Texty: Městské divadlo ve Znojmě 1900 - 2000 - 5. část - opona, otevření divadla

Městské divadlo - V.část

Významným výtvarným dílem interiéru je rovněž malovaná opona, zhotovená vídeňskými dekoratéry F. Schalludem a K. Frankem, kteří se rovněž podíleli na tvorbě nástropní malby a dodávkách textilních drapérií lóží.

O konečné podobě opony se rozhodovalo ještě v průběhu stavby, o čemž svědčí dochovaná korespondence s vídeňským profesorem Schultessem z února roku 1900. Nejspíš z finančních důvodů se však malířská výzdoba nesvěřila některému z význačných malířů a dala se přednost dekoratérské firmě. Vznikla tak řemeslně kvalitně zhotovená malba v líbivém historizujícím duchu, nazvaná "U pramene poezie". Ústředním motivem obrazu je postava Erató, zosobňující Múzu lyrické a milostné poezie. Dívka v bílé říze, s věnečkem bílých květů na hlavě sedí u lesního pramene, vyvěrajícího po její pravé ruce. Múzu doprovází skupina kupidů, malých nahých dítek, zpodobňujících posly světské lásky, jež drží Eratinu lyru. Jeden z andílků právě připevňuje girlandu z růžových květů na kamennou bystu antického literáta, umístěnou ve stínu starého dubu. Múza podává v mušli doušek inspirace renesančnímu básníkovi.
Výzdoba původní železné opony.

Po cestě od Znojma, jehož panorama s radniční věží a Svatomikulášským kostelem leží v pravé části horizontu, se k Erató a mladíkovi blíží milenecký pár. Celý výjev se zájmem sleduje skupina žen a muž, jehož odvrácená tvář může snad skrývat podobu samotného architekta divadla.
Malířskou výzdobu má rovněž požární železná opona, která má podobu tkaného goblénu s geometrickými vzory v odstínech zemitě okrových a červených barev. Původní technologie jeviště byla konstruována podle projektu zkušeného vídeňského divadelního technika F. B. Breitschneidera, jednoduché a účelné nábytkové vybavení hereckých šaten, které z větší části svému účelu slouží dodnes, bylo vyprojektováno v ateliéru A. Grafa. Celá stavba byla zhotovena z cihel a kamene. Na konstrukci stropu hlediště i jeviště byla použita unikátní technologie se sádrovými panely, zavěšenými táhly na kovovou konstrukci střechy. Do budovy byla zavedena pitná i užitková voda, elektrický proud, telefon i telegraf. Důkladně byla promyšlena rovněž klimatizace, sestávající z důmyslného systému větracích šachet, do nichž se pomocí ventilátorů vháněl buď chladný nebo horký vzduch. Prostor kanceláře a byt správce v technické části budovy byl vytápěn samostatným teplovodním okruhem.


Nové městské divadlo bylo slavnostně otevřeno v sobotu 29. září 1900 hrou "Dva šťastné dny" ("Zwei glückliche Tage") Franze Schöntana a Gustava Kadelburga. Celkové náklady pouze nepatrně převýšily původní rozpočet a vyšplhaly na sumu ve výši 271 tisíc korun, z nichž architekt obdržel obnos ve výši deset tisíc korun. Radost nad podařeným dílem byla větší než finanční vypořádání, jež se za pomocí městské spořitelny a peněžní podpory brněnského místodržitelství podařilo vcelku brzy dorovnat. Zájem o nové divadlo byl ohromný a tak již tři roky po jeho otevření musel A. Graf vyprojektovat umístění dalších sedadel. Podstatnou úpravu doznalo přízemí hlediště v roce 1909, když bylo do boků v přízemí přidáno dalších dvacet šest sedadel.