Texty: Josef Fabián: Sokolské divadlo

Soubory


Název: Divadelní odbor Sokola ve Valašském Meziříčí

Starší názvy: Ochotnická divadelní společnost
Ochotnický spolek
Divadelní ochotnická družina
Divadelní družina zdejšího Sokola
Ochotnická scéna valašskomeziříčského Sokola

Místo (geografický celek): Valašské Meziříčí

Založen: 1867 ?

Období doloženého působení: 15. 3. 1888 – 13. 12. 1953

Text: Sokolské divadlo bylo z valašskomeziříčských divadel nejvýznamnější. Vždyť odehrálo přes tisícovku představení a hrálo přes osmdesát let. Vlastně s těmi lety to není tak docela jisté, protože vlastně nevíme přesně kdy to začalo, ani kdy to skončilo. Sokolové označují za počátek svého divadla rok 1867, ale historičtí puristé tvrdí, že tehdy hrající ochotníci nepatřili pod Sokol, ale byli samostatným spolkem, což je pravda. Pravda však také je, že jak Sokol tak toto ochotnické divadlo založil advokátní koncipient František Barvič s přáteli, jeho první hru režíroval náčelník Sokola Josef Piskoř, většina herců byla členy Sokola a od roku 1968 jim členství v Sokole dokonce nařizovala interní směrnice, takže se nemůžeme divit, že toto divadlo považovali za sokolské.
Je to tedy tak, že v letech 1867 – 1887 hrál ve městě subjekt, který sám sebe nazýval ochotnická společnost, ochotnický spolek, ochotnická družina nebo ochotníci, a jeho prvním představením byl Molièrův Lakomec, který byl odehrán 1. 12. 1867 „přičiněním bratří Jana a Emanuela v domě u Ulrichů“ na náměstí. Zápisy o divadelní činnosti však záhy umlkly a další máme až z let osmdesátých, kdy vznikla nová divadelní družina Sokola, jejíž vedoucí osobností a zřejmě i režisérem byl František Demel st. a která pracovala pod patronací Sokola s vladykou Karlem Jahnem. Hrávalo se v pivovaře u Haselmanů a později v místnostech Besedy na malém přenosném jevišti a repertoár jen zřídka obsahoval celovečerní hry. Většinou byly hrány aktovky. Pro historické puristy však ani toto divadlo nebude divadlem sokolským, neboť tehdy platné stanovy Sokola z roku 1869 divadelní činnost neuvádějí, ale personálně se to dost prolínalo a vždy to byli činovníci Sokola, kteří žádali a ručili za provedení divadelní hry, nebo kteří po určité stagnaci činnost ochotníků oživovali. (Barvič, Sobotka, Jahn, Kašlík, František Demel a další) Například žádost na povolení Šibřinek podala „Tělocvičná jednota Sokol ve Valašském Meziříčí vladykou svým Karlem Jahnem“ a žádost na povolení divadelního představení „Ochotnická družina ve Valašském Meziříčí, zastoupená Karlem Jahnem.“ Termín „divadelní družina zdejšího Sokola“ použil v žádosti o povolení představení Josef Ježíšek 1. 3. 1988. Do sálu pozdější sokolovny, tehdy ještě do sálu Richarda Kašlíka, se kulturní život města začal přesouvat v roce 1889, kdy Kašlík dostal výsadní povolení k odbývání divadelních představení a jiných zábav. A teprve ve stanovách Sokola z roku 1909 je uvedeno, že „účelem Sokola jest povznesení tělesných a mravních sil a uvědomění v lidu českém. Účelu toho se domáhá spolek za e) pěstováním zpěvu, divadel (i divadla loutkového), výletů a zábav vůbec.“ Ale to už měli sokolové něco odehráno!
Po roce 1893 se stal vedoucí osobností a režisérem divadla Jožka Divoký, který za 40 let uvedl přes 70 her, především Tyla, Jiráska, Šamberka a Vrchlického. Plánovitě vytvářel organizaci ochotnické družiny, navrhl její jednací řád a zavedl dvě pravidelné divadelní sezóny. Jeviště v restauraci u Kašlíků, kterou Sokol koupil po krachu Mikyškovy měšťanské záložny, postupně účelně vybavil a po požáru sokolovny v roce 1909 v ní nechal postavit moderní jeviště se zákulisím. Divoký byl také znamenitým režisérem, který vychoval řadu herců, a obratným dramaturgem. Do roku 1904 se o ochotnické divadlo nejvíce zasloužili vedle Františka Demla a Jožky Divokého i vynikající herec a režisér Hubert Weisshammer, který se také podílel na výpravách her, Antonín Staněk a František Sokol – Tůma. Divoký, Weisshammer a Josef Demel vypracovali v roce 1905 dějiny Ochotnické družiny a poslali je Matici k otištění, k tomu však nedošlo a dějiny se ztratily. Nové jeviště po požáru bylo otevřeno 4. 3. 1911 hrou Noc na Karlštejně. V roce 1914 převzal otěže divadla profesor učitelského ústavu Hanuš Kosík. Krátce po oslavách padesátiletého trvání jednoty ale začala 1. světová válka, sokolovna byla přeměněna na vojenskou nemocnici a divadlo se přestěhovalo do pivovarské restaurace. V roce 1915 činnost ustala úplně a první kusé zprávy o ní se objevují až ve druhé polovině roku 1917. Ještě celé jarní období režíroval Kosík sám, ale pak se již přidali Suchánek a Weisshammer a v roce 1919 již byla činnost zcela normální. V roce 1920 byl předsedou divadelního odboru a vrchním režisérem zvolen Karel Strnadel, který v divadle působil od roku 1901 a sehrál v něm nejvíc rolí (185). V roce 1931 se jednota Čapkovou hrou R.U.R. zúčastnila divadelní soutěže IX. všesokolského sletu a v roce 1934 k 70. výročí jednoty byla hrána Jiráskova Lucerna. Velkou část sokolského repertoáru tvořily hry se zpěvy, jedno až dvouaktové operety či malé komické opery, na jejichž nastudování se do 1. světové války nejvíce podílel Jan Nepomuk Polášek, který k řadě her se zpěvy sám komponoval i hudbu. Po válce se až v roce 1921 povedlo J. Sedláčkovi secvičit orchestr tak dobře, že divadlo mohlo odehrát Křičkovu operu Ogaři a v roce 1922 Blodkovu operu V studni. Od roku 1925 byly pravidelně hrány operety a když v roce přišel do Meziříčí 40. pěší pluk s vynikající kapelou, mohlo sokolské divadlo v roce 1928 dokonce uvést Smetanovu Prodanou nevěstu s vynikajícím pěvcem Otakarem Mařákem jako hostem, v roce 1929 balet J. N. Poláška Juliána – krásná panna, v roce 1932 Dvořákovu Rusalku a v roce 1933 Smetanova Dalibora. V letech 1935 a 1936 sokolské divadlo zvítězilo v župní divadelní soutěži s hrami Revoluční svatba a Golgota, událostí roku 1937 bylo 13 představení Čapkovy Bílé nemoci v režii Jindřicha Gratze. Sletové soutěže v roce 1938 se divadlo v I. kole zúčastnilo Langrovou hrou Dvaasedmdesátka, v užší soutěži pak Šrámkovou hrou Červen, podzimní sezóna však byla znemožněna obsazením sokolovny vojskem. V roce 1939 bylo sehráno 8 her, z nichž si pozornost zasluhují Čapkova Matka a Jiráskova Lucerna, v roce 1940 opět 8 her, z nichž Šamberkovým Josefem Kajetánem Tylem oslavila jednota své tisící představení. V dubnu 1941 však byla činnost Sokola okupanty zastavena a byl zabaven jeho majetek.
Z majetku divadelního odboru se podařilo ukrýt a tím zachránit reflektory, oponu, proměnovky, závěsy, povlaky na křesla, líčidla a vlásenky, ale Němci byla spálena divadelní knihovna a sokolovna po osvobození nebyla schopná provozu. Proto sokolové chtěli začít po válce uvedením Šubrtova dramatu Jan Výrava v zámeckém parku v Krásně. Dokonce se uskutečnily i dvě zkoušky, ale nakonec se první poválečná hra, Čapkova Matka, hrála v prosinci 1945 už v sokolovně. Jenže se ukázalo, že kromě majetku se během války Sokolům rozpadl i divadelní kolektiv. V roce 1946 sice uvedl Sokol ještě tři premiéry a v roce 1947 jednu a po ní slavnostním představením Zeyerova Radúze a Mahuleny oslavil osmdesátiny sokolského divadla ve Valašském Meziříčí, ale pak už šlo všechno špatně. Po Únoru došlo ke „sjednocení tělovýchovy“, což znamenalo, že se ze Sokola stal Sokol I. a z DTJ Sokol II. a jejich divadelníci měli být v roce 1950 proti své vůli sloučeni. K tomu sice nedošlo, ale soubory byly v roce 1952 byly převedeny pod ZV ROH Stavomontáže (Sokol I.) a ZV ROH Tesla (Sokol II.). To byl konec činnosti Sokola II., který pod Teslou vůbec nehrál a Sokol I. zahrál v roce 1953 Jiráskovu Lucernu a Goldoniho Lháře a sokolské divadlo skončilo. Koncem roku 1953 se sice meziříčští ochotníci dohodli, že vytvoří nový soubor s názvem Valašské divadlo a potom hrálo v sokolovně divadlo Tatran, ale to už je jiný příběh.

Bibliografie: Jaroslav Malík: Památník sokolského divadla ve Valašském Meziříčí, Valašské Meziříčí 1934
Arnošt Jurečka: 80 let divadelní činnosti Sokola ve Valašském Meziříčí, Valašské Meziříčí 1947
Josef Fabián: Zázrak nad Bečvou aneb Historie sokolského divadla ve Valašském Meziříčí, Valašské Meziříčí 1999
Miroslav Valter: Valašské divadlo při Domě osvěty ve Valašském Meziříčí, Valašské Meziříčí 1999
Miroslav Valter: Činnost ochotnické družiny Sokola Valašské Meziříčí po druhé světové válce, Valašské Meziříčí 1999

Archivy: Muzeum regionu Valašsko, Valašské Meziříčí
soukromý archiv Josefa Fabiána

Poznámka: zpracoval Josef Fabián

Typ souboru: divadelní odbor Sokola

Obory: činohra, opera, opereta

Osobnosti k tomuto souboru:
BRZOBOHATÝ Radoslav - herec
* 13. 9. 1932 Vrútky (Slovensko)
Chlapecká léta prožil ve Valašském Meziříčí. Po absolvování DAMU působil v mimopražských divadlech, potom v letech 1962-7 v divadle S. K. Neumanna, potom v Divadle na Vinohradech a od roku 2003 má vlastní Divadlo Radka Brzobohatého. Vedle divadla hrál také v řadě filmů, z nichž k nejvýznamnějším patří Všichni dobří rodáci režiséra Vojtěcha Jasného, odehrávající se v městečku Kelč, v němž vytvořil hlavní mužskou roli.
BUBLÍKOVÁ Věra - herečka
* 11. 4. 1927 Beluša (Slovensko)
Studovala gymnázium ve Valašském Meziříčí, hrála v sokolském divadle a po absolvování DAMU hrála v Olomouci. Potom byla členkou Studia čs. filmu v Praze, hrála na Kladně, v Divadle Za branou, v Divadle S. K. Neumanna, ve filmech a v televizi. Učila na pražské konzervatoři. Nyní hraje v Divadle Na Fidlovačce.
DEMEL František - společenský pracovník
* 24. 3. 1855 Valašské Meziříčí
+ 4. 11. 1894 Valašské Meziříčí
Byl soustružníkem a dýmkařem, pracoval v Řemeslnické besedě. Jako náčelník a vladyka valašskomeziříčského Sokola byl propagátorem Tyršových myšlenek. Účastnil se prvního sokolského sletu. Napsal stať Bratři sokolové! (Radhošť, 1932). Patřil k zakladatelům sokolského divadla ve Valašském Meziříčí.
DIVOKÝ Josef (Jožka) - společenský pracovník
* 26. 2. 1866 Sudkovice u Luhačovic
+ 20. 1. 1935 Valašské Meziříčí
Od dětství byl ovlivněn myšlenkami Tyršova sokolství, byl nadšeným divadelním ochotníkem a stál u počátku rozkvětu sokolské ochotnické družiny ve Valašském Meziříčí. Byl učitelem ve Valašském Meziříčí a na Horní Bečvě a byl vladykou Sokola. 29. října 1918 patřil k hlavním organizátorům převzetí moci ve Valašském Meziříčí a okolí a stál u vzniku prvních českých vojenských jednotek na Valašsku. V roce 1924 byl jmenován doživotním vladykou sokolské jednoty.
FIŠER Karel - malíř a dramatik
* 31. 5. 1883 Prasetín u Pacova
+ 16. 6. 1941 Valašské Meziříčí
Učil na gymnáziu ve Valašském Meziříčí. Kromě malířství se věnoval také loutkářství a publikoval o něm několik statí. Byl režisérem sokolského ochotnického divadla a pracoval hodně s mládeží. Napsal historické drama Hořanští synové (1929), pohádkovou hru Ropucha (1931), veselohru Těžká věc (1933) a hru Syn Habeše (1936).
GLEICH Jaroslav - pěvec
* 19. 3. 1900 Hodonín
+ 28. 9. 1976 Praha
Dětství prožil ve Valašském Meziříčí, kde vystupoval na sokolském jevišti. Vystudoval farmacii, ale jako vynikající tenorista se stal sólistou Národního divadla v Praze. Hodně koncertoval.
GRATZOVÁ Zdena - herečka
* 24. 11. 1900 Valašské Meziříčí - Krásno
+ 1984 Valašské Meziříčí
Působila na sokolském ochotnickém divadle ve Valašském Meziříčí, kde vytvořila řadu vynikajících postav. Věnovala se i režii.
HANUS František - pěvec
* 2. 9. 1888 Dukovany
+ 3. 4. 1946 Valašské Meziříčí
Za studií na učitelském ústavu v Brně byl žákem Janáčka a Vacha, zpěv studoval u Šindlera a Robinsona. Učil na ústavu pro hluchoněmé ve Valašském Meziříčí, měl i svůj hudební ústav. Se svou ženou koncertoval doma i v Mnichově a Norimberku. Byl organizátorem operních představení ve Valašském Meziříčí, sbormistrem Besedy a sokolského sboru.
HANUS František - herec
* 12. 5. 1916 Valašské Meziříčí - Krásno
+ 2. 9. 1991 Praha
Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, Vsetíně a Skalici, dramatickou konzervatoř v Praze. Hrál v divadle A. Sedláčkové, Uránii, byl ředitelem divadla v Teplicích a hercem Vinohradského divadla. Záhy se prosadil ve filmu (Pražský flamendr a Řeka čaruje). Napsal řadu rozhlasových pásem o Valašsku, shromáždil materiály o historii ochotnického divadla ve Valašském Meziříčí, zpracoval s M. Dolákem dějiny sokolského divadla Zázrak nad Bečvou, dějiny Dělnické scény i studentského divadla. Byl autorem televizních Úsměvů valašského Slavína, které věnoval významným osobnostem Valašska.
HANUSOVÁ-ČAPKOVÁ Jana - pěvkyně
* 24. 6. 1889 Valašské Meziříčí
+ 7. 12. 1982 Jindřichovice pod Smrkem
Zpěv studovala u J. N. Poláška a v Brně u pěvkyně Pichlové. Koncertně vystupovala s manželem doma a v Německu. Zpívala sóla na koncertech valašskomeziříčské Besedy a v operách na sokolském jevišti tamtéž. Učila zpěv.
KAŠLÍK Václav - hudební skladatel, dirigent a režisér
* 28. 9. 1917 Valašské Meziříčí - Poličná
+ 4. 6. 1989 Praha
Po absolvování valašskomeziříčského gymnázia studoval v letech 1936-9 na konzervatoři v Praze sborový zpěv a u Václava Talicha dirigování. Byl spoluzakladatelem a šéfem opery 5. května a od roku 1953 dirigentem a režisérem ND v Praze, spolupracoval s filmem, televizí a Laternou magikou. Napsal Smyčcový kvartet, Zbojnickou baladu, balet Juan, operu Křížová cesta, rekviem Morana, balet Jánošík, Písně k tanci, Pražský baletní triptych, operu Krakatit, Nocturno, Slavnosti a zpěvohry Silnice a Krysař. O své tvorbě napsal knihu Jak jsem dělal operu.
KOSÍK Jan Hanuš - režisér a dramatik
* 6. 5. 1864 Tábor
+ 18. 1. 1922 Valašské Meziříčí
Již za studií na UK statoval v Národním divadle. Do Valašského Meziříčí přišel v roce 1900 a učil na chlapeckém i dívčím gymnáziu. Patřil k nejpilnějším režisérům sokolského ochotnického divadla i studentských představení. Byl autorem divadelních her (Maličkosti, Koketa) a dramatickou literaturu i překládal.
KŘÍŽOVÁ-HANUSOVÁ Jana - pěvkyně
* 2. 4. 1922 Valašské Meziříčí
Vystudovala v rodišti učitelský ústav a potom pražskou konzervatoř u prof. Chalabalové. Působila v opeře libereckého divadla, hostovala v pražském Národním divadle a učila zpěv.
MALÍK Jaroslav - herec, režisér a dramatik
* 29. 12. 1900 Valašské Meziříčí
+ 17. 5. 1977 Valašské Meziříčí
Pracoval v různých tiskárnách, sázel a redigoval časopis valašskomeziříčské sokolské divadelní scény Meziaktí, napsal řadu článků a básní do novin a časopisů a několik divadelních her, z nichž většina nikdy nevyšla knižně, (Zázrak nad Bečvou, Cestička do ráje) a operetu Děvčátko neříkej ne. Ale jeho hru Ostrov lásky hrálo i pražské Národní divadlo. Hrál ve valašskomeziříčském sokolském divadle, od roku 1943 byl hercem profesionálního Beskydského divadla a po válce odehrál pod jménem A. Gol i několik filmových rolí.
PAŘÍKOVÁ - VOJTKOVÁ Marie - pěvkyně
* 2. 5. 1909 Frenštát pod Radhoštěm
+ 30. 8. 1999 Praha
Studovala učitelský ústav ve Valašském Meziříčí a pražskou konzervatoř. Působila jako sopranistka v ostravské opeře a koncertní pěvkyně v Praze, byla profesorkou na pražské Akademii, učila i ve Vídni, Salcburku a Berlíně.
ŠIMARA Rudolf - herec
* 17. 6. 1917 Valašské Meziříčí - Poličná
+ 14. 1. 1997 Hradec Králové
Začínal jako ochotník ve Valašském Meziříčí a po absolvování dramatické konzervatoře hrál v Beskydském divadle v Novém Jičíně, odkud přešel po devíti letech do Hradce Králově, kde hrál dalších osmnáct let, a odtud do Zlína, kde hrál deset let. Jako důchodce se vrátil do Hradce Králové. Hrál i v rozhlase a v televizi.
ŠIMČÍKOVÁ Milada - pěvkyně
* 26. 6. 1900 Střítež nad Bečvou
+ 30. 4. 1989 Valašské Meziříčí
Vystudovala učitelský ústav ve Valašském Meziříčí a učila v Krhové, Brankách, Valašském Meziříčí a v Poličné. Již od studentských let hrála divadlo v sokolské ochotnické družině. Režírovala představení dětského divadla, kde pod jejím vedením začínali herci Brzobohatý, Papež a Jurečka. Zpěv studovala u J. Hanusové, E. Destinové a u Wildbrunna ve Vídni, zpívala sólové party v kantátových skladbách provedených Besedou. Za války byla jako členka odbojové organizace Obrana národa čtyři roky vězněna. Po jejím skončení koncertovala s našimi předními sólisty M. Sádlem, K. Leisem, B. Rujanem, V. Řepkovou a V. Holzknechtem.
ŠPAČKOVÁ-KHONOVÁ Zdeňka - pěvkyně
* 19. 12. 1901 Rožnov pod Radhoštěm
+ 13. 3. 1981 Praha
Studovala dívčí gymnázium ve Valašském Meziříčí a potom zpěv a hudební vědy u Branbergové, Heřmana a Nováka v Praze, později se zdokonalovala ve zpěvu u Carpiho v Itálii. Působila jako sopranistka v ostravské opeře a hostovala v Praze, Brně a v Bratislavě.
VALTER Miroslav
* 22. 7. 1921 Valašské Meziříčí
+ 11. 6. 1999 Valašské Meziříčí
Po absolvování gymnázia v rodišti pracoval v knihkupectví pana Jeremiáše, které později převzal a vedl do té doby, než mu bylo znárodněno. V knihkupectví mimo jiné prodával i knížečky Františka Smočka. Od mládí hrál divadlo a po druhé světové válce se stal režisérem a vedoucí osobností dohasínajícího sokolského divadla. Významné byly zejména jeho inscenace s dětskými herci. V době, kdy pracoval ve Valašských dřevařských závodech, vedl divadlo i tam a dokonce tam v roce 1958 založil a vedl i loutkové divadlo. Je autorem časopisecky vydaných prací Valašské divadlo při domě osvěty ve Valašském Meziříčí (1999) a Činnost ochotnické družiny Sokola Valašské Meziříčí po druhé světové válce i rukopisné práce o loutkovém divadle ve Valašských dřevařských závodech.
WEISSHAMMER Vilém - pěvec
* 18. 5. 1893 Budeč
+ 23. 4. 1967 Valašské Meziříčí
Lékárník. Byl členem valašskomeziříčského sokolského divadla a sólistou pěveckého sboru Beseda. Zpíval tenorové party v provedení oper ve Valašském Meziříčí (Prodaná nevěsta, Rusalka, Dalibor), pohostinsky zpíval na profesionálních scénách.

Kontakty. Josef Fabián, Kraiczova 1039, 75701 Valašské Meziříčí, tel 571 622 799,
mobil 724 725 070, e-mail? josef.fabian@cenbtrum.cz

Připojené PC materiály:
V neděli 12. října zúčastnil se oslav 80. výročí sokolského divadla ve Valašském Meziříčí starosta ČOS Antonín Hřebík. Po přivítání na sokolském cvičišti zúčastnil se slavnostního matiné, na kterém zazpívala Měšťanská beseda a Milada Šimčíková, starosta Demel a jiní kulturní pracovníci zhodnotili bohatou činnost valašskomeziříčské sokolské scény a po krátkém projevu starosty ČOS byly sedmi žijícím nejzasloužilejším členům odevzdány pamětní medaile za dlouholetou práci divadelní a devíti členům in memoriam. V odpolední přednášce zhodnotil Dr. Hřebík pětaosmdesátiletou práci Sokolstva na poli národa a dnešní jeho úkoly, spočívající jak v sjednocení národa, tak i v utužování pout slovanské vzájemnosti. Po projevu zúčastnil se slavnostního představení hry Radúz a Mahulena, sehrané nejstaršími a nejmladšími ochotníky valašskomeziříčského Sokola.
Pravda, 18. 10. 1947