Texty: Jiřina Petrovická vzpomíná

Jiřina PETROVICKÁ- "Dětství jsem prožívala v Přelouči a byly to roky velice krásné. Bydleli jsme v domě na náměstí a za domem byla nádherná zahrada, na kterou navazoval park.... Nejdůležitější v domě byl ale divadelní sál. Tam mě uchvátila vůně líčidel. Byla jsem tehdy opravdu malé dítě, snad pětileté, když jsem si začínala uvědomovat zvláštní atmosféru zákulisí, spojenou právě s vůní líčidel, na kterou vzpomínají snad všichni herci... Místní pan kadeřník před mýma očima líčil ochotníky, poprvé jsem se tu setkala s mastixem, kterým se lepily třeba vousy, užasle jsem se dívala, jak si herci nasazují paruky. Bylo to úchvatné:Lidé se před mýma očima měnili: Z paní, kterou jsem znala, byl najednou někdo jiný- a to mě fascinovalo. Když v sále nikdo nebyl, hrála jsem si tam. Sama sebe jsem režírovala, sama jsem si tahala oponu. Předváděla jsem se sama před sebou. Bez publika."(s.12)

(Jana Moravcová: Jiřina Petrovická a její Střípky).