Texty: Hořice na Šumavě, excerpce pro MČAD 1998-2002

HOŘICE na Šumavě o.Český Krumlov
Velikonoční hry,
DČD I., s. 312, 314
Obr.CČAD s.133: Výjev z pašijových her v Hořicích na Šumavě, scéna Krista před Pilátem.
Obr.CČAD s.133: Výjev z pašijových herv Hořicích na Šumavě, scéna Nesení kříže.
Toto malé město se honosí mnohaletou lidovou tradicí pašijových her. Jejich vznik souvisí se středověkými mysterii, rozšířenými po jižních Čechách od 13. století. Hry jsou dílem mnoha generací. Zásluhou tkalce Pavla Gröllhesla, který lidové podání zaznamenal, se nám dochovaly. V Hořicích se hrály již možná v 17.století, zcela jistě ve st.18. Písemné doklady jsou ale až 1816, kdy se hrálo v soukromých domech a po hostincích. Zájem z Čech i z Rakouska si vyžádal postavení divadelní budovy. 1893 byl postaven Pašijový dům, a to z iniciativy ochotníků a Německého šumavského svazu. 1946 byla staletá tradice pašijových her obnovena. V městě působil Spolek divadelních ochotníků Šumavan. (JM)
Javorin s. 60
1290 zakoupeny Hořice Vyšebrodským klášterem, který provozoval v místě, resp. v pblasti duchovní hry. 15.- 18.st úpadek pašijových her, obnovení až počátkem 19.st. Pavel Grőllhesl nově sepsal a poprvé s ochotníky sehrál pašijové hry 1816. V této podobě se pašijové hry hrály i na jiných místech, většinou v sálech. Kostýmy od 1834, předtím ve svátečním oblečení, na scéně bez výpravy. V místě se hrály i jiné hry s biblickými náměty. Kvalitnější text vytvořil 1892 profesor českokrumlovského gymnázia J.J.Ammann. 1890 získal provozovací právo na hry Deutscher Bőhmerwaldung, ze získaných prostředků postavili Spielhaus - Pašijové divadlo. Zde se hrály hry 56 let, ale německy. 1891 v místě zal. Divadelní společnost. 1895 hry zaznamenány filmem bratří Lumièrů, 1897 Američanem Hurtem, po 1918 společností FOXFILM. Po 1918 provozovací práva přešla na obec Hořice. 1921 pro obnovení her ustaven přípravný výbor, herci ve Spolku divadelních ochotníků. Poslední představení 1947, Spielhaus zchátral a byl v 60.letech stržen. 1990 zal. Společnost pro /hudba Jaroslav Krček, režie Antonín Bašta/. Poté každoročně v letních měsících v přírodním divadle v místě. 1945 většina Měmců vysídlena, noví osídlenci pokus o obnovení her. Hrály se 1947, 1948, česky. Po 1948 zde působil ochotnický divadelní spolek a divadelní soubor ČSM, školní dětský soubor. Později ochotnický kroužek OB /většinou učitelé, v KD, adaptovaný z domů čp. 45, 46/. 1982 z bezpečnostních důvodů uzavřen. 1974 - 1982 Loutkářský kroužek ČSŽ 1988 otevřen nový KD. 1985 - obnovu Pašijových her - Pašije v Hořicích na Šumavě. 1993 poprvé provedeny na text Jindřicha Pecky 1992 dětský recitační soubor Šumák, účast v soutěžích a národních přehlídkách dětských a recitačních souborů. /JM/
HORÁKOVÁ, Eva: zpracovala dle dochovaných materiálů, zejména v Okresním muzeu v Českém Krumlově a Okresním muzeu tamtéž. Doplněno přehledem literatury a pramenů. Rkp. 6 str. kART.1996 premiéra a 6 repríz unikátního představení lidových pašijových her. Již od počátku 19. století je tu hráli místní obyvatelé. Představení získala odezvu nejen u nás, ale i v zahraniční a dala podnět k organizování podobných her po celé Evropě. Stoupající návštěvnost podnítila v Hořicích postavení scény v r. 1893. Dvě světové války znamenaly nucenou přestávku pašijových her, opět tu začaly v r. 1947, ovšem po r. 1948 přestaly definitivně. Teprve v r. 1992 byla tato jedna z nejstarších tradic Pašijí v Evropě znovu obnovena. V současnosti se v Hořicích hraje v přírodním amfiteátru s kapacitou více blízkého okolí. (Práce, 17.07.1996)
Štábla, Zdeněk: Otazníky kolem hořického pašijového filmu. Praha, Český filmový ústav 1971. 30 s.,obr.na příl. kDÚ
VANĚČEK, Jaroslav: Pašijové hry vnášejí do Hořic na Šumavě světlo. Představení několika desítek ochotníků zhlédly již tisíce diváků.než 500 krytých míst. Podle dávné tradice v pašijových hrách účinkují výhradně obyvatelé obce a
Zemské noviny. Inspirace. Roč. 7, č.165, 17.7.1997, s. 13.
1998 6. sezóna, každou sobotu v místním přírodním divadle prezentují vlastní nastudování pašijových her.
Zemské noviny 25.07.1998 Loutkový soubor mateřské školy byl v r. 1974 založen z iniciativy členek ČSŽ. Zaměřoval se na drobné hříčky pro nejmenší děti.
Zavřelová, loutky: s. 5.
Společnost pašijových her pomáhá obnově vztahu lidí k obci a pocitu sounáležitosti. Obec proslula pašijovými hrami, jejichž tradice pochází již ze středověku a byla přerušena až v r. 1948. Po 45 letech ji obnovila uvedená hořická společnost, jejíž vystoupení od té doby shlédly tisíce lidí. Hlavním
důvodem pro založení společnosti byla snaha utvrdit ve zdejších obyvatelích vztah k místu, kde žijí. Protagonisty představení jsou ochotníci z Hořic a okolí. Lidé si biblické postavy přenesli do běžného života, ne všichni účinkující jsou věřící. Společnost je v neustálém kontaktu s 50 pašijovými společnostmi v Evropě, v nichž je zvykem předávání rolí z generace na generaci.
Lidové noviny, 17.03.1997 1997 5. ročník pašijových her. Představení, na němž se podílí několik desítek místních ochotníků a mnoho dalších občanů, se hraje v přírodním amfiteátru. Zdejší tradice pašijových her sahá až do 14. století, přerušena byla v průběhu 2. světové války a nadlouho po únoru 1948, znovuvzkříšena v r. 1992. První představení se uskutečnilo v r. 1993, od té doby ho ve 35 reprízách zhlédlo téměř 10 tis. diváků z celé Evropy. Nejen za pašijové hry se Hořičtí dočkali významného ocenění, když počátkem r. 1997 převzali na Pražském hradě Cenu za rozvoj místních občanských aktivit nadací Patria a Místo v srdci za rok 1996.
Zemské noviny 17.07.1997
Pašijová společnost (Dotazník ÚLK 1999.)
CČAD s. 134, 393
Hry se dostaly do Čech spolu s německými osadníky. Většina vesnic patřila vyšebrodským cisterciákům. Ti sepisovali a rozšiřovali po kraji hry. V 80. letech se hrály pašije v neděli a ve velikonoční svátky v hořických a okolních hospodách. Později se ochotníci spojili s profesorem českokrumlovského gymnázia J. J. Ammanem, který text přepracoval a připsal další role, takže představení se hrálo ve velkém stylu. Finance na vybudování divadla od Bőhmerwaldbundu v Českých Budějovicích (Josef Taschke). 1893 zahájili stavbu za 75 000 zlatých. Dřevěná budova s 32 vchody pro 1500 sedících a 500 stojících diváků. Jeviště s několika galeriemi, elektrické osvětlení, množství pečlivých dekorací. Původní lidovost postupně nahrazována velkolepostí. Až 300 účinkujících, 50 textových rolí, doprovod orchestru, třicetičlenný ženský pěvecký sbor, též varhany. Představitelé hlavních rolí se přes rok neholili a nestříhali. Role bývaly dědičné. Představení 5 hodin, hrál se Starý i Nový zákon. Přestávka mezi nimi 2 hodiny. Až do 1938 každou sobotu a neděli, od května do září. Hosté z Rakouska, Bavorska, Pruska. Za sezonu až 40 000 hostů. Po anexi k Německu 1938 divadelní budova zábavním klubem, později sklad materiálu Wehrmachtu . Po 1945 několik představení už česky, ale jen do 1948. Poté v budově ovčín Státních statků. Tradice obnovena 1989.
(Do 1938 se hrálo německy, ale vzhledem k tomu, že jde o nyní oživenou tradici, je třeba období německého ochotnického divadla uvést.) (JM)
MARTÍŠEK, Tomáš: 1899 – 1999 Jih před sto lety. Jih 1999, č. 14. kART.