Texty: Divadelní studio Josefa Skřivana Brno - EXPEDICE. (Ohlasy.) FEMAD Poděbrady 1984 – zpravodaj. 1984, č. 3, s. 4-5

Divácká anketa
... po představení
- Je pro mě Velmi obtížné cokoli říci, neboť představení Expedice mě tolik zaujalo a tolik ke mně promlouvalo, že jsem v situaci, že přestávám být soudná. Tento humor, tato poetika, tato filozofie i něha a nevím, co všechno v tomto představení hraje přesně na moji strunu. Oslovuje mě to a je to fajn.
— Jsem z toho rozpačitý, naozaj.
— Působilo to na mě záhadně. Zprvu jsem nechápal, pak jsem četl hodně o lidech.
— Velmi hezké představení. Čitelné, plné nápadů a hlavně o lidech.
— Moc se mi líbila představitelka medvídka Pú.
— Mě to nějak nezajímalo.
— Líbilo, ale nechápala jsem docela děj. Nenutilo mě to uvažovat.
— Byl jsem hluboce zasažen a dojat.
— Vadilo mi rozlepování obálek při únosu.
— Tak co? Hm.
— Byly to děti celníka Rousseaua.
— Proč byly divákům rozdávány letáčky, jejichž čtením se ztrácel kontakt s příběhem?
— Představení mě přesvědčilo, o přenosnosti specifického humoru textové předlohy do divadelního tvoru. —
— Souboru patří dík za pozoruhodný filozofický přístup k textu, který lze považovat za příkladný.

Diskuse k Expedici
Jen několika šťastlivcům se podařilo vidět obě představení. Diskuse, kterou řídil Jiří Langr, ukázala, že zatímco první představení bylo přece jenom poznamenáno nervozitou ze strany souboru a určitou menší mírou sdělnosti /soubor hrál ihned po příjezdu/, druhé představení pak potvrdilo kvality brněnského kolektivu.

Petr Janiš, lektor, dramaturg:
Je mi líto, že v diskusi nezazněl hlas, kam autobus jede nebo proč lidé jedou na expedicí, když nevědí, co to je. Proč musí autobus zamést řidič a zodpovídat za něj. Myslím si, že co je nepřenosné ze samotné pohádky stran humoru, tam fungovalo, ale stran filozofie to získalo aspoň o dimenzi víc. Nakládání s textem a hereckou poetikou ve mně probudilo z jejich strany pokoru k umění. A jestliže to někoho zasáhne nebo ne, tak to záležitost chápání racionálního a iracionálního. Někomu je samozřejmě bližší Shakespeare, jinému Dostojevskij. Někdo má rád radši příběhy, někdo filozofii. Ke mně toto představení promlouvá přes nepostižitelnou atmosféru, situace a jednání postav. Myslím si, že je to příklad, jak se amatéři mohou inteligentně zmocnit textu, aniž by ho jakkoli deformovali, aniž by se exhibovali. Vycházejí z něj. A proto jim děkuji.