Texty: SLAVÍČKOVÁ, Sarah. Pomalu kolem mě. Recenze inscenace To jsou věci. Zpravodaj Loutkářské Chrudimi, 2023, č. 6 (6. 7.), s. 4

Céčko Svitavy vytvořili podle literární předlohy malíře, ilustrátora a spisovatele Aloise Mikulky stejnojmennou inscenaci To jsou věci. Sbírku básní sestavil před dvěma lety Ivan Wernisch z Mikulkových starších nevydaných textů. Jeho poetika pracuje s naivitou, setrvalým údivem nad všednostmi a pohádkovou atmosférou. Mikulka vydal dílo ve svých osmaosmdesáti letech a právě toto pozdní období života Céčko tematizuje i ve své inscenaci.
Pro mě v inscenaci dominovala hudební složka – přesněji zhudebněná poezie, kterou doplňovaly scénické výstupy s herci a předměty, jež jsme snad ani jednou neviděly na jevišti dvakrát. Jednotlivé scény se asociacemi tvůrců přelévaly do dalších hudebních čísel, a tak na mě nakonec dílo působilo jako jedna složitá mozaika či koláž, ve které se ale nemám čeho chytit. Ani postav, stejných loutek, vizuálního klíče... Poslouchala jsem tedy text/hudbu, kterému jsem ale bohužel často nerozuměla kvůli hlasitosti a snad i trochu zahuhlané dikci herců. Uniklo mi tedy téměř všechno a až v úplném závěru mi došlo, že se postavy vyrovnávají se smrtí kamaráda a že umírání a loučení rámuje celé dílo. Ne že by se mi zpětně vyložily volně propojené scény, ale alespoň jsem si dokázala vyložit pochmurnou melancholickou atmosféru, pomalé tempo a vlastně celý koncept, ve kterém je ona „pomalost“, nostalgie, vzpomínání, ploužení a sentiment klíčový. Poté jsem si tedy např. dokázala interpretovat nahodilost výběru předmětů jako střípky vzpomínek, které herci vytahují ze společného memoáru.
Ve filmu existuje žánr slow-cinema, vyznačující se samozřejmě velice dlouhými záběry, chybějícím narativem, důrazem na atmosféru, prožitky všech smyslů a rozjímáním. To se dá říci i o To jsou věci a Céčku, které Luděk Richter zařadil do samostatného žánru divadla poezie, což mi přijde velice trefné a věřím, že má soubor díky své specifické poetice v divadle své místo. Slow-cinema miluju a baví mě v na první pohled nudných obyčejných a dlouhých záběrech hledat smysl, dumat a pořádně se do nich zanořit. V inscenaci jsem ale bohužel spojovací motivy nenašla, a tak jsem ani hledat nezačala, natož abych se dílem nechat unášet...
Sarah Slavíčková

SLAVÍČKOVÁ, Sarah. Pomalu kolem mě. Recenze inscenace To jsouv věci. Zpravodaj Loutkářské Chrudimi, 2023, č. 6 (6. 7.), s. 4 - také online, dostupné z: https://drive.google.com/file/d/1HUT8fWW_8GXffO0otcIalV3S78YBm7Gw/view