Texty: POUZA, Ludvík: Počátky divadla v Přešticích

http://uhlavan-prestice.webgarden.cz/rubriky/historie/pocatky-divadla-v-presticich


Veškeré národní uvědomění v Přešticích se točilo kolem roku 1868, kdy byl přičiněním učitelů Jana Jiskry, Adolfa Müllera, Josefa B. Rebce a horlivého vlastence Jindřicha Švarce založen ve městě zpěvácký spolek „Skála“. Toho roku zrodila se také ve městě „Občanská beseda“. Pánové Václav Šíp, Matěj Sýkora, Matěj Šmíd a Gustav Barta uskutečnili dávnou tajnou myšlenku, zřídit zde také odbor divadelních ochotníků v Přešticích. První ochotnická divadla se ve městě ale začala hrát mnohem dříve. Bylo to v letech 1825–1830. První sál pro konání takovýchto kulturních počinů se nacházel „u Sáleckých“, kde se provozovaly takzvané „pašijové hry“. Hudbu k nim tehdy upravil učitel Karel Loukota. Po něm pak hudbu i divadlo řídil jeho syn Josef, který byl roku 1827 v Přešticích ustanoven učitelem. Mezi hudebníky při pašijových hrách nechyběli například pánové Lautner, Štefl, Taišl, Frouz a Hofmeistr. Bohužel se o těchto biblických hrách nedochovalo nic bližšího. Pašijové hry však byly ve městě hojně navštěvovány obecenstvem, které se sjíždělo i od Rokycan a z dalších míst. Pašije se v Přešticích dávaly postupně r. 1834 a 1835. Tohoto roku bylo ale jejich provozování úředně zapovězeno, protože se při jednom z představení stalo neštěstí. Herci – hrnčíři Pelikánovi bylo totiž při jednom z představení vypíchnuto oko. Krejčí Antonín Procházka si dokonce z těchto her až do své smrti nesl přezdívku „Herodes“. To podle role, kterou prý v divadle znamenitě představoval. V těchto představeních si zahráli ještě napříkla pánové Pelikán, Chlad, Stuchlík, Stach, Pajtlšmíd a Pavlík. Jména jiných herců se nedochovala. Přípravy na tato divadla se konala na poště, kde býval v té době hostinec. Šití kostýmů obstarávali pánové Procházka a Havlička. Čistý výnos z těchto představení tvořil základ chudinského fondu ve městě. Když se pak sál „u Sáleckých“ začal využívat i k jiným kulturním akcím, zřídil se kolem roku 1840 na „Pohořku“ nový sál. Ten se díky svému praktickému zařízení těšil takové návštěvnosti, že od „Sáleckých“ odloudil velkou část hostů. V té době začaly sál na „Pohořku“ využívat také různé kočovné společnosti (například Kulas a Kestner). Víme dokonce, že těmto kočujícím společnostem mnozí přeštičtí občané rádi vypomáhali. Byli to zejména pánové Ambler, Šoffer, Sajfart, Stuchl a další. Tyto kočující společnosti dávaly místním studentům podněty k řadě divadelních představení, která kolem roku 1848 počali o prázdninách hráti studenti Naxera, Pluhař, Taišl, Stach a Ryneš. V roce 1856 začali pořádat v sále panského domu „u Wiereru“ divadelní představení místní studenti. V té době tu také hostovaly německé kočovné společnosti. Z her zde uváděných našimi studenty můžeme uvést například: „Krádce vajec“, „Divotvorný klobouk“, „Brambory“ a „Žlutá zimnice“. Mezi studentskými herci působili například ještě pánové J. Adámek, J. Čermák, J. Lamberger, J. Rebec, F. Stark, K. Stach, M. Sýkora, J. Velkoborský a Šeb. Wierer.
V „Památníku“ vydaném k oslavě patnáctiletého trvání Zábavného a divadelního spolku „Úhlavan“ v Přešticích v roce 1904, vzpomínají na tato představení herci následovně: „Jeviště v panském domě zřídili jsme si o prázdninách velmi primitivně. Vypůjčili jsme si prkna a podložky od Buvků, po domech jsme si vypůjčili tyče, jichž jsme na kulisy a kostru jeviště měli zapotřebí. Oponu jsme sešili z několika vypůjčených prostěradel, nalepila se do středu ze stříbrného papíru vystřižená lyra a maska s ratolestmi vavřínu, a opona byla hotova. Kulisy robili jsme z tvrdého papíru a přibili je na lišty tak, aby se mohly obě strany pomalovati a tak ku proměnám upotřebiti. Na každé straně jeviště byly tři kulisy a hodily se jak k chalupě, tak k paláci, jak k pokoji, tak ku komnatě královské. Druhá strana se zas dala využíti k zahradě, libosadu či pralesu. Se zadní oponou jsme měli pravou potíž. Byla papírová a často se roztrhala, zejména když jsme ji museli obracet. Malbu jsme si provedli sami a byla prý dosti úhledná. Sedadla byla zcela jednoduchá. Obyčejná prkna podložená podstavci, v nichž zavrtány byly čtyři kůly. Často se stalo, že když obecenstvo – zejména menší – chtělo-li dobře viděti a na sedadlo vystoupilo, kůlce povolily a lavice i s obecenstvem se zvrátila. Po prázdninách odklidila se prkna i sedadla, opona se rozpárala, papírové kulisy a zadní opona sbalily a k Čermákům pro budoucí prázdniny se uschovaly.“ O prázdninách roku 1860 pokračovalo se v divadelní tradici v Přešticích z popudu Josefa Čermáka. Panský dvůr byl ale vyměněn za sál restaurace „u Vavřinků“. Onoho roku divadlo ve městě hrávali J. Adámek G. Barta, J. Heral, V. Hofmeister, Josef Lamberger, K. Stach, K. Stark, J. Schneider a další.
Všichni tito herci vložili jako počátečný kapitál jednu zlatku. Tyto peníze herci potřebovali k velké réžii, která se očekávala s pronájmem sálu i s provozem divadla. Toho roku studenti nastudovali hry „Rohovín Čtverrohý“, „Doktor Štěkavec“ a „Posvícení v Kocourkově“. Zřízeno bylo také stálé vlastní jeviště, na jehož výstavbě i vybavenosti se všichni členové souboru podíleli. Řadu věcí si herci pořizovali u místních obchodníků na dluh s tím, že vše splatí
z výnosů za svá představení. Jen za kostru jeviště zaplatili nadšenci tesařům 8 zlatek ze své pokladny. Hlavní oponu a portál jeviště vymaloval c.k. vrchní poštmistr V. Steidl, kulisy, zadní dekorace a sufity namaloval pan Braun z Mezihoří.
Představení „Rohovína“ mělo v Přešticích nevídanou návštěvnost. Herci vydělali 93 zlatých, takže mohli poplatit dluhy a přispět na chudinský fond. Tento studentský pokus byl základe dalšího pravidelného působení divadelního ochotnictva v Přešticích. Dalším, kdo se ujal řízení divadla, byl lékárník Vilém Novotný, který byl duší ochotnického divadla v Přešticích. Toto nové herecké uskupení uvedlo roku 1860 Tylova „Strakonického dudáka“.Toto ochotnictvo, které vedl Vilém Novotný, hrávalo pravidelně o adventu, postě a o svátcích i prázdninách, kdy se souborem spoluúčinkovali také studenti. V letech 1860 – 1870 sehráli herci například tyto hry: „Katovo poslední dílo“, „Paličova dcera“, „Lakomec“, „Pařížský hadrník“, „Tvrdohlavá žena“, „Lesní panna“ a další. Představení „Katovo poslední dílo“, hrálo se roku 1863. Hlavní úlohu v něm hrál Josef Čermák. Vyprávělo se, že svoji úlohu hrál tak dovedně a věrně, že jeho matka dojmem výtečné hry svého syna během představení do mdlob upadala. Před založením „Besedy občanské“, působili též v řadách ochotnických např. J. Sequensová, F. Velkoborská, J. Terš a Lotty Knorová. Hudby při představení se do roku 1870 ochotně ujal ředitel kůru Josef Loukota a po něm Adolf Müller. Další, kdo vedl v Přešticích ochotníky, byl pan Sochovský, který kolem sebe shromáždil další nadšené příznivce amatérského divadla. Roku 1873 zřídil se v Přešticích Zábavní spolek „Vlastimil“, který řídil opět Vilém Novotný. Spolek si zřídil nové jeviště. To se však z hlediska technické dokonalosti nemohlo rovnat tomu, které zbudováno bylo v roce 1860. Ve „Vlastimilovi“ působili Jan Jiskra, Adolf Müller, Jiří Konáš, Petr Růžek, Jan Chmel, J. Braun, V. Vítek, J. Šmíd, V. Šíp a další. O prázdninách působili studenti Kundrat, Kvěch, Holzer, Čepický, z Nepomuku Heller a Němejc a z Lužan Kožíšek. Brzy po založení Vlastimila nastudována byla opereta „Král Vondra XXVI“. Kolem r. 1880 hrálo zdejší studentstvo hry: „Diblík, šotek z hor“, „Mlynář a jeho dítě“, „Božena Borotínská“, roku 1882 „Chudý písničkář“, „Damoklův meč“, „Otče náš“, „Fotografická dílna“, „Farář a jeho kostelník“. Roku 1883 zřízen byl přičiněním sboru učitelek pěvecký spolek „Krásnohorská“, který vedle zpěvu dosti horlivě pod vedením učitelky M. Šetkové divadla ve prospěch dobročinných účelů provozoval. Z her uvádí se: „Krasava“, „Za dědictvím“, „Ona něco ví“, „Kulatý svět“, „Na Krkonoších“, „Paní Mincmistrová“ a další. Po neslavném zániku spolku „Vlastimil“ neměl ve městě nikdo chuť a zájem zakládat nové ochotnické divadlo. Přesto se ve městě i nadále hrálo při „Besedě“. O Velikonocích roku 1881 sehrálo se divadelní představení „Čeledín a mladý pán“, které získalo velkých ovací. Posilněni úspěchem hráli ochotníci po této události opět častěji, avšak z této doby nedochovaly se žádné zápisy. V letech 1883 – 4 získali ochotníci nové zázemí v hostinci „U Černého orla“ na „Pohořku“, kde pořádali četná představení
vlastenecká i dobročinná. Mezi ně patřilo představení ve prospěch praporu spolku „Řemeslnického“ v Přešticích. Na „Pohořku“ hrálo se do roku 1889, kdy se ochotníci přemístili do hotelu „U císaře rakouského“. Tohoto roku oživla ve městě znovu myšlenka zorganizovat dosavadní volné sdružení ve spolek ochotnický, což se stalo nakonec skutečností. Ve schůzi k účelu tomu svolané bylo učiněno usnesení a vypracovány stanovy. Na radu řídícího pana Rebce dáno bylo spolku jméno „Úhlavan“ po řece Úhlavě. Stanovy došly schválení c. k. místodržitelství a ochotníci zahájili svoji činnost 1. ledna 1889 ustavující valnou hromadou jako „Zábavní a divadelní spolek Úhlavan v Přešticích“. Zakládajícími členy spolku byli: Č. Knobloch, A. Riedliager, V. Votava, V. Brček, J. Šípová, J. Fikrle, A. Cikánek, V. Fikrle, Dr. Marek, V. Jílek, V. Taišl, P. Majer. Vykonány byly také volby spolkové správy a zvoleni byli: předsedou Čeněk Knobloch, jeho náměstkem Alois Cikánek. Do výboru dále Quido Fišer, Vojtěch Brček, Riedliager, František Votava, Václav Taišl, a předsedou smírčího soudu Köppel. Ve schůzi výborové 2. ledna zvolen jednatelem Riedliager, pokladníkem Brček, režisérem Votava, správcem domu Taišl a revizory účtů Cikánek a Fišer.
Ochotnický spolek „Vlastimil“ v Přešticích – fotografováno při divadelní hře „Chudý písničkář od J. K. Tyla r. 1874 Stojící vzadu: dovedný hrnčíř Šmíd, soudní úředník Šíp, lékárník Novotný učitel Müller, obuvník Sýkora, Kubíček Braun. Sedící: Barbora Velkoborská-Holubová, Anna Bollerdová, Marie Pintnerová, Barbora Hofmeisterová, sl. Bártová Ležící: hodinář Červený, měst. tajemník Bárta, učitel Jiskra, učitel Konáš. Během roku však došlo k různým změnám jak ve výboru, tak na postu režiséra. Spolek sehrál představení „Noc na Karlštejně“ od Vrchlického s velmi četnou návštěvou, dále pak „Sedlák křivopřísežník“. Spolek vystupoval ve stejnokroji, objednány byly i spolkové odznaky. Také spolek „Úhlavan“ procházel častými krizemi, jeho činnost byla proto mnohdy odvislá jen od schůzí spolkových. Docházelo také k častým změnám ve vedení spolku. Roku 1890 byl předsedou JUDr. Fr. Liebl. Roku 1891 hraje se 6. dubna představení „Růže lužanská“. Také v letech 1893 – 1895 nejevil spolek žádných známek činnosti a tak herci sami si mimo spolek nacvičili představení veselohry „Jen žádný sněm“ a veselohru od Jeřábka. Teprve až roku 1896 „Úhlavan“ opět ožil. Do čela spolku byl zvolen Č. Knobloch, jeho náměstkem se stal Josef Vnouček, do výboru zvoleni byli F. Wagner, V. Laštovička, K. Velkoborský, C. Homan, V. Taišl a J. Sova, náhradníky J. Zajíček a B. Černý.
Toho roku sehráno představení „Před sjezdem“ a o Vánocích „Maloměstské tradice“. Spole organizoval také různé taneční a pěvecké podniky a spolkové výlety. Členský měsíční příspěvek činil pro pány 10 kr. bez zápisného (dámy placení měsíčních příspěvků zproštěny), leč kdo bez důvoduze spolku vystoupil, musel by při opětovném přijetí zápisné ve výši 50 kr. platiti.
23. června 1896 spolek k „Ústřední Matici ochotníků“ přistoupil.
V roce 1897 sehrána představení „Z české domácnosti“, „Zlaté péro“, „Růže lužanská“. Roku 1898 uvádí se například představení „Malý král“, „Slavnostní schůze“. O rok později byl na repertoáru „All right“ a „Sluha pánem“. O Vánocích byla na programu „Prodaná láska“, „Blázinec v prvním poschodí“. Rok 1902 byl rokem, kdy na mimořádné schůzi do čela spolku zvolen Čeněk Knobloch. Zaznamenán byl nárůst členské základny. Spolek působil s různou činností a aktivitami ve městě plných sto let. Hrávalo se na primitivním jevišti až do postavení „Sokolovny“ v roce 1935. Poté se ochotníci přestěhovali do „Zemědělského domu“ s moderním jevištěm, dekoracemi a osvětlením. Přeštičtí ochotníci podporovali sociálně slabé a další kulturní aktivity ve městě. Dokonce měl spolek v péči hrob herečky Anny Jelínkové, partnerky J. K. Tyla. V roce 1922 působí ve městě vedle spolku ještě „Sdružení dorostu strany čs. venkova“.
V roce 1938 spolek eviduje 93 členů a uvedl 2 představení.
V roce 1940 má spolek „Úhlavan“ 128 členů, z toho 74 činných. V tomto roce bylo uvedeno 13 představení. Do roku 1943 nastudoval spolek „Úhlavan“ za svoji letitou éru skoro 300 představení. V roce 1935 ve městě hraje divadlo také divadelní odbor „Živnostensko – obchodní strany středostavovské“ a roku 1939 i odbor „Dělnické tělocvičné jednoty“.
V roce 1941 byla sehrána hra „Vesnička pod lipami“. Tohoto roku vznikla sekce „Dorost spolku Úhlavan“.

Z dalších her uvádíme:
1967 „Lucerna“
1968 „Modré z nebe“
1969 – 1972 spolek nehrál
1972 „Penzion Belveder“
„Babička je formát“
1973 „Košilka“
„Vassa Železnovová“
„Jeho Urozenost pan měšťák“
1976 „Dva muži v šachu“
1979 „Úsměvy a kordy“
„Babičky II. generace“
1980 „Hadrián z římsů“
1981 „Tři Alberti a slečna Matylda“
1982 „Námluvy“
1983 „Noc na Karlštejně“
1084 „Tři v tom“
1989 oslavy 100. výročí divadelního spolku „Úhlavan“
Kromě „Úhlavanu“ nepravidelně ve městě hrál i divadelní odbor „Obce Baráčníků pod Ticholovcem“. Poslední zmínka o jejich divadle je z roku 1963. Dále již zmíněný odbor DTJ, o kterém je poslední zmínka roku 1951. Od roku 1996 působil při Základní umělecké škole v Přešticích divadelní kroužek pod vedením členů Divadla J. K. Tyla v Plzni. Tento odbor byl ve školním roce 2000/2001 zrušen. Divadlo se hraje i při Základní škole v Přešticích, na čemž mají nemalý podíl tamní učitelé. Ve městě působilo od počátku 30. let také loutkové divadlo. Soubor měl zapůjčený fond loutkového divadla „Feriálních osad“ v Plzni, později vlastnil své marionety. V roce 1946 působí v Přešticích loutková skupina KSČ. Divadlo hrávala v „Zemědělském domě“ a vedoucím byl J. Bažant. V letech 1972 – 1985 působilo ve městě také maňáskové divadlo učitelek MŠ v „Osvětové besedě“.
-
Seznam některých divadelních her v Přešticích uváděných:
Jen za prvních patnáct let činnosti spolku „Úhlavan“ prošlo jeho řadami 172 členů činných, přispívajících.
All right
Blázinec v 1. poschodí
Bratr honák
Brouček
Cikáni
Čeledín a mladý pán
České Amazonky
Damoklův meč
Dědkův kalmuk
Doktor Kalous
Éra Kubánkova
Farář a jeho kostelník
Farář z Podlesí
Fotografická dílna v Praze
Hluchý podomek
Horká hodinka
Hrdelní soud v Kocourkově
Hubička na schodech
Chudý písničkář
Já mám příjem
Jedenácté přikázání
Jen žádný sněm
Klarinetista na útěku
Klášterní selka
Konkursy pana notáře
Kráska z Ostende
Který je ten pravý
Kulatý svět
Lumpacivagabundus
Maloměstská tradice
Malý král
Matka a dcera
Mezi umělci
Mlynář a jeho dítě
Naši furianti
Nataša
Nepatrné prostředky
Nevěsta z kláštera
Neženílkové
Noc na Karlštejně
Omylové světem vládnou
Osudové psaníčko
Otče náš
Palackého třída č. 27
Paličova dcera
Paní mincmistrová
Petr jako Pavel
Popletený Jean
Posvícení v Malčicích
Před sjezdem
Přerušené dostaveníčko
Prodaná láska
Pro pero sokolí
Rodinná vojna
Rohovín Čtverrohý
Růže lužanská
Sedlák křivepřísežník
Sedlák šelma velká
Sedlák zlatodvorský
Slavnostní schůze
Sluha pánem
Služebník svého pána
Staří blázni
Stávka
Stejné povinnosti a práva
Strakonický dudák
Studená válka
Tatínkovy juchty
a další…
Tradici v Přešticích mají i divadla dětská. Hrávala se například dětská náboženská divadla, nichž jmenujme například představení „Budečské jesličky“ či „Pastýřové betlémští“. Dětská ochotnická divadla se v Přešticích hrávala jako součást školní výuky od roku 1872. Spisovatelem těchto her byl řídící učitel dívčí školy Přeštické Josef B. Rebec, stejně jako další dobří pedagogové. Uvádíme příkladem některé dětské hry z pera ředitele Rebce, jak v Přešticích byly sehrány a s jakým hmotným výsledkem:
26. 12. 1872 – „Hlehlehel v Černém lese“ – 68 zl.
26. 12. 1873 – „Sirotkové“ – 61 zl.
20. 12. 1874 – „Dráteníci“ – 38 zl.
26. 12. 1875 – „Cikáni“ – 57 zl.
26. 12. 1877 – „Všichni za jednoho, jeden za všechny“
22. 04. 1878 – „Vodní mužíčkové“ – 70 kr.
26. 12. 1879 – „Souboj“ – 32 zl.
Dále se hrály například pohádky: „Zakletí princové“, „Sněženka“, „Sudičky“, „Perníková chaloupka“ a mnohé další. Veškeré Rebcovy hry jsou protkány písněmi, jejichž nápěvy ponejvíce pořídil ředitel kůru Adolf Müller. Přeštické obecenstvo zažilo také svoji divadelní paniku, naštěstí bez příčiny a následků. Kteréhosi roku pořádal „Úhlavan“ představení „Klášterní selka“. V ději se přihodí, že za scénou se ozve signál na poplach a na jeviště se vyřítí člověk, který volá: „Proboha, lidičky, pomozte, stalo se neštěstí.“ Režisér chtěl podat děj věrně a tak požádal hasičského hudce, aby v pokoji vedle sálu předepsaný signál zatroubil. Svědomitý trubač V. Růžek, jak mu bylo dáno znamení, jal se s celou vervou troubiti příšerný u sboru právě užívaný poplachový signál požární. V tu chvíli vběhl na jeviště herec s textem: „Proboha lidičky…“. Mezi diváky naplnilo se vzrušení, všichni chvatně povstali ze svých míst a hrnuli se k východu. Ani volání ochotníků nepomohlo dav zastaviti. Režisér Knobloch volal na lidi, aby se upokojili, že se nic neděje a že je to součást představení. Slova jeho zanikla ale chaosu a hřmotu. Lid nevěřil a hrnul se dolů na náměstí. Teprve když se přesvědčili, že ve městě panuje klid, vraceli se zpět do divadla. Skoro půl hodiny trvalo, než se obecenstvo stržené v klam upokojilo. Přesto již z děje divadelního požitku žádnéhonemělo.
K divadlu a kulturnímu životu města patřila také řada občanů. Mezi ně patří například katecheta Jaroslav Stucbart. MUDr. Jiří Bastl (*1920) vzpomíná na tohoto všestranného muže takto: „Tenkrát jsme my, děti, chodily každou neděli odpoledne na představení do „Orlovny“ na severní, dnes obnovené straně náměstí. Zde provozovali loutkovou scénu ve dvacátých letech dvacátého století členové TJ „Orel“ Přeštice. Kromě p. katechety Štucbart si
vybavuji ještě několik dalších jmen – např. sl. Krimlovy, p. Schwarze, p. kaplana Mezeru. Když kolem roku 1927 začala v Plzni slavná éra Spejbla a Hurvínka, přeštičtí ochotníci rychle zareagovali a hráli obě postavičky ve vlastním podání. Právě p. katecheta Štucbart vynikal jako nezapomenutelný Hurvínek či Kašpárek. Malý sálek „Orlovny“ býval dětmi vždy nabitý. Zmíněný starý dům měl také docela prostorný dvůr, kde mladí členové „Orla“ zřídili volejbalové hřiště.“ Další osobností byl třeba František Bastl, který se narodil v Plzni 4. července 1896. Vychodil pětiletou obecnou školu a reálku v Plzni, poté absolvoval učitelský ústav (1912 – 1915). V roce 1915 nastoupil své první místo učitele na obecné škole v Dolní Lukavici, dále pak učil v Nezdicích a po zvýšení kvalifikace působil od roku 1925 na měšťanské škole chlapecké v Přešticích jako učitel a později i jako ředitel. Po skončení 2. světové války vedl pedagogickou a administrativní agendu okresního školního inspektora v Přešticích a v roce 1959 odešel do důchodu. Pro jeho mimoškolní činnost byl charakteristický neúnavný zájem o veřejné dění a účast na všech významnějších kulturních událostech v místě bydliště. Po zemřelém řediteli Bradáčovi redigoval vlastivědný sborník „Pod Zelenou horou“ až do jeho zastavení v lednu 1941. Krom dalších aktivit byl František Bastl aktivním členem zábavního a divadelního spolku „Úhlavan“, „Sokola“ a řadu let zpíval v pěveckém spolku „Skála“. Zemřel po těžké nemoci 8. března 1969. K divadlu a hlavně hudbě měla blízko třeba Anna Kučerová – Chmelová, která se v Přešticích narodila 12. července 1922 a už od malička ráda zpívala, hrála divadlo - nejprve ve škole na besídkách a později v divadelním souboru „Úhlavan“. V roce 1940 získala angažmá ve Středočeském divadle ředitele Františka Koprolína. Rolí, na kterou však celý život vzpomínala, byla Líza v Lehárově „Zemi úsměvů“. Jejím partnerem byl tehdy člen Velké operety v Praze Jára Pospíšil. V roce 1942 se Anna Chmelová provdala za Jana Kučeru a od tohoto momentu se její život spojil se Šumavou a Sušickem. V roce 1951 ji požádal o spolupráci Karel Polata, který hledal zpěvačku do své „Starošumavské kapely“. Podle pečlivě vedených záznamů absolvovala Anna Kučerová celkem 1500 koncertů, 870 tanečních zábav a 10 vystoupení v televizi. Veřejně zpívala od svých pěti let, kdy si poprvé zahrála lesní vílu v dětském představení, dávaném „U Pluhařů“ v Přešticích. Průprava z vystupování s přeštickými ochotníky se velmi hodila, když se jí podařilo několikrát úspěšně „zaskočit“ u kočujících divadelních společností. Přeštice měla moc ráda a tak od Karla Polaty dostala k padesátinám valčík „Rodné Přeštice“. Zemřela 21. 6. 1998 v klatovské nemocnici a pochována byla 30. 6. 1998 na sušickém hřbitově. Nezapomenutelnou osobností přeštických ochotníků byl také Karel Hovorka (1915 – 1983). Sám hrál v přeštickém souboru „Úhlavan“ od roku 1929. Působil také v „Sokolu“ Přeštice, režíroval soubor ochotníků „Obce Baráčníků v Přešticích“. Od roku 1946 do roku 1975 režíroval soubor „Úhlavan“ v Přešticích. První představení v jeho režii byli „Naši furianti“. V souboru „Úhlavan“ působili také pánové Karásek, Kašpar, Schwarz, Douša, Valach a Rájek. Dodnes jsou mezi bývalými členy přeštických ochotníků cenné doklady, připomínající slavnou minulost ochotnického divadla. Na Základní škole v Přešticích se v současnosti věnují divadlu žáci a učitelé I. i II. stupně. Dramatický kroužek na prvním stupni Základní školy funguje již více než deset let. Vedou jej od jeho založení paní učitelky Danuše Velíšková a Dana Mrskošová. O kulisy a kostýmy pro malé herce se stará paní Anna Sýkorová a hudební doprovod k pohádkám zajišťuje již tři roky soubor „Přeštické flétničky“, které vede Vlasta Holá. Žáci se schází jednou týdně a každ rok nacvičí pohádku, kterou pak na závěr školního roku předvedou spolužákům i široké veřejnosti. V uplynulých deseti letech nacvičili například pohádky „Kašpárek v pekle“, „Zlatovláska“, „O ráčkující princezně“, „O princezně Ance“, “O režné nitce“, „O lajdavém mraveništi“, „Nezbednou pohádku“, „Čertův švagr“ a „Hastrman a detektivové“. Také na druhém stupni každoročně připravují žáci a učitelé divadelní představení. Mezi největší dramatické počiny žáků v posledních letech patří například divadelní hry „Matěj a čarodějnice“ či „Šípková Růženka“, dále pak „Devatero pohádek“, „O krásné Juvarce z hradu Skála“, „Pytlák na Úhlavě“, „Drak pro princeznu“ a řada dalších.

Zpracoval na základě podkladů, materiálů a vyprávění pamětníků
Ludvík Pouza
Zdroj: archiv ing. Jiřího Běla, archiv Domu historie Přešticka, Přeštické
noviny, Pod Zelenou horou, Památník k 15. výročí spolku „Úhlavan“
1904 a vzpomínky pamětníků.