Texty: CÍSAŘ, Jan: Krakonošův divadelní podzim... AS 2004, č. 6, s. 13–17

Něco obdobného by se dalo napsat o inscenaci Gogolovy Ženitby Spolku divadelních ochotníků z Radnic. Zkušení herci obdařili své postavy jasnými charakteristickými rysy, vytvořili jevištně pevné individuality. Někteří z nich – Agáta Marcely Šénové, Nenažraný Michala Kroce – dospěli touto cestou k zajímavému originálnímu pojetí. Situace jdou poctivě a čitelně po významech textu, jen tu a tam dochází k neobratnostem v rozmístění postav na jevišti. Na druhé straně jsou i okamžiky, v nichž se situace rozehrává na základě osobité „tematizace“. Ale zase to jsou všechno jednotlivosti, jdoucí za sebou v rámci logického a racionálního pořádku, jenž vychází z textu. Neexistuje však interpretace, která by objevila jevištním tvarem jeho aktuální smysl. Je to vlastně jen rozvedená anekdota, vyprávěná nevzrušivě a šedivě.