Texty: Městské divadlo ve Znojmě 1900 - 2000 - 1.část, historie

Městské divadlo - I.část

Před sto lety bylo postaveno Městské divadlo ve Znojmě, které se stalo chloubou nejen města, ale i celého regionu. Přesně po sto letech, 29. září 2000, bylo zrekonstruované divadlo znovu otevřeno.

Chtěl bych poděkovat občanům našeho města, kteří s důvěrou ve své zastupitelstvo nám umožnili vložit nemalé finanční prostředky do této rekonstrukce. Jsem přesvědčen, že právě těchto sto roků je důvodem i k zamyšlení, nejen nad stavbou či krásně zrekonstruovaným interiérem, ale i jeho obsahem.
Je divadlo stále zrcadlem společnosti? A jak máme toto zrcadlo nastaveno my? Vážíme si jeden druhého? Vážíme si těch, kteří něco dokázali a mohou nám podat pomocnou ruku? Vážíme si odkazu svých prarodičů a rodičů? Jsme schopni rozpoznat malicherné od zásadního? Jaká je naše schopnost si naslouchat a pomáhat, oddělit špatné od dobrého?
Je mnoho otázek, které již od nepaměti provází lidskou společnost. Na některé z nich můžeme hledat odpověď i v našem Městském divadle.

Ing. Pavel Balík,starosta


Počátky divadla ve Znojmě lze hledat hluboko ve středověku, snad již na přelomu 13. a 14. století, kdy žáci znojemské školy, působící u kostela sv. Mikuláše, předváděli pašijové hry. Místem těchto náboženských představení byl chrámový prostor, případně volné prostranství uvnitř městských hradeb. Písemné prameny k historii znojemského divadla jsou však známy až od šestnáctého století, nejstarším dokladem je účet za honorář z 18. února 1548, kdy byl rektor znojemské školy vyplacen za provedenou komedii jedním zlatým. Herci i režiséři se tehdy rekrutovali převážně z řad protestantské školy u sv. Michala, pro provozování her bylo určeno místo v sále radnice.
Jestliže se v období rudolfínského humanismu měšťané bavili nejen hrami s vážnou tématikou, pak se repertoár doby po Bílé Hoře veskrze změnil. Krátce po příchodu jezuitů v roce 1624 se opět předváděly výhradně hry s mravoučnými biblickými náměty a s životopisy světců barokního nebe. Zvláštní místo přitom zaujala postava sv. Olympia, nového patrona Znojma, jehož ostatky byly glorifikovány v kostele sv. Michala v roce 1634. Představení, hraných v divadelním sále či na nádvoří jezuitského gymnázia, v sále radnice nebo na volných prostranstvích, zvláště pak na Velkém Mihalském náměstí, se zúčastňovala často i stovka účinkujících a přihlíželo jim až tři tisíce diváků. Produkce byly náročné nejen pro herce, nýbrž i pro diváky, kteří museli vydržet mnohdy i několik hodin stát. Do inscenací byla zapojena hudební a taneční čísla. Pompézní podívanou zvyšovaly neobvyklé efekty: na jevišti se vznášeli lidé, ba i zvířata, časté bylo užití zvukových, světelných a pyrotechnických efektů. Honosná představení potřebovala také náležitou finanční podporu. Ta obvykle přicházela z řad mecenášů, mezi nimiž vynikal rod hrabat Althannů z Vranova nad Dyjí, kteří nejen přispívali na dekorace a stavbu jeviště, ale byli též častými diváky. Divadlo se však nehrálo jen na jevištích, ale i v ulicích města. Průvody Božího těla ožívaly zastaveními, při kterých byly předváděny biblické alegorie. Podívaná nejednou zaujala diváka více než vlastní liturgické obřady a z tohoto důvodu bylo hraní alegorií na konci osmnáctého století zakázáno. Mimo činohry se ve Znojmě příležitostně provozovala také opera. Nejslavnější představení se odehrálo 19. listopadu 1723, kdy městem z Prahy do Vídně projížděl císař Karel VI. Na Horním náměstí byla u příležitosti jmenin císařovny Alžběty předvedena opera La Concordia dei Pianetti (Svornost planet) od císařského skladatele Antonia Caldary a libretisty Pietra Pariatiho, v níž vystoupila řada věhlasných vídeňských pěvců a spolu s nimi i baletní sbor.


Čerpáno z publikace "Městské divadlo ve Znojmě 1900-2000"