleny. Okresní úřad však o tom vždy uvědomil příslušné obecní výbory a samozřejmě četnické stanice, které pak o průběhu výletu podávaly hlášení. Pokud přesahoval klubový výlet do jiného politického okresu, byl uvědomen o tom i příslušný sousední okresní úřad. Že byl studentský spolek pod stálým dohledem státního aparátu, dokazuje například hlášení četnické stanice v Doubravníku. Četnický velitel Šembera informoval o průběhu jednoho takového spolkového výletu Baráka okresní úřad v Brně takto: „In Erledigung der Aufforderung Z. 15042 vom 29. August 1885 wird angezeigt, da3 während des am 30. August 1885 hier stattgefundenen Ausfluges des Ferial Club „Barak“ aus Tischnowitz von den programme in welchen ich bei dem Vereinsvorstande vor der Aufführung Einsicht nahm, sowie auf während der Diletanten Vorstellung keine Abweichung von dem Texte vorgekommen ist.“ Jindy zase obdržel okresní úřad oznámení od četníků z Kuřimi, že ochotníci ohlášené divadlo v Čebíně vůbec nehráli, protože jim jeden herec chyběl: „In Erledigung der Weisung vom 3. September 1885 Z. 15447 wird ausgezeigt, da3 am 6. September 1885 in Čebin keine Theatervorstellung stattfand, weil den Diletanten ein Mitglied zum Spielen fellte.“ Toto představení se pak mělo odehrát v náhradním termínu dne 13. září v hostinci Františka Slouky ve prospěch čebínské obecné školy. 23)
Okresní úřad vcelku aktivity studentského klubu nijak neomezoval. Naopak povoloval spolkové počiny, i když akademikové téměř pravidelně zasílali žádosti až po termínu, tedy méně než tři dny před veřejnou produkcí. Někdy však dokázali „barákovci“ značně tolerantní okresní úředníky podráždit tak, že produkce byla zakázána. Například když jednatel spolku Máša jednou předložil žádost s nečitelným rukopisem programu a textu: „…pěvecko-deklamatorní díl programu se zakazuje, poněvadž předložený text přednášky a zpěvů jest naprosto nečitelný. Zároveň se výboru spolku věděti dává, že se podobná pěvecko-deklamatorní zábava nikdy nepovolí, bude-li předložen program tak neslušným způsobem.“ Zde se jednalo o spolkovou výletní zábavu v Lomničce pořádanou dne 25. července 1886. Ojediněle se stávalo, zvláště zpočátku, než výbor spolku nabyl zkušeností v jednání s okresním úřadem, že předložené texty proslovů bývaly zakázány kvůli svému politickému obsahu. O povolení tanečních zábav, které většinou následovaly po divadelních představeních nebo kterými vrcholily Barákem pořádané národní slavnosti či různé vzdělávací a zábavní akce, se muselo žádat samostatně u představených obcí, kde se měly zábavy uskutečnit. 24)
Vnější rozlišení českých vlasteneckých spolků různými trikolórami, odznaky nebo prapory bylo pro osmdesátá a devadesátá léta 19. století téměř samozřejmostí. Například členové sdružení Tišnovské písařstvo nosili čamary, pod ní přes bedra slovanskou trikolóru s lyrou a na hlavě tzv. poděbradku. 25) Nebo třeba bratrský spolek Květnice si k 10. výročí své existence v roce 1893 nechal moravským místodržitelstvím schválit spolkový prapor světle modré hedvábné látky se zlatým třepením. Na aversu byl zlatě vyšit název spolku a reversu zlatá lyra a zelený věnec.26) Také klub Barák se snažil nějakým způsobem odlišit, což měl vyřešit originální spolkový odznak. Již v září roku 1886 požádal feriální klub okresní hejtmanství o povolení spolkového odznaku. Pro jeho značně „demonstrativní ráz“ bylo nošení a vůbec užívání znaku zakázáno. Bohužel, nepodařilo se nám zjistit výtvarnou či grafickou podobu neschváleného návrhu a nevíme také, zda spolek svou žádost někdy opakoval. Můžeme pouze předpokládat, že klub Barák byl zamítavým rozhodnutím hejtmanství od dalších snah v tomto směru zcela odrazen. 27)
Své produkce konal feriální spolek v prvních desetiletích své existence v sále hostince U Sedláků (později U Hammingrů), kde se scházely téměř všechny tehdejší kulturní tišnovské spolky. Divadelní představení se hrála ale také v místnostech hostinců Na Špitálku a v Panském domě. U Borovičků měli akademikové dokonce vystavenou bustu Baráka. Studenti se scházeli také v hostinci Tomáše Bloudka, u Františka Svobody, později v sokolovně atd. Divadelní představení i koncerty pořádané akademiky byly velmi oblíbené a bohatě místními obyvateli navštěvovány. Před vznikem Baráka byly podobné produkce v Tišnově velkou vzácností. 28)

Feriální klub svými mnohostrannými kulturními a vlasteneckými aktivitami značnou měrou ovlivňoval, bezprostředně i zprostředkovaně, také činnost ostatních tišnovských a okolních spolků. Barák stál například u zrodu místní sokolské jednoty. Po přeměně původního tišnovského Sokola v hasičsko-tělocvičný spolek na počátku sedmdesátých let byl Tišnov téměř dvacet roků bez sokolské jednoty. Až v roce 1890 se členové Baráka začali vážně bavit o tom, že by měla taková jednota v jejich městě vzniknout. Studentům bylo líto a trochu se prý také styděli za to, že již zcela české a „ tak pokročilé město nemá tělocvičné jednoty Sokol, kdy jiná méně významná místa sokolské jednoty měla“. Tišnovští akademikové tedy oslovili představené místních hasičů dr. Václava Šíleného a dr. Františka Prokeše a spolu s nimi zřídili přípravný výbor, vytvořili stanovy spolku a sestavili seznam osob, které se mohly a chtěly stát členy jednoty. Tato akce se vydařila nad všechna očekávání, protože během krátké doby měl přípravný výbor sto padesát zájemců o členství. Stanovy spolku však nebyly moravským místodržitelstvím v Brně schváleny pro odstavec, týkající se trubačského sboru jednoty. Přípravný výbor rozhodnutí místodržitelství odradilo natolik, že se ani proti tomu neodvolal. O dva roky později, v roce 1892, se konečně napotřetí Tišnovským podařilo jednotu zřídit. Místní sokoli na úlohu klubu Barák při vzniku jejich jednoty ale nezapomněli. Při slavnostním položení základního kamene ku stavbě sokolovny v roce 1897 a při neméně slavném otevření dokončené stavby o rok později byl pozván na oslavy jako hlavní řečník zakladatel Baráka Jan Máša, který dlouhá léta o zřízení sokolské jednoty v Tišnově usiloval. Máša byl mimo jiné také jednatelem Sokola v Telči (1891), zakladatelem a prvním náčelníkem Sokola v Jihlavě (1892) a jednatelem sokolské župy třebíčské. 29)
Podle pamětníků založením a následnými vlasteneckými aktivitami studentského spolku nastal v Tišnově náhle český národní uvědomělý ruch, Barák pořádal zábavy taneční, pěvecké a deklamatorní, přednášky o literatuře a umění, zařizoval knihovny a rozšiřoval „dobré“ knihy a časopisy, provozoval po vesnicích Tišnovska pojízdné knihovny, organizoval slavnostní večery, národní slavnosti, divadelní představení a v neposlední řadě spolkové výlety. Barák také zařídil v Tišnově pravidelné taneční hodiny, na které dojížděl z Brna učit tanci a společenskému chování tišnovskou mládež koncesovaný taneční mistr František Kadlec. Plány a cíle zakladatelů feriálního spolku se rychle začínaly naplňovat. Do té doby mezi mnoha tišnovskými Čechy oblíbená Němčina se začala vytrácet z hostinců a obchodů, mizely dvojjazyčné firemní nápisy, ubývalo studentů z Tišnovska na německých školách a také místní úředníci se začali hlásit ke svému českému původu. 30)

V prvním desetiletí 20. století feriální klub Barák měnil často předsedy a vedení spolku, členská základna se zmenšila, spolkové aktivity rozvíjelo pouze několik nadšených jedinců. Při klubu vznikl odbor studentů z Předklášteří, kteří chtěli hrát sami vlastní divadelní představení ve své obci. K úplnému odtržení odboru však nedošlo, protože akademikové z Předklášteří si uvědomovali váhu tradiční firmy spolku Barák. V roce 1907 se dokonce objevil odsudek například v časopisu Náš kraj, že „Barák pořádá pouze samé Kinderbály, ohňostroje apod. a na lepší práci se nevznese…“ Svou činnost spolek omezil pouze na období prázdnin. Někdy ale ani v čase studentského letního volna klub nestihl to, co si naplánoval: „Rohovín Čtverrohý byl už skoro nacvičen, ku jeho provedení při slavnosti (25. výročí trvání měšťanské školy v Tišnově, pozn. autora) však pro různé překážky nedošlo. Katakomby cvičili se, avšak asi po druhé zkoušce vrátila pí Chvojková roli Nasty a nemohla se najíti pro tuto roli herečka, až sl. Lib. Odstrčilová, která ale později opět jinak se rozmyslila. Když dámské role byly obsazeny, vrátil kol. Bílý asi týden před představením roli Bohrmanna a odjel na cesty.“ Místo divadelního představení Katakomby se narychlo nacvičila hra Archa Noemova, avšak „dílo umělecky bezcenné a ku studentskému představení naprosto nehodící se. Že hrála se ale tato věc nutno omluviti tím, že čas na něco lepšího nestačil, takže divadlo bylo práce několika jednotlivců.“ 31) V roce 1910 také nebyl splněn prázdninový divadelní plán: „…poněvadž po většinu prázdnin dlely zde divadelní společnosti, z počátku společnost Choděra, ku konci prázdnin společnost Národní divadlo z Brna…“ Nakonec Barák v tomto roce nenazkoušel žádné divadlo a uspořádal pouze jeden čistě hudební večírek. 32)
Kam se poděla bohatá vlastenecká činnost, kulturně osvětový rozmach a nebývalá společenská angažovanost Baráka osmdesátých a devadesátých let 19. století? Proč asi klesla členská základna a vůbec zájem o práci v tak známem a prestižním tišnovském spolku? Bylo to důsledkem nedostatku studentských osobností z Tišnovska? Dochované archivní materiály nám prozrazují, že na úpadku činnosti spolku v posledních letech 19. století a v době první dekády 20. století se zcela nepochybně podíl proces proměn veřejného a společenského života obyvatel Tišnova. Z města s německým nátěrem se stalo během několika málo let město ryze české, což nepřímo, leč relevantně dokládá prostá skutečnost, že dokonce i místní židovští obchodníci otevřeně podporovali vznik tišnovské sokolské jednoty. Prvotní idea, pro kterou byl spolek Barák založen, tedy „zničení němectví v Tišnově“, byla splněna. Studentský klub nyní hledal nové formy a způsoby svých aktivit.
Změna k lepšímu nastala patrně v roce 1911. Spolku se totiž podařilo 9. září uspořádat úspěšnou oslavu šedesátých narozenin spisovatele Aloise Jiráska. Slavnosti se měli účastnit i známí Brňané S. K. Neumann a J. Mahen, avšak pro finanční potíže byl tento návrh zamítnut a příspěvek o Jiráskovi připravil Karel Lisický a přednesl Antonín Seyfert. „Přednáška setkala se s velmi příznivým přijetím, neboť přednes její působil dojmem nezapomenutelným, nevyhladitelným, nesmazatelným, nevyslovitelným a v upomínce každého posluchače věčně tkvícím, začež mu přísluší náš dík a uznání.“ Za slavnostní divadelní představení byla vybrána a úspěšně zahrána Jiráskova veselohra Kolébka. Ve stejném roce byl na valné hromadě zvolen nový výbor ve složení: předseda klubu Karel Lisický, místopředseda Karel Mašek, jednatel Jaroslav Kocián, pokladník Vojtěch Hejl a knihovník Ladislav Seifert. Již jen podle obsáhlých zápisů o valných hromadách, členských či výborových schůzích jednatele Kociána, lze odhadovat ve feriálním klubu značné oživení. Velmi rychle byly vyřízeny několik let staré neuzavřené problémy. Našla se například ztracená spolková razítka, vyřešilo se uložení zbytků spolkového archivu, který byl do té doby ve skříni v sokolovně, a nevědělo se pořádně, co obsahuje. Objevil se kdysi komusi zapůjčený klubový klarinet, žádalo se o vrácení rozpůjčovaných not a hudebnin atd. Výbor se rozhodl pátrat po poztrácených spolkových písemnostech, protože nebyla nalezena ani evidence členů, ani členské legitimace, které se museli znovu nechat natisknout. Valné hromady a členské schůze Baráka se na počátku nového století pořádaly většinou v místním hotelu U české koruny. 33)
Spolek se s novým vedením vrhl také do pořádání dříve velmi oblíbených spolkových výletů. Několik posledních let byly výlety, podle zápisu jednatele z 4. dubna 1912, velmi nudné, „neboť obligátní zdejší výlety mají na programu pouze tanec, žertovnou poštu a tombolu“. Barák chtěl tedy pro změnu v létě roku 1912 uspořádat výlet s velkým průvodem v kostýmech a na výletišti sehrát různé atrakce, divadelní jednoaktovky, slušné kuplety, panoptikum, ohňostroje a podobně. Takto plánovaných výletů uspořádal spolek toho léta několik. Divadelní představení se podařilo nacvičit pouze jedno a sehrálo se až v září, ale následující rok byl opět na spolkové počiny bohatší. Předseda klubu Barák JUC. Karel Lisický stále zvyšoval na výbor a členstvo nároky a nabádal a vybízel své kolegy k ještě větší píli. Několik let před zvolením Lisického se spolek sešel sotva jednou do roka na valné hromadě. Nyní nový předseda zorganizoval během jednoho roku několik členských schůzí a nepočítaně výborových, na kterých se pilně připravovala bohatá prázdninová činnost. Díky obětavosti Lisického a celého výboru se podařilo nacvičit a úspěšně sehrát 2. srpna 1913 divadelní představení Sen noci svatojánské, které se muselo pro znamenitý úspěch a velmi početnou diváckou účast ještě jednou opakovat. Hned druhý den, 3. srpna, pak spolek účinkoval při „Matičních tišnovských slavnostech“, kde odehrál dvě jednoaktovky – Žárlivci a Pro Josefku.
Znovuzrozený feriální klub Barák ale nepořádal jen divadla a výlety. O zvláště promyšleném přístupu svědčí, že výbor spolku dokonce vytvořil seznamy vhodných tišnovských i okolních slečen a mužů, kteří byli zváni do obnovených tanečních hodin. I když z počátku značně převažoval počet tancechtivých slečen nad množstvím tanečníků, podařilo se výboru taneční hodiny pro místní mládež dva až třikrát týdně pořádat. Aby taneční hodiny pro nedostatek mladých pánů nezanikly, museli na taneční parket nastoupit i členové Baráka, kteří z různých důvodů tancovat nechtěli, což vyvolalo ve spolku u některých značnou nelibost. Leč rozhodnutí výboru v této věci bylo jednoznačné. Kurz byl ukončen tanečním věnečkem a sehráním tří jednoaktovek od A. P. Čechova - Jubileum, Námluvy a Medvěd. 34)
Ze zápisů o schůzích klubu z roku 1914 lze zjistit, že akademikové si zřídili vlastí smyčcové kvarteto. Toto spolkové hudební těleso mělo být užíváno nejen při veřejných a hudebních koncertech nebo klubových výletech, ale mělo účinkovat také například při „barákovských“ tanečních zábavách. Kolegy studenty bylo spolkové, nepochybně velmi oblíbené, hudební těleso roztomile nazýváno „šraml“. 35)
Bohužel letní prázdninová činnost toho roku byla téměř zastavena vzhledem k vypuknutí 1. světové války. Také několik členů Baráka narukovalo a muselo odejít do bitevního pole, jako například pokladník Vojtěch Hejl, místopředseda Antonín Seyfert, který se tak zasloužil o rozkvět spolku, a třeba také bývalý jednatel Jaroslav Kocián, zřejmě nejlepší herec a režisér. Jedinou činností Baráka toho léta bylo hudební cvičení šramlu v sokolovně. Během válečné doby se stále snižoval počet členů, protože další kolegové odcházeli do války. Předseda i jeho zástupce se museli nejdříve z profesních důvodů na delší dobu Tišnovu vzdálit, posléze ani oni neunikli nástupu k vojsku. Vedením spolku byl proto pověřen jednatel Jaroslav Pokorný. Zbytky členů feriálního klubu pak o prázdninách většinou místo pořádání spolkových akcí pomáhaly při žních a jiných polních pracích.
V polovině prázdnin roku 1915 se přece jen podařilo Baráku nacvičit a sehrát jedno divadelní představení s názvem Maloměstští diplomaté. Skvělý výkon herců a dobrou úroveň celého představení velmi vstřícně zhodnotila zcela zaplněná sokolovna. Po divadle se čile rozproudila „stolová zábava“ se sólovými výstupy publiku již známé dvojice Borkovce a Jeřábka, která celou společnost bavila až do půlnoci. Většina z utržených peněz byla uložena na účet ve spořitelně, který vytvořil základ pro zřízení fondu na podporu chudých vdov a sirotků po padlých tišnovských vojínech. Spolek byl svým úspěchem tak nadšen, že uspořádal 7. září ještě jedno divadlo, a to představení U bílého koníčka od Blummenthala a Radelburga. Pak opět následovala tzv. stolová zábava, při které účinkovali jak členové Baráka, na housle například zahrál kolega Fetter a zazpívali Ladislav Seyfert a slečna M. Pospíšilová, tak třeba i místní kantoři. Zpěvem okouzlil učitel Brabec, jeho kolega Humpolík zarecitoval atd. O výsledku této společenské události si jednatel Baráka Pokorný poznamenal: „Obecenstvo ocenilo snahy účinkujících nejlépe, neboť až do konce programu vytrvalo v živé zábavě a s nelíčeným zájmem na svých místech.“ Svou výší překvapivý čistý výtěžek byl opět poukázán na Barákův fond pro vdovy a sirotky po padlých tišnovských vojínech.36) Válečný rok 1915 byl co do spolkové činnosti hodnocen jednatelem nadmíru příznivě: „Jisto jest, že letošní činností postavili jsme spolku našemu pomník nad ocel pevnější. Sémě zaseté dřívějšími předáky spolku vzrostlo o nádherný květ a obohatilo znovu věnec slávy našeho klubu.“ Celkový dojem klubových prázdnin zkalil pouze zářijový odchod několika členů, soustředěných kolem Juliuse Pollaka (František Zbirovský, Rudolf Hanzel, Továrek a Fetter st.). Po rozkolu zůstalo ve spolku asi 15 řádných členů, kteří se však odchodem několika kolegů nedali odradit a těšili se na další plodnou činnost. 37)
Do války však odcházeli další a další členové Baráka. Většina již dříve narukovaných akademiků padla do ruského zajetí, mezi nimi také například starosta klubu Karel Lisický. Zbývalo již jen několik málo členů, kteří byli vojenskému stavu uchráněni. Všeobecná drahota, nedostatek všeho a očekávání ještě krutější budoucnosti zapříčinilo narůstání ochabující nálady také mezi studenty z Baráka. Přes velké úsilí všech „barákovců“ a vydatné podpory externího režiséra Antonína Zelinky, bývalého starosty a místostarosty spolku, se nadmíru vydařilo prázdninové divadelní představení odehrané v roce 1916. Veselohru Stříbrní ptáci napsal tišnovský právník Červinka, který ve světové válce padl na ruské frontě coby poručík císařské armády. Červinkova veselohra existovala pouze v rukopise a ještě nikdy nebyla hrána. Úspěch tišnovské premiéry byl ohromný. Na všechny zapůsobily nejen herecké výkony, umění režiséra a herců, vtipná a veselá hra, ale také celkové vyznění nevšední kulturní události, kterou tišnovští občané oslavili památku jednoho tišnovského studenta, posléze právníka a oběti války v jedné osobě. Červinkovou hrou byla uctěna také památka všech ostatních tišnovských padlých mužů. Na konci léta se odehrálo ještě jedno divadlo, fraška Terno. V prosinci pak uspořádal Barák velmi povedenou silvestrovskou veselici.38)
V průběhu války vyvíjel feriální klub svou činnost s vypětím všech sil. Začalo opět docházet k různým sporům mezi zbytky členů. Chyběla zde stmelující a řídící autorita osobnosti předsedy Karla Lisického, který byl v té době v ruském zajetí. Jednatel spolku Pokorný si o poměrech ve spolku poznamenal: „…jeví se již i ve spolku nedostatek jadrné chuti do nového díla, vznikají různá nedorozumění i hádky a celek nutno posouditi tak, že i nám ve všech schůzích a každém jednání schází pevná ruka, energická, která by dovedla zameziti tříštění a nesoulad jaký skutečně panuje“. Je však nutné konstatovat skutečnost, že na rozdíl od jiných spolků, které kvůli válce přerušily svou činnost, byly zrušeny, zanikly či nevyvíjeli žádné aktivity, pořádal feriální spolek Barák po celé válečné období akademie, výlety, koncerty a třeba i společenské večery s jednoaktovkami. Vyvrcholením spolkové sezóny pak bylo vždy jedno či dvě divadelní představení, jejichž příprava byla nepochybně velmi pečlivá a časově náročná. Zbytky členské základny Baráka, mimo své rodinné a studijní povinnosti, trávili nejvíce času právě ve svém klubu. 39)
Barák nebyl v žádném případě pouze spolkem mužským. Patrně prvými řádnými členkami feriálního klubu se staly v roce 1918 slečny Medunová, Jarmila Taufrová, Valerie Kallabová, Marie Řezáčová a Šárka Drbalová. Zde je potřeba poznamenat, že tišnovské dívky již několik let po vzniku spolku externě spolupracovaly s divadelním sborem Baráka. Rády a v hojném počtu se účastnily všech klubových zábav a zvláště také „barákovských“ tanečních hodin. V pozdější době, po vzniku republiky, pracovala děvčata i ve výboru spolku. 40)

Vznik a následná existence spolku tišnovských studentů měl zcela bez pochyby pro město Tišnov a jeho bezprostřední okolí velký společenský význam. Ten se v průběhu desítiletí postupně měnil z vlastenecko agitačního a kulturně vzdělávacího na kulturně zábavní a vzdělávací a v období meziválečném pak spolková činnost nezřídka nacházela výraz také v recesistních počinech. Přibližně prvních deset let činnosti spolku lze charakterizovat právě úpornou propagací českého vlastenectví, národní kultury a umění, což se dařilo nejvíce hraním vybraných divadelních představení od českých, vlastenecky uvědomělých autorů. Mnohé agitační výlety a vzdělávací večery vyplňovaly čas mezi přípravami jednotlivých letních divadel. Ve vedení spolku v této době, kdy se v Tišnově „ničilo němectví“, byli nadšení vlastenci a zakladatelé Baráka studenti Josef Procházka, Josef Oderský a Jan Máša. Když se Tišnov, také značným vlivem Baráka, změnil opět na „české“ město, nastala ve spolku jakási existenční krize. Na spolek již nebyl vyvíjen vnější tlak ze strany tišnovských Němců a „poněmčenců“, což členy klubu nemotivovalo k další činnosti. Až se zvolením Karla Lisického do předsednické funkce v roce 1911 nastal ve spolku obrat k lepšímu. Spolek se nyní rychle zbavil původní, nyní již neaktuální filozofie a začal naplňovat prvotní účel spolkových stanov – „…šlechtění duševního a společenského života členů a vzdělávání vůbec.“ Slibný rozkvět bohatého spolkového života však narušila světová válka. Přesto Barák i ve stížených podmínkách několikaletého válečného období neustával v činnosti a dál pořádal své kulturní a vzdělávací pořady, zábavy, výlety a divadelní představení. Až do roku 1918 studentský klub pracoval a velkou mírou obohacoval již tak válkou utlumený společenský život v Tišnově.
Několik let po vzniku Československé republiky požádal spolek, kvůli novým poměrům, o změnu názvu a stanov. Opravené stanovy byly schváleny Zemskou správou politickou v Brně přípisem ze dne 12. května 1926 č. 53001/VII a název spolku teď zněl „Barák, spolek studentstva na Tišnovsku“. 41)

POZNÁMKY
1) Srov.: Kolejka, J.: České národní politické hnutí na Moravě v letech 1848 – 1874. In: Brno v minulosti a dnes 2. Brno 1960, s. 331.
2) Srov.: SOkA Brno-venkov, fond G – 58, i.č. 10, Barák, spolek studentstva na Tišnovsku, poznámky k dějinám spolku.
3) Srov.: SOkA Brno-venkov, fond C – 134, č.př. 166/85, Kronika města Tišnova, s.101.
4) Srov.: Tišnov. Tišnov, 1937. Příruční knihovna SOkA Brno-venkov sign. B – 328, s. 7.
5) Srov.: Poznámky k dějinám spolku, SOkA Brno-venkov, fond G – 58, i.č. 10.
6) Srov.: 40 let Sokola v Tišnově, 1892 – 1932. Tišnov, 1932, s. 4.
7) Tamtéž, s. 6 – 7.
8) Srov.: Tišnov. Tišnov, 1937. Příruční knihovna SOkA Brno-venkov sign. B – 328, s. 7. Podle sčítání lidu žilo v Tišnově v roce 1900 Čechů 2949 a Němců 8 a v roce 1921 Čechů 3408 a 24 Němců. Vlastivěda moravská, Tišnovský okres, Brno 1923, s. 128 – 129.
9) Srov.: 40 let Sokola v Tišnově, 1892 – 1932. Tišnov, 1932, s. 6 – 7.
10) Srov.: Vzpomínky Metoděje Svobody, SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 10; fond A-3, Okresní úřad Tišnov, k.č. 120, i.č. 421, Spolky – Barák, feriální klub studentstva na Tišnovsku.
11) Srov.: Vzpomínky Vítězslava Pokorného, SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 10; Josef Vladimír Procházka, vystudoval německou techniku v Brně, českou techniku a univerzitu v Praze, věnoval se studiu geologie a paleologie také na říšském geologickém ústavu ve Vídni. Prostřednictvím spolužáka prof. Dr. Jaroslava J. Jahna přišel do Brna, kde působil v Jahnově ústavě. Pak pracoval v Moravském zemském muzeu a po promoci za doktora věd technických v roce 1911 se stal jeho kustodem. Přednášel také o geologii na brněnské české technice. Zemřel 30. října 1913 v Tišnově. Velmi rozsáhlá je jeho odborná publikační činnost zaměřená zvláště na studium miocénu moravsko slezského, skvělé jsou jeho studie krasové, publikace bibliografické a kartografické, např. Přehledná geologická mapa Rakousko-Uherska a Přehledná geologická mapa českých zemí. Téměř nepřehledná je řada Procházkových referátů a populárních článků, zveřejněných v novinách a časopisech Živa, Vesmír, Rozhledy, Česká revue, Moravská orlice, Naučný obzor Lidových Novin, Zlatá Praha apod.Velmi obsáhlá byla také jeho odborná překladatelská činnost a byl spoluautorem Ottova Slovníku naučného. Také Procházkovo sběratelství bylo obdivuhodné, svými nálezy třetihorních zkamenělin obohatil sbírky vídeňské, pražské a nejvíce samozřejmě brněnské v zemském muzeu. Vlastivěda moravská, Tišnovský okres, Brno 1923, s. 132 – 133. První předseda klubu nebyl jediným členem spolku, který se stal významnou osobností české vědy. V Baráku pracovali i studenti, mezi kterými nechyběli ani tací, z nichž vyrostli příslušníci skutečné intelektuální elity českého národa. Byli mezi nimi lékaři, právníci, učitelé, církevní hodnostáři, inženýři a technici, přírodovědci, významní úředníci atd. V tomto ohledu by bylo vhodné zpracovat samostatnou studii, jež by se více věnovala jednotlivým osobnostem, které prožily svá studentská léta v Baráku.
12) Seznam zakládajících členů spolku: Jan Bílý z Tišnova, Jan Bloudek z Tišnova, Jan Jaša z Vohančic, Josef Svoboda z Tišnova, Vladislav Pokora z Tišnova, Antonín Novotný z Lomničky, Josef Svoboda z Předklášteří, Jan Máša z Tišnova, Leopold Kratochvíl z Tišnova, Fabián Pól z Malhostovic, Linhard Lajfr z Vohančic, Josef Procházka z Tišnova, Josef Oderský z Tišnova, Horák z Kuřimi, Metod Svoboda z Předklášteří, Vladimír Fetter z Tišnova, Emanuel Veselý z Hradčan, C. Studený z Kuřimi, Vítězslav Pokorný z Tišnova, Jan Veselý z Kuřimi, Antonín Bárta z Tišnova, Karel Jícha, Jan Kožoušek, František Horňák a Osvald Kožoušek všichni z Veverské Bítýšky, Antonín Hlávka z Tišnova, František Slouka z Březiny, Josef Bauer z Tišnova, Vladimír Jaroš z Březiny, František Zelinka z Dolních Louček, Robert Kopečný z Předklášteří, František Pokora z Tišnova, Antonín Václavek z Tišnova, Emil Čuhel ze Štěpánovic, Anastás Soška, Antonín Pleský, Jindřich Kokta a Vilém Hula, všichni z Doubravníku a Josef Trčka z Jilmové. (SOkA Brno-venkov, Okresní úřad Tišnov, A-3, k.č. 120, i.č. 421)
13) Plné znění spolkových stanov je uvedeno v příloze tohoto příspěvku.
14) Srov.: Ottův slovník naučný, Praha 1888, III. díl, heslo „Barák Josef“, s.275 – 276;
15) Srov: Vzpomínky Metoděje Svobody, SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 10.
16) Srov: Vzpomínky V. Pokorného, SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 10.
17) Srov.: SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 6; fond A-3, i.č. 421; fond C-134, č.př. 166/85, Kronika města Tišnova, s. 113.
18) Srov.: SOkA Brno-venkov, G-58, i.č. 6, korespondence;
19) Mistr Šimon, tišnovský rodák. Učenec, který dosáhl vysokých hodností na pražské univerzitě. V roce 1411 se stal jejím rektorem. Šimon byl obhájcem Wicklefova učení a pokládán i za Husova přítele, což velmi citlivě vnímali tišnovští vlastenci v 2. polovině 19. století. O Šimonově univerzitní kariéře více Tříska, J.: Literární činnost předhusitské univerzity, Praha 1967
20) Srov.: Tamtéž. Program národní slavnosti pořádané Barákem ve dnech 15. a 16. srpna 1885: „15. srpna beseda u hostinského Sedláka s čísly: 1. Ouvertura z opery Vilém Tell od Rossiniho; 2. Touha po vlasti, mužský sbor dle nápěvu americké písně Sweet hamme na slova A. Petrtyla; 3. Quartetto od Zd. Fibicha; 4. Chodila matička, Prala sem – národní písně pro jeden hlas s průvodem piana; 5. O vynikajících rodácích tišnovských. Přednáška Ph.C. Jana Herbena; 6. Přinesl jaro na křídlech, smíšený sbor od K. Bendla; 7. Romance pro housle s průvodem piana od Ant. Dvořáka; 8. Slezská píseň pro jeden hlas s průvodem piana od Josefa Lva na slova Adolfa Heyduka; 9. Národní písně pro smičcové quartetto od M. Käsmayera. Po vyčerpaném programu: taneční vínek, a s programu výletu pořádaného dne 16. srpna t.r. na pastviskách obecních, jehož čísla jsou: 1. koncert světoznámé kapely z Hančinčiny, loutková divadla, čínský tanec, museum starožitností, zvěřinec, závodění amerických jedlíků, Tisyl – Tasil, Ó to je zle! šibeniční humor, živé obrazy, v podvečer ohňostroje. Večer taneční zábava.“ O odhalení desky Dr. Dvořákovi více v Kronice města Tišnova, SOkA Brno-venkov, fond C-134, č.př. 166/85, s. 115-116 a také ve fondu G-58, i.č. 6, korespondence z roku 1888.
21) Program večera: „1. A. Bergmann, Velezpěvy – mužský sbor; 2. B. Smetana, Kdo v zlaté – tenorové sólo; 3. B. Smetana, České tance – polky; 4. Charakter Barákův, přednáška; 5. Em. Chvála, Jak jsi krásná – tenorové sólo; 6 Josef Barák, Drahé vlasti – báseň; 7. K předu děti! – mužský sbor.“ SOkA Brno-venkov, G-58, i.č. 6; A-3, i.č. 421.
22) Tamtéž.
23) Bohužel ani toto představení se nepodařilo tišnovským akademikům v Čebíně uskutečnit:
„In Erledigung der Weisung von 11. September 1885 Z. 15847 wird angezagt, da3 eine Theatervorstellung in Čebin nicht fand, weil die Dilettanten – Mitglieder, sowie auch Publikum, muthma3lich aus Stücksich auf schlechten finanzielen Erfolg nicht eingetroffen sind.“ – hlášení četnické stanice v Kuřimi z 14. 9. 1885, tamtéž.
24) Srov.: SOkA Brno-venkov, A-3, i.č. 421.
25) Srov.: 40 let Sokola v Tišnově, Tišnov 1932, s. 43.
26) Srov.: SOkA Brno-venkov, Květnice, čtenářsko – pěvecký spolek, Předklášteří, fond G-120, i.č. 15.
27) Srov.: SOkA Brno-venkov, fond A-3, i.č. 421.
28) Srov.: Dopis pamětnice Zelinkové z 3. 5. 1934, SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 6; Vzpomínky V. Pokorného, SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 10.
29) Srov.: 40 roků Sokola v Tišnově, Tišnov 1932, s. 6 – 7.
30) Srov.: SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 1, i.č. 6.
31) Srov.: Kniha zápisů o schůzích výborových, členských a valných hromadách (1907 – 1922), nestránkováno, SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 1.
32) Tamtéž, zápis o členské schůzi ze dne 14. 9. 1910.
33) Tamtéž, zápis o valné hromadě ze dne 15. 9. 1911.
34) Srov.: SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 1.
35) Tamtéž.
36) Fond vdov a sirotků studenti pravidelně podporovali až do konce války.
37) Srov.: SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 1.
38) Tamtéž.
39) Tamtéž.
40) Srov.: SOkA Brno-venkov, fond G-58, i.č. 6, dopis Cily Chromcové – Zelinkové, ze dne 3. 5. 1934; také i.č. 1.
41) O životě spolku Barák v době meziválečné a v období 2. světové války se možná seznámí čtenář v 2. část příspěvku v některém příštím čísle JM.

PŘÍLOHY
„Stanovy feriálního klubu Barák na Tišnovsku
I. Jméno, účel, prostředky a sídlo.
§ 1. Barák, feriální klub studentstva na Tišnovsku.
§ 2. Účel spolku: šlechtění duševního a společenského života členů a vzdělání vůbec vzájemné. Účelu toho dodělá se spolek: pořádáním zábav, přednášek, rozhovory, zařizování knihoven, rozšiřování dobrých knih a časopisů, zábavami pěveckými a deklamatorními, slavnostními večery a výlety.
§ 3. Materiální prostředky jsou: zápisné, členské příspěvky, dary a vstupné.
§ 4. Sídlem spolku jest Tišnov.
II. O údech.
§ 5. Údové jsou: a) zakládající, b) přispívající, c) činní, d) čestní.
§ 6. Zakládajícími jsou ti, kteří buď najednou neb v pěti letech 5 zl. r. m. v hotovosti neb knihách složili a od spolku přijati byli.
§ 7. Přispívajícími údy jsou, kteří měsíčně (po čas trvání klubu) 10 kr. příspěvek splatí a za členy přijati byli.
§ 8. Činnými údy mohou býti: a) akademikové, b) abiturienti středních škol, c) studující vyšších tříd středních škol.
§ 9. Kdo činným členem státi se chce, musí některou vlastností v §8. uvedenou vykázati, jméno své a sídlo do seznamu údů vlastnoručně napsati, zápisné 30 kr. a měsíční příspěvek 20 kr. na měsíc napřed splatiti. O konečném přijetí rozhodne výbor. Vyloučený ze spolku nemůže více se státi členem klubu.
§ 10. Čestnými členy spolku jmenuje valná hromada osoby buď o národ neb o spolek zasloužilé.
III. O právech údů.
§ 11. Každý úd má právo: a) činiti dotazy, b) podati výboru návrhy v záležitostech spolku, jakož i vésti stížnosti na údy i na výbor, c) navrhovati valné hromadě čestné členy, podepíše-li návrh ten 1/3 členů. Každý člen, který jest studujícím, ať činný neb přispívající má právo hlasovací, avšak volen může býti jen člen činný.
IV. O povinnostech údů a placení příspěvků.
§ 12. Každý úd má tyto povinnosti vůči spolku: a) šetřiti všech ustanovení valné hromady, zvláště stanov spolku, b) šetřiti ustanovení výborových schůzí dokud by nebyla zrušena valnou hromadou, c) oznámiti písemně své vystoupení ze spolku.
V. Kdy přestává někdo býti údem.
§ 13. Činným údem přestává býti: a) kdo vystoupil, b) kdo byl vyloučen, c) kdo se neohlásí na počátku období působení feriálního klubu za člena u jednatele.
§ 14. Zakladatelem přestává báti, kdo spoluúdství sám se zřekne.
VI. O řízení spolku.
§ 15. Valná hromada sejde se vždy na počátku a ku konci prázdnin, aby schválilo účty a činnost výboru posoudila.
§ 16. Valná hromada usnáší se platně, je-li přítomna 1/3 členů.
§ 17. Valná hromada jest nejvyšší mocí a má právo: a) vykládati a měniti stanovy, ku změně stanov zapotřeby souhlasu 2/3 hlasů, b) posouditi činnost odstupujícího výboru, c) schvalovati účty, d) voliti čestné údy, e) voliti předsedu, místopředsedu, pokladníka, revizory a ostatní funkcionáře, rozhodovati ve všech záležitostech, které nejsou výboru zřejmě určeny.
VII. Výbor.
§ 18. Výbor, který dnem svého zvolení úřadovati počíná, skládá se z předsedy, místopředsedy, pokladníka, jednatele, knihovníka, pořad. zábav a pořadatele přednášek. K výboru náleží 4 náhradníci.
§ 19. Údové výboru a náhradníci jsou voleni jen na čas působení klubu, na uprázdněná místa jednotlivých členů výborů přistoupí nejbližší náhradník.
§ 20. Výbor volí ze svého středu nadpoloviční většinou hlasů jednatele, knihovníka, pořadatele zábav a pořadatele přednášek.
§ 21. Veškeří funkcionáři konají své úřady zdarma.
§ 22. Výbor sejde se jsa svolán předsedou nejméně jednou za měsíc. Mimo to svolává předseda výbor: a) o své ujmě, k písemné žádosti 4 členů v 7. dnech. Schůze může býti zahájena, je-li přítomna nadpoloviční většina členů výboru. Který úd nepříjde 3 kráte po sobě do výborové schůze, pozbývá svého úřadu. Schůzím výboru mohou býti členové spolku přítomni. Výbor však může učiniti schůzi tajnou, vyžadují-li toho okolnosti. Výsledek výborové schůze oznámí jednatel do 3 dnů.
§ 23. Výbor vykonává: veškerá usnešení valné hromady, b) přijímá údy činné, přispívající a zakládající, c) rokuje a rozhoduje a různých záležitostech údů, svolává valnou hromadu a připravuje pro ni předlohy potřebné, d) rozepisuje a řídí veškeré volby.
VIII. O předsedovi.
§ 24. Předseda jest: a) v čele výboru a zastupuje spolek vůči úřadům a jiným osobám, b) bdí, aby jednotliví členové výboru, stálá kommisse kontrolující a knihovní jednali dle své povinnosti, c) svolává výbor ke schůzím, d) řídí jednání ve schůzích výboru a valné hromady, sestavuje k nim předlohy a pořádek rokovací, e) všechny písemnosti spolku došlé předkládají se mu k nahlédnutí a všechny listiny od spolku vydané k podpisu.
IX. O ostatních funkcionářích.
§ 25. 1. Místopředseda zastává úřad předsedův, je-li tento zaměstnán neb poděkoval-li se. 2. Jednatel ohlašuje spolku veškerá usnešení valné hromady a výboru jakož i předsedou a výborem učiněné návrhy a stížnosti, oznamuje výboru přistupující údy, obstarává a doplňuje seznamy údů a zapisuje veškerá vyřčení valných hromad a výborových schůzí. 3. Pokladník přechovává veškeré jmění spolkové, ručí za ně, jakož i za škody svou vinou učiněné, vyplácí povolené výdaje na poukázku předsedovu, podává zprávu výboru v měsíčních schůzích o stavu peněžním, jakož i ve valných hromadách, účtuje příspěvky a vydání měsíční, upomíná dlužníky.
X. Stálá kommisse kontrolující a knihovní.
§ 26. Skládá se ze dvou členů, pro období působení zvolených, kteří nesmí býti údy výboru, oni podávají v měsíčních schůzích zprávu o stavu jmění, spolkového výboru, ručí společně za pravost výkazů od nich stvrzených.
§ 27. Stálá kommisse knihovní skládá se ze dvou členů pro období zvolených a má za účel knihovnu revidovati.
XI. O volbách.
§ 28. Veškeří funkcionáři voleni jsou valnou hromadou všeobecným hlasováním nadpoloviční většinou.
§ 29. Volba stálé kommisse knihovní a kontrolující, děje se všeobecným hlasováním valné hromady prostou většinou.
XII. Různá ustanovení.
§ 30. a) Spolek přestává působiti usnešením valné hromady, b) kdyby spolek přestati měl, připadne jmění obci Tišnovské, c) kdyby však spolek opět se zřídil, má právo žádati za navrácení všeho jmění odevzdaného. Listina i tom svědectví uložena budiž u protektora spolku.
§ 31. Spolek volí sobě protektora.
§ 32. Řeč česká jest jednací a český text stanov těchto jest původní a autentický.
§ 33. Spory osobní vzniklé mezi členy z poměrů spolkových vyřizuje smírčí soud, do kterého každá strana jednoho důvěrníka ze středu členů vyvolí a výbor, jemuž spor dříve písemně musí býti oznámen, předsedu soudu ze svého středu jmenuje, předseda určí stranám čas a místo ku stání. Nedostavení se svědčí ve prospěch strany se dostavivší. Z nálezu smírčího soudu není odvolání.
§ 34. Stanovy tyto, jakož i každá změna v nich, podléhají zákonům o spolčování vůbec.
V Tišnově, dne 21. července 1884.
Založení tohoto spolku podle obsahu předstojících stanov se ve smyslu § 9 zákona ze dne 15. listopadu 1867 říšského zákona číslo 134 dosvědčuje. V Brně dne 2. srpna 1884, za c.k. místodržitele Winkler m/p. Č. 19768.“ (SOkA Brno-venkov, Okresní úřad Tišnov, A-3, k.č. 120, i.č. 421)

Někteří funkcionáři výboru feriálního klubu v období let 1884 – 1918 (rekonstruováno z dochovaných archivních materiálů):

Starostové spolku:
1884 – 1885 Josef Procházka, kandidát profesury
1885 – 1887 Josef Oderský, medik
1887 - 1888 Jan Máša, student
1888 – 1889 Josef Oderský, medik
1889 – 1890 Antonín Hlávka, medik
1890 – 1896 Josef Václav Svoboda
1896 – 1898 Antonín Zelinka, medik
1898 Bohuslav Macků
1907 - 1908 K. Šikula z Předklášteří
1908 Müller
1909 – 1911 František Bílý
1911 – 1918 Karel Lisický

Místostarostové spolku:
1884 – 1885 Jan Veselý, právník
1885 Antonín Bárta, bohoslovec
1886 Jan Máša, student gymnázia
1887 Josef Helán, medik
1890 Bohumír Zenotti, abiturient
1891 - 1896 Antonín Zelinka
1907 František Baláž
1909 Josef Rosa
1913- 1918 Antonín Seyfert

Jednatelé spolku:
1884 – 1885 Josef Oderský, medik
1886 - 1887 Jan Máša, student
1887 - 1889 Eduard Grünnwald
1889 – 1892 Jan Bílý, medik
1907 - 1909 Antonín Kožíšek z Brna
1909 Ladislav Dusík
1911 – 1913 Jaroslav Kocián
1913 Ladislav Seyfert
1913 - 1918 Jaroslav Pokorný


Soupis odehraných divadelních her spolkem Barák v letech 1885 – 1918 (rekonstruováno z dochovaných archivních materiálů):

20. 7. 1885, „Jen žádný sněm“, Tišnov, hostinec u Sedláka;
2. 8. 1885, „Divotvorný klobouk“, Malhostovice, Nová hospoda;
23. 8. 1885, „Divotvorný klobouk“ a „Vlastenci bohumilí“, Veverská Bítýška, radnice;
30. 8. 1885, „Cylindr“ a „Rohovín Čtverrohý“, Doubravník;
6. 9. 1885, „Bodrý venkovan“, Malhostovice, Nová hospoda;
13. 9. 1885, „Veselohra“, Čebín, hostinec Františka Slouky;
8. 8. 1886, „Vlastenci bohumilí“, „Pepík Sláma ze Židů“ a „Dvě postele v jednom pokoji“, Maršov, Chomoutův hostinec;
15. 8. 1886, „Rohovín čtverrohý“, Hradčany, Salaquardův hostinec;
22. 8. 1886, „Vlastenci bohumilí“, „Pepík Sláma ze Židů“ a „Kmotr Košťál v Praze“, Deblín, radnice;
5. 9. 1886, „Ostří hoši“, „Zamilovaný ženský krejčí“ a „Politikové, Tišnov, Panský dům;
5. 9. 1886, „Svatojánská pouť“, Malhostovice, Horákův hostinec;
5. 9. 1886, „Blázinec v prvním poschodí“ a „Dvě postele v jednom pokoji“, Předklášteří, Ondřejův hostinec;
13. 9. 1886, „Černá duše“, Tišnov, hostinec Františka Svobody;
19. 9. 1886, „Dvě postele v jednom pokoji“, „Pepík Sláma ze Židů“ a „Činžovní pohlavek“, Předklášteří, hostinec Salaquardův, také Hradčany;
26. 9. 1886, „Černé duše“, Tišnov, hostinec na Humpolce Františka Svobody;
24. 7. 1887, „Půjčil svou ženu“ a „Studentský trojlístek“, Předklášteří, Ondřejův hostinec;
6. 8. 1887, „Dědoušek“, Tišnov, hostinec Borovičkův;
15. 8. 1887, „Starší blázni“, Drásov, hostinec J. Zichy;
8. 9. 1887, „Činžovní pohlavek“ a „Černé duše“, Hradčany, Kopeckého hostinec;
11. 9. 1887, „Činžovní pohlavek“ a „Černé duše“, Vohančice, Laifrův hostinec;
31. 12. 1887, Silvestr - „Šumaři“, „Česká rezerva“, „Zamilovaný ženský krejčí“ a další, Tišnov, hostinec Karla Salaquardy;
12. 8. 1888, „Cesty veřejného mínění“, Tišnov, hostinec Karla Borovičky;
19. 8. 1888, „Nemám čas“, „Signor Mišpuliny“, Tišnov, Kopeckého hostinec;
26. 8. 1888, „Maloměstská tradice“, „Telegram“, Tišnov, hostinec A. Borovičky;
28. 7. 1889, „Ravugiallo, loupežník z Apenen“, Tišnov, hostinec A. Borovičky;
11. 8. 1889, „Naši furianti“, Tišnov, hostinec A. Borovičky;
25. 8. 1889, „Pan Měsiček obchodník“, „V ochraně Napoleona I“, Tišnov, hostinec A. Borovičky;
29. 8. 1889, „Probuzenci“, Tišnov, hostinec A. Borovičky;
31. 12. 1889, Silvestrovská zábava s představeními: „Sezení městské rady“, „Za živa pohřben“, „Liška, Šiška, Myška“ a „Nejde to, neb u nás jsou 2 hospody“, Tišnov, Panský dům;
27. 7. 1890, „Mravenci“, Tišnov, hostinec K. Borovičky;
31. 8. 1890, „Divotvorný klobouk“, Hradčany, Kopeckého hostinec;
7. 9. 1890, „Jedenácté přikázání“, Tišnov, hostinec K. Borovičky;
2. 8. 1891, „Vodní družstvo“, Tišnov, hostinec K. Borovičky;
4. 9. 1892, „Pan Franc“ a „Studentský trojlístek“, Hradčany;
18. 9. 1892, „Závěť“, Tišnov, hostinec K. Borovičky;
31. 12. 1892, Silvestrovská zábava s komickými výstupy, Tišnov;
27. 7. 1907, „Zákony“, Tišnov;
1907, „M. D. Rettigová“, neví se zda hráno;
16. 8. 1909, „Šibalství Skapinova“, Drásov, nehráno;
15. 8. 1909, „Rohovín Čtverrohý“, Tišnov, nehráno;
28. 8. 1909, „Katakomby“, Tišnov, nehráno;
28. 8. 1909, „Archa Noemova“, Tišnov;
7. 9. 1909, „Archa Noemova“, Tišnov;
1910, „Pan Johanes“, Tišnov;
9. 9. 1911, „Kolébka“, Tišnov;
?. 9. 1912, „Pan Johanes“, Tišnov;
2. 8. 1913, „Sen noci svatojánské“, Tišnov;
3. 8. 1913, „Pro Josefku“, „Žárlivci“, Matiční slavnost, Tišnov;
4. 8. 1913, „Sen noci svatojánské“, Tišnov;
13. 9. 1913, Večer veselých jednoaktovek: „Námluvy“, „Medvěd“ a „Jubileum“, Tišnov;
14. 8. 1915, „Maloměstští diplomaté“, Tišnov;
7. 9. 1915, „U bílého koníčka“, Tišnov;
?. ?. 1916, „Stříbrní ptáci“, Tišnov;
26. 8. 1916, „Terno“, Tišnov;
31. 12. 1916, „Svatá Drahota“, „Stará paní“, Tišnov;
?. ?. 1917, „Zlatý pavouk“, Tišnov;
?. ?. 1917, „Charleyova teta“, Tišnov;
18. 8. 1917, „Na pohostinných hrách“ a „Srážka vlaků“, Tišnov;
8. 9. 1917, „Naši furianti“, Tišnov;
?. ?. 1918, „Bezbožníci“, Tišnov;
?. ?. 1918, „Mlčení“, Tišnov.