Spolek divadelních ochotníků / Hornické divadlo Radnicka / Dům kultury / DS Městského kulturního střediska / znovu Spolek div. ochotníků

1850 vznikl Spolek divadelních ochotníků města Radnic.
Členové Zábavního odboru České čtenářské obce radnické František Svoboda (cvočkař), Vojtěch Frič, Kašpar Majer a Josef Knotek (tkadlec) "vstoupili ve spolek ochotnický."

Nebylo jeviště, kostýmy, dekorace ani peníze. Předseda České čtenářské obce radnické, místní farář, zamítl žádost ochotníků (jeho členů) o podporu.
Ochotníci si tedy pořídili dekorace z vlastních prostředků a veřejné sbírky – byly zakoupeny z Kralovic za 80 zl.

První připravená hra – Jan Nepomuk Nürnberger: Mašinkář.
1851 František Svoboda dosáhl povolení k provozování, ale měšťané den před premiérou dosáhli zákazu představení u c. k. hejtmana:
"Ochotníci nejsou ve stavu sobě zjednati potřeby divadelní, od takových lidí, prostých řemeslníků, nedá se očekávati, aby dovedli na jevišti vystoupiti. Nechť si raději hledí jehly, kladiva a hoblíku." (ze zdůvodnění zákazu uvedení hry)

1853 hostovala v městečku německá společnost Zöllnerova. Kasovní neúspěch přivedl ředitele k žádosti, aby místní ochotníci vystoupili pod hlavičkou společnosti s českými hrami. To se stalo a hra Mašinkář byla úspěšná. Dále sehráli hry – Castelli / Josef Procházka Devítský: Dva přátelé a jediný kabát (aktovka); Jan Nepomuk Štěpánek: Tři hodiny před svatbou; Václav Kliment Klicpera: Divotvorný klobouk.

1854 – Josef Kajetán Tyl: Paličova dcera.
Hra měla úspěch, město požádalo o povolení činnosti pro ochotnický spolek. Morální podporu poskytl Josef Kajetán Tyl, kterého navštívili v Plzni a "radili se, jak si mají počínat".
Ochotníky podpořil i vrchní liblínského panství V. Jar. Picek (1812–1869, básník, autor písňových textů, např. Čechy krásné, Čechy mé nebo Písně, dcery ducha mého ad.).
Hráli na různých místech, jeviště bylo vždy stavěno a bouráno.

Do 1859 uváděli zábavní repertoár, obrozenské hry, ale také např. Moliére: Lakomec.

Od 1860 na plakátech udáváno i místo “letní divadlo na Fričkovně”, patrně tam pod kůlnou a také U Babků hráli i dříve.
1861 se opravovalo vybavení divadla.
1862 – Václav Kliment Klicpera: Svatoslav, poslední Svatoplukovec; Józef Korzeniowski: Dříve matka (jednoaktová veselohra); August von Kotzebue: Liška nad lišku.

1862 se Spolek divadelních ochotníků osamostatnil,
získal první stálou místnost U Šefla (později U růže), kde bylo opravené jeviště. Později zakoupili krásnější jeviště z liblínského zámku za 180 zl., které používali ještě po 50 letech trvání spolku.

1863 – Josef Kajetán Tyl: Paní Marjánka, matka pluku; Leopold Bartsch, překl. Ladislav z Hory (pseud. Antonína Ladislava Dlaska): Osudná paštika; Josef Václav Žák: Ztracený syn; Charlotte Birch-Pfeiffer, překlad Josef Václav Frič: Diblík; J. B. Moliére: Bezúmyslný lékař.
1864 – Václav Kliment Klicpera: Katovo poslední dílo; Félix Pyat, Josef Kajetán Tyl (překlad pro české divadlo): Muka chudé ženy; Josef Kajetán Tyl: Pražský flamendr; Josef Kajetán Tyl: Slepý mládenec; Ernst Benjamin Salomo Raupach, Josef Pečírka (překl.): Duch času.
1865 – Friedrich Schiller: Loupežníci (hráno znovu 1876); Ernst Benjamin Raupach: Mlynář a jeho dítě; Václav Kliment Klicpera: Kytka; August von Kotzebue: Liška nad lišku; Karl August Görner: Černý Petr; Félix Pyat: Hadrník pařížský.

1867 při SDO byl založen zpěvácký kroužek,
1868 také dětský soubor.

1868 schváleny stanovy, měly 25 článků.
"Účelem spolku jest pěstování řeči české, ušlechťování národního mravocitu, podporování chudých a dobročinných ústavů, jakož i blahodárných podniknutí a neštěstím stižených obyvatelů." (z 1. článku stanov)

1870 – Victor Hugo: Bídníci; Jan Neruda: Já to nejsem; Josef Baar: Cizinci o Štědrém večeru.
1871 – August von Kotzebue: Výpalní daň; Józef Korzeniowski: Stará místo mladé. Uvedeno v Letním divadle na Fričkově.

Od 1872 mohl SDO hrát v letní aréně U Babků, kterou si postavil Sokol. Za pomoc při splácení dluhů v ní mohl hrát i SDO, poprvé uvedli 11 premiér za rok, např. Josef Baar: Mladí pastýři betlémští (vánoční hra pro děti, melodrama o třech dějstvích).

1872 – Friedrich Kaiser, překlad Josef Kajetán Tyl: Kněz a voják.
1873 věnoval SDO 30 zl. na založení Národního divadla, tím byl zařazen mezi členy Sboru pro zřízení českého ND v Praze.
1874–1893 věnoval na účely dobročinné a vlastenecké celkem 657,96 zl. Průměrný výnos z představení byl 33–38 zl.

1876 – Antonín Vojtěch Valenta: Morduňk při měsíčku, jh. hrál Jindřich Mošna.

Pro neshody se Sokolem se Spolek div. ochotníků vrátil do sálu k Šeflům. Havarijní stav místnosti byl podnětem k žádosti hraběti K. Šternberkovi, aby mohli "v zámecké budově do takzvaného panského hostince divadelní jeviště postaviti". Svolení přišlo právě včas, u Šeflů spadlo klenutí.
1877 zahájili činnost v hostinci U hvězdy hrou Josefa Kajetána Tyla: Slepý mládenec, režíroval Josef Růžička.
1878 – Victor Hugo (úprava pro divadlo J. N.): Bídníci; Jan Neruda: Já to nejsem; Jan Nepomuk Štěpánek: Nebezpečné sousedství; Jan Zdeněk Veselý (upravil pro české divadlo): Prokop Veliký aneb Husité před městem Naumburkem r. 1432.

1879–1883(?) uvedli 23 inscenací (12 autorů slovanských, 6 německých, 3 francouzské, 2 neznámé autory).

1880 oslavili třicet let nepřetržitého hraní.
V programu byli mj. živé obrazy: Čeští páni před císařem Zikmundem na hradě Brněnském; Žižka před Korybutem na radnici Pražské; Žižkova smrt.
Do 1880 byli v repertoáru často autoři Josef Kajetán Tyl, Václav Kliment Klicpera, Józef Korzeniowski, Novotný (pseudonym Elišky Peškové), August von Kotzebue, František Věnceslav Jeřábek.
Po 1880 také Josef Jiří Kolár, Ladislav Stroupežnický, František Ferdinand Šamberk, Josef Štolba, Karel Hynek Mácha, František A. Šubert, Johann Nestroy, Matěj Anastasia Šimáček, Alois Jirásek, Jaroslav Vrchlický.

1881 – Francesco Maria Piave: Ernani; Josef Jiří Kolár: Dejte mi čamaru (uvedeno ve prospěch obnovy Národního divadla);
1883 – Ladislav Stroupežnický: Černé duše;
1884 opraveno jeviště, stupenský malíř Pondělíček na nové oponě zobrazil podle Kochova originálu Radnice 1801, před požárem.
(1970 byla opona restaurována J. Pikem.)
1885 jako doplněk ke stanovám přijat domácí řád.
Výrazné osobnosti ochotnického divadla v té době:
František Svoboda (herec, režisér, organizátor, "duše spolku"), Knotek, Majer, Friček, Fričková, Svobodová, později Hekner, Hörbingerová, Kočka, dále Václav, Josef, Jan a Alois Růžičkové, Šilingerová, Šváb, rodina Allizarova.

1887 založen fond pro postavení divadla, mělo být součástí sokolovny.
Každoročně spolek pořádal také ples, masopustní merendu, besedu.

Ve 2. pol. 80. let 19. stol. uvedli 5 prvních zpěvoher, mj.:
– Josef Kajetán Tyl: Preciosa, spanilé děvče cikánské; Josef Jiří Stankovský podle H. Müllera: Se stupně ke stupni.
1888 první opereta – Roman Nejedlý: Sezení městské rady v Mrkvanticích.

1893 Spolek divadelních ochotníků Radnice členem ÚMDOČ.

1900 po Josefu Růžičkovi zvolen režisérem SDO Antonín Krchov.
Týž rok začal K. Pik pracovat na nové oponě, ale pro spory o umělecké provedení nebyla dokončena (jedna z žen zobrazených na oponě měla podle názoru místních občanů “nohy příliš silné a nadmíru dekoltované”).

Po(?) 1900 – Horymír Vinařovský (pseud. Františka Aloise Hory), hudba Guiseppe Golli: Don César a spanilá Majoléna (zpěvohra, autor hudby Guiseppe Golli byl učitel hudby v Charkově, rodák z blízkých Hlohovic, vl. jm. Jos. Holý). V představení hostovali barytonista Emil Burian a komik František Hlavatý z Plzně.
1902 – Josef Jiří Kolár: Pražský žid; Ladislav Stroupežnický: Zvíkovský rarášek; Karel Pippich: Z české domácnosti;
1903 – Viktor Alex. Krylov: Medvěd námluvčím; Václav Štech: Maloměstské tradice; Ladislav Stroupežnický: Vojtěch Žák, výtečník; Michal Balucki: Těžké ryby.

1904 na jevišti instalováno elektrické osvětlení.
1905 začalo 2. období her se zpěvy, operet a oper nastudovaných p. Hovorkou.

1904–1906(?) – Friedrich Wilhelm Riese / Franz von Suppé: Žádný muž a tolik děvčat; Ladislav Stroupežnický: V panském čeledníku; Karel Hlavatý, Emilian Starý: Mlsní kocouři; Jan Baptist Kühnl: Malý lord (2x); František Sokol-Tůma: Pasekáři; Luděk Archleb: Osudný manévr; Otto Faster: Pražské švadlenky (2x); Abel (pseud. Václava Šolce): Hřích; Josef Emil Kramuele: Přednáška u vrátné; Polykarp Starý: Magdalena (činohra o 4 dějstvích).

1906 – ze zprávy valné hromady Spolku divadelních ochotníků:
"Během 6letého období nynější zprávy značně rozmnožen inventář, pořízeny četné dekorace, paruky, knihy a notový materiál. Nově byla upravena galerie, sedadla a šatna. Jeviště i šatny opatřeny elektrickým osvětlením a světelné efekty zdokonaleny. Značné obnosy odvedeny dobročinným účelům.

1907 – Vilém Blodek: V studni (v nastudování varhaníka J. Kašpara, režie Alois Růžička); Ladislav Stroupežnický: V ochraně Napoleona (aktovka); Josef Štolba: Na letním bytě; Karel Želenský: Návrat; František Hlavatý, Emilian Starý: Sestřeničky; Matěj Anastasia Šimáček: Svět malých lidí.

1853–1907 spolek uvedl 292 her, z nich 105 českých.
Spolek měl vlastní archiv zápisů, fotografií a plakátů od 1860.

1908 – František Ferdinand Šamberk: Josef Kajetán Tyl (s hudbou Antonína Dvořáka, řídil J. Kašpar, v titulní roli K. Pik); V panské zahradě (autor nezjištěn); František A. Šubert: Jan Výrava (100 účinkujících);
1909 – Otto Faster: Princ z pohádky;
1910 – Karel Fořt: Z českých mlýnů (fraška se zpěvy); František A. Šubert: Velkostatkář (drama); Alois Jirásek: Pan Johanes (pohádka);
1911 – Karel Leger, Josef Bartovský: U zlatého slunce (opera, autor hudby J. Bartovský byl plzeňský skladatel, 1906–1912 učitel v nedalekých Němčovicích); Václav Štech: Hababa a Jordán; Josef Štolba: Ach, ta láska; František A. Šubert: Jan Výrava.
s.a. – Jaroslav Vrchlický: Závěť Lukavického pána;

Součástí Spolku div. ochotníků byl i odbor pěvecký.
V době svého plzeňského působení režíroval j. h. ve Spolku div. ochotníků Vendelín Budil.

1912 – Otto Faster: Kněžna Pepička; František V. Jeřábek: Služebník svého pána; Petr Fingal: Španělská vesnice ("Předlohou jí byl skutečný život, jak se jeví v sociálním prostředí našeho Podbrdska. Po každém aktu obecenstvo nadšeně tleskalo a potlesk stupňoval se v bouři, když autor vyvolán, na jevišti se objevil." Petr Fingal: Šípy Amorovy; Josef Skružný: Žabec; Josef Skružný: Venouš Dolejš, příhody malého nezvedence; Alois Jirásek: Emigrant (hl. roli hrál p. Šubrt); Jaroslav Vrchlický: Rabínská moudrost.
Pozn.: Petr Fingal, 1889–1940, byl místní rodák, romanopisec, novinář a autor 19 div. her.

Od 1914 po mobilizaci (začala 1. svět. válka) režíroval velmi mladý Jan Růžička,
řada mužů ze souboru musela odejít do války.

1919 po válce spolek uvedl opět 11 premiér.

1920 vzniklo v rámci spolku(?) Sdružení mladých herců,
uspořádána byla nedělní dramatická škola ved. A. Krchovem a J. Šubrtem, přednášel Vendelín Budil, maskérský kurz vedl p. Kočandrle z plzeňského divadla. Účastnili se všichni členové SDO a asi 20 osob z okolních spolků.

1920 – František Adolf Šubert: Jan Výrava, hráno na náměstí, hodně přes 100 účinkujících, na zámek stříleno z 20 pušek, vojáci přijeli na 6 koních.
Spolek byl členem Masarykovy ligy,
měl 47 členů, nejstarší člen byl Antonín Hrách (ve spolku od 1872).
Spolková knihovna obsahovala 1258 div. her a 47 her uložených v muzeu.

1922 – Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, uvedeno v přírodě, 100 účinkujících.

1923 poprvé zvolena žena-režisérka – M. Eisenreichová.

1926 – Karel Čapek: RUR.

1926 postavena sokolovna.
Sokol měl svůj dramatický odbor, se kterým často spolupracovali členové Spolku divadelních ochotníků, často byli zároveň členy Sokola.
Někdy repertoár nelze jednoznačně zařadit.
Sokol pořádal nový druh mikulášských zábav nazývaných mikulášská revue, autoři byli většinou místní (např. Cízl, Chleborád, Keller, Meisnerová, Mulač, Vainar) a propojovala se zde činnost Sokola se Spolkem divadelních ochotníků:
Ó, vy Radnice, Z Hřešihlav do Bagdádu, Venuše svatokřišská, Šedá paní libštejnská atd.
(viz též Sokol)

1931–1938 režíroval Norbert Chleborád tato představení:
William Somerset Maugham: Posvátný plamen; František Xaver Svoboda: Poslední muž; společně se Spolkem divadelních ochotníků – Alois Jirásek: Lucerna (uvedena na koupališti Šternberského pivovaru); Oscar Wilde: Ideální manžel; Tudor Musatescu: Valčík tonoucího Titanicu; Zdeněk Štěpánek: Monastýr nad tajgou; Karel Čapek: Matka; František Langer: Jízdní hlídka; Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně; Miloš Kareš: Mušketýři z katakomb (jh. účinkoval Vlasta Burian, bylo to jedno z jeho mála vystoupení s ochotníky).

Od pol. 30. let 20. stol. opět éra her se zpěvy a operet. Spolupracoval Pěvecký sbor Sokola, vedený J. Riklem, a taneční ženský sbor, vedený L. Matýskovou, bývalou členkou baletu ND v Bratislavě.

Z repertoáru 30. a 40. let 20. stol.:
1934 – Karel Fořt, Emilian Starý: Z českých mlýnů (fraška se zpěvy);
1935 první hra na novém jevišti – Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška (pohádka, činohra);
1935 – historická hra se zpěvy od místních rodáků Al. Filingra (text) a Em. Straky (hudba): Vpád Švédů; František Langer: Jízdní hlídka;
1937 – Josef Kubík, Kvido Nossberger: Loretánské zvonky (hra se zpěvy);
1939 – Josef Kubík: Srdce za milion (opereta); Jaroslav Žák: Škola základ života; Bedřich Vrbský podle románu Aloise Jiráska: F. L. Věk; László Fodor: Žena, která lže – v této hře začal působit ve spolku Václav Kotva ml., brzy se stal jeho předním členem.

1939 členové spolku Václav Aubrecht (30), Norbert Chleborád (30) a Jan Růžička (30) získali stříbrný odznak ÚMDOČ.
V tomto roce odešel Norbert Chleborád, režie se ujal Jan Keller, vždy s přesnou představou o inscenování textu.

1940 – Sláva Mach: Valčík panny Apolenky (pod vedením J. Kellera mj. účinkovali E. Spěváčková-Aubrechtová, M. Blažková ml., V. Aubrecht, V. Benda, N. Chleborád, J. Kalivoda, V. Kotva st., V. Vainar); Edmond Rostand: Romantikové; Ladislav Stroupežnický: Naši furianti; Václav Kliment Klicpera: Divotvorný kloubouk (inscenace přpravena do soutěže ÚMDOČ o postup na XI. Jiráskův Hronov);
1942 – Fráňa Šrámek: Léto;
1943 – Věra Pavlíková: Kouzelné zrcadlo – první inscenace skupiny mladých herců pod. ved. Václava Kotvy ml. (*1922, později profes. herec, s ročníkem J. Kačera odešel do Divadla Petra Bezruče Ostrava, poté do Činoherního klubu Praha, věnoval se i filmu a televizní tvorbě.)
Z "dílny mladých" Václava Kotvy ml. vyšli herci M. Hruška, M. Königsmark, Antonín Procházka, R. Sypěnová, A. Aubrechtová, J. Čiháková-Marková (členka Čihorehního klubu Praha), později H. Šimicová-Valdmanová, Jaroslav Vyčichlo, M. Kroc, Vojtěch Filip, R. Keller ad.

Do 1943 uvedl spolek celkem asi 600 inscenací.

1944 – Olga Barényiová: Herečka, režie Jan Keller.

1944 jeviště zabráno pro německou armádu, později "národní hosty".
Od 1944 byl 27 let vedoucím Spolku divadelních ochotníků Václav Vainar.

1945 po skončení 2. svět. války Spolek divadelních ochotníků obnovil činnost.
První(?) hra – František Götz: Soupeři;
1946 – Karel Rudolf Krpata: Mistr ostrého meče; Jaroslav Kvapil: Oblaka;
1947 – Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša; v tomto roce se soubor stal členem Kruhu vyspělých souborů ÚMDOČ;
1948 – Viktor Dyk: Posel; Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, režie Jan Keller, účast na II. Divadelním festivalu Písek;
1949 – Václav Kliment Klicpera: Divotvorný klobouk, účast na přehlídce Klicperův Chlumec a na přehl. Wintrovy rakovnické hry v Rakovníku. 1950 sehráli toto představení v Kaceřově na zámku a spolu s inscenací hry A. Jaroslava Urbana Sluneční paseka (kterou hráli ochotníci z Kaceřova) to byl počátek přehlídek Kaceřovské divadelní léto (během dalších 12 let tam radničtí ochotníci uvedli 23 inscenací).

1950 – Lope de Vega: Fuente Ovejuna. Účast v soutěži Kruhu vítězných souborů ÚMDOČ – 9. místo.
1950 také proběhly oslavy 100. výročí činnosti souboru – uspořádali sérii představení ochotnických souborů západních Čech (SDO Tyl Rakovník, SDO Klicpera Plzeň, SDO Sládek Zbiroh).

1951 úřední likvidace spolků.

1953 spolek převeden do ZK ROH Radnických dolů pod názvem Hornické divadlo Radnicka.
Režisérem souboru zůstal Jan Keller.

Z repertoáru v 50. letech (po změně zřizovatele):
1954 – Molière: Jíra Danda; Karel Čapek: Matka; George Bernard Shaw: Pygmalion;
1955 – Oleksandr Jevdokymovyč Kornijčuk: Případ chirurga Krečeta (Platon Krečet), první uvedená sovětská hra;
1956 – Julius Zeyer: Radúz a Mahulena; Henrik Ibsen: Nora, ocenění na Jiráskově Hronově, účast na mezinárodním festivalu ve Schwerinu;
1957 – Fráňa Šrámek: Léto, účast na NP DS LUT (lidová umělecká tvořivost) v Ostrově nad Ohří;
1958 – Mihail Sebastian: Bezejmenná hvězda; Zdenka Horynová: Zkoušky čerta Belínka; Peter Karvaš: Meteor, poslední režie Jana Kellera;
s. a. – Zdeněk Štěpánek: Monastýr nad tajgou.

1960 – Curt Corrinth: Trojané, překlad a režie Jiří Beneš (red. Amatérské scény, hrála i jeho žena Věra, která pod pseudonymem Zdenka Horynová byla autorkou her pro děti, např. Zkoušky čerta Belínka), na Šrámkově Písku 1961 získal ocenění Rudolf Šimice za herecký výkon.

Od 1962 bylo Hornické divadlo Radnicka divadelním souborem Domu kultury ROH.
Snaha o vysokou interpretační úroveň, náročná dramaturgie.

Z repertoáru:
1962 – Guilherme Figueiredo: Liška a hrozny;
1963 radničtí ochotníci poprvé za 113 let neuvedli doma ani jedno představení.
1964 – N. Richard Nash: Děvčata z Brook Valley, představení skupiny mladých herců vedených Václavem Kotvou ml.; Claus Hubalek: Hodina Antigony; soubor členem Kruhu vyspělých DS Západočeského kraje.
1966 – Émile Verhaeren: Filip II. Účast na přehl. Divadelní máj, Krnov.
1967 – Petr Strach a Jaroslava Černá: Křižovatka svědomí. Účast na X. Libochovickém divadelním létu.
1969 – Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma, režie Václav Kotva; William Somerset Maugham: Karolina, režie Rudolf Šimice, účast na 39. Jiráskově Hronově; účast na XII. Libochovickém divadelním létu; účast na 7. roč. festivalu Sládkův Zbiroh.

Do 1970 soubor uskutečnil zájezdy do 66 míst s 217 představeními, pravidelně se účastnil soutěží.

1970 oslava 120 let od založení spolku, uspořádán festival, na kterém uvedli hru podle Fráni Šrámka: Měsíc nad řekou a "vzpomínkové představení" – Ernst Benjamin Raupach: Mlynář a jeho dítě (od 1865 po osmé), režíroval Václav Kotva.

Z repertoáru v 70. letech 20. stol.:
1971 – Jan Skopeček: Cantervillské strašidlo. Účast XIV. Libochovickém divadelním létu.
1972 – Juliu Filippovič Èdlis: Kdež jest, Abele, bratr tvůj? Účast XV. Libochovickém divadelním létu.
1972 – François Campaux: Černý miláček;
1973 – Claude-André Puget: Bláhový čas;
1975 – Marc-Gilbert Sauvajon: Hrst plná kopřiv. Účast XVIII. Libochovickém divadelním létu.
1976 – Leon Kruczkowski: První den svobody. Účast na XIX. Libochovickém divadelním létu.
1978 – Jürgen Fricke: Druhá tvář. Účast na 15. roč. přehl. Sládkův Zbiroh.
1979 – Mirko Stieber: Poslední prázdniny, režie Rudolf Šimice, 1980 účast na KP v Horažďovicích.

Od 1981 nový název – Divadelní soubor Městského kulturního střediska.
Vedoucí souboru František Štěpánek(?)

Z repertoáru v 80. letech 20. stol.:
1981 – Jan Jílek: Dvojitý tep srdce. Zájezd do Čilé.
1982 – Ján Kákoš: Mrtvá kolej. Účast na KP Horažďovice.
1983 – Radoslav Lošťák: Dům, kde nesněží. Účast na XIV. přehlídce ve Vysokém nad Jizerou, účast na 20. roč. přehl. Sládkův Zbiroh.
1983 – Laszló Gyurkó: Elektro, má lásko (komedie), režie Rudolf Šimice, též návrh výtvarně zajímavých kostýmů (asi první hra s původními, pro hru v souboru vytvořenými kostýmy) a Jaroslav Vyčichlo.
1984 – Jan Jílek: Silvestr, první zcela samostatná režie Jaroslava Vyčichla, v hl. roli Milan Kroc.
1985 – Jürgen Fricke: Druhá tvář.
1985 – Oldřich Daněk: Zdalena ne tak ošklivá, jak se původně zdálo.

1988 Divadelní soubor Městského kulturního střediska Radnice, 25 členů, vedoucí PhDr. Jaroslav Vyčichlo.
1989 – Peter Shaffer: Černá komedie, režie Jaroslav Vyčichlo.

1990 – Josef Bouček: Noc pastýřů; Mirko Stieber: Poslední prázdniny, režie Rudolf Šimice; Josef Bouček: Noc pastýřů, účast na přehlídce nejvýznamnějších inscenačních počinů amatérského divadla Branka, Praha-Stodůlky 1991.

1993 začal soubor opět působit jako Spolek divadelních ochotníků.

Z repertoáru:
1993 – Jan Drda: Hrátky s čertem, režie Milan Kroc. Účast na KP Radnický dráček.
1994 – Vladislav Vančura: Rozmarné léto. Účast na ObP Horažďovice.
1995 z dosavadního působiště na jevišti U hvězdy (kde hrál od 1877) se spolek přestěhoval do nouzově upraveného komorního sálku U růže.
Uvedl zde první hru – Paul Vandenberghe: Hoši, dívky a psi; dále – John Boynton Priestley: Nebezpečná křižovatka, účast na ObP Horažďovice.
1996 – N. Richard Nash: Obchodník s deštěm, 1997 účast na ObP Horažďovice.
1997 – Carlo Goldoni: Poprask na laguně, 1998 účast na přehl. Žlutické divadelní léto.
1998 – Oldřich Daněk: Příběh uherský (Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo), režie Jaroslav Vyčichlo. Účast na ObP jednoaktovek Plzeň, postup a účast na NP jednoaktovek Holice.
1999 – István Örkény: Kočičí hra. Účast na KP Radnický dráček, nesoutěžní představení.

Výrazné osobnosti souboru v průběhu posledních padesáti let:
Režiséři – František Štěpánek, Václav Kotva ml. (od 1939 též vedl kroniku souboru), Rudolf Šimice, Jaroslav Vyčichlo, Jan Keller.
Herci – Josef Kotva, Zd. Vaňkátová-Koldová, K. Kolda, A. Aubrechtová-Franková, O. Kodet, Lad. a M. Čihákovi, V. Fišerová, E. Raymanová, Mil. Smeták, Mil. Janata, Milan Kroc.

2000 – Třikrát o cti, lásce a zradě (autor nezjištěn); Oldřich Daněk: Příběh flanderský (Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo), režie Josef Pšenička. Účast na ObP jednoaktovek Plzeň, postup a účast na NP jednoaktovek Holice.
2001 – John Patrick: Rajčatům se letos nedaří.
2004 – Nikolaj V. Gogol: Ženitba, režie Jaroslav Vyčichlo.
2009 – George Bernard Shaw: Pygmalion, režie René Keller. Účast na ObP Žlutické divadelní léto – cena za herecký výkon René Kellerovi v roli Alfreda Doolittla.

2011 – Alois Jirásek: Lucerna. Účast na KP Žlutické divadelní léto.
2012 – Božena Němcová: Jak Jaromil ke štěstí přišel, režie Jan Kroc. Účast na KP Radnický dráček – čestné uznání Vojtěchu Filipovi za roli Uhlíře a René Kellerovi za roli Krále.
2013 – Jan Drda: Dalskabáty hříšná ves, režie Jan Kroc. Účast na KP Žlutické divadelní léto – čestné uznání Jaroslavě Smetákové za roli Dorotky.
2015 – Ladislav Stroupežnický: Naši furianti. Účast na KP Žlutické divadelní léto – čestná uznání: Josef Buchanec za roli Filipa Dubského, Vojtěch Filip st. za roli Josefa Habršperka.
2017 – William Shakespeare: Sen čarovné noci, režie Jan Kroc. Účast na KP Žlutické divadelní léto – čestné uznání za herecký výkon Jiřině Kodrlové v roli Hořčičky, cena za herecký výkon Haně Sládkové v roli Titanie a René Kellerovi za roli Mikyho Špulky; cena Janu Krocovi za režii a návrh scény.
2017 – Karel Čapek: Loupežník (komedie), režie Jan Kroc. Účast na Divadelní přehlídce Radnice. Účast na KP Žlutické divadelní léto 2018 (čestná uznání získali Jaroslava Smetáková a Vojtěch Filip).
2018 – Anton Pavlovič Čechov: Jubileum, režie Jaroslav Vonásek. Účast na Divadelní přehlídce Radnice.
2019 – Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, r. Jan Kroc. Účast na Divadelní přehlídce, Radnice.
2022 – Anton Pavlovič Čechov: Medvěd. Účast na KP Radnický dráček (předpremiéra). Účast na ObP jednoaktovek Horšovský Týn 2024 - cena za herecký výkon René Keller za roli Sluhy Lukáše.
2023 - Jan Werich: Lakomá Barka, r. Jan Kroc. Účast na KP Radnický dráček - čestné uznání souboru za inscenaci, cena Jaroslava Smetáková za herecký výkon v roli Barky.
2023 - Jan Skopeček: Cantervillské strašidlo aneb strašidlo cantervillské. Účast na KP Žlutické divadelní léto - čestné uznání Jaroslavě Smetákové za roli paní Umneyové, Haně Sládkové za roli Lukrecie Otisové, cena Renému Kellerovi za titulní roli.
2024 - Alexandr Fredr: DÁMY A HUSAŘI, r. Jan Kroc. Účast Radnická divadelní přehlídka 2024.

80. let Scény Libochovice – Libochovické divadelní jaro – 49 ročníků. CD-KART.

140 LET radnického divadla. Sborník Šternberské muzejní společnosti 1990, č. 1.

BENEŠ, Jiří: Poznámky z Přerova a Svitav. Ochotnické divadlo 1957, č. 7, s. 159–161.

CAHA, Vítek: Divadlo posvěcené nadšením. Třebíč ve službách Thálie 1945–1965. Třebíč, 2003, s. 66.
(na s. 63 blíže neidentifikovatelný novinový výstřižek – sd: Národní přehlídky ochotnických souborů)

CESTY českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Praha, IPOS-ARTAMA 1998, s. 191, 192, 193, 396; obr. s. 192: Henrik Ibsen: Nora, Hornické divadlo Radnicka Radnice, Z. Vaňkátová jako Nora, R. Šimice jako Hellmer, 1956; DČD II, s. 181.

CIKÁNEK, Milan: Západočeská: Horažďovice. Z krajských přehlídek. Amatérská scéna 1982, č. 5, s. 6–7.

CIRONIS, Petros: Národní divadlo a Rokycansko. Rokycany, ONV a SOkA 1984, s. 67–75.

CÍSAŘ, Jan: Krakonošův divadelní podzim jako přehlídka komediální zábavy. AS 2004, č. 6, s. 13–17.

DIVADLA v království Českém r. 1905. Zprávy Zemského statistického úřadu království Českého XIV/1. Praha 1910, s. 184–190.

DOHNAL, Zdeněk: Mezinárodní úspěch našeho ochotnického hnutí. Ochotnické divadlo, roč. 2, č. 12, prosinec 1956, s. 265–266.
O zájezdu Hornického divadla z Radnic u Rokycan s inscenací Ibsenovy Nory na celoněmecký kongres amatérských divadel ve
Schwerinu v NDR (12.–14. 10. 1956).

FELZMANN, Rudolf: Západočeská oblastní přehlídka. AS 2004, č. 2, s. 16–17.
Plzeň, Na dotek; Sokolov, Plešatá zpěvačka.

FELZMANN, Rudolf: …sluncem nám byla laskavost a péče hostitelů ze Žlutičanu. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 28–29.

FRÝDA, Frant.: Činnost ochotníků na okrese Rokycany. Amatérská scéna 1970, č. 7, s. 10.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Zájem o reprízy. Pravda, 17. 3. 1989.

KOTVA, Václav: Po sto čtyřiceti letech do nové práce. AS 1991, č. 10, s. 7.

KOTVA, Václav: Půl století s radnickým divadlem. AS 1988, č. 2, s. 8–9. kART.

KOTVA, Václav: Radnické divadlo. In: 400 let města Radnic. Radnice, Městské M 1970, s. 35–39.

KOTVA, Václav: Stručná zpráva ze života. AS 1970, s. 16–17; 1972, s. 8.

KOTVA, Václav: Z domova. Radnice. O spisovateli, dramatikovi a novináři Petru Fingalovi. AS 1974, č. 9, s. 19–20.

KYNCLOVÁ, Hana: Historie spolku divadelních ochotníků v Radnicích. Diplomová práce. Plzeň, Pedagogická fakulta 1989/1990.

MORAVCOVÁ, Lenka: Dějiny ochotnického spolku v Radnicích (od počátků do roku 1918). Diplomová práce. Plzeň, Západočeská univerzita, PF 1997, 42 s., 12 příloh.

ONDRÁČEK, Vlastimil: Dvě západočeská zastavení. Krajská přehlídka amatérského divadla v Horažďovicích. AS 1993, č. 6, s. 14.
Karlovy Vary, Faust, Markéta, služka a já.

ONDRÁČEK, Vlastimil: Jednoaktovky SČDO v Holicích. Amatérská scéna 2000, č. 4, s. 20.

ONDRÁČEK, Vlastimil: Jednoaktovky v Holicích. Amatérská scéna 1998, č. 3, s. 11.

ONDRÁČEK, Vlastimil: Málo nás pod Práchní… aneb Horažďovice ´99. Amatérská scéna 1999, č. 2, s. 9.

ONDRÁK, Antonín: Odjížděl jsem se závistí. Amatérská scéna 1966, č. 8, s. 9.

ONDRÁČEK, Vlastimil: Žlutické divadelní léto ´98. Amatérská scéna 1998, č. 4, s. 12.

PŘEHLÍDKA v Radnicích 1979, DS DK. AS 1979, č. 12, s. 21. Zápisník.

RADNICE. Amatérská scéna 1964, č. 3, s. 23.

ROLEČKOVÁ, Eva: Horažďovice mezi psem a vlkem. AS 1990, č. 7, s. 8–9.

SCHEJBAL, Milan: V západočeském regionu roste kvalitní základna. Hodnocení Oblastní přehlídky mladého a netradičního divadla v Ostrově nad Ohří. Amatérská scéna 1996, č. 2, s. 8.

SÍŇ ochotnického divadla v Radnicích. In: Průvodce městským muzeem. Radnice, 1969, s. 31–34.

SOCHOROVSKÁ, Valerie: Mládež na píseckém jevišti. OD 1961, č. 9, s. 198, 6x foto 199.

STO ČTYŘICET let divadla v Radnicích. Ed. V. Kotva. MKS Radnice 1990, 47 s. kART.

STROTZER, Milan: Opěrný pilíř – Horažďovice. AS 2000, č. 2, s. 8–10. Foto:
Plzeň, Síla poezie aneb Jak si pořídit parohy.
Plzeň, Marie aneb Tys ho otrávila.

ŠTĚPÁNEK, František: Nejmladší historie ochotnického divadla v Radnicích. In: 400 let města Radnic. Radnice, Městské M 1970, s. 40–44.

ŠTĚPÁNEK, František: Prolog nebo epilog? Hra E. Basse a texty K. Valentina v nastudování mladého souboru amatérského divadla v Radnicích. AS 1971, č. 1, s. 14.

ŠTĚPÁNEK, F.: Zápisník. V Radnicích posedmé. Přehlídka amatérských divadelních souborů. Amatérská scéna 16, 1979, č. 1, s. 21.

ÚMDOČ, soutěž Kruhu vítězných souborů s. 1. – plakát, 1950 – viz Obrázky.
ÚMDOČ, soutěž Kruhu vítězných souborů s. 2. – plakát, 1950 – viz Obrázky.

VAINAR, Václav: Jan Keller sedmdesátníkem. AS 1973, č. 5, s. 17.

VAINAR, Václav: 120 let ochotnického divadla v Radnicích. AS 1970, č. 11, s. 8.

VOSK: Hornické divadlo Radnicka. Lidová tvořivost 1954, č. 11, s. 377.

VYČICHLO, Jaroslav: Sto padesát pět let Spolku divadelních ochotníků v Radnicích. In: Sborník příspěvků z vědecké literární konference konané u příležitosti 155. výročí založení Spolku divadelních ochotníků v Radnicích. Uspořádali Jaroslav Vyčichlo a Viktor Viktora. Radnice, SDO; Plzeň, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, 2005, s. 5–8.

ZPRÁVA o činnosti ÚMDOČ, 1939, s. 13.


České divadlo 1940, č. 4, s. 72, č. 10, s. 192.

Dalibor 20. 9., 20. 11. 1862.

Divadelní listy 1880, č. 10, s. 166.
Divadelní listy 1881, č. 27, s. 239.
Divadelní listy 1883, č. 12, s. 110.
Divadelní listy 1902–3, č. 2, s. 36; č. 5, s. 92; č. 12, s. 216; č. 15, s. 270; č. 19, s. 345.

Divadlo 1905–1906 (roč. 4), č. 3, s. 80; č. 6, s. 147; č. 9, s. 213.
Divadlo 1906–1907 (roč. 5), č. 2, s. 59–62; č. 3, s. 83.
Divadlo 1907, č. 15, s. 354.
Divadlo 1910–1911 (roč. 9), č. 6, s. 164.
Divadlo 1912–1913 (roč. 11), příl. 1, s. 8.

Národní listy 9. 11. 1864.

Ochotnické divadlo 1911–1912, č. 1, s. 10; č. 6 (5. 1. 1912), s. 75; č. 10 (5. 3. 1912), s. 120; č. 12 (5. 4. 1912), s. 144, 152; č. 14 (5. 5. 1912), s. 177; č. 15 (20. 5. 1912), s. 191.

Pravda 1985 (roč. 66), 4. 6., č. 129, s. 5.

Stráž míru 1983 (roč. 39), 5. 7., č. 27, s. 2.

Rokycanský deník 1996 (roč. 3), 20. 6., č. 144, s. 11.

Zprávy ÚMDOČ č. 6–7, s. 157.


Webové stránky města Radnice – Spolek divadelních ochotníků Radnice – https://www.mestoradnice.cz/aktualne/fotogalerie/rok-2016/spolek-divadelnich-ochotniku-radnice-192cs.html – 21. 9. 2021, IT.

Hradec Králové, Státní okresní archiv, Hradec Králové, Krajské kulturní středisko, Impuls, Vysoké nad Jizerou, Krakonošův divadelní podzim, 1983, Ka 41, i. č. 122

Porta fontium:
Radnice, Kronika divadla 1939–1950,
http://www.portafontium.eu/iipimage/30760687/soap-ro_01143_divadlo-radnice-1939-1950_0150?x=-314&y=761&w=1724&h=713
http://www.portafontium.eu/iipimage/30760687/soap-ro_01143_divadlo-radnice-1939-1950_0160?x=-211&y=-17&w=1343&h=855
Skomelno, Kronika obecné, národní a základní školy (1920)1930–1962, snímek 37,
https://www.portafontium.eu/iipimage/30760466/soap-ro_00799_skola-skomelno-1930-1962_0370?x=-3&y=405&w=1081&h=421 (29. 9. 2021, IT).

Praha, Národní archiv:
Fond ČM 1884-1900, i. č. 1706, sg 30/239/43, SDO, zal. 1889.
Fond ZÚ 1927-1930, i. č. 390/233/1929, SDO (změna).