Texty: AS 2005, č. 3, s. 8-17. Alena Exnerová: Prolhaná Ketty

EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních FEMADu Poděbrady a Divadelní Třebíče 2005. AS 2005, č. 3, s. 8-17.

Prolhaná Ketty Maurice Hennequina vyšla prvně v roce 1922 a její autor je řazen k poslední vlně francouzské frašky, která je zakotvena ve středních vrstvách měšťanské společnosti. Je brilantně napsaná, s řadou výborných situací i slovních gagů a ve svém žánru patří rozhodně k nadprůměru. V interpretaci pak vyžaduje svižné tempo, při němž bychom se měli bavit tím, jak se díky hloupé lži situace zaplétá a komplikuje. Potřebnému tempu v inscenaci Divadelního souboru Zmatkaři z Dobronína rozhodně neprospívají zcizující výstupy služky a taky je poněkud retardují občasné snahy o komiku vkládanou zvenčí, zatímco kdyby vyrůstala ze situací a žánru hry, bavili bychom se určitě daleko lépe. V tomto typu komedie je třeba především důsledně realizovat proces přemýšlení, při němž se jakoby přímo před divákem přichází na nápady, jak z právě vzniklé situace ven a bavíme se vrstvením problémů a zaplétáním situací. Zmatkaři hrají až výsledek tohoto procesu. Inscenace byla typově dobře obsazena, herci byli přirození a upřímní, ale většinou nenaplňovali situace – více se zabývali tím, jaké postavy jsou a pokoušeli se jít spíše cestou postižení životně pravděpodobných charakterů a duševních stavů. To u frašky nelze – zde je třeba především jednat. Zde nemohou být herci autentičtí, ale musí ovládat řemeslo – mechanismus, jak tyto komedie fungují. S neznalostí této konvence nebo s problémem ji naplnit se potýká většina amatérských souborů a nevyhnul se tomu ani sympatický dobronínský soubor.