Texty: Praha, Činoherní klub uvádí, Redakce: V Činoherním klubu hraje Bílé divadlo Ostrava. Scena.cz – 1. kulturní portál, 14. 5. 2012

V Činoherním klubu hraje Bílé divadlo Ostrava

Bílé divadlo existuje v Ostravě už třicátým rokem. Inscenaci TY, KTERÝ LYŽUJEŠ hraje od roku 1997. V rámci přehlídky amatérského divadla „Činoherní klub uvádí:“ bude v neděli 20. května hostem Činoherního klubu Bílé divadlo Ostrava. Inscenace TY, KTERÝ LYŽUJEŠ vznikla v roce 1997 podle výjevů z černobílého světa lyžařů podle Martina Velíška. Vedle Komorního kvarteta v inscenaci hrají Jan Číhal, Rosťa Holman, Luděk Jičínský, Petr Jičínský, Jakub Číhal a Valter Kotterba, hudbu složil Pavel Helebrand.

Bílé divadlo Ostrava je volné umělecké sdružení, které zabývá jevištními i tzv. paradivadelními experimenty. Jan Číhal, Luděk a Petr Jičínští zahájili činnost divadla inscenací HRÁZ VĚČNOSTI podle prózy Bohumila Hrabala. Následovaly hry: Tristan a Isolda, Chelderodovi Slepci, klauniády Dva kohouti na smetišti, přírodní akce Máchův MÁJ a BÍLÉ SNY. V roce 1988 představil soubor FAUSTA – variace na starobylé téma, inspirované dílem lotyšského spisovatele Margerse Zarinše, alžbětinského dramatika Christofera Marlowa a francouzského básníka Paula Valéryho.

Diváky zaujala v dalších letech inscenace DŮM MÉ MATKY, inspirovaná básní Vladimíra Holana. V metaforicky ozvláštněném prostředí uvedlo Bílé divadlo dvě Beckettovy jednoaktovky ŠŤASTNÉ DNY a KRAPPOVU POSLEDNÍ PÁSKU.

Na podzim roku 1997 měla v Praze na Příští vlně (Next wave) premiéru hra TY, KTERÝ LYŽUJEŠ podle kreseb výtvarníka Martina Velíška. S tímto představením zaujal soubor na festivalech v německém Korbachu, v polské Jelenie Goře, v maďarském Komarom a Kazincbaczika, v rakouském Guntersdorfu, na festivalu evropského regionu v Hradci Králové, na letních francouzských festivalech v Chalon, Avignonu, Perigueux, Libourne a Paříži. Představení zahajovalo Velíškovu výstavu "Lyžařů" ve Stockholmu. Za zmínku jistě stojí vystoupení na mezinárodních festivalech v Plzni, Kolíně a Praze, divadelních festivalech v Kyjevě, Archangelsku, Varšavě, Blankenberge, Vlisingenu a Turíně.

U nás i mezinárodně uznanou hrou se stal ČERVENÝ KOHOUT LETÍ K NEBI. Pouliční divadlo se zpěvy a tanci o zkoumání lidského údělu shlédli diváci mimo jiné na Slovensku, v Chorvatsku a Francii. Od poloviny 90. let vstupuje Bílé divadlo do bílých míst veřejného prostoru představeními: Bílá lokomotiva, Opilý koráb, Poslední večeře, Vysočina a Oni přicházejí. Naprosto konkrétním a svrchovaným vyjádřením pohybu – bez konce a bez začátku – stává se KOLOTOČ… Z TOHOTO OBRAZU UŽ NIKDY NEODEJDU. Při práci na scénáři použili Vladimír Machek a Jan Číhal textů Tadeusze Kantora a Czeslawa Milosze.

V novém tisíciletí uvádí divadlo v roce 2003 akci – performanci na text Jeana Pierra Dupreye „Já neměl nikdy uváznout nohama v této galaxii“. V roce 2006 uvádí soubor představení-akci na text Jiřího Ortena, "My, obyvatelé skleněného vnitřku". V červnu 2008 má v Hradci Králové na festivalu Divadlo evropských regionů premiéru představení OBČERSTVENÍ - REFRIGERIUM, divadlo jako očistec událostí – mezi nebem, peklem, zemí. O rok později, opět na hradeckém festivalu, je premiéra zatím posledního představení ZDE, NA OSTRÉM ROZHRANÍ ŽIVOTA (POSTELE).